CC Madhya 2.47

যাতে বংশীধ্বনি-সুখ,     না দেখি’ সে চাঁদ মুখ,
যদ্যপি নাহিক ‘আলম্বন’ ।
নিজ-দেহে করি প্রীতি,     কেবল কামের রীতি,
প্রাণ-কীটের করিয়ে ধারণ ॥ ৪৭ ॥
yāte vaṁśī-dhvani-sukha,nā dekhi’ se cāṅda mukha,
yadyapi nāhika ‘ālambana’
nija-dehe kari prīti,
kevala kāmera rīti,
prāṇa-kīṭera kariye dhāraṇa

Synonyma

yāteve kterém; vaṁśī-dhvani-sukhaštěstí z poslechu hry na flétnu; dekhi'když nevidím; setuto; cāṅda mukhaměsíci podobnou tvář; yadyapipřestože; nāhikanení; ālambanasetkání milence a milenky; nijasvém; dehev těle; kariprojevuji; prītináklonnost; kevalapouze; kāmerachtíče; rītizpůsob; prāṇaživota; kīṭeramouchy; kariyečiním; dhāraṇapokračování.

Překlad

„I když nevidím měsíci podobnou tvář Kṛṣṇy, jak hraje na svoji flétnu, i když nemám šanci se s Ním setkat, přesto se starám o své tělo. Tak působí chtíč. Takto pokračuji se svým životem, který je jako život mouchy.“

Význam

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v této souvislosti říká, že milovaný Nejvyšší Pán je svrchovaným útočištěm. Pán je svrchovaný subjekt a oddaní jsou objekt. Když se subjekt a objekt setkají, říká se tomu ālambana. Objekt poslouchá a subjekt hraje na flétnu. To, že objekt nevidí měsíci podobnou tvář Kṛṣṇy a ani nedychtí Ho vidět, je známkou nepřítomnosti ālambany. Představovat si něco takového uměle může nanejvýš uspokojit chtivé touhy, a takový život postrádá význam.