Text 47
Text 47
Texto
Verš
yadyapi nāhika ‘ālambana’
nija-dehe kari prīti, kevala kāmera rīti,
prāṇa-kīṭera kariye dhāraṇa
yadyapi nāhika ‘ālambana’
nija-dehe kari prīti, kevala kāmera rīti,
prāṇa-kīṭera kariye dhāraṇa
Palabra por palabra
Synonyma
yāte — en la cual; vaṁśī-dhvani-sukha — la felicidad de escuchar la melodía de la flauta; nā dekhi’ — sin ver; se — esa; cāṅda mukha — cara de Luna; yadyapi — aunque; nāhika — no hay; ālambana — el encuentro del amante y la amada; nija — propio; dehe — en el cuerpo; kari — hago; prīti — afecto; kevala — solamente; kāmera — de lujuria; rīti — el modo de ser; prāṇa — de vida; kīṭera — de la mosca; kariye — hago; dhāraṇa — continuar.
yāte — ve kterém; vaṁśī-dhvani-sukha — štěstí z poslechu hry na flétnu; nā dekhi' — když nevidím; se — tuto; cāṅda mukha — měsíci podobnou tvář; yadyapi — přestože; nāhika — není; ālambana — setkání milence a milenky; nija — svém; dehe — v těle; kari — projevuji; prīti — náklonnost; kevala — pouze; kāmera — chtíče; rīti — způsob; prāṇa — života; kīṭera — mouchy; kariye — činím; dhāraṇa — pokračování.
Traducción
Překlad
«Aunque no veo la cara de Luna de Kṛṣṇa tocando Su flauta, y aunque no tengo posibilidad de estar con Él, sigo cuidando de Mi cuerpo. Así funciona la lujuria. De ese modo sustento Mi vida de mosca.»
„I když nevidím měsíci podobnou tvář Kṛṣṇy, jak hraje na svoji flétnu, i když nemám šanci se s Ním setkat, přesto se starám o své tělo. Tak působí chtíč. Takto pokračuji se svým životem, který je jako život mouchy.“
Significado
Význam
En relación con esto, Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura dice que el Señor Supremo, que es digno de amor, es el refugio supremo. El Señor es el sujeto supremo, y los devotos son el objeto. La unión de un sujeto y un objeto se denomina ālambana. El objeto escucha, y el sujeto toca la flauta. Que el objeto no pueda ver la cara de Luna de Kṛṣṇa ni sienta ansiedad por verle, es señal de que no hay ālambana. Imaginar de forma externa esa unión solamente sirve para satisfacer los deseos de disfrute. De ese modo, la vida carece de sentido.
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v této souvislosti říká, že milovaný Nejvyšší Pán je svrchovaným útočištěm. Pán je svrchovaný subjekt a oddaní jsou objekt. Když se subjekt a objekt setkají, říká se tomu ālambana. Objekt poslouchá a subjekt hraje na flétnu. To, že objekt nevidí měsíci podobnou tvář Kṛṣṇy a ani nedychtí Ho vidět, je známkou nepřítomnosti ālambany. Představovat si něco takového uměle může nanejvýš uspokojit chtivé touhy, a takový život postrádá význam.