TEXT 46
46. VERS
Verš
Szöveg
evam uktvārjunaḥ saṅkhye
rathopastha upāviśat
visṛjya sa-śaraṁ cāpaṁ
śoka-saṁvigna-mānasaḥ
evam uktvārjunaḥ saṅkhye
rathopastha upāviśat
visṛjya sa-śaraṁ cāpaṁ
śoka-saṁvigna-mānasaḥ
Synonyma
Szó szerinti jelentés
sañjayaḥ uvāca – Sañjaya mondta; evam – így; uktvā – szólván; arjunaḥ – Arjuna; saṅkhye – a csatamezőn; ratha – harci szekérnek; upasthe – az ülésére; upāviśat – újra leült; visṛjya – félretéve; sa-śaram – nyílvesszőkkel együtt; cāpam – az íjat; śoka – keseregve; saṁvigna – kedvét vesztve; mānasaḥ – az elméjében.
Překlad
Fordítás
Sañjaya řekl: Když Arjuna na bitevním poli takto promluvil, odložil luk a šípy a s myslí zaplavenou zármutkem usedl do válečného vozu.
Sañjaya mondta: E szavakkal szólt hát Arjuna a csatatéren, majd íját és nyilát félredobva leült harci szekerén, és szívét elborította a bánat.
Význam
Magyarázat
Arjuna vstal, když ve válečném voze pozoroval postavení svého nepřítele, ale potom se ho zmocnil takový žal, že opět usedl a odložil luk s šípy. Taková laskavá osoba, jež má dobré srdce a prokazuje oddanou službu Pánu, je způsobilá obdržet poznání o vlastním já.
Miközben az ellenség helyzetét vette szemügyre, Arjuna felállt harci szekerén, ám annyira erőt vett rajta a szomorúság, hogy íját és nyilait félredobva újra leült. Egy ilyen kedves és lágyszívű bhakta, aki odaadóan szolgálja az Urat, érdemes arra, hogy megkapja az önvalóról szóló tudást.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k první kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o pozorování vojsk na Kuruovském bitevním poli.
Így végződnek a Bhaktivedanta-magyarázatok a Śrīmad Bhagavad-gītā első fejezetéhez, melynek címe: „Hadiszemle a kurukṣetrai csatamezőn”.