Sloka 1:

Poté všichni (potomci Vṛṣṇiho a Bhoji) se svolením brāhmaṇů pojedli zbytky prasādam a rovněž pili likér vyrobený z rýže. Pití jim všem zakalilo vědomí, a takto zbaveni rozumu se navzájem začali urážet nevybíravými slovy, která je ranila v srdci.

Sloka 2:

Stejně jako třením bambusů dochází ke zničení celého lesa, tak i oni se zničili při západu slunce, když vzájemným působením jejich omylů v opojení ztratily jejich mysli rovnováhu.

Sloka 3:

Když Pán Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství, předvídal konec (Své rodiny), uskutečněný Jeho vnitřní energií, odešel na břeh řeky Sarasvatī, usrkl vody a usedl pod strom.

Sloka 4:

Pán zbavuje úzkosti toho, kdo se Mu odevzdal. Proto když si přál zničit Svoji rodinu, řekl mi nejprve, abych odešel do Badarikāśramu.

Sloka 5:

Přestože jsem však znal Jeho touhu (zničit dynastii), šel jsem za Ním, ó Arindamo (Viduro), protože jsem nemohl snést odloučení od lotosových nohou Pána.

Sloka 6:

Takto jsem spatřil svého patrona a Pána (Śrī Kṛṣṇu), jak sedí o samotě, ponořen do hlubokých myšlenek. Přijal útočiště na břehu řeky Sarasvatī, přestože Sám je útočištěm bohyně štěstí.

Sloka 7:

Pánovo tělo má černou barvu, je věčné, plné blaženosti a poznání a velice krásné. Jeho oči jsou vždy mírumilovné a rudé jako ranní vycházející slunce. Podle Jeho čtyř paží, různých symbolických předmětů a žlutých hedvábných šatů jsem ihned poznal, že je Nejvyšší Osobností Božství.

Sloka 8:

Pán seděl opřený o mladý banyánovník s pravou lotosovou nohou na Svém levém stehně, a přestože opustil veškeré pohodlí domova, vypadal v této pozici velice šťastný a spokojený.

Sloka 9:

Tehdy na to místo sám a v pravý čas dospěl Maitreya, velký oddaný Pána, přítel a příznivec velkého mudrce Kṛṣṇa-dvaipāyany Vyāsy, který předtím procestoval mnoho částí světa.

Sloka 10:

Maitreya Muni byl k Němu (k Pánovi) velice poután a radostně naslouchal s pokleslými rameny. Pán počkal, až si odpočinu, s úsměvem na mě pohlédl a promluvil následovně.

Sloka 11:

Ó Vasu, vím z nitra tvé mysli, po čem jsi toužil v dávných dobách, když Vasuové a další polobozi zodpovědní za vývoj vesmíru vykonávali oběti. Chtěl jsi především vejít do styku se Mnou. Pro jiné je to velice obtížné, ale tobě dávám tuto možnost.

Sloka 12:

Ó sādhu, tvůj současný život je tvůj poslední a nejdokonalejší, protože v něm jsem ti udělil Svoji nejvyšší přízeň. Nyní můžeš jít do Mého transcendentálního sídla, Vaikuṇṭhy, a opustit tento svět podmíněných živých bytostí. To, že jsi Mě díky svojí čisté a neochvějné oddané službě mohl navštívit na tomto osamělém místě, je pro tebe velkým darem.

Sloka 13:

Ó Uddhavo, v dávných dobách, v lotosovém věku na počátku stvoření, jsem vyprávěl Brahmovi, který sedí na lotosu vyrůstajícím z Mého pupku, o Své transcendentální slávě. Velcí mudrci toto vyprávění nazývají Śrīmad-Bhāgavatam.

Sloka 14:

Uddhava řekl: Ó Viduro, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, mi takto věnoval Svoji přízeň každým okamžikem. Když mě s velikou láskou oslovil, má slova se utopila v slzách a zježily se mi chlupy na těle. Poté jsem si utřel slzy a se sepjatýma rukama jsem promluvil.

Sloka 15:

Ó můj Pane, oddaní zaměstnaní v transcendentální láskyplné službě Tvým lotosovým nohám nemají žádné potíže s dosahováním jakýchkoliv cílů v oblasti náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození. Co se však mě týče, já chci pouze s láskou sloužit Tvým lotosovým nohám.

Sloka 16:

Můj Pane, dokonce i velké učence mate, když vidí, že se zaměstnáváš plodonosnou prací, přestože nemáš žádné touhy; že se rodíš, přestože jsi nezrozený; že utíkáš ze strachu před nepřítelem a přijímáš útočiště v pevnosti, přestože jsi vládcem nepřemožitelného času, a že si užíváš rodinného života, obklopen mnoha ženami, přestože jsi spokojený Sám v Sobě.

Sloka 17:

Ó můj Pane, jsi věčný, vliv času Tě nikdy nemůže rozdělit a Tvé dokonalé poznání je neomezené. Vystačíš si se svými vlastními radami, ale přesto ses mě ptal na radu, jako kdybys byl zmaten, i když nejsi nikdy zmaten. Toto Tvé jednání je pro mne záhadou.

Sloka 18:

Můj Pane, vysvětli nám laskavě, pokud si myslíš, že jsme schopni jej přijmout, ono transcendentální poznání, které odhaluje Tebe Samotného a které jsi již dříve vysvětlil Brahmājīmu.

Sloka 19:

Když jsem takto před Nejvyšší Osobností Božství vyjádřil touhy svého srdce, Pán s lotosovýma očima mě poučil o Svém transcendentálním postavení.

Sloka 20:

Od mého duchovního mistra, Osobnosti Božství, jsem se učil cestě chápání pravdy o vlastním já. Poté jsem Ho uctivě obešel a dospěl jsem na toto místo, velice zarmoucen z odloučení.

Sloka 21:

Můj drahý Viduro, nyní jsem se pomátl, protože mi chybí radost ze setkání s Ním, a abych zmírnil své šílenství, odcházím do společnosti v Badarikāśramu v Himalájích, jak mi doporučil.

Sloka 22:

Tam v Badarikāśramu podstupuje Osobnost Božství ve Své inkarnaci jako mudrci Nara a Nārāyaṇa od nepaměti veliké pokání pro blaho všech přívětivých živých bytostí.

Sloka 23:

Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Učený Vidura vyslechl od Uddhavy zprávy o zahubení svých přátel a příbuzných a potlačil svůj nesnesitelný zármutek pomocí transcendentálního poznání.

Sloka 24:

Když Uddhava, hlavní a nejdůvěrnější oddaný Pána, odcházel, Vidura se ho s láskou a důvěrou otázal.

Sloka 25:

Vidura pravil: Ó Uddhavo, jelikož služebníci Pána Viṣṇua putují po světě, aby sloužili ostatním, bylo by zcela na místě, kdybys laskavě popsal poznání o vlastním já, kterým tě Pán osvítil.

Sloka 26:

Śrī Uddhava řekl: Můžeš se učit od velkého učeného mudrce Maitreyi, který pobývá nedaleko a je hoden úcty, neboť přijal transcendentální poznání. Byl poučen přímo od Osobnosti Božství, když se Pán chystal opustit tento svět smrti.

Sloka 27:

Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó králi, po tomto rozhovoru s Vidurou o transcendentálním jménu, slávě, vlastnostech atd. na břehu Yamuny byl Uddhava zaplaven velikou bolestí. Strávil noc, jako kdyby to byl jeden okamžik, a potom odešel.

Sloka 28:

Král se otázal: Proč Uddhava zůstal samotný na Zemi, když zde Pán tří světů, Śrī Kṛṣṇa, ukončil Své zábavy a odešli také všichni členové dynastií Vṛṣṇiho a Bhoji, kteří byli nejlepší z velkých vojevůdců?

Sloka 29:

Śukadeva Gosvāmī odpověděl: Můj drahý králi, kletba brāhmaṇů byla pouze záminkou, ale skutečnou příčinou byla svrchovaná touha Pána. Chtěl odejít z povrchu Země poté, co odešle členy Své nesmírně početné rodiny. Uvažoval v duchu následovně.

Sloka 30:

Nyní opustím zraky tohoto hmotného světa a vidím, že Uddhava, nejlepší z Mých oddaných, je jediný, komu mohu přímo svěřit poznání o Sobě.

Sloka 31:

Uddhava není v žádném směru nižší než Já, neboť není nikdy ovlivněn kvalitami hmotné přírody. Nechť tedy zůstane v tomto světě a rozšíří poznání o Osobnosti Božství.

Sloka 32:

Śukadeva Gosvāmī sdělil králi, že Uddhava, takto poučen od Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána, který je zdrojem všeho védského poznání a duchovním mistrem tří světů, dospěl na poutní místo v Badarikāśramu a pohroužil se tam do tranzu pro Pánovo uspokojení.

Sloka 33:

Vidura také slyšel od Uddhavy o příchodu Pána Kṛṣṇy, Nadduše, do světa smrti a o Jeho odchodu z něho, což jsou témata, do kterých se velcí mudrci usilovně snaží proniknout.

Sloka 34:

Pro každého, kdo není oddaným Pána, je velice těžké pochopit Jeho slavné činy a Jeho zjevení, kdy přijímá různé transcendentální podoby, aby se věnoval neobyčejným zábavám ve světě smrti, a zvířatům tyto věci pouze znepokojují mysl.

Sloka 35:

Když Vidura pochopil, že Pán Kṛṣṇa na něho vzpomínal (při opouštění tohoto světa), hlasitě se rozplakal, zaplaven extází lásky.

Sloka 36:

Vidura, seberealizovaná duše, strávil několik dní na břehu řeky Yamuny a poté dospěl ke břehům Gangy, kde pobýval velký mudrc Maitreya.