Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 23.14-15
Verš
saṅgo ’tha bhajana-kriyā
tato ’nartha-nivṛttiḥ syāt
tato niṣṭhā rucis tataḥ
tataḥ premābhyudañcati
sādhakānām ayaṁ premṇaḥ
prādurbhāve bhavet kramaḥ
Synonyma
ādau — na začátku; śraddhā — pevná víra neboli nezájem o hmotné dění a zájem o duchovní pokrok; tataḥ — potom; sādhu-saṅgaḥ — společnost čistých oddaných; atha — potom; bhajana-kriyā — konání oddané služby Kṛṣṇovi (odevzdání se duchovnímu mistrovi a zasvěcení na základě povzbuzení od oddaných); tataḥ — potom; anartha-nivṛttiḥ — úbytek všech zlozvyků; syāt — měl by být; tataḥ — potom; niṣṭhā — pevná víra; ruciḥ — chuť; tataḥ — potom; atha — dále; āsaktiḥ — připoutanost; tataḥ — potom; bhāvaḥ — emoce či náklonnost; tataḥ — potom; prema — láska k Bohu; abhyudañcati — povstane; sādhakānām — oddaných rozvíjejících vědomí Kṛṣṇy; ayam — toto; premṇaḥ — lásky k Bohu; prādurbhāve — při objevení se; bhavet — je; kramaḥ — chronologické pořadí.
Překlad
„ ,Na začátku musí být víra a potom se u člověka probudí zájem o společnost čistých oddaných. Dále dostane zasvěcení od duchovního mistra a podle jeho pokynů následuje usměrňující zásady. To ho zbaví všech zlozvyků a upevní v oddané službě. Poté rozvine chuť a připoutanost. Tak vypadá sādhana-bhakti, vykonávání oddané služby podle usměrňujících zásad. Postupně pak sílí emoce a nakonec se probudí láska. To je postupný rozvoj lásky k Bohu u oddaného, kterého zajímá vědomí Kṛṣṇy.̀ “