Sloka 51

Text 51

Verš

Text

ahaṁ vai sarva-bhūtāni
bhūtātmā bhūta-bhāvanaḥ
śabda-brahma paraṁ brahma
mamobhe śāśvatī tanū

Synonyma

Synonyms

aham — Já; vai — vskutku; sarva-bhūtāni — expandovaný do různých podob živých bytostí; bhūta-ātmā — Nadduše všech živých bytostí (jejich svrchovaný vládce a poživatel); bhūta-bhāvanaḥ — příčina projevení všech živých bytostí; śabda-brahma — transcendentální zvuková vibrace (Hare Kṛṣṇa mantra); param brahma — Svrchovaná Absolutní Pravda; mama — Moje; ubhe — obojí (podoba zvuku a podoba duchovní totožnosti); śāśvatī — věčná; tanū — dvě těla.

aham — I; vai — indeed; sarva-bhūtāni — expanded in different forms of living entities; bhūta-ātmā — the Supersoul of all living entities (the supreme director and enjoyer of them); bhūta-bhāvanaḥ — the cause for the manifestation of all living entities; śabda-brahma — the transcendental sound vibration (the Hare Kṛṣṇa mantra); param brahma — the Supreme Absolute Truth; mama — My; ubhe — both (namely, the form of sound and the form of spiritual identity); śāśvatī — eternal; tanū — two bodies.

Překlad

Translation

Všechny živé bytosti, pohyblivé a nehybné, jsou Mé expanze a jsou ode Mne oddělené. Já jsem Nadduší všech živých bytostí, které existují proto, že je projevuji. Jsem podoba transcendentálních vibrací, jako je oṁkāra a Hare Kṛṣṇa Hare Rāma, a jsem Svrchovaná Absolutní Pravda. Tyto Mé dvě podoby — transcendentální zvuk a věčně blažená duchovní podoba Božstva — jsou Mé věčné podoby; nejsou hmotné.

All living entities, moving and nonmoving, are My expansions and are separate from Me. I am the Supersoul of all living beings, who exist because I manifest them. I am the form of the transcendental vibrations like oṁkāra and Hare Kṛṣṇa Hare Rāma, and I am the Supreme Absolute Truth. These two forms of Mine — namely, the transcendental sound and the eternally blissful spiritual form of the Deity, are My eternal forms; they are not material.

Význam

Purport

Nārada a Aṅgirā vyložili Citraketuovi vědu o oddané službě, a ten nyní díky této oddané službě spatřil Nejvyšší Osobnost Božství. Vykonáváním oddané služby dělá člověk postupný pokrok, a když dospěje na úroveň lásky k Bohu (premā pumartho mahān), vidí Nejvyššího Pána neustále. Bhagavad-gītā uvádí, že když někdo dvacet čtyři hodin denně oddaně slouží Pánu (teṣāṁ satata-yuktānāṁ bhajatāṁ prīti-pūrvakam) v souladu s pokyny duchovního mistra, jeho oddaná služba je čím dál příjemnější. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Jenž sídlí v srdci každého, pak k oddanému hovoří (dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ yena mām upayānti te). Citraketu Mahārāja nejprve dostal pokyny od svých guruů, Aṅgiry a Nārady, a teď jejich následováním dosáhl stádia, kdy vidí Nejvyššího Pána tváří v tvář. Pán ho proto nyní zasvěcuje do podstaty poznání.

The science of devotional service has been instructed by Nārada and Aṅgirā to Citraketu. Now, because of Citraketu’s devotional service, he has seen the Supreme Personality of Godhead. By performing devotional service, one advances step by step, and when one is on the platform of love of Godhead (premā pumartho mahān) he sees the Supreme Lord at every moment. As stated in Bhagavad-gītā, when one engages in devotional service twenty-four hours a day (teṣāṁ satata-yuktānāṁ bhajatāṁ prīti-pūrvakam) in accordance with the instructions of the spiritual master, his devotional service becomes more and more pleasing. Then the Supreme Personality of Godhead, who is within the core of everyone’s heart, speaks to the devotee (dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ yena mām upayānti te). Citraketu Mahārāja was first instructed by his gurus, Aṅgirā and Nārada, and now, having followed their instructions, he has come to the stage of seeing the Supreme Lord face to face. Therefore the Lord is now instructing him in the essence of knowledge.

Podstatou poznání je, že existují dva druhy substancí (vastu); jedna je skutečná a druhá — jelikož je iluzorní neboli dočasná — je někdy označována jako neskutečná. Tyto dva druhy existence je třeba vzít v úvahu. Skutečnou pravdu (tattvu) představuje Brahman, Paramātmā a Bhagavān. Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.11) uvádí:

The essence of knowledge is that there are two kinds of vastu, or substances. One is real, and the other, being illusory or temporary, is sometimes called nonfactual. One must consider these two kinds of existence. The real tattva, or truth, consists of Brahman, Paramātmā, and Bhagavān. As stated in Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.11):

vadanti tat tattva-vidas
tattvaṁ yaj jñānam advayam
brahmeti paramātmeti
bhagavān iti śabdyate

“Učení transcendentalisté, kteří znají Absolutní Pravdu, nazývají tuto neduální podstatu Brahman, Paramātmā nebo Bhagavān.” Absolutní Pravda existuje věčně ve třech aspektech; Brahman, Paramātmā a Bhagavān jsou tedy společně skutečnou substancí.

“Learned transcendentalists who know the Absolute Truth call this nondual substance Brahman, Paramātmā or Bhagavān.” The Absolute Truth exists eternally in three features. Therefore, Brahman, Paramātmā and Bhagavān combined are the substance.

Kategorie emanací pocházejících z neskutečné substance jsou dvě—činnosti a zakázané činnosti (karma a vikarma). Karma označuje zbožný život čili hmotné činnosti vykonávané během dne a mentální činnosti v podobě snů v noci. To vše je víceméně žádoucí. Vikarma se ovšem vztahuje na iluzorní jednání, které je něco jako přelud. Jsou to činnosti, které nemají smysl. Moderní vědci si například představují, že život lze vytvořit z chemických sloučenin, a v laboratořích po celém světě se to horečně snaží dokázat, přestože nikdo v historii nebyl schopen vytvořit životní substanci slučováním hmoty. Takové činnosti se nazývají vikarma.

The categories of emanations from the nonsubstance are two — activities and forbidden activities (karma and vikarma). Karma refers to the pious life or material activities performed during the day and the mental activities of dreams at night. These are more or less desired activities. Vikarma, however, refers to illusory activities, which are something like the will-o’-the-wisp. These are activities that have no meaning. For example, modern scientists imagine that life can be produced from chemical combinations, and they are very busy trying to prove this in laboratories throughout the world, although no one in history has been able to produce the substance of life from material combinations. Such activities are called vikarma.

Všechny hmotné činnosti jsou ve skutečnosti iluzorní a pokrok v iluzi je pouhou ztrátou času. Tyto iluzorní činnosti se nazývají akārya a je třeba se o nich poučit z pokynů Nejvyšší Osobnosti Božství. Bhagavad-gītā (4.17) uvádí:

All material activities are actually illusory, and progress in illusion is simply a waste of time. These illusory activities are called akārya, and one must learn of them from the instructions of the Supreme Personality of Godhead. As stated in Bhagavad-gītā (4.17):

karmaṇo hy api boddhavyaṁ
boddhavyaṁ ca vikarmaṇaḥ
akarmaṇaś ca boddhavyaṁ
gahanā karmaṇo gatiḥ

“Spletitosti jednání je velmi obtížné pochopit. Proto je nutné dobře vědět, co je čin, co je zakázaný čin a co je nečin.” O těchto věcech je nutné se dozvědět přímo od Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který — coby Anantadeva — poučuje Citraketua proto, že král dosáhl následováním pokynů Nārady a Aṅgiry pokročilého stádia oddané služby.

“The intricacies of action are very hard to understand. Therefore one should know properly what action is, what forbidden action is, and what inaction is.” One must learn of these directly from the Supreme Personality of Godhead, who, as Anantadeva, is instructing King Citraketu because of the advanced stage of devotional service he achieved by following the instructions of Nārada and Aṅgirā.

Zde je řečeno: ahaṁ vai sarva-bhūtāni — Pán je vše (sarva-bhūtāni), včetně živých bytostí a hmotných prvků. V Bhagavad-gītě (7.4-5) Pán říká:

Herein it is said, ahaṁ vai sarva-bhūtāni: the Lord is everything (sarva-bhūtāni), including the living entities and the material or physical elements. As the Lord says in Bhagavad-gītā (7.4-5):

bhūmir āpo 'nalo vāyuḥ
khaṁ mano buddhir eva ca
ahaṅkāra itīyaṁ me
bhinnā prakṛtir aṣṭadhā

bhūmir āpo ’nalo vāyuḥ
khaṁ mano buddhir eva ca
ahaṅkāra itīyaṁ me
bhinnā prakṛtir aṣṭadhā

apareyam itas tv anyāṁ
prakṛtiṁ viddhi me parām
jīva-bhūtāṁ mahā-bāho
yayedaṁ dhāryate jagat

“Země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego—všech těchto osm prvků představuje Mé oddělené hmotné energie. Kromě této nižší přírody však existuje ještě Moje vyšší energie, ó válečníku mocných paží, kterou tvoří všechny živé bytosti, jež zápasí s hmotnou přírodou a udržují vesmír.” Živá bytost se snaží ovládat hmotné prvky, ale jak tyto prvky, tak duchovní jiskra jsou energie pocházející z Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto Pán říká: ahaṁ vai sarva-bhūtāni — “Jsem všechno.” Tak jako teplo a světlo pocházejí z ohně, tyto dvě energie — hmotné prvky a živé bytosti — pocházejí z Nejvyššího Pána. Proto říká: ahaṁ vai sarva-bhūtāni — “Expanduji hmotné a duchovní kategorie.”

“Earth, water, fire, air, ether, mind, intelligence and false ego — all together these eight comprise My separated material energies. Besides this inferior nature, O mighty-armed Arjuna, there is a superior energy of Mine, which consists of the living entities, who are struggling with material nature and are sustaining the universe.” The living entity tries to lord it over the material or physical elements, but both the physical elements and the spiritual spark are energies emanating from the Supreme Personality of Godhead. Therefore the Lord says, ahaṁ vai sarva-bhūtāni: “I am everything.” Just as heat and light emanate from fire, these two energies — the physical elements and the living entities — emanate from the Supreme Lord. Therefore the Lord says, ahaṁ vai sarva-bhūtāni: “I expand the physical and spiritual categories.”

Pán jako Nadduše řídí živé bytosti, které jsou podmíněné hmotnou atmosférou. Proto je nazván bhūtātmā bhūta-bhāvanaḥ. Dává živé bytosti inteligenci, se kterou může zlepšit své postavení, aby se mohla vrátit domů, zpátky k Bohu, nebo — nechce-li jít zpátky k Bohu — dává jí inteligenci, pomocí které může zlepšit své hmotné postavení. To Pán Osobně potvrzuje v Bhagavad-gītě (15.15). Sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca — “Sídlím v srdci každého a ode Mě pocházejí vzpomínky, poznání a zapomnění.” Pán dává živé bytosti zevnitř inteligenci k jednání. Jeden z předchozích veršů proto uvádí, že naše snaha začíná poté, co vynaloží snahu Nejvyšší Osobnost Božství. My se nemůžeme nezávisle snažit či jednat v žádném ohledu. Proto je Pán bhūta-bhāvanaḥ.

Again, the Lord, as the Supersoul, guides the living entities who are conditioned by the physical atmosphere. Therefore he is called bhūtātmā bhūta-bhāvanaḥ. He gives the living entity the intelligence with which to improve his position so that he may return home, back to Godhead, or if he does not want to go back to Godhead, the Lord gives him the intelligence with which to improve his material position. This is confirmed by the Lord Himself in Bhagavad-gītā (15.15). Sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca: “I am seated in everyone’s heart, and from Me come remembrance, knowledge and forgetfulness.” From within, the Lord gives the living being the intelligence with which to work. Therefore the previous verse said that after the Supreme Personality of Godhead endeavors, our endeavors begin. We cannot independently endeavor or act upon anything. Therefore the Lord is bhūta-bhāvanaḥ.

Dalším zvláštním aspektem poznání předloženého v tomto verši je, že śabda-brahma je také podoba Nejvyššího Pána. Arjuna přijal Pána Kṛṣṇu v Jeho věčné, blažené podobě za paraṁ brahma. Živá bytost v podmíněném stavu považuje za podstatné něco iluzorního. To se nazývá māyā či avidyā, nevědomost. Vedy proto udávají, že se člověk musí stát oddaným a poté umět rozlišit mezi avidyou a vidyou, což je důkladně vysvětleno v Īśopaniṣadě. Ten, kdo je skutečně na úrovni vidyi, dokáže osobně porozumět Pánu v Jeho podobách, jako je Śrī Rāma, Śrī Kṛṣṇa a Saṅkarṣaṇa. Védské poznání je popisováno jako dech Nejvyššího Pána a činnosti začínají na základě tohoto poznání. Proto Pán říká, že když On vynakládá snahu, když dýchá, vznikají hmotné vesmíry a postupně se vyvíjejí různé činnosti. V Bhagavad-gītě Pán říká: praṇavaḥ sarva-vedeṣu — “Jsem slabika oṁ ve všech védských mantrách.” Védské poznání začíná vibrací transcendentálního zvuku praṇavy, oṁkāry. Stejným transcendentálním zvukem je Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Abhinnatvān nāma-nāminoḥ—mezi svatým jménem Pána a Pánem Samotným není žádný rozdíl.

Another specific feature of the knowledge given in this verse is that śabda-brahma is also a form of the Supreme Lord. In His eternal, blissful form, Lord Kṛṣṇa is accepted by Arjuna as paraṁ brahma. A living entity in the conditioned stage accepts something illusory as substantial. This is called māyā or avidyā — ignorance. Therefore according to the Vedic knowledge, one must become a devotee, and one must then distinguish between avidyā and vidyā, which are elaborately explained in the Īśopaniṣad. When one is actually on the platform of vidyā, he can personally understand the Personality of Godhead in His forms like those of Lord Rāma, Lord Kṛṣṇa and Saṅkarṣaṇa. The Vedic knowledge is described as the breathing of the Supreme Lord, and activities begin on the basis of Vedic knowledge. Therefore the Lord says that when He endeavors or breathes, the material universes come into existence, and various activities gradually develop. The Lord says in Bhagavad-gītā, praṇavaḥ sarva-vedeṣu: “I am the syllable om in all the Vedic mantras.” Vedic knowledge begins with the vibration of the transcendental sound praṇava, oṁkāra. The same transcendental sound is Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Abhinnatvān nāma-nāminoḥ: there is no difference between the holy name of the Lord and the Lord Himself.