Skip to main content

Text 5

Sloka 5

Devanagari

Dévanágarí

यस्यैव हि नागराजकुमार्य आशिष आशासानाश्चार्वङ्गवलयविलसितविशद
विपुलधवलसुभगरुचिरभुजरजतस्तम्भेष्वगुरुचन्दनकुङ्कुमपङ्कानुलेपेनावलिम्पमानास्तदभिमर्शनोन्मथितहृदयमकरध्वजावेशरुचिरललितस्मितास्तदनुरागमदमुदितमद्
विघूर्णितारुणकरुणावलोकनयनवदनारविन्दं सव्रीडं किल विलोकयन्ति ॥ ५ ॥

Text

Verš

yasyaiva hi nāga-rāja-kumārya āśiṣa āśāsānāś cārv-aṅga-valaya-vilasita-viśada-vipula-dhavala-subhaga-rucira-bhuja-rajata-stambheṣv aguru-candana-kuṅkuma-paṅkānulepenāvalimpamānās tad-abhimarśanonmathita-hṛdaya-makara-dhvajāveśa-rucira-lalita-smitās tad-anurāgamada-mudita-mada-vighūrṇitāruṇa-karuṇāvaloka-nayana-vadanāravindaṁ savrīḍaṁ kila vilokayanti.
yasyaiva hi nāga-rāja-kumārya āśiṣa āśāsānāś cārv-aṅga-valaya-vilasita-viśada-vipula-dhavala-subhaga-rucira-bhuja-rajata-stambheṣv aguru-candana-kuṅkuma-paṅkānulepenāvalimpamānās tad-abhimarśanonmathita-hṛdaya-makara-dhvajāveśa-rucira-lalita-smitās tad-anurāgamada-mudita-mada-vighūrṇitāruṇa-karuṇāvaloka-nayana-vadanāravindaṁ savrīḍaṁ kila vilokayanti.

Synonyms

Synonyma

yasya — of whom; eva — certainly; hi — indeed; nāga-rāja-kumāryaḥ — the unmarried princesses of the serpent kings; āśiṣaḥ — blessings; āśāsānāḥ — hoping for; cāru — beautiful; aṅga-valaya — on the sphere of His body; vilasita — gleaming; viśada — spotless; vipula — long; dhavala — white; subhaga — indicating good fortune; rucira — beautiful; bhuja — on His arms; rajata-stambheṣu — like columns of silver; aguru — of aloe; candana — of sandalwood; kuṅkuma — of saffron; paṅka — from the pulp; anulepena — with an ointment; avalimpamānāḥ — smearing; tat-abhimarśana — by contact with His limbs; unmathita — agitated; hṛdaya — in their hearts; makara-dhvaja — of Cupid; āveśa — due to the entrance; rucira — very beautiful; lalita — delicate; smitāḥ — whose smiling; tat — of Him; anurāga — of attachment; mada — by the intoxication; mudita — delighted; mada — due to intoxication with kindness; vighūrṇita — rolling; aruṇa — pink; karuṇa-avaloka — glancing with kindness; nayana — eyes; vadana — and face; aravindam — like lotus flowers; sa-vrīḍam — with bashfulness; kila — indeed; vilokayanti — they see.

yasya — Jehož; eva — jistě; hi — vskutku; nāga-rāja-kumāryaḥ — neprovdané princezny hadích králů; āśiṣaḥ — požehnání; āśāsānāḥ — doufají v; cāru — krásné; aṅga-valaya — na Jeho oblém těle; vilasita — lesknoucí se; viśada — bez poskvrny; vipula — dlouhé; dhavala — bílé; subhaga — svědčící o štěstí; rucira — krásné; bhuja — na Jeho pažích; rajata-stambheṣu — jako stříbrné sloupy; aguru — aloe; candana — santálu; kuṅkuma — šafránu; paṅka — z dřeně; anulepena — mastí; avalimpamānāḥ — roztírají; tat-abhimarśana — stykem s Jeho údy; unmathita — vzrušené; hṛdaya — ve svých srdcích; makara-dhvaja — Amora; āveśa — vstupem; rucira — velmi krásný; lalita — lahodný; smitāḥ — Jehož úsměv; tat — Jeho; anurāga — připoutanosti; mada — opojením; mudita — potěšené; mada — opojením s laskavostí; vighūrṇita — koulejí se; aruṇa — růžové; karuṇa--avaloka — laskavě hledí; nayana — oči; vadana — a tvář; aravindam — jako lotosy; sa-vrīḍam — se studem; kila — vskutku; vilokayanti — vidí.

Translation

Překlad

Lord Ananta’s arms are attractively long, beautifully decorated with bangles and completely spiritual. They are white, and so they appear like silver columns. When the beautiful princesses of the serpent kings, hoping for the Lord’s auspicious blessing, smear His arms with aguru pulp, sandalwood pulp and kuṅkuma, the touch of His limbs awakens lusty desires within them. Understanding their minds, the Lord looks at the princesses with a merciful smile, and they become bashful, realizing that He knows their desires. Then they smile beautifully and look upon the Lord’s lotus face, which is beautified by reddish eyes rolling slightly from intoxication and delighted by love for His devotees.

Paže Pána Ananty jsou svůdně dlouhé, krásně ozdobené náramky a zcela duchovní. Mají bílou barvu, a vypadají proto jako stříbrné sloupy. Když krásné princezny hadích králů, jež doufají v Pánovo příznivé požehnání, potírají Jeho paže dření aguru, santálu a kuṅkumou, dotek těchto údů v nich probouzí chtivé touhy. Pán, který rozumí jejich myslím, na ně hledí s milostivým úsměvem a ony se zastydí, neboť si uvědomí, že jejich přání zná. Poté se krásně usmějí a pohlédnou do Pánovy lotosové tváře, kterou zkrášlují načervenalé oči, jež se opojením lehce koulejí, a kterou naplňuje radostí láska k Jeho oddaným.

Purport

Význam

When males and females touch each other’s bodies, their lusty desires naturally awaken. It appears from this verse that there are similar sensations in spiritual bodies. Both Lord Ananta and the women giving Him pleasure had spiritual bodies. Thus all sensations originally exist in the spiritual body. This is confirmed in the Vedānta-sūtra: janmādy asya yataḥ. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura has commented in this connection that the word ādi means ādi-rasa, the original lusty feeling, which is born from the Supreme. However, spiritual lust and material lust are as completely different as gold and iron. Only one who is very highly elevated in spiritual realization can understand the lusty feelings exchanged between Rādhā and Kṛṣṇa, or between Kṛṣṇa and the damsels of Vraja. Therefore, unless one is very experienced and advanced in spiritual realization, he is forbidden to discuss the lusty feelings of Kṛṣṇa and the gopīs. However, if one is a sincere and pure devotee, the material lust in his heart is completely vanquished as he discusses the lusty feelings between the gopīs and Kṛṣṇa, and he makes quick progress in spiritual life.

Když se muži a ženy navzájem dotýkají svých těl, přirozeně se probudí jejich chtivé touhy. Z tohoto verše je patrné, že v duchovních tělech existují podobné pocity. Pán Ananta i ženy, které Ho uspokojují, mají duchovní těla. Všechny vjemy tedy původně existují v duchovním těle. To potvrzuje Vedānta-sūtra: janmādy asya yataḥ. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura v této souvislosti poznamenal, že slovo ādi znamená ādi-rasa, původní chtivý cit, který pochází od Nejvyššího. Duchovní a hmotný chtíč se však od sebe naprosto liší — jako zlato od železa. Pouze duchovně velmi pokročilá osoba dokáže pochopit chtivé city mezi Rādhou a Kṛṣṇou, či mezi Kṛṣṇou a dívkami z Vraji. Proto dokud člověk není příliš zkušený a duchovně pokročilý, nesmí o chtivých citech Kṛṣṇy a gopī rozmlouvat. Jedná-li se však o upřímného a čistého oddaného, hmotný chtíč v jeho srdci bude díky rozmluvám o chtivých citech mezi gopīmi a Kṛṣṇou zcela překonán a on bude dělat v duchovním životě rychle pokrok.