ŚB 3.4.12

स एष साधो चरमो भवाना-
मासादितस्ते मदनुग्रहो यत् ।
यन्मां नृलोकान् रह उत्सृजन्तं
दिष्टय‍ा दद‍ृश्वान् विशदानुवृत्त्या ॥ १२ ॥
sa eṣa sādho caramo bhavānām
āsāditas te mad-anugraho yat
yan māṁ nṛlokān raha utsṛjantaṁ
diṣṭyā dadṛśvān viśadānuvṛttyā

Synonyma

saḥto; eṣaḥtěch; sādhoó čestný; caramaḥkonečný; bhavānāmvšech tvých inkarnací (jako Vasu); āsāditaḥnyní dosáhl; tetobě; mat; anugrahaḥmilost; yattaková, jaká je; yatprotože; mām; nṛ-lokānplanety podmíněných duší; rahaḥv ústraní; utsṛjantampři opouštění; diṣṭyākdyž vidíš; dadṛśvānto, co jsi viděl; viśada-anuvṛttyādíky neochvějné oddanosti.

Překlad

Ó sādhu, tvůj současný život je tvůj poslední a nejdokonalejší, protože v něm jsem ti udělil Svoji nejvyšší přízeň. Nyní můžeš jít do Mého transcendentálního sídla, Vaikuṇṭhy, a opustit tento svět podmíněných živých bytostí. To, že jsi Mě díky svojí čisté a neochvějné oddané službě mohl navštívit na tomto osamělém místě, je pro tebe velkým darem.

Význam

Jakmile se někdo plně seznámí s poznáním o Pánovi, jak jen Ho může dokonalá živá bytost v osvobozeném stavu znát, má dovoleno vstoupit do duchovního nebe, kde existují vaikuṇṭhské planety. Pán seděl na osamělém místě a chystal se právě sejít z očí obyvatel tohoto vesmíru, ale Uddhava měl to štěstí, že i tehdy Ho mohl vidět, a získat tak Jeho svolení ke vstupu na Vaikuṇṭhu. Pán je neustále všudypřítomný a Jeho příchod a odchod jsou pouze zážitkem obyvatel určitého vesmíru. Je jako slunce: slunce se nezjevuje na obloze a nemizí z ní; to pouze lidé vidí, že ráno slunce vychází a večer zapadá. Pán pobývá na Vaikuntě a zároveň je všude; jak na Vaikuntě, tak i mimo ni.