Skip to main content

Sloka 41

VERSO 41

Verš

Texto

evaṁ sva-karma-patitaṁ bhava-vaitaraṇyām
anyonya-janma-maraṇāśana-bhīta-bhītam
paśyañ janaṁ sva-para-vigraha-vaira-maitraṁ
hanteti pāracara pīpṛhi mūḍham adya
evaṁ sva-karma-patitaṁ bhava-vaitaraṇyām
anyonya-janma-maraṇāśana-bhīta-bhītam
paśyañ janaṁ sva-para-vigraha-vaira-maitraṁ
hanteti pāracara pīpṛhi mūḍham adya

Synonyma

Sinônimos

evam — takto; sva-karma-patitam — pokleslý kvůli reakcím za své hmotné činnosti; bhava — přirovnané ke světu nevědomosti (zrození, smrti, stáří a nemoci); vaitaraṇyām — v řece zvané Vaitaraṇī (která teče před bránou Yamarāje, vládce smrti); anyaḥ anya — jedno za druhým; janma — zrození; maraṇa — smrt; āśana — různé druhy jídla; bhīta-bhītam — nesmírně se obávající; paśyan — vidící; janam — živou bytost; sva — vlastním; para — jiných; vigraha — v těle; vaira-maitram — uvažující v pojmech přátelství a nepřátelství; hanta — běda; iti — takto; pāracara — ó Ty, který jsi na druhém břehu řeky smrti; pīpṛhi — laskavě nás všechny zachraň (z této nebezpečné situace); mūḍham — jsme všichni hlupáci bez duchovního poznání; adya — dnes (protože jsi zde osobně přítomný).

evam — dessa maneira; sva-karma patitam — caído devido às reações de suas próprias atividades materiais; bhava — comparado ao mundo de ignorância (nascimento, morte, velhice e doença); vaitaraṇyām — no rio conhecido como Vaitaraṇī (que fica diante do portal de Yamarāja, o superintendente da morte); anyaḥ anya — um após outro; janma — nascimento; maraṇa — morte; āśana — diferentes classes de alimentos; bhīta-bhītam — tendo medo excessivo; paśyan — vendo; janam — a entidade viva; sva — sua própria; para — de outros; vigraha — no corpo; vaira-maitram — considerando amizade e inimizade; hanta — oh!; iti — dessa maneira; pāracara — ó meu Senhor, que estais no outro lado do rio da morte; pīpṛhi — por favor, salvai todos nós (dessa condição perigosa); mūḍham — que somos todos tolos, destituídos de conhecimento espiritual; adya — hoje (porque estais pessoalmente aqui).

Překlad

Tradução

Můj milý Pane, jsi vždy v transcendentálním postavení na druhém břehu řeky smrti, ale my kvůli reakcím za své vlastní činnosti trpíme na tomto břehu. Spadli jsme do této řeky a opakovaně nás sužují bolesti zrození a smrti a jíme odporné věci. Nyní na nás laskavě pohlédni—nejen na mě, ale i na všechny ostatní, kteří trpí — a ze své bezpříčinné milosti a soucitu nás vysvoboď a postarej se tak o nás.

Meu querido Senhor, estais sempre transcendentalmente situado no outro lado do rio da morte, mas, devido às reações de nossas próprias atividades, estamos sofrendo deste lado. Na verdade, caímos neste rio e repetidas vezes estamos padecendo as dores do nascimento e da morte e comendo alimentos asquerosos. Então, por favor, olhai por nós – não apenas por mim, mas por todas as outras pessoas que estão sofrendo –, e, por Vossa imotivada misericórdia e compaixão, libertai-nos e mantende-nos.

Význam

Comentário

Prahlāda Mahārāja, čistý vaiṣṇava, se modlí k Pánu nejen za sebe, ale i za všechny ostatní trpící živé bytosti. Existují dva druhy vaiṣṇavů: bhajanānandī a goṣṭhy-ānandī. Bhajanānandī uctívá Pána a prospěch z toho má pouze sám, ale goṣṭhy-ānandī se snaží povznést i všechny ostatní k vědomí Kṛṣṇy, aby mohli být zachráněni. Hlupáci, kteří nedokáží vnímat opakované zrození a smrt a ostatní utrpení materialistického života, si nemohou být jisti tím, co se s nimi stane v příštím životě. Tito pošetilí, hmotou znečištění darebáci vymysleli nezodpovědný způsob života, v němž se příští život nebere v úvahu. Nevědí, že živá bytost získává tělo jednoho z 8 400 000 druhů podle vlastních činností. Bhagavad-gītā popisuje tyto darebáky slovy duṣkṛtino mūḍhāḥ. Neoddaní — ti, kdo si nejsou vědomi Kṛṣṇy — se musí věnovat hříšným činnostem, a proto jsou mūḍhové—hlupáci a darebáci. Jsou to takoví hlupáci, že nevědí, co se s nimi v příštím životě stane. I když vidí, jak různé živé bytosti jedí odporné věci — prasata žerou výkaly, krokodýli maso všeho druhu a tak dále — přesto si neuvědomují, že jelikož si v tomto životě zvykli jíst všechno možné, budou v příštím životě nuceni žrát ty nejodpornější věci. Vaiṣṇavové se vždy obávají takového odporného života, a aby se tak hrozné situaci vyhnuli, věnují se oddané službě Pánu. Pán je k nim soucitný, a proto se zjevuje pro jejich dobro.

SIGNIFICADO—Prahlāda Mahārāja, um vaiṣṇava puro, ora ao Senhor não apenas em prol de si próprio, senão que o faz em favor de todas as outras entidades vivas sofredoras. Existem duas classes de vaiṣṇavas – os bhajanānandīs e os goṣṭhy-ānandīs. Os bhajanānandīs adoram o Senhor apenas a troco de seu próprio benefício, mas os goṣṭhy-ānandīs tentam elevar todos os outros à consciência de Kṛṣṇa para que estes possam salvar-se. Aqueles tolos que não percebem a existência de repetidos nascimentos e mortes e os outros sofrimentos da vida material não podem ter certeza do que lhes acontecerá em seu próximo nascimento. Na verdade, esses patifes tolos e materialmente contaminados inventaram um modo de vida irresponsável que não leva em consideração a próxima vida. Eles não sabem que, de acordo com suas atividades, todos estão sujeitos a receber um dos corpos incluídos entre as 8.400.000 espécies. A Bhagavad-gītā descreve esses patifes como duṣkṛtino mūḍhāh. Os não-devotos, aqueles que não estão em consciência de Kṛṣṇa, fatalmente se ocupam em atividades pecaminosas e, portanto, são mūḍhas – tolos e patifes. Eles são tão tolos que nem ao menos sabem o que lhes acontecerá em sua próxima vida. Embora vejam muitas variedades de criaturas vivas comendo coisas abomináveis – porcos comendo excremento, crocodilos comendo toda espécie de carne, e assim por diante –, eles não percebem que eles próprios, devido à sua prática de comer toda classe de imundície nesta vida, estão fadados a comer as coisas mais repugnantes em sua vida seguinte. O vaiṣṇava sempre teme uma vida tão abjeta e, para se livrar dessas condições horríveis, ocupa-se em serviço devocional ao Senhor. O Senhor tem compaixão dessas pessoas e, portanto, aparece para beneficiá-las.

yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham
yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham

“Ó potomku Bharaty, kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženského života a začíná převládat bezbožnost, v té době osobně sestupuji.” (Bg. 4.7) Pán je neustále připravený pomáhat pokleslým duším, ale jelikož jsou to hlupáci a darebáci, nepřijímají proces rozvíjení vědomí Kṛṣṇy a neřídí se Kṛṣṇovými pokyny. Proto Śrī Caitanya Mahāprabhu, i když je Nejvyšší Pán Kṛṣṇa osobně, přichází jako oddaný, aby šířil hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Yāre dekha, tāre kaha ’kṛṣṇa'-upadeśa — musíme se tedy stát upřímnými Kṛṣṇovými služebníky. Āmāra ājñāya guru hañā tāra' ei deśa (Cc. Madhya 7.128); každý by se měl stát guruem a šířit vědomí Kṛṣṇy po celém světě tím, že bude kázat učení Bhagavad-gīty.

“Sempre e onde quer que haja um declínio na prática religiosa, ó descendente de Bharata, e uma ascensão predominante de irreligião – aí então Eu próprio desço.” (Bhagavad-gītā 4.7) O Senhor sempre está disposto a ajudar as almas caídas, mas, porque elas são tolas e infames, não adotam a consciência de Kṛṣṇa, nem acatam as instruções de Kṛṣṇa. Portanto, embora seja pessoalmente o Supremo Senhor Kṛṣṇa, Śrī Caitanya Mahāprabhu vem como um devoto para pregar o movimento da consciência de Kṛṣṇa. Yāre dekha, tāre kaha ‘kṛṣṇa’-upadeśa. Portanto, todos devem tornar-se servos sinceros de Kṛṣṇa. Āmāra ājñāya guru hañā tāra’ ei deśa. (Caitanya-caritāmṛta, Madhya 7.128) As pessoas devem tornar-se gurus e espalhar a consciência de Kṛṣṇa no mundo inteiro, simplesmente pregando os ensinamentos da Bhagavad-gītā.