Tento verš se nachází v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.3.1).

Slovo śuddha-sattva-viśeṣātmā znamená „setrvávající na transcendentální úrovni čistého dobra“. Tomuto postavení, kdy je duše očištěná od veškerého hmotného znečištění, se říká svarūpa-lakṣaṇa neboli přirozený rys bhāvy, emoce. Srdce je obměkčováno různými chutěmi a probouzí se láskyplný sklon spontánně sloužit Pánu. To je taṭastha-lakṣaṇa, okrajový rys bhāvy.

Tento verš pochází také z Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.4.1).

Tento verš z Nārada-pañcarātry se nachází v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.4.2).

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura tento růst lásky k Bohu shrnuje jako postupný proces. Člověk se díky nějakému štěstí začne zajímat o oddanou službu a nakonec i o čistou oddanou službu, bez hmotného znečištění. Tehdy se chce sdružovat s oddanými, což vyústí ve stále se zvětšující zájem o oddanou službu, naslouchání a opěvování. Čím více ho zajímá naslouchání a opěvování, tím více je očišťován od hmotných nečistot. Oprošťování se od hmotného znečištění se nazývá anartha-nivṛtti, což naznačuje úbytek všeho nežádoucího. To je zkouškou rozvoje oddané služby. Pokud oddaný skutečně rozvine postoj oddanosti, musí být zbaven hmotného znečištění v podobě nedovoleného sexu, požívání omamných látek, hazardování a jedení masa. To jsou počáteční příznaky. Když se takto zbaví všech hmotných nečistot, rozvine pevnou víru v oddanou službu. Po rozvinutí pevné víry přijde chuť a s touto chutí se oddaný připoutá k oddané službě. Když tato připoutanost ještě zesílí, semínko lásky k Bohu přinese svůj plod. Tomuto postavení se říká prīti či rati (náklonnost) nebo bhāva (emoce). Když rati zesílí, říká se jí láska k Bohu. Ta je ve skutečnosti nejvyšší dokonalostí života a zdrojem veškeré blaženosti.

Oddaný život se tedy dělí na dvě stádia – sādhana-bhakti a bhāva-bhakti. Sādhana-bhakti znamená rozvoj oddané služby prostřednictvím usměrňujících zásad. Základním principem oddané služby je víra. Nad ní je společnost oddaných a potom přijde zasvěcení pravým duchovním mistrem. Pokud oddaný po zasvěcení následuje usměrňující zásady oddané služby, zbaví se všech nežádoucích věcí. Tak se upevní a postupně rozvine chuť do oddané služby. Čím více jeho chuť roste, tím více chce Pánu sloužit, a tak se připoutá k určité náladě služby Pánu – śānta, dāsya, sakhya, vātsalya nebo madhura. Výsledkem této připoutanosti je rozvoj bhāvy. Bhāva-bhakti je úroveň očištěného dobra. Na této úrovni srdce roztaje oddanou službou. Bhāva-bhakti je první semínko lásky k Bohu. Tato emotivní úroveň předchází dosažení čisté lásky, a když zesílí, nazývá se prema-bhakti neboli transcendentální láska k Bohu. Tento postupný proces je popsán i v následujících dvou verších z Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.4.15–16).

Toto je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (3.25.25).

Tyto dva verše se nacházejí v knize Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.3.25–26).

Tento verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (1.19.15) vyslovil Mahārāja Parīkṣit, když seděl na břehu Gangy a čekal na uštknutí létajícím hadem přivolaným kletbou brāhmaṇského chlapce Śṛṅgiho, který byl synem velkého mudrce Śamīky. Zpráva o prokletí se donesla ke králi, a ten se okamžitě připravil na nadcházející smrt. Během jeho posledních dnů ho přišlo navštívit mnoho velkých svatých osobností, mudrců, brāhmaṇů, králů a polobohů. Mahārāja Parīkṣit se však uštknutí létajícím hadem vůbec nebál a všechny přítomné velké osobnosti požádal, aby pokračovaly ve zpívání svatého jména Pána Viṣṇua.

V tomto verši je vysvětleno, jakou úzkost Mahārāja Parīkṣit pociťoval. Říká: „Nechť se stane, co se má stát. To nevadí. Chci jen, aby ani okamžik mého času nebyl promarněn bez nějaké spojitosti s Kṛṣṇou.“ Oddaný musí na cestě vědomí Kṛṣṇy snášet veškeré překážky a musí zajistit, aby žádný okamžik svého života nevyužil jinak než ve službě Kṛṣṇovi.

Tento verš z Hari-bhakti-sudhodayi se nachází v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.3.29).

Toto jsou znaky virakti (odpoutanosti) u toho, kdo rozvinul bhāvu, předběžnou úroveň lásky k Bohu. Tento verš je citován ze Śrīmad-Bhāgavatamu (5.14.43).

Toto je citát z Padma Purāṇy.

Tento verš pochází z Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.3.35).

Tento verš pochází z Kṛṣṇa-karṇāmṛty (32).

Tento verš se nachází v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.3.38).

Tento verš je citátem z Kṛṣṇa-karṇāmṛty (92) od Bilvamaṅgala Ṭhākura.

Tento verš se nachází v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.156).

Tento verš se také nachází v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.4.17).

Tento verš je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (11.2.40).

V Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.3.41, 44) je rati (náklonnost) popsána takto:

Protože srdce měkne, objevují se skutečné příznaky dozrávání semínka lásky (rati). Pokud se však tyto příznaky objeví mezi spekulanty a ploduchtivými pracovníky, nelze je přijmout jako skutečné znaky připoutanosti. Hlupáci postrádající poznání o oddané službě tyto příznaky totiž vychvalují i tehdy, když se zakládají na něčem jiném než na touze sloužit Kṛṣṇovi. Ten, kdo je zkušený v oddané službě, však tyto příznaky nazývá raty-ābhāsa neboli pouhý záblesk připoutanosti.

V Bhakti-rasāmṛta-sindhu (2.5.1) je sthāyi-bhāva, trvalá extáze, popsána takto:

„Tyto nálady (bhāvy) ovládají příznivé extáze (jako je smích) i nepříznivé extáze (jako je hněv). Pokud tyto nálady i nadále vládnou jako králové, nazývají se sthāyi-bhāva neboli trvalé extáze. Nepřetržitá extatická láska ke Kṛṣṇovi se nazývá trvalá extáze.“

V Bhakti-rasāmṛta-sindhu (2.1.4–5) je dáno toto vysvětlení:

„Láska ke Kṛṣṇovi, Keśavovi, dosáhne nejvyšší úrovně (kdy sestává z nálad) tehdy, když jsou naplněny její příměsi. Prostřednictvím vibhāvy, anubhāvy, sāttviky a vyabhicārī se oživí naslouchání a opěvování a oddaný je schopný vychutnávat si lásku ke Kṛṣṇovi. Připoutanost ke Kṛṣṇovi neboli trvalá extáze (sthāyī-bhāva) se pak stane náladou oddané služby (bhakti-rasou).“

V Bhakti-rasāmṛta-sindhu (2.1.14) je vibhāva popsána takto:

„Příčina vychutnávání lásky ke Kṛṣṇovi se nazývá vibhāva, která se dělí do dvou tříd – ālambana (podpora) a uddīpana (probuzení).“

V Agni Purāṇě se píše:

„To, co zapříčiní zjevení lásky ke Kṛṣṇovi, se nazývá vibhāva. Vibhāva má dvě části – ālambana (v čem se objevuje láska) a uddīpana (díky čemu se láska objeví).“

V Bhakti-rasāmṛta-sindhu (2.1.16) se o ālambaně píše:

„Předmětem lásky je Kṛṣṇa a nádobou této lásky je oddaný Kṛṣṇy. Učenci je nazývají ālambana – základy.“ Podobně je popsána i uddīpana:

„To, co probouzí extatickou lásku, se nazývá uddīpana. K tomuto probouzení dochází hlavně díky vlastnostem a činnostem Kṛṣṇy, ale také tím, jak je ozdobený a jak má upravené vlasy.“ (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 2.1.301) Bhakti-rasāmṛta-sindhu (2.1.302) uvádí také další příklady uddīpany:

„Kṛṣṇův úsměv, vůně Jeho transcendentálního těla, Jeho flétna, trubka, nákotníčky, lastura, znaky na Jeho chodidlech, Jeho sídlo, Jeho oblíbená rostlinka (tulasī), Jeho oddaní a dodržování půstů a slibů spojených s oddaností Jemu – to všechno probouzí příznaky extatické lásky.“

Bhakti-rasāmṛta-sindhu (2.2.1) popisuje anubhāvu takto:

„Mnohé vnější extatické příznaky neboli tělesné proměny naznačující přítomnost extatických emocí v mysli, nazývané také udbhāsvary, jsou anubhāvy neboli podextatické výrazy lásky.“ Některými z těchto příznaků jsou tančení, padání a válení se po zemi, zpívání a hlasitý křik, kroucení těla, vydávání hlasitých zvuků, zívání, hluboké dýchání, nezájem o okolí, pěna u úst, šílený smích, plivání, škytání a další. Všechny tyto příznaky se dělí do dvou skupin – śīta a kṣepaṇa. Zpěv, zívání a podobně se nazývají śīta. Tančení a kroucení těla se nazývají kṣepaṇa.

Ve své Anubhāṣyi cituje Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura následující verš z védské literatury popisující udbhāsvaru:

„Extatické příznaky projevené ve vnějším těle osoby pohroužené v extatické lásce nazývají učenci udbhāsvara. Některými z nich jsou povolování opasku, shazování šatů a rozpouštění vlasů. Dalšími jsou kroucení těla, zívání, chvění nosních dírek, těžké dýchání, škytání, padání na zem a válení se po zemi. To jsou vnější projevy emocionální lásky.“ Stambha a ostatní příznaky jsou zmíněné v Madhya-līle 14.167.

Nirveda, harṣa a další příznaky jsou vysvětleny v Madhya-līle 14.167. Dočasné prvky (vyabhicārī) jsou v Bhakti-rasāmṛta-sindhu popsány takto:

„Existuje třicet tři dočasných prvků, známých jako extatické emoce vyabhicārī. Zvláště se zdržují okolo trvalých emocí jako jejich služebníci. Lze je rozpoznat podle slov, různých příznaků viditelných na končetinách a dalších částech těla a podle zvláštních stavů srdce. A protože uvádějí do pohybu rozvoj trvalých emocí, říká se jim specificky sañcārī neboli pobízející principy. Tyto pobízející principy povstávají a opadají v trvalých emocích extatické lásky jako vlny v oceánu extáze. Proto se jim říká vyabhicārī.“

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura říká, že nálada neutrality se zvětšuje do jednoduché lásky k Bohu. V náladě služby láska k Bohu roste dále až k náklonnosti, láskyplnému hněvu, lásce a připoutanosti. Nálada přátelství podobně přerůstá v náklonnost, láskyplný hněv, lásku, připoutanost a podřadnou připoutanost. Stejné je to s náladou rodičovské náklonnosti. Zvláštním rysem přátelské nálady projevené osobnostmi, jako je Subala, je, že přerůstá z přátelské náklonnosti k láskyplnému hněvu, spontánní připoutanosti, podřadné připoutanosti a nakonec k extázi, kde trvale existují všechny extatické příznaky.

V Bhakti-rasāmṛta-sindhu (3.2.93) jsou tyto skupiny popsány:

„V náladách bhakti-yogy existují dvě úrovně – ayoga a yoga.“ Ayoga (viyoga) je v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (3.2.94) popsána takto:

„Učenci znalí vědy o bhakti-yoze říkají, že v nepřítomnosti společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství nastává odloučení. V tomto stavu ayoga (odloučení) je mysl naplněná vědomím Kṛṣṇy a je zcela pohroužená v myšlenkách na Kṛṣṇu. V tomto stavu oddaný zkoumá transcendentální vlastnosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Je řečeno, že v tomto stavu odloučení všichni oddaní různých nálad nepřetržitě aktivně přemýšlejí, jak získat Kṛṣṇovu společnost.“

Slovo yoga („spojení“) je v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (3.2.129) popsáno takto:

„Přímému setkání s Kṛṣṇou se říká yoga.“

V transcendentálních náladách neutrality a služby jsou podobné kategorie yoga a viyoga, ale ty nejsou různorodé. Kategorie yoga a viyoga jsou v pěti náladách přítomné vždy. V transcendentálních náladách přátelství a rodičovství však mají mnoho různých podob. Druhy yogy jsou popsány takto:

„Yoga (spojení) je tří druhů – úspěch, spokojenost a stálost.“ (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 3.2.129) Druhy ayogy (odloučení) jsou popsány takto:

„Ayoga je dvou druhů – toužení a odloučení.“ (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 3.2.95)

Extáze adhirūḍha jsou vysvětleny v Ujjvala-nīlamaṇi (Sthāyi-bhāva-prakaraṇa 170):

Velmi sladká náklonnost milostné lásky roste skrze náklonnost, láskyplný hněv, lásku, připoutanost, podextázi, extázi a vysoce pokročilou extázi (mahābhāvu). Úroveň mahābhāvy zahrnuje rūḍhu a adhirūḍhu. Tyto úrovně existují pouze v milostné lásce. Pokročilá extáze se nachází ve Dvárace a vysoce pokročilá mezi gopīmi.

Více informací viz Madhya-līlā 1.87.

Bláznivé mluvení založené na představivosti známé jako citra-jalpa, se dá rozdělit do deseti kategorií – prajalpa, parijalpa, vijalpa, ujjalpa, sañjalpa, avajalpa, abhijalpa, ājalpa, pratijalpa a sujalpa. Pro tyto různé druhy jalpy (obrazotvorné řeči) neexistují anglické ekvivalenty.

Vipralambha je popsána v knize s názvem Ujjvala-nīlamaṇi (Vipralambha-prakaraṇa 3–4):

„Když se milenci setkají, nazývají se yukta (spojení). Před setkáním se nazývají ayukta (rozdělení). Ať spojení či odloučení, extatická emoce povstávající z toho, že se nemohou podle svých tužeb navzájem objímat a líbat, se nazývá vipralambha. Tato vipralambha pomáhá vyživovat emoce v čase setkání.“ Sambhoga je popsána v následujícím verši z védské literatury, který ve své Anubhāṣyi cituje Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura:

„Vzájemné setkání a objímání mají oběma milencům přinést štěstí. Pokud tento stav přeroste ve stále se zvětšující radost, výsledné extatické emoci se říká sambhoga.“ Když se sambhoga probudí, dělí se do čtyř kategorií:

(1) pūrva-rāga-anantara – předchází-li sambhoze pūrva-rāga, je sambhoga krátká (saṅkṣipta);

(2) māna-anantara – předchází-li sambhoze māna (láskyplný hněv), nazývá se sambhoga narušená (saṅkīrṇa);

(3) kiñcid-dūra-pravāsa-anantara – po nějaké době, kdy od sebe byli milenci poněkud vzdáleni, je sambhoga označována jako uskutečněná (sampanna);

(4) sudūra-pravāsa-anantara – poté, co byli od sebe daleko, se sambhoga nazývá dokonalost (samṛddhimān).

Setkání milenců ve snu má také tyto čtyři kategorie.

Pūrva-rāga je popsána v knize Ujjvala-nīlamaṇi (Vipralambha-prakaraṇa 5):

„Když připoutanost vznikající v milencích před jejich setkáním prostřednictvím dívání, slyšení a tak dále začne být nesmírně lahodná přimícháním čtyř příměsí, jako je vibhāva a anubhāva, říká se jí pūrva-rāga.“

Také slovo māna je popsáno v knize Ujjvala-nīlamaṇi (Vipralambha-prakaraṇa 68):

„Slovo māna se používá k označení nálady milenců, kterou zakoušejí, ať jsou na jednom či na různých místech. Tato nálada jim brání dívat se na sebe a objímat se i přesto, že je mezi nimi pouto.“

Slovo pravāsa je rovněž vysvětleno v Ujjvala-nīlamaṇi (Vipralambha-prakaraṇa 139):

„Pravāsa je slovo, které se používá k označení odloučení milenců předtím důvěrně spojených. Toto odloučení je způsobené tím, že jsou každý na jiném místě.“

V Ujjvala-nīlamaṇi (Vipralambha-prakaraṇa 134) je vysvětleno i slovo prema-vaicittya:

„Prema-vaicittya je slovo označující přemíru lásky, která přináší nářek ze strachu z odloučení, i když jsou milovaní spolu.“

Tento verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.90.15) vyslovily Kṛṣṇovy královny. I když byly s Kṛṣṇou, přesto si myslely, že ztrácejí Jeho společnost.

Tento verš se také nachází v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (2.1.17).

Tento verš se nachází v Bṛhad-gautamīya-tantře. Vysvětlení najdete v Ādi-līle 4.83–95.

Tento a dalších šest veršů se také nacházejí v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (2.1.23–29).

Tento verš se nachází v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (2.1.30). Živé bytosti jsou nedílné části Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (15.7):

„Živé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mé věčné dílčí části. Jelikož žijí podmíněným životem, svádějí těžký boj se šesti smysly, mezi něž patří i mysl.“

Kṛṣṇovy vlastnosti jsou v živých bytostech přítomné v nepatrném, atomickém množství. Kousek zlata je zajisté zlato, ale zlatému dolu se nevyrovná. Podobně mají živé bytosti v nepatrném množství všechny vlastnosti Nejvyšší Osobnosti Božství, ale živá bytost se nikdy nevyrovná Nejvyšší Osobnosti Božství. Bůh je proto popsán jako Nejvyšší Bytost a živá bytost jako jīva. Bůh je popsán jako Nejvyšší Bytost, hlavní mezi všemi živými bytostmi, protože dodává vše, co ostatní potřebují – eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān. Māyāvādī tvrdí, že každý je Bůh. I kdybychom tuto filosofii přijali, nikdo nemůže tvrdit, že se Svrchovanému Bohu rovná ve všech ohledech. Pouze neinteligentní lidé tvrdí, že jsou všichni rovni Bohu nebo že všichni jsou Bůh.

Tento a následujících sedm veršů se také nachází v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (2.1.37–44).

Māyāvādští filosofové mají chabé poznání, a proto celé toto téma odbývají vysvětlením, že kṛṣṇa znamená „černý“. Tito ateističtí darebáci Kṛṣṇovým vlastnostem nerozumějí, a proto Jej odmítají uznat jako Nejvyšší Osobnost Božství. Māyāvādī Ho nechtějí ocenit ani přesto, že Pána popisují a uznávají velké osobnosti, ācāryové a mudrci. Společnost je dnes naneštěstí tak zdegradovaná, že i když mají lidé problémy opatřit si základní životní potřeby, jsou uchváceni māyāvādskými filosofy a nechávají se jimi svést. Podle Bhagavad-gīty se člověk může pouhým poznáním Kṛṣṇy vysvobodit z koloběhu rození a umírání. Tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna. Māyāvādští filosofové se naneštěstí stavějí proti Kṛṣṇově osobnosti a brzdí šíření této velké vědy o vědomí Kṛṣṇy. Ti, kdo šíří toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, se musí snažit poznat Kṛṣṇu z výroků Bhakti-rasāmṛta-sindhu (Nektaru oddanosti).

Tyto verše pocházejí z Ujjvala-nīlamaṇi (Śrī-rādhā-prakaraṇa 11–15).

Tyto verše se nacházejí v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (2.1.7–10).

Tento verš se také nachází v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (2.5.131).

Sanātana Gosvāmī dostal příkaz (1) šířit zjevená písma o oddané službě a ustanovit závěry oddané služby, (2) obnovit ztracená poutní místa, jako jsou Vrindávan a Rádhá-kund, (3) zavést vrindávanský způsob chrámového uctívání a instalovat v chrámech Božstva (Śrī Sanātana Gosvāmī založil chrám Madana-mohana a Rūpa Gosvāmī založil chrám Govindajīho) a (4) vyložit chování vaiṣṇavy (jak to Śrīla Sanātana Gosvāmī udělal v Hari-bhakti-vilāse). Sanātana Gosvāmī byl tímto způsobem zmocněn ustanovit učení vaiṣṇavismu. Śrīnivāsa Ācārya ve své Ṣaḍ-gosvāmy-aṣṭace (2) říká:

„S úctou se klaním šesti Gosvāmīm, jmenovitě Śrī Sanātanovi Gosvāmīmu, Śrī Rūpovi Gosvāmīmu, Śrī Raghunāthovi Bhaṭṭovi Gosvāmīmu, Śrī Raghunāthovi dāsovi Gosvāmīmu, Śrī Jīvovi Gosvāmīmu a Śrī Gopālovi Bhaṭṭovi Gosvāmīmu, kteří jsou velkými odborníky v zevrubném studiu všech zjevených písem s cílem ustanovit věčné náboženské zásady ve prospěch všech lidských bytostí. Jsou proto uctíváni ve všech třech světech a jsou hodni toho, abychom u nich přijali útočiště, protože jsou pohrouženi v náladě gopī a v transcendentální láskyplné službě Rādě a Kṛṣṇovi.“

Toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy pokračuje v tradici šesti Gosvāmīch, zvláště Śrīly Sanātany Gosvāmīho a Śrīly Rūpy Gosvāmīho. Vážní studenti tohoto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy musí pochopit svou velkou zodpovědnost kázat tuto vrindávanskou nauku (oddanou službu Pánu) po celém světě. Nyní máme ve Vrindávanu krásný chrám a studenti, kteří to myslí vážně, by toho měli využít. Pevně doufám, že někteří z našich studentů přijmou tuto zodpovědnost a poskytnou lidstvu tu nejlepší službu tím, že budou lidi vzdělávat v nauce o vědomí Kṛṣṇy.

To je způsob, jak porozumět tomu, co znamená śuṣka-vairāgya a yukta-vairāgya. V Bhagavad-gītě (6.17) stojí:

„Ten, kdo je umírněný v jedení, spaní, odpočinku i práci, může praktikováním systému yogy zmírnit všechny hmotné bolesti.“ Pro šíření vědomí Kṛṣṇy je třeba zjistit možnosti odříkání podle země, času a uchazeče. Zájemce o vědomí Kṛṣṇy v západních zemích je třeba poučit o zříkání se hmotné existence, ale uchazeče ze země, jako je Indie, je třeba poučit jiným způsobem. Učitel (ācārya) musí brát v úvahu čas, uchazeče a zemi. Musí se vyhnout zásadě niyamāgraha – snažit se o nemožné. Co je možné v jedné zemi, nemusí být možné jinde. Povinností ācāryi je přijmout podstatu oddané služby. Co se týče yukta-vairāgyi (správného odříkání), zde se může tu a tam udělat malá změna. Suché odříkání Śrī Caitanya Mahāprabhu zakazuje, a my jsme se to samé naučili od našeho duchovního mistra, Jeho Božské Milosti, Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura Gosvāmīho Mahārāje. V úvahu je třeba vzít podstatu oddané služby, ne její vnější prostředky.

Sanātana Gosvāmī napsal své vaiṣṇavské smṛti, Hari-bhakti-vilāsu, zvláště pro Indii, která v těch dnech následovala víceméně zásady smārta-vidhi. Śrīla Sanātana Gosvāmī s tím musel držet krok a myslet na to při sestavování Hari-bhakti-vilāsy. Podle smārta-brāhmaṇů se člověk, který se nenarodil v brāhmaṇské rodině, nemohl povýšit na úroveň brāhmaṇy. Sanātana Gosvāmī nicméně v Hari-bhakti-vilāse (2.12) říká, že procesem zasvěcení může být na úroveň brāhmaṇy povýšen každý:

„Tak jako se alchymistickým procesem ze zvonoviny stane zlato přimícháním rtuti, stane se ten, kdo je správně vycvičen a zasvěcen pravým duchovním mistrem, okamžitě brāhmaṇou.“

Mezi procesy smārtů a gosvāmīch je rozdíl. Podle smārtů se člověk nemůže stát brāhmaṇou, dokud se nenarodí v brāhmaṇské rodině. Podle gosvāmīch, Hari-bhakti-vilāsy a Nārada-pañcarātry, se brāhmaṇou může stát každý, kdo je řádně zasvěcen pravým duchovním mistrem. Totéž tvrdí i Śukadeva Gosvāmī ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.4.18):

„Kirātové, Hūṇové, Āndhrové, Pulindové, Pulkaśové, Ābhīrové, Śumbhové, Yavanové, příslušníci ras Khasa a i jiní lidé propadlí hříšným činnostem mohou být očištěni přijetím útočiště u oddaných Pána, neboť Pán představuje svrchovanou moc. Skládám Mu proto uctivé poklony.“

Pokud vaiṣṇava následuje usměrňující zásady dané jeho pravým duchovním mistrem, je okamžitě očištěný. Není nezbytně nutné, aby usměrňující zásady následované v Indii byly stejné jako ty v Evropě, Americe a dalších západních zemích. Pouhé bezvýsledné napodobování se nazývá niyamāgraha. Nenásledovat usměrňující zásady a žít marnotratně je také niyamāgraha. Slovo niyama znamená „usměrňující zásady“ a slovo āgraha znamená „dychtivost“. Slovo agraha znamená „nepřijímat“. Usměrňující zásady bychom neměli následovat bezúčelně, ani bychom je neměli zanedbávat. Nutné je přijmout určitou metodu podle země, času a uchazeče. Pokud nemáme souhlas duchovního mistra, neměli bychom se snažit o napodobování. Tato zásada je doporučena zde: śuṣka-vairāgya-jñāna saba niṣedhila. Takto velkomyslně Śrī Caitanya Mahāprabhu představuje učení o oddané službě. Neměli bychom nic zavádět podle svého rozmaru, aniž by to schválil pravý duchovní mistr. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tyto body vysvětluje citováním dvou veršů Śrī Rūpy Gosvāmīho (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.255–256):

„Nelpí-li člověk na ničem, ale zároveň přijímá vše ve vztahu ke Kṛṣṇovi, je správně umístěný nad vlastnickými pocity. Na druhou stranu ten, kdo vše odmítá, aniž by věděl, jaký to má vztah ke Kṛṣṇovi, není ve svém odříkání tak úplný.“ Kdo chce kázat učení bhakti, musí tyto verše vzít vážně v úvahu.

Nikdo by neměl být závistivý vůči příslušníkům jiných kast či národností. Není pravda, že jen Indové nebo brāhmaṇové se mohou stát vaiṣṇavy. Vaiṣṇavou se může stát každý. Učení bhakti se proto musí šířit po celém světě, to je opravdové adveṣṭā. Slovo maitra, „přátelský“, navíc vyjadřuje, že ten, kdo káže učení bhakti po celém světě, by měl být stejně přátelský vůči všem. Tyto dva a následujících šest veršů vyslovil Śrī Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (12.13–20).

Slovo anapekṣa znamená, že bychom se neměli starat o světské lidi a neměli bychom na nich záviset. Měli bychom záviset výhradně na Nejvyšší Osobnosti Božství a být prostí hmotných tužeb. Měli bychom být také čistí uvnitř i vně. Kvůli vnější čistotě bychom se měli pravidelně mýt mýdlem a olejem a kvůli vnitřní čistotě bychom měli být neustále pohrouženi v myšlenkách na Kṛṣṇu. Slova sarvārambha-parityāgī naznačují, že bychom se neměli zajímat o takzvané smārta-vidhi zbožných a bezbožných činností.

Toto je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (2.2.5). Śukadeva Gosvāmī v tomto verši vysvětluje Mahārājovi Parīkṣitovi, že oddaný by měl být za všech okolností nezávislý. Následováním pokynů tohoto verše lze bez problémů udržovat své tělo naživu. K tomu potřebujeme přístřeší, jídlo, vodu a oblečení. To vše můžeme získat i bez pochlebování nafoukaným boháčům. Člověk se může oblékat do starého, vyhozeného oblečení, jíst ovoce ze stromů, pít vodu z řek a žít v jeskyních v horách. Oddanému, který je zcela odevzdaný Nejvyšší Osobnosti Božství, příroda zařídí přístřeší, oblečení i jídlo. Takový oddaný nepotřebuje, aby ho živil nějaký nafoukaný materialista. Jinými slovy, oddanou službu lze vykonávat za jakýchkoliv okolností. To je tvrzení Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.6):

„Nejvyšší činností (dharmou) pro celé lidstvo je ta, která vede člověka k dosažení láskyplné oddané služby transcendentálnímu Pánu. Aby tato oddaná služba plně uspokojila vlastní já, musí být nezištná a nepřerušovaná.“ Tento verš vysvětluje, že oddanou službu nemohou zastavit žádné hmotné podmínky.

Ve védském písmu Hari-vaṁśa (v devatenácté kapitole Viṣṇu-parvy) je následující popis Goloky Vṛndāvanu:

Poté, co Kṛṣṇa zvedl kopec Góvardhan, se Mu král nebes Indra odevzdal a tehdy řekl, že nad planetárními soustavami, kde sídlí lidské bytosti, je nebe, ve kterém létají ptáci. Nad ním je Slunce a jeho oběžná dráha, což je vstup na nebeské planety. Nad nebeskými planetami až po Brahma-loku jsou další planety, kde sídlí ti, kdo pokročili v duchovním poznání. Všechny planety až po Brahma-loku jsou částí tohoto hmotného světa (Devī-dhāmu). Tento hmotný svět se nazývá Devī-dhām, protože ho ovládá Devī neboli Durgā. Nad Devī-dhāmem je místo, kde sídlí Pán Śiva se svou ženou Umou. Na této Śiva-loce sídlí ti, kdo jsou osvíceni duchovním poznáním a osvobozeni od hmotného znečištění. Nad touto planetární soustavou je duchovní svět, ve kterém jsou duchovní planety zvané Vaikuṇṭhaloky. Goloka Vṛndāvan se nachází nad všemi Vaikuṇṭhalokami. Goloka Vṛndāvan je královstvím Śrīmatī Rādhārāṇī a Kṛṣṇových rodičů, Mahārāje Nandy a matky Yaśody. Takto existují různé planetární soustavy, které jsou všechny výtvory Nejvyššího Pána. Brahma-saṁhitā (5.43) uvádí:

„Pod planetou Golokou Vṛndāvanem jsou planety známé jako Devī-dhām, Maheśa-dhām a Hari-dhām. Liší se majestátem a ovládá je Nejvyšší Osobnost Božství, Govinda, původní Pán, kterému skládám své poklony.“

Goloka Vṛndāvan-dhām je tedy umístěn nad Vaikuṇṭhami. Duchovní nebe se všemi Vaikuṇṭhami je v porovnání s Golokou Vṛndāvanem nepatrné. Prostor, který zabírá Goloka Vṛndāvan-dhām, se nazývá mahākāśa, neboli „největší nebe ze všech“. Pán Indra řekl: „Ptali jsme se Pána Brahmy na Tvou věčnou planetu, ale nerozuměli jsme tomu. Ploduchtiví pracovníci, kteří zbožnými činnostmi ovládli své smysly a mysl, mohou být povýšeni na nebeské planety. Čistí oddaní neustále zaměstnaní službou Pánu Nārāyaṇovi jsou povýšeni na Vaikuṇṭhaloky, ale Tvé Goloky Vṛndāvan-dhāmu je, můj Pane Kṛṣṇo, nesmírně těžké dosáhnout. Jak Ty, tak Tvoje nejvyšší planetární soustava, jste však sestoupili na Zemi, ale já jsem Tě kvůli své pošetilosti vyrušil svými přestupky. Proto se Tě teď snažím uspokojit modlitbami.“

Śrī Nīlakaṇṭha potvrzuje existenci Goloky Vṛndāvan-dhāmu citováním Ṛg-saṁhity (Ṛg Veda 1.154.6):

„Přejeme si jít do Vašich (Rādhy a Kṛṣṇy) překrásných domů, okolo nichž se toulají krávy s velkými, prvotřídními rohy. Ó Urugāyo (Kṛṣṇo, jenž jsi hojně opěvován), toto Tvoje svrchované sídlo, které všechny zaplavuje radostí, nyní přesto jasně září na této Zemi.“

Mnozí asurové ze závisti Kṛṣṇu popisují jako černou vránu nebo inkarnaci vlasu. Śrī Caitanya Mahāprabhu Sanātanovi Gosvāmīmu vysvětlil, jak všechna tato asurská vysvětlení Kṛṣṇy porazit. Slovo kāka znamená vrána a keśa znamená vlas. Asurové Kṛṣṇu popisují jako inkarnaci vrány, inkarnaci śūdry (tmavého kmene) a inkarnaci vlasu, aniž by věděli, že slovo keśa znamená ka-īśa a že ka znamená Pán Brahmā a īśa znamená Pán. Slovo keśa tak vyjadřuje, že Kṛṣṇa je Pánem Pána Brahmy.

Některé ze zábav Pána Kṛṣṇy jsou v textu Mahābhāraty popsány jako mauṣala-līlā. Patří mezi ně zničení yaduovské dynastie, Kṛṣṇův odchod, to, jak byl zasažen šípem lovce, příběh o Kṛṣṇovi jako inkarnaci kousku vlasu (keśa-avatāra) a také mahiṣī-haraṇa neboli únos Kṛṣṇových královen. Tyto zábavy nejsou opravdové, ale vyprávějí se pro zmatení asurů, kteří chtějí dokázat, že Kṛṣṇa je obyčejná lidská bytost. Tyto zábavy jsou klamné v tom smyslu, že nejsou věčné, ani transcendentální neboli duchovní. Existuje mnoho lidí, kteří se již od přírody staví proti svrchovanosti Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇua. Těmto lidem se říká asurové. Mají o Kṛṣṇovi mylné představy. V Bhagavad-gītě se uvádí, že asurové dostávají možnost na Kṛṣṇu v každém životě více a více zapomínat. Rodí se proto v rodinách asurů a jsou ohledně postavení Kṛṣṇy neustále zmateni. Asurové v rouchu sannyāsīch dokonce různými způsoby podle svých představ vysvětlují Bhagavad-gītu a Śrīmad-Bhāgavatam. Jeden život za druhým tak zůstávají asury.

O keśa-avatārovi (inkarnaci vlasu) je zmínka ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.7.26). Také ve Viṣṇu Purāṇě se uvádí: ujjahārātmanaḥ keśau sita-kṛṣṇau mahā-bala.

I v Mahābhāratě (Ādi-parvě 189.31–32) stojí:

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu, Viṣṇu Purāṇě a Mahābhāratě jsou tedy odkazy na to, že Kṛṣṇa a Balarāma jsou inkarnace černého a bílého vlasu. Je řečeno, že Pán Viṣṇu si z hlavy vytrhl dva vlasy – bílý a černý, které vstoupily do lůn Rohiṇī a Devakī z yaduovské dynastie. Balarāma se narodil Rohiṇī a Kṛṣṇa Devakī. Balarāma se tedy narodil z prvního vlasu a Kṛṣṇa z druhého. Bylo také předpovězeno, že všichni asurové, nepřátelé polobohů, budou poraženi Pánem Viṣṇuem v Jeho bílé a černé úplné expanzi a že se zjeví Nejvyšší Osobnost Božství a bude vykonávat úžasné činnosti. Viz kniha Laghu-bhāgavatāmṛta, kapitola zvaná Kṛṣṇāmṛta, verše 156–164. Śrīla Rūpa Gosvāmī tyto argumenty o inkarnaci vlasu vyvrátil, a jeho vyvrácení ve svých komentářích dále podporuje Śrī Baladeva Vidyābhūṣaṇa. Dále se toto téma rozebírá v Kṛṣṇa-sandarbě (Anucchedě 29) a v komentáři známém jako Sarva-saṁvādinī od Śrīly Jīvy Gosvāmīho.