Bg. 7.4

Věda o Bohu se zabývá podrobným studiem přirozeného postavení Boha a Jeho bohatství projeveného prostřednictvím různých energií. Hmotná příroda se nazývá prakṛti neboli energie Pána v Jeho různých expanzích, inkarnacích zvaných puruṣové, jež popisuje Sātvata-tantra (1.30):

„Za účelem stvoření hmotného světa přijímá úplná expanze Pána Kṛṣṇy podobu tří Viṣṇuů. První, Mahā-viṣṇu, vytváří souhrn hmotné energie zvaný mahat-tattva. Druhý, Garbhodakaśāyī Viṣṇu, vstupuje do všech vesmírů, aby v každém z nich vytvořil různorodost. A třetí, Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, je přítomný ve všech vesmírech v podobě všeprostupující Nadduše a je známý jako Paramātmā. Nachází se dokonce i v atomech. Každý, kdo zná tyto tři Viṣṇuy, se může vysvobodit z hmotného zapletení.“

Hmotný svět je dočasným projevem jedné z Pánových energií a všechny jeho činnosti řídí tito tři Viṣṇuové, expanze Pána Kṛṣṇy. Říká se Jim puruṣa-avatārové. Ten, kdo nezná vědu o Bohu, o Kṛṣṇovi, obvykle bere jako samozřejmost, že hmotný svět je tu k požitku živých bytostí a že živé bytosti jsou puruṣové – příčiny a vládci hmotné energie, kteří si jí mají užívat. Bhagavad-gītā tento ateistický závěr vyvrací. Ve verši, který právě rozebíráme, je řečeno, že původní příčinou hmotného projevu je Kṛṣṇa, a totéž potvrzuje i Śrīmad-Bhāgavatam. Složky hmotného projevu jsou oddělené energie Pána. Dokonce i brahma-jyoti, konečný cíl impersonalistů, je další, duchovní energie, projevená v duchovním nebi. Jelikož v ní není duchovní rozmanitost jako na Vaikuṇṭha-lokách, pro impersonalisty představuje opak dočasného hmotného světa. Projev Paramātmy je také dočasným, všeprostupujícím rysem Kṣīrodakaśāyī Viṣṇua. Paramātmā není věčně projevená v duchovním světě. Skutečnou Absolutní Pravdou je tedy Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa. On je úplným zdrojem a vlastníkem různých oddělených a vnitřních energií.

Hmotná energie má výše uvedených osm základních projevů. Prvním pěti – zemi, vodě, ohni, vzduchu a nebi – se říká velké či hrubohmotné projevy, a k těm také patří pět předmětů smyslového vnímání: hmotný zvuk, dotek, podoba, chuť a vůně. Materialistická věda se zabývá jen těmito deseti složkami a ničím jiným. Tři další složky – mysl, inteligenci a falešné ego – materialisté opomíjejí. filozofové, kteří se zabývají mentálními činnostmi, také nemají dokonalé poznání, protože neznají konečný zdroj všeho, Kṛṣṇu. Falešné ego – „to jsem já“ a „to je moje“ – představuje základní princip hmotné existence a zahrnuje deset smyslových orgánů pro hmotné činnosti. Inteligence je projevením souhrnu hmotného stvoření, mahat-tattvy. Z osmi oddělených energií Pána se tedy projevuje dvacet čtyři prvků hmotného světa, které rozebírá ateistická filozofie sāṅkhyi. Původně jsou odnožemi Kṛṣṇových energií a jsou od Něho oddělené, ale ateističtí sāṅkhyoví filozofové se svým chabým poznáním neznají Kṛṣṇu jako příčinu všech příčin. Zabývají se jen tím, co Bhagavad-gītā popisuje jako projevy Kṛṣṇovy vnější energie.