Sloka 42

VERSO 42

Verš

Texto

akṣaṁ daśa-prāṇam adharma-dharmau
cakre ’bhimānaṁ rathinaṁ ca jīvam
dhanur hi tasya praṇavaṁ paṭhanti
śaraṁ tu jīvaṁ param eva lakṣyam

Synonyma

Sinônimos

akṣam — paprsky (kola kočáru); daśa — deset; prāṇam — deset druhů vzduchu proudícího v těle; adharma — bezbožnost; dharmau — náboženství (dvě poloviny kola, horní a dolní); cakre — v kole; abhimānam — falešné ztotožňování se; rathinam — majitel kočáru či vládce těla; ca — také; jīvam — živá bytost; dhanuḥ — luk; hi — zajisté; tasya — jeho; praṇavam — védská mantra oṁkāra; paṭhanti — je řečeno; śaram — šíp; tu — ale; jīvam — živá bytost; param — Nejvyšší Pán; eva — zajisté; lakṣyam — terč.

akṣam — os raios (na roda da quadriga); daśa — dez; prāṇam — as dez classes de ar que fluem dentro do corpo; adharma — irreligião; dharmau — religião (dois lados da roda, superior e inferior); cakre — na roda; abhimānam — falsa identificação; rathinam — o quadrigário ou o proprietário do corpo; ca — também; jīvam — a entidade viva; dhanuḥ — o arco; hi — na verdade; tasya — seu; praṇavam — o mantra védico oṁkāra; paṭhanti — afirma-se; śaram — uma flecha; tu — mas; jīvam — a entidade viva; param — o Senhor Supremo; eva — na verdade; lakṣyam — o alvo.

Překlad

Tradução

Deset druhů vzduchu působícího v těle je přirovnáno k paprskům kol kočáru a horní a dolní poloviny kola se nazývají náboženství a bezbožnost. Živá bytost ovlivněná tělesným pojetím života je majitelem kočáru. Védská mantra praṇava je luk, čistá živá bytost je šíp a terčem je Nejvyšší Bytost.

As dez classes de ar que agem dentro do corpo são comparadas aos raios das rodas da quadriga, e o topo e a base da própria roda são chamados de religião e irreligião. A entidade viva no conceito de vida corpórea é o proprietário da quadriga. O mantra védico praṇava é o arco, a própria entidade viva pura é a flecha, e o alvo é o Ser Supremo.

Význam

Comentário

V hmotném těle neustále proudí deset druhů životního vzduchu. Nazývají se prāṇa, apāna, samāna, vyāna, udāna, nāga, kūrma, kṛkala, devadatta a dhanañjaya. Zde jsou přirovnány k paprskům kol kočáru. Životní vzduch přestavuje energii umožňující všechny činnosti živé bytosti, které jsou někdy zbožné a jindy bezbožné. Proto je řečeno, že náboženství a bezbožnost tvoří horní a dolní poloviny kol kočáru. Když se živá bytost rozhodne vrátit domů, zpátky k Bohu, jejím terčem je Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství. V podmíněném stavu však nechápe, že cílem života je Nejvyšší Pán (na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇuṁ durāśayā ye bahir-artha-māninaḥ.) Snaží se být šťastná v tomto hmotném světě, aniž by znala cíl života. Když se však očistí, vzdá se tělesného pojetí života a falešné příslušnosti k určité skupině, národu, společnosti, rodině a podobně (sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam). Pak vezme šíp svého očištěného života a za pomoci luku — transcendentálního pronášení praṇavy či zpívání Hare Kṛṣṇa mantry — se vystřelí směrem k Nejvyšší Osobnosti Božství.

SIGNIFICADO—Dez classes de ares vitais sempre fluem dentro do corpo material. Eles são chamados prāṇa, apāna, samāna, vyāna, udāna, nāga, kūrma, kṛkala, devadatta e dhanañjaya. Aqui, são comparados aos raios das rodas da quadriga. O ar vital é a energia de todas as atividades do ser vivo, as quais são ora religiosas, ora irreligiosas. Portanto, afirma-se que a religião e a irreligião são as porções superior e inferior das rodas da quadriga. Quando a entidade viva decide voltar ao lar, voltar ao Supremo, seu alvo é o Senhor Viṣṇu, a Suprema Personalidade de Deus. No estado de vida condicionada, ninguém entende que a meta da vida é o Senhor Supremo. Na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇuṁ durāśayā ye bahir-artha-māninaḥ. Como não compreende a meta de sua vida, a entidade viva tenta ser feliz neste mundo material. Contudo, ao se purificar, ela abandona seu conceito de vida corporal e sua falsa identidade que a leva a agir como se ela pertencesse a certa comunidade, nação, sociedade, família e assim por diante (sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam). Então, ela empunha a flecha de sua vida purificada e, com a ajuda do arco – o transcendental canto do praṇava, ou do mantra Hare Kṛṣṇa –, ela se arremessa em direção à Suprema Personalidade de Deus.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura ve svém komentáři uvádí, že jelikož jsou v tomto verši použita slova “luk” a “šíp”, někdo může prohlásit, že se Nejvyšší Osobnost Božství a živá bytost stali nepřáteli. Ale i v případě, že se Nejvyšší Pán stane takzvaným nepřítelem živé bytosti, přináší Mu to rytířské potěšení. Pán například bojoval s Bhīṣmou, a když Bhīṣma na Kuruovském bitevním poli pobodal šípy Jeho tělo, byl to projev jednoho ze vztahů či nálad, jichž je celkem dvanáct. Když se podmíněná duše snaží dosáhnout Pána tím, že na Něho vystřeluje šíp, Pán v tom nachází potěšení a živá bytost z toho má prospěch v podobě možnosti návratu domů, zpátky k Bohu. V této souvislosti se uvádí další příklad. Když Arjuna prostřelil ādhāra-mīnu, rybu uvnitř cakry, získal drahocennou výhru — Draupadī. A když šíp v podobě zpívání Pánova svatého jména zasáhne lotosové nohy Pána Viṣṇua, pak za tento hrdinský čin na poli oddané služby se živá bytost může vrátit domů, zpátky k Bohu.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura comenta que, visto que as palavras “arco” e “flecha” são usadas neste verso, alguém poderia argumentar que a Suprema Personalidade de Deus e a entidade viva se tornaram inimigos. Entretanto, embora a Suprema Personalidade de Deus possa tornar-se um aparente inimigo do ser vivo, isso é para Lhe dar prazer em Suas aventuras. Por exemplo, o Senhor lutou contra Bhīṣma, e a ação mediante a qual Bhīṣma trespassou o corpo do Senhor no campo de batalha de Kurukṣetra caracterizou um tipo de atitude ou relacionamento, os quais existem em total de doze. Quando a alma condicionada tenta atingir o Senhor disparando uma flecha contra Ele, o Senhor sente prazer, e a entidade viva recebe o privilégio de voltar ao lar, voltar ao Supremo. Outro exemplo dado a esse respeito é que Arjuna, como resultado de trespassar o ādhāra-mīna, ou o peixe dentro do cakra, obteve Draupadī como o valioso prêmio. Do mesmo modo, se alguém consegue varar os pés de lótus do Senhor Viṣṇu com a flecha do canto do santo nome do Senhor, em virtude de ter realizado essa atividade heroica no seu serviço devocional, ele recebe como prerrogativa sua volta ao lar, sua volta ao Supremo.