KAPITOLA PATNÁCTÁ
Pokyny pro civilizované lidské bytosti
Obsah patnácté kapitoly lze shrnout následujícím způsobem: v minulé kapitole jsme se dočetli, jak Śrī Nārada Muni dokázal důležitost brāhmaṇy ve společnosti. Nyní poukáže na rozdíly mezi různými druhy brāhmaṇů. Někteří z brāhmaṇů jsou hospodáři a většinou lpí na plodonosných činnostech a zlepšování společenských podmínek. Výše než oni však stojí brāhmaṇové, které přitahuje askeze a kteří opouštějí rodinný život a odcházejí do ústraní. Těm se říká vānaprasthové. Další brāhmaṇové mají velký zájem studovat Védy a vysvětlovat jejich význam druhým. Ti se nazývají brahmacārīni. A brāhmaṇové, kteří se zajímají o různé druhy yogy, zvláště o bhakti-yogu a jñāna-yogu, jsou většinou sannyāsīni, členové stavu odříkání.
Co se týče hospodářů, ti se věnují různým činnostem popsaným v písmech — zvláště obětují předkům a dávají jiným brāhmaṇům jako milodary vše, co se k takovým obětem používá. Milodary se obvykle dávají sannyāsīnům, brāhmaṇům ve stavu odříkání. Pokud sannyāsī není přítomný, je možné dát milodar ženatým brāhmaṇům, kteří se věnují plodonosným činnostem.
Nikdo by neměl příliš komplikovaně připravovat obřad śrāddha, kdy se předkládají obětiny předkům. Nejlepší způsob je rozdávat všem předkům a příbuzným bhāgavata-prasādam (jídlo, které bylo nejprve nabídnuto Kṛṣṇovi). To je prvotřídní obřad śrāddha. Při tomto obřadu není třeba obětovat nebo jíst maso. Zvířata se nesmějí zbytečně zabíjet. Lidé na nižší společenské úrovni si libují v obětování zvířat, ale ten, kdo má hlubší poznání, musí od tohoto zbytečného násilí upustit.
Brāhmaṇové mají plnit své povinnosti týkající se uctívání Pána Viṣṇua. Ti, kdo mají vyšší poznání náboženských zásad, se musí vyhýbat pěti druhům bezbožnosti zvaným vidharma, para-dharma, dharmābhāsa, upadharma a chala-dharma. Člověk musí jednat podle náboženských zásad, které odpovídají jeho přirozenému postavení; není pravda, že se každý musí držet stejného druhu náboženství. Obecnou zásadou je, že chudý člověk nemá zbytečně usilovat o hospodářský rozvoj. Nanejvýš příznivé je postavení toho, kdo upustí od takového úsilí, aby se místo toho věnoval oddané službě.
Ten, kdo není v mysli spokojený, poklesne. Člověk musí překonat chtíč, hněv, chamtivost, strach, nářek, iluzi, zděšení, zbytečné hovory o hmotných záležitostech, násilí, čtyři druhy utrpení hmotného světa a tři hmotné kvality. To je cíl lidského života. Když člověk nemá víru v duchovního mistra, který se neliší od Śrī Kṛṣṇy, nebude mít ze čtení śāster žádný prospěch. Nikdy bychom neměli považovat duchovního mistra za obyčejnou lidskou bytost, i když ho členové jeho rodiny mohou takto brát. Meditace a další metody askeze jsou užitečné jedině tehdy, když pomáhají v dosažení vědomí Kṛṣṇy; jinak jsou pouhou ztrátou času a zbytečným úsilím. Neoddané vede taková meditace a askeze k poklesnutí.
Každý hospodář by měl být velmi opatrný, neboť i navzdory své snaze přemoci smysly může neblahým vlivem styků s příbuznými poklesnout. Gṛhastha se tedy musí stát vānaprasthou či sannyāsīnem, žít v ústraní a spokojit se s jídlem, které získá žebráním od domu k domu. Musí recitovat oṁkāru nebo zpívat Hare Kṛṣṇa mantru, a tak bude ve svém nitru pociťovat transcendentální blaženost. Pokud však někdo přijme sannyās a poté se opět vrátí k životu gṛhasthy, je nazýván vāntāśī, což znamená “ten, kdo pojídá vlastní zvratky”. Takový člověk nemá ani kouska studu. Hospodář nemá upouštět od obřadů a sannyāsī nemá žít ve společnosti. Pokud sannyāsīna rozrušují smysly, je to podvodník ovlivněný kvalitami vášně a nevědomosti. Když někdo přijme úlohu na úrovni dobra a začne se zabývat lidumilnými činnostmi, jeho jednání se stane překážkou na cestě oddané služby.
Nejlepší metodou, jak dosáhnout pokroku v oddané službě, je řídit se pokyny duchovního mistra, neboť jedině pod jeho vedením lze ovládnout smysly. Dokud člověk nerozvine úplné vědomí Kṛṣṇy, může poklesnout. Při konání obřadů a jiných plodonosných činností samozřejmě také hrozí mnohá nebezpečí na každém kroku. Plodonosné jednání se dělí na dvě části. Kvůli plodonosným činnostem, které jsou označovány jako cesta dharmy, musí živá bytost procházet koloběhem zrození a smrti, ale pokud někdo přijme cestu mokṣi neboli osvobození, která je v Bhagavad-gītě popsána jako arcanā-mārga, bude moci tento koloběh opustit. Védy tyto dvě cesty nazývají pitṛ-yāna a deva-yāna. Ti, kdo se ubírají po cestách pitṛ-yāna a deva-yāna, nejsou nikdy zmateni, i když ještě dlí v hmotném těle. Monistický filozof, který se postupně zdokonaluje v ovládání smyslů, chápe, že cílem všech āśramů (životních stavů) je dosáhnout osvobození. Člověk musí žít a jednat podle śāster.
Stane-li se ten, kdo koná védské obřady, oddaným, pak i když je gṛhasthou, může obdržet bezpříčinnou milost Kṛṣṇy. Cílem oddaného je vrátit se domů, zpátky k Bohu. Svrchovanou vůlí Osobnosti Božství oddaný rozvíjí duchovní vědomí i bez konání obřadů. Skutečného úspěchu v rozvoji duchovního vědomí může člověk dosáhnout milostí oddaných, a je-li k oddaným neuctivý, může z duchovní úrovně poklesnout. V této souvislosti Nārada Muni vyprávěl, jak poklesl z království Gandharvů, jak se narodil v rodině śūdrů a jak se díky službě vznešeným brāhmaṇům stal synem Pána Brahmy a mohl znovu zaujmout své transcendentální postavení. Po dovyprávění všech těchto příběhů Nārada Muni velebil milost, které se od Pána dostávalo Pāṇḍuovcům. Mahārāja Yudhiṣṭhira byl po vyslechnutí Nāradova vyprávění zaplaven extatickou láskou ke Kṛṣṇovi. Pak Nārada Muni opustil ono místo a vrátil se do svého sídla. Śukadeva Gosvāmī uzavřel popis různých potomků dcer Dakṣi a tím ukončuje sedmý zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu.
Verš
karma-niṣṭhā dvijāḥ kecit
tapo-niṣṭhā nṛpāpare
svādhyāye ’nye pravacane
kecana jñāna-yogayoḥ
Synonyma
śrī-nāradaḥ uvāca — Nārada Muni řekl; karma-niṣṭhāḥ — poutáni k obřadům (podle svého společenského postavení, jako brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya či śūdra); dvi-jāḥ — dvojzrození (zvláště brāhmaṇové); kecit — někteří; tapaḥ-niṣṭhāḥ — velmi lpící na askezi; nṛpa — ó králi; apare — jiní; svādhyāye — ve studiu védské literatury; anye — jiní; pravacane — přednášející z védské literatury; kecana — někteří; jñāna-yogayoḥ — rozvíjející poznání a praktikující bhakti-yogu.
Překlad
Nārada Muni pokračoval: Můj milý králi, někteří brāhmaṇové jsou velice poutáni k plodonosnému jednání, další lpí na askezi a jiní studují védskou literaturu, zatímco někteří — i když těch je velice málo — rozvíjejí poznání a praktikují různé druhy yogy, zvláště bhakti-yogu.
Verš
kavyāny ānantyam icchatā
daive ca tad-abhāve syād
itarebhyo yathārhataḥ
Synonyma
jñāna-niṣṭhāya — impersonalistovi či transcendentalistovi, který chce splynout s Nejvyšším; deyāni — mají být dány jako milodar; kavyāni — obětiny předkům; ānantyam — vysvobození z hmotného otroctví; icchatā — ten, kdo touží po; daive — to, co má být obětováno polobohům; ca — také; tat-abhāve — nejsou-li takoví pokročilí transcendentalisté přítomní; syāt — je třeba tak učinit; itarebhyaḥ — druhým (konkrétně těm, kdo lpí na plodonosném jednání); yathā-arhataḥ — úměrně neboli s rozvahou.
Překlad
Ten, kdo chce vysvobodit předky nebo sám sebe, má dávat milodary brāhmaṇovi, který je stoupencem neosobního monismu (jñāna-niṣṭhā). Tam, kde takový pokročilý brāhmaṇa není přítomný, lze dávat milodary brāhmaṇovi zaměřenému na plodonosné jednání (karma-kāṇḍa).
Význam
Existují dva procesy vedoucí k vysvobození z hmotných pout. Jeden tvoří jñāna-kāṇḍa a karma-kāṇḍa a druhý upāsanā-kāṇḍa. Vaiṣṇavové nikdy nechtějí splynout s Nejvyšším. Chtějí být věčně služebníky Pána a sloužit Mu s láskou. Slova ānantyam icchatā se zde vztahují na ty, kdo si přejí dosáhnout vysvobození z hmotných pout a splynout s Pánovým bytím. Oddaní, jejichž cílem je stýkat se s Pánem osobně, však nemají o činnosti karma-kāṇḍy a jñāna-kāṇḍy zájem, neboť čistá oddaná služba obojí převyšuje. Anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam—čistá oddaná služba neobsahuje ani náznak jñāny či karmy. Z toho plyne, že když vaiṣṇavové rozdávají milodary, nemusí vyhledávat brāhmaṇu, který následuje jñāna-kāṇḍu či karma-kāṇḍu. Nejlepší příklad nám dává Advaita Gosvāmī, který po vykonání obřadu śrāddha pro svého otce nabídl milodar Haridāsovi Ṭhākurovi, přestože každý věděl, že Haridāsa Ṭhākura se narodil v muslimské, a nikoliv bráhmanské rodině, a že se o činnosti jñāna-kāṇḍy a karma-kāṇḍy nezajímal.
Milodary je tedy třeba dávat prvotřídnímu transcendentalistovi, oddanému, neboť śāstry uvádějí:
nārāyaṇa-parāyaṇaḥ
sudurlabhaḥ praśāntātmā
koṭiṣv api mahā-mune
“Ó velký mudrci, z mnoha miliónů osvobozených osob vlastnících dokonalé poznání o osvobození je možná jeden oddaný Pána Nārāyaṇa či Kṛṣṇy. Takoví oddaní, kteří jsou naprosto klidní, jsou nesmírně vzácní.” (Bhāg. 6.14.5) Vaiṣṇava stojí výše než jñānī, a proto si Advaita Ācārya vybral Haridāse Ṭhākura za osobu, která měla dostat Jeho milodar. Nejvyšší Pán také říká:
mad-bhaktaḥ śva-pacaḥ priyaḥ
tasmai deyaṁ tato grāhyaṁ
sa ca pūjyo yathā hy aham
“Ani toho, kdo je velkým znalcem sanskrtské védské literatury, nelze považovat za Mého oddaného, pokud nevykonává čistou oddanou službu. Ovšem i ten, kdo se narodil v rodině pojídačů psů, Mi je velmi drahý, je-li čistým oddaným, jehož motivem není užívat si plodonosného jednání či mentální spekulace. Jemu je třeba vzdávat veškerou úctu a vše, co nabízí, je třeba přijmout. Takoví oddaní jsou hodni stejného uctívání jako Já sám.” (Hari-bhakti-vilāsa 10.127) Proto i oddaný, který se nenarodil v bráhmanské rodině, díky své oddanosti Pánu předčí všechny druhy brāhmaṇů, ať jsou karma-kāṇḍī či jñāna-kāṇḍī.
V této souvislosti můžeme poznamenat, že brāhmaṇové ve Vṛndāvanu, kteří jsou karma-kāṇḍī a jñāna-kāṇḍī, někdy odmítají přijmout pozvání do našeho chrámu, neboť je označován jako aṅgarejī temple, “anglický chrám”. My však v souladu s odkazy śāster a po vzoru Advaity Ācāryi dáváme prasādam oddaným bez ohledu na to, zda pocházejí z Indie, Evropy nebo Ameriky. Závěrem śāster je, že místo toho, aby člověk zval k jídlu mnoho brāhmaṇů, kteří se věnují karma-kāṇḍě či jñāna-kāṇḍě, udělá lépe, když pohostí jednoho čistého vaiṣṇavu bez ohledu na jeho původ. To potvrzuje i Bhagavad-gītā (9.30):
bhajate mām ananya-bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ
“Je-li ten, kdo se dopustí i toho nejohavnějšího činu, zaměstnán oddanou službou, má být považován za světce, protože jeho rozhodnost je správná.” Nezáleží tedy na tom, zda oddaný pochází z bráhmanské či nebráhmanské rodiny; je-li zcela oddán Kṛṣṇovi, je sādhu.
Verš
ekaikam ubhayatra vā
bhojayet susamṛddho ’pi
śrāddhe kuryān na vistaram
Synonyma
dvau — dva; daive — v době obětování polobohům; pitṛ-kārye — při obřadu śrāddha, kdy jsou obětiny předkládány předkům; trīn — tři; eka — jeden; ekam — jednoho; ubhayatra — v obou případech; vā — nebo; bhojayet — člověk má nasytit; su-samṛddhaḥ api — i v případě, že je bohatý; śrāddhe — když obětuje předkům; kuryāt — má činit; na — ne; vistaram — příliš nákladné přípravy.
Překlad
K obětování polobohům má člověk přizvat jen dva brāhmaṇy a k obětování předkům může přizvat tři. V obou případech však také postačí jen jeden brāhmaṇa. Ani ten, kdo je bohatý, se při těchto příležitostech nemá snažit zvát více brāhmaṇů nebo dělat nějaké nákladné přípravy.
Význam
Jak jsme již uvedli, Śrīla Advaita Ācārya přizval ke svému obvyklému obětování předkům pouze Haridāse Ṭhākura. Řídil se tedy tímto principem: na me 'bhaktaś catur-vedī mad-bhaktaḥ śva-pacaḥ priyaḥ. Pán říká: “K tomu, aby se člověk stal Mým bhaktou neboli oddaným, není nutné, aby se nejprve stal znalcem Véd. I v případě, že se narodil v rodině pojídačů psů, se může stát Mým oddaným a být Mi velmi drahý. Obětiny se mají dávat Mému oddanému a vše, co Mi můj oddaný obětoval, se má přijmout.” Podle této zásady má každý, kdo koná obřad śrāddha, při kterém nabízí obětiny svým předkům, přizvat a nasytit nějakého prvotřídního brāhmaṇu či vaiṣṇavu, realizovanou duši.
Verš
dravya-pātrārhaṇāni ca
samyag bhavanti naitāni
vistarāt sva-janārpaṇāt
Synonyma
Překlad
Pokud někdo zařizuje, aby během obřadu śrāddha nasytil mnoho brāhmaṇů či příbuzných, nastanou nesrovnalosti týkající se doby, místa, prokazování úcty a složek obřadu, uctívané osoby a metody uctívání.
Význam
Nārada Muni zakazuje dělat zbytečně velkolepé přípravy hostin pro příbuzné či brāhmaṇy během obřadu śrāddha. Bohatí lidé během tohoto obřadu nešetří. Indové zvláště utrácejí při třech příležitostech — při narození dítěte, svatbě a obřadu śrāddha — ale śāstry zakazují nadměrné výdaje spojené se zvaním mnoha brāhmaṇů a příbuzných, zvláště k obřadu śrāddha.
Verš
muny-annaṁ hari-daivatam
śraddhayā vidhivat pātre
nyastaṁ kāmadhug akṣayam
Synonyma
deśe — na vhodném místě (konkrétně na svatém poutním místě); kāle — v příznivou dobu; ca — také; samprāpte — je-li příležitost; muni-annam — jídlo připravené na ghí, které lze nabídnout velkým světcům; hari-daivatam — Nejvyšší Osobnosti Božství, Harimu; śraddhayā — s láskou; vidhi-vat — podle pokynů duchovního mistra a śāster; pātre — vhodné osobě; nyastam — je-li takto nabídnuto; kāmadhuk — stává se zdrojem blahobytu; akṣayam — trvalého.
Překlad
Naskytne-li se člověku příležitost být v příznivou dobu na vhodném místě, má Božstvu Nejvyšší Osobnosti Božství s láskou obětovat jídlo připravené na ghí a pak toto prasādam nabídnout vhodné osobě—vaiṣṇavovi nebo brāhmaṇovi. To mu zaručí trvalý blahobyt.
Verš
ātmane sva-janāya ca
annaṁ saṁvibhajan paśyet
sarvaṁ tat puruṣātmakam
Synonyma
deva — polobohům; ṛṣi — světcům; pitṛ — předkům; bhūtebhyaḥ — živým bytostem obecně; ātmane — příbuzným; sva-janāya — vlastní rodině a přátelům; ca — a; annam — jídlo (prasādam); saṁvibhajan — nabízející; paśyet — člověk má vidět; sarvam — všechny; tat — je; puruṣa-ātmakam — ve vztahu k Nejvyšší Osobnosti Božství.
Překlad
Prasādam je třeba nabízet polobohům, světcům, předkům, lidem obecně, vlastní rodině, příbuzným a přátelům a všechny přitom vidět jako oddané Nejvyšší Osobnosti Božství.
Význam
Jak již bylo uvedeno, doporučuje se, aby každý rozdával prasādam a každou živou bytost přitom považoval za nedílnou část Nejvyššího Pána. I když někdo dává najíst chudým, má jim dávat prasādam. V Kali-yuze téměř každý rok nastává nedostatek potravy, a lidumilové utrácejí mnoho peněz, aby nasytili chudé. Vymysleli si pro tuto činnost označení daridra-nārāyaṇa-sevā. To je však zakázáno. Člověk má rozdávat bohaté prasādam a každého přitom považovat za část Nejvyššího Pána, ale nemá překrucovat význam slov a snažit se chudého člověka vydávat za Nārāyaṇa. Každý má vztah k Nejvyššímu Pánu, ale nikdo by se neměl mylně domnívat, že se tak sám stal Nejvyšší Osobností Božství, Nārāyaṇem. Tato māyāvādská filozofie je nesmírně nebezpečná, zvláště pro oddané. Śrī Caitanya Mahāprabhu nám proto přísně zakazuje stýkat se s māyāvādskými filozofy. Māyāvādi-bhāṣya śunile haya sarva-nāśa — pokud oddaný věnuje pozornost māyāvādské filozofii, jeho oddaná služba brzy skončí.
Verš
na cādyād dharma-tattvavit
muny-annaiḥ syāt parā prītir
yathā na paśu-hiṁsayā
Synonyma
na — nikdy; dadyāt — má obětovat; āmiṣam — maso, ryby, vejce a tak dále; śrāddhe — při obřadu śrāddha; na — ani; ca — také; adyāt — má sám jíst; dharma-tattva-vit — ten, kdo skutečně zná náboženské činnosti; muni-annaiḥ — pokrmy pro světce připravenými na ghí; syāt — má být; parā — prvotřídní; prītiḥ — uspokojení; yathā — pro předky a Nejvyšší Osobnost Božství; na — ne; paśu-hiṁsayā — zbytečným zabíjením zvířat.
Překlad
Ten, kdo zná náboženské zásady, nemá nikdy při obřadu śrāddha obětovat nic takového, jako je maso, vejce nebo ryby, a dokonce ani když je kṣatriya, nemá sám tyto věci jíst. Je-li vhodné jídlo připravené na ghí nabídnuto světcům, celá slavnost těší předky a Nejvyššího Pána, kteří nejsou nikdy spokojeni, když se ve jménu oběti zabíjejí zvířata.
Verš
nṛṇāṁ sad-dharmam icchatām
nyāso daṇḍasya bhūteṣu
mano-vāk-kāyajasya yaḥ
Synonyma
na — nikdy; etādṛśaḥ — takto; paraḥ — svrchované či vyšší; dharmaḥ — náboženství; nṛṇām — osob; sat-dharmam — vyšší náboženství; icchatām — které si přejí; nyāsaḥ — vzdát se; daṇḍasya — způsobování problémů ze zášti; bhūteṣu — živým bytostem; manaḥ — co se týče mysli; vāk — slov; kāya-jasya — a těla; yaḥ — co.
Překlad
Těm, kdo chtějí pokročit v rozvoji vyššího náboženství, se doporučuje vzdát se vůči jiným živým bytostem veškeré zášti na úrovni těla, slov i mysli. Žádné náboženství není vyšší než toto.
Verš
jñānino yajña-vittamāḥ
ātma-saṁyamane ’nīhā
juhvati jñāna-dīpite
Synonyma
eke — někteří; karma-mayān — vedoucí k reakcím (například zabíjení zvířat); yajñān — oběti; jñāninaḥ — lidé pokročilí v poznání; yajña-vit-tamāḥ — kteří dobře vědí, co je smyslem oběti; ātma-saṁyamane — díky sebeovládání; anīhāḥ — kteří jsou prosti hmotných tužeb; juhvati — konají oběť; jñāna-dīpite — osvíceni dokonalým poznáním.
Překlad
Lidé, kteří dokáží posoudit oběti s inteligencí, kteří skutečně znají náboženské zásady a jsou prosti hmotných tužeb, ovládají své já díky ohni duchovního poznání neboli poznání Absolutní Pravdy, jež se v nich probudilo. Ti mohou zanechat vykonávání obřadů.
Význam
Lidé se obvykle velmi zajímají o obřady kategorie karma-kāṇḍa, které vedou k dosažení vyšších planetárních soustav. Když však člověk probudí své duchovní poznání, přestane se o takové výhody zajímat a plně se zaměstná jñāna-yajñou, aby nalezl životní cíl. Cílem života je zcela ukončit utrpení v podobě zrození a smrti a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Ten, kdo rozvíjí poznání za tímto účelem, je na vyšší úrovni než ten, kdo provádí karma-yajñu neboli plodonosné činnosti.
Verš
dṛṣṭvā bhūtāni bibhyati
eṣa mākaruṇo hanyād
ataj-jño hy asu-tṛp dhruvam
Synonyma
dravya-yajñaiḥ — se zvířaty a jinými poživatinami; yakṣyamāṇam — toho, kdo koná takové oběti; dṛṣṭvā — když vidí; bhūtāni — živé bytosti (zvířata); bibhyati — dostávají strach; eṣaḥ — tento člověk (konatel oběti); mā — nás; akaruṇaḥ — nelidský a krutý; hanyāt — zabije; a-tat-jñaḥ — nevědomý; hi — zajisté; asu-tṛp — jehož uspokojuje zabíjet druhé; dhruvam — jistě.
Překlad
Když zvířata, která mají být obětována, vidí člověka provádějícího oběť, mají velký strach a myslí si: “Tento krutý konatel obětí, který nezná jejich účel a jehož uspokojuje zabíjení ostatních, jistě zabije i nás!”
Význam
Obětování zvířat ve jménu náboženství je běžným jevem prakticky po celém světě, v každém tradičním náboženství. Říká se, že když bylo Pánu Ježíši Kristu dvanáct let, šokoval ho pohled na židy obětující ptáky a zvířata v synagogách, a proto odmítl židovský náboženský systém a započal nové náboženství, křesťanství, které následovalo přikázání Starého zákona “Nezabiješ”. V současnosti jsou však zvířata zabíjena nejen ve jménu oběti, ale v čím dál větším množství, jelikož je stále více jatek. Zabíjení zvířat ve velkém — ať už z náboženských důvodů nebo pro potravu — je nanejvýš odporné a je zde odsouzené. Něčeho takového je schopen jedině krutý člověk.
Verš
muny-annenāpi dharmavit
santuṣṭo ’har ahaḥ kuryān
nitya-naimittikīḥ kriyāḥ
Synonyma
tasmāt — proto; daiva-upapannena — které lze snadno získat milostí Pána; muni-annena — s jídlem (připraveným na ghí a obětovaným Nejvyššímu Pánu); api — skutečně; dharma-vit — ten, kdo je skutečně znalý náboženských zásad; santuṣṭaḥ — velmi šťastně; ahaḥ ahaḥ — den za dnem; kuryāt — má vykonávat; nitya-naimittikīḥ — pravidelné a příležitostné; kriyāḥ — povinnosti.
Překlad
Ten, kdo si je skutečně vědom náboženských zásad a není ohavně krutý k nebohým zvířatům, má tedy den za dnem šťastně konat pravidelné i příležitostné oběti s jídlem, jež snadno získá milostí Pána.
Význam
Velice důležité je slovo dharmavit, které znamená “ten, kdo zná skutečný smysl náboženství”. Bhagavad-gītā (18.66) vysvětluje: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja — být si vědom Kṛṣṇy je nejvyšším stupněm v porozumění náboženským zásadám. Ten, kdo této úrovně dosáhne, vykonává oddanou službu formou arcany. Každý, ať už gṛhastha nebo sannyāsī, může mít vhodně uložená — nebo, je-li to možné, uvedená na oltář — Božstva Rādhā-Kṛṣṇy, Sītā-Rāmy, Lakṣmī-Nārāyaṇa, Pána Jagannātha nebo Śrī Caitanyi Mahāprabhua a každý den Je uctívat obětováním jídla připraveného na ghí, po němž předloží posvěcené prasādam předkům, polobohům a ostatním živým bytostem. Ve všech střediscích hnutí pro vědomí Kṛṣṇy probíhá řádné uctívání Božstev, při kterém se Božstvu obětuje jídlo, a to se potom rozdává prvotřídním brāhmaṇům, vaiṣṇavům i ostatním lidem. Takové konání oběti přináší naprosté uspokojení a členové hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se těmto transcendentálním činnostem věnují každý den. Zabíjení zvířat je tedy v našem hnutí nemyslitelné.
Verš
ābhāsa upamā chalaḥ
adharma-śākhāḥ pañcemā
dharma-jño ’dharmavat tyajet
Synonyma
vidharmaḥ — bezbožnost; para-dharmaḥ — náboženské zásady druhých; ca — a; ābhāsaḥ — okázalé náboženské zásady; upamā — zásady, které vypadají jako náboženské, ale nejsou; chalaḥ — podvodné náboženství; adharma-śākhāḥ — jež jsou různými druhy bezbožnosti; pañca — pět; imāḥ — těchto; dharma-jñaḥ — ten, kdo zná náboženské zásady; adharma-vat — pokládající je za bezbožné; tyajet — má se jich vzdát.
Překlad
Existuje pět druhů bezbožnosti: naprostá bezbožnost (vidharma), náboženské zásady, které člověku nepřísluší (para-dharma), okázalé náboženství (ābhāsa), rádoby náboženství (upadharma) a podvodné náboženství (chala-dharma). Ten, kdo ví, co je skutečný náboženský život, je musí zavrhnout jako bezbožné.
Význam
Jakékoliv náboženské zásady, které odporují principu odevzdání se lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, je třeba považovat za falešné či podvodné a ten, kdo má skutečný zájem o náboženství, se jich musí vzdát. Člověk se má jednoduše řídit pokyny Kṛṣṇy a odevzdat se Mu. K tomu je samozřejmě nutná vysoká inteligence, kterou lze po mnoha životech probudit prostřednictvím příznivé společnosti oddaných a rozvíjení vědomí Kṛṣṇy. Vše kromě náboženského principu, který doporučuje Kṛṣṇa — sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja — je třeba odmítnout jako bezbožnost.
Verš
para-dharmo ’nya-coditaḥ
upadharmas tu pākhaṇḍo
dambho vā śabda-bhic chalaḥ
Synonyma
dharma-bādhaḥ — brání v následování vlastních náboženských zásad; vidharmaḥ — proti zásadám náboženství; syāt — má být; para-dharmaḥ — napodobování náboženských systémů, které člověku nenáleží; anya-coditaḥ — které zavedl někdo jiný; upadharmaḥ — smyšlené náboženské zásady; tu — ovšem; pākhaṇḍaḥ — někým, kdo se staví proti zásadám Véd, standardních písem; dambhaḥ — kdo je nemístně pyšný; vā — nebo; śabda-bhit — překrucování významu slov; chalaḥ — podvodný náboženský systém.
Překlad
Náboženské zásady, které člověku brání v následování jeho vlastního náboženství, se nazývají vidharma. Náboženské zásady zavedené druhými jsou označovány jako para-dharma. Nový druh náboženství vytvořený někým, kdo je nemístně pyšný a staví se proti zásadám Ved, se nazývá upadharma. A výkladu vzniklému překrucováním významu slov se říká chala-dharma.
Význam
Vytvářet nové druhy dharmy se v tomto věku stává módou. Takzvaní svāmī a yogīni hlásají, že člověk může následovat libovolně zvolený náboženský systém, neboť z konečného hlediska jsou podle nich všechny stejné. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu jsou však takové módní představy označeny jako vidharma, neboť se příčí náboženskému systému, který je člověku vlastní. Skutečný náboženský systém popisuje Nejvyšší Osobnost Božství: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja—je jím odevzdání se lotosovým nohám Pána. V šestém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu říká Yamarāja v souvislosti s vysvobozením Ajāmila: dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam — skutečné náboženství je to, které stanoví Nejvyšší Osobnost Božství, stejně jako skutečný zákon je ten daný vládou. Nikdo si nemůže doma vymyslet platné zákony, a stejně tak si nikdo nemůže vymyslet ani pravé náboženství. Na jiném místě je řečeno: sa vai puṁsāṁ paro dharmo yato bhaktir adhokṣaje — skutečný náboženský systém je ten, který vede člověka k tomu, aby se stal oddaným Nejvyššího Pána. Cokoliv, co odporuje tomuto rozvoji vědomí Kṛṣṇy, se tedy nazývá vidharma, para-dharma, upadharma nebo chala-dharma. Nesprávná interpretace Bhagavad-gīty je chala-dharma. Když Kṛṣṇa něco přímo říká a nějaký darebák tomu připisuje jiný význam, jedná se o chala-dharmu, náboženský systém založený na podvádění, neboli manipulaci se slovy (śabda-bhit). Člověk si musí dávat velký pozor a těmto různým druhům podvodného náboženství se vyhnout.
Verš
ābhāso hy āśramāt pṛthak
sva-bhāva-vihito dharmaḥ
kasya neṣṭaḥ praśāntaye
Synonyma
yaḥ — to, co; tu — ovšem; icchayā — náladově; kṛtaḥ — konané; pumbhiḥ — lidmi; ābhāsaḥ — matný odraz; hi — zajisté; āśramāt — od vlastního životního stavu; pṛthak — lišící se; sva-bhāva — podle vlastní povahy; vihitaḥ — usměrněné; dharmaḥ — náboženské zásady; kasya — v jakém ohledu; na — ne; iṣṭaḥ — schopné; praśāntaye — přinést úlevu od utrpení všeho druhu.
Překlad
Okázalý náboženský systém vymyšlený člověkem úmyslně zanedbávajícím předepsané povinnosti svého životního stavu se nazývá ābhāsa (matný odraz či zdánlivá podobnost). Pokud však člověk plní povinnosti předepsané pro jeho āśram či varṇu, proč by to nemělo stačit ke zmírnění veškerého hmotného utrpení?
Význam
Zde je naznačeno, že každý má striktně dodržovat zásady varṇy a āśramu dané v śāstrách. Ve Viṣṇu Purāṇě (3.8.9) je řečeno:
puruṣeṇa paraḥ pumān
viṣṇur ārādhyate panthā
nānyat tat-toṣa-kāraṇam
Člověk se má zaměřit na cíl, kterým je rozvinout vědomí Kṛṣṇy. To je dokonalostí všech vareṇ a āśramů. Pokud však není uctíván Viṣṇu, stoupenci varṇāśramy si nějakého Boha vymýšlejí. Tak se nyní stává módou, že jakýkoliv darebák a hlupák může být zvolen za Boha. Je známo mnoho misionářů, kteří si vymysleli své vlastní bohy a vzdali se vztahu se skutečným Bohem. V Bhagavad-gītě je jasně řečeno, že ten, kdo uctívá polobohy, přišel o inteligenci. Často jsme však svědky toho, jak i negramotný člověk, který pozbyl veškeré inteligence, je zvolen za Boha, a přestože má chrám, žijí v něm sannyāsīni, kteří jedí maso, a probíhá tam mnoho nepravostí. Takovýto náboženský systém, který mate své nebohé stoupence, je přísně zakázán. Okázalá náboženství tohoto druhu by měla být zcela zrušena.
Původní systém je takový, že brāhmaṇa se má brāhmaṇou skutečně stát. Nestačí, že se narodil v bráhmanské rodině; musí být také kvalifikovaný. A toho, kdo se sice nenarodil v bráhmanské rodině, ale má bráhmanské vlastnosti, je třeba považovat za brāhmaṇu. Když se lidé budou striktně držet tohoto systému, mohou být šťastní bez jakéhokoliv dalšího úsilí. Sva-bhāva-vihito dharmaḥ kasya neṣṭaḥ praśāntaye — skutečným cílem života je zmírnit utrpení, a toho lze velmi snadno dosáhnout následováním zásad śāster.
Verš
yātrārthaṁ vādhano dhanam
anīhānīhamānasya
mahāher iva vṛttidā
Synonyma
dharma-artham — v náboženství či hospodářském rozvoji; api — skutečně; na — ne; īheta — má se snažit získat; yātrā-artham — jen aby přežil; vā — nebo; adhanaḥ — ten, kdo nemá žádný majetek; dhanam — peníze; anīhā — stav bez tužeb; anīhamānasya — toho, kdo se nesnaží ani vydělávat na živobytí; mahā-aheḥ — velký had zvaný krajta; iva — jako; vṛtti-dā — který si opatřuje obživu bez námahy.
Překlad
I když je člověk chudý, nemá se snažit zlepšovat svou ekonomickou situaci, jen aby udržoval tělo a duši pohromadě nebo aby se stal slavným náboženským představitelem. Velká krajta, jež leží na jednom místě, získává potravu, kterou potřebuje k přežití, aniž by se o to snažila; podobně ten, kdo nemá žádné touhy, získá obživu, aniž by o to usiloval.
Význam
Lidský život je určen k rozvoji vědomí Kṛṣṇy. Člověk se nemusí ani snažit vydělávat na živobytí, aby přežil. To je zde dokresleno příkladem velké krajty, která leží na jednom místě a nikdy se nepřemísťuje, aby získala obživu, ale přesto je o ni milostí Pána postaráno. Nārada Muni také doporučoval (Bhāg. 1.5.18): tasyaiva hetoḥ prayateta kovidaḥ — člověk se má snažit pouze rozvinout vědomí Kṛṣṇy. Nemá toužit po ničem jiném; ani po práci zajišťující vlastní obživu. Tento postoj můžeme vidět u mnoha osobností. Například Mādhavendra Purī nikdy nikoho nechodil žádat o potravu. Také Śukadeva Gosvāmī řekl: kasmād bhajanti kavayo dhana-durmadāndhān. Proč by se měl člověk obracet na někoho, kdo je zaslepený bohatstvím? Měl by raději záviset na Kṛṣṇovi a On mu vše dá. Všichni členové našeho hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, ať už gṛhasthové či sannyāsīni, by se měli s odhodláním snažit šířit toto hnutí a Kṛṣṇa jim dodá vše potřebné. V této souvislosti je vysoce hodnocen způsob, jakým si obživu opatřuje krajta (ājagara-vṛtti). I když je člověk velice chudý, má usilovat pouze o rozvoj vědomí Kṛṣṇy; ne o zajišťování živobytí.
Verš
svātmārāmasya yat sukham
kutas tat kāma-lobhena
dhāvato ’rthehayā diśaḥ
Synonyma
santuṣṭasya — toho, kdo je naprosto spokojený díky vědomí Kṛṣṇy; nirīhasya — kdo neusiluje o své zaopatření; sva — svého; ātma-ārāmasya — kdo je spokojený ve svém nitru; yat — to; sukham — štěstí; kutaḥ — kde; tat — takové štěstí; kāma-lobhena — puzený chtíčem a chamtivostí; dhāvataḥ — toho, kdo putuje z místa na místo; artha-īhayā — s touhou hromadit bohatství; diśaḥ — na všechny světové strany.
Překlad
Člověk, který je spokojený a spojuje své činnosti s Nejvyšší Osobností Božství sídlící v srdci každého, vychutnává transcendentální štěstí, aniž by usiloval o své zaopatření. Jak může takové štěstí zažít materialista, který puzen chtíčem a chamtivostí putuje na všechny světové strany s touhou hromadit bohatství?
Verš
sarvāḥ śivamayā diśaḥ
śarkarā-kaṇṭakādibhyo
yathopānat-padaḥ śivam
Synonyma
sadā — vždy; santuṣṭa-manasaḥ — pro toho, kdo je spokojený ve svém nitru; sarvāḥ — vše; śiva-mayāḥ — příznivé; diśaḥ — na všech světových stranách; śarkarā — od kamenů; kaṇṭaka-ādibhyaḥ — a trnů atd.; yathā — jako; upānat-padaḥ — pro toho, kdo má vhodné boty; śivam — nehrozí nebezpečí (vše je příznivé).
Překlad
Tomu, kdo má vhodné boty, nehrozí nebezpečí, ani když kráčí trním či po kamenech. Vše je pro něho příznivé. A pro toho, kdo je vždy spokojený ve svém nitru, neexistuje neštěstí; je šťastný všude.
Verš
na vartetāpi vāriṇā
aupasthya-jaihvya-kārpaṇyād
gṛha-pālāyate janaḥ
Synonyma
santuṣṭaḥ — ten, kdo je vždy spokojený ve svém nitru; kena — proč; vā — nebo; rājan — ó králi; na — ne; varteta — měl by žít (šťastně); api — dokonce; vāriṇā — z vody; aupasthya — kvůli genitáliím; jaihvya — a jazyku; kārpaṇyāt — z ubohosti či lakomství; gṛha-pālāyate — chová se jako domácí pes; janaḥ — takový člověk.
Překlad
Můj milý králi, člověk spokojený ve svém nitru může být šťastný, i když pouze pije vodu. Pokud je však někdo hnán svými smysly, zvláště jazykem a genitáliemi, musí k jejich uspokojení přijmout úlohu domácího psa.
Význam
Śāstry uvádějí, že brāhmaṇa či kulturní osoba vědomá si Kṛṣṇy nevstoupí do ničích služeb kvůli obživě, a už vůbec ne s cílem uspokojovat smysly. Pravý brāhmaṇa je vždy spokojený. I když nemá co jíst, může se napít vody, a to ho uspokojí. Je to jen otázka praxe. Nyní však bohužel není nikdo vychováván ke spokojenosti plynoucí ze seberealizace. Jak bylo vysvětleno dříve, oddaný je vždy spokojený, protože cítí přítomnost Nadduše ve svém srdci a myslí na Ni dvacet čtyři hodin denně. To je skutečná spokojenost. Oddaný nikdy nepodléhá jazyku a genitáliím, a proto se nikdy nestává obětí zákonů hmotné přírody.
Verš
tejo vidyā tapo yaśaḥ
sravantīndriya-laulyena
jñānaṁ caivāvakīryate
Synonyma
asantuṣṭasya — toho, který není spokojený na úrovni vlastního já; viprasya — takového brāhmaṇy; tejaḥ — síla; vidyā — vzdělání; tapaḥ — askeze; yaśaḥ — sláva; sravanti — vytrácejí se; indriya — smyslů; laulyena — kvůli nenasytnosti; jñānam — poznání; ca — a; eva — jistě; avakīryate — postupně zaniká.
Překlad
Pokud oddaný či brāhmaṇa není spokojený na úrovni vlastního já, kvůli nenasytnosti smyslů se vytrácí jeho duchovní síla, vzdělání, askeze a sláva, a jeho poznání postupně zaniká.
Verš
krodhasyaitat phalodayāt
jano yāti na lobhasya
jitvā bhuktvā diśo bhuvaḥ
Synonyma
kāmasya — touhy po uspokojení smyslů či naléhavých potřeb těla; antam — konec; hi — zajisté; kṣut-tṛḍbhyām — pro toho, kdo má velký hlad či žízeň; krodhasya — hněvu; etat — toto; phala-udayāt — potrestáním přinášejícím úlevu a jeho reakcí; janaḥ — člověk; yāti — překoná; na — ne; lobhasya — chamtivost; jitvā — dobývající; bhuktvā — užívající si; diśaḥ — všechny světové strany; bhuvaḥ — zeměkoule.
Překlad
Je-li člověk sužován hladem a žízní, uspokojí své silné tělesné touhy a potřeby, když se nají. Pokud se rozhněvá, svůj hněv ukojí tím, že někoho potrestá, a následnými reakcemi. Neplatí to však v případě chamtivosti — chamtivý člověk nebude spokojený, ani když dobude všechny světové strany nebo okusí všechny požitky na světě.
Význam
V Bhagavad-gītě (3.37) je řečeno, že chtíč, hněv a chamtivost jsou příčiny hmotného podmínění duše v tomto světě. Kāma eṣa krodha eṣa rajo-guṇa-samudbhavaḥ — pokud silné chtivé touhy po smyslovém požitku nedojdou svého naplnění, člověk se rozhněvá. Tento hněv může ukojit potrestáním svého nepřítele, ale když vzroste lobha, chamtivost, která je tím největším nepřítelem způsobeným rajo-guṇou neboli kvalitou vášně, jak by mohl rozvíjet své vědomí Kṛṣṇy?
Je-li však člověk chtivý rozvinout své vědomí Kṛṣṇy, pak je to velký dar; tatra laulyam ekalaṁ mūlam. To je nejlepší dostupná cesta.
Verš
bahu-jñāḥ saṁśaya-cchidaḥ
sadasas patayo ’py eke
asantoṣāt patanty adhaḥ
Synonyma
paṇḍitāḥ — velcí učenci; bahavaḥ — mnozí; rājan — ó králi (Yudhiṣṭhire); bahu-jñāḥ — lidé s mnohými zkušenostmi; saṁśaya-cchidaḥ — zkušení právní poradci; sadasaḥ patayaḥ — lidé způsobilí předsedat učeným shromážděním; api — dokonce i; eke — kvůli jediné chybě; asantoṣāt — pouze kvůli nespokojenosti či chamtivosti; patanti — klesají; adhaḥ — do pekelného života.
Překlad
Ó králi Yudhiṣṭhire, mnozí lidé s četnými zkušenostmi, právní poradci, velcí učenci a lidé způsobilí předsedat učeným shromážděním klesají do pekelného stavu života kvůli nespokojenosti se svým postavením.
Význam
Aby člověk mohl dělat duchovní pokroky, měl by být po hmotné stránce spokojený; jinak chtivost hmotného rozvoje zmaří jeho duchovní život. Dvě věci připravují člověka o všechny dobré vlastnosti, a jednou z nich je chudoba. Daridra-doṣo guṇa-rāśi-nāśī — všechny dobré vlastnosti člověka postiženého chudobou se vytratí. O dobré vlastnosti přichází i ten, kdo začne být příliš chamtivý. Řešením tedy je nebýt chudý, ale snažit se být zcela spokojený se základními životními nezbytnostmi a nebýt chamtivý. V zájmu duchovního pokroku je tedy pro oddaného nejlepší spokojit se s tím, co je nezbytně nutné. Učené autority v oblasti oddané služby proto doporučují neusilovat o zvyšování počtu chrámů a maṭhů. Toho se mohou ujmout jedině oddaní s velkými zkušenostmi v šíření hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Všichni ācāryové v jižní Indii, zvláště Śrī Rāmānujācārya, postavili mnoho velkých chrámů a v severní Indii stavěli ohromné chrámy všichni Gosvāmī z Vṛndāvanu. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura rovněž postavil velká střediska, známá jako Gauḍīya Maṭhy. Stavění chrámů tedy není špatné, pokud je zároveň náležitě postaráno o šíření vědomí Kṛṣṇy. Dokonce i když je takové úsilí pokládáno za chtivé, jedná se o touhu uspokojit Kṛṣṇu, a proto jsou tyto činnosti duchovní.
Verš
krodhaṁ kāma-vivarjanāt
arthānarthekṣayā lobhaṁ
bhayaṁ tattvāvamarśanāt
Synonyma
asaṅkalpāt — rozhodností; jayet — člověk má přemoci; kāmam — chtíč; krodham — hněv; kāma-vivarjanāt — tím, že se vzdá cíle smyslové touhy; artha — hromadění majetku; anartha — příčina potíží; īkṣayā — tím, že zváží; lobham — chamtivost; bhayam — strach; tattva — pravda; avamarśanāt — tím, že zváží.
Překlad
Člověk se má vzdát chtivých tužeb po smyslovém požitku pomocí rozhodného plánování. Hněv má přemoci tím, že se vzdá zášti, chamtivost rozebíráním nevýhod hromadění majetku a strachu se má zbavit rozhovory o pravdě.
Význam
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura navrhuje, jak lze překonat chtivé touhy po smyslovém požitku. Není možné zanechat myšlení na ženy, neboť to je přirozené; už jen když jdeme po ulici, vidíme mnoho žen. Je-li však muž odhodlaný, že nebude s žádnou ženou žít, pak ani při pohledu na ženu nepodlehne chtíči. Je-li odhodlaný nemít sex, může chtivé touhy automaticky překonat. V této souvislosti je dán příklad, že i když má člověk hlad, ale je v určitý den odhodlaný držet půst, dokáže se přirozeně vyrovnat s potížemi, které mu hlad a žízeň způsobují. Je-li někdo odhodlaný nechovat vůči nikomu zášť, přirozeně dokáže potlačit hněv. Touhy po hromadění majetku se lze vzdát úvahou, jak obtížné je zabezpečit získané peníze. Každý, kdo u sebe má velkou hotovost, je stále plný úzkosti, aby ji měl náležitě uschovanou. Pokud tedy člověk diskutuje o nevýhodách hromadění majetku, může přirozeně dospět k tomu, že se bez potíží vzdá svého podnikání.
Verš
dambhaṁ mahad-upāsayā
yogāntarāyān maunena
hiṁsāṁ kāmādy-anīhayā
Synonyma
Překlad
Rozhovory o duchovním poznání může člověk překonat nářek a iluzi, sloužením velkému oddanému se může zbavit pýchy, mlčením se může vyhnout překážkám na cestě mystické yogy a zanecháním smyslového požitku může překonat násilí.
Význam
Člověk, kterému zemře syn, propadne nářku a iluzi a začne pro něho bědovat, ale tento stav může překonat, když vezme v úvahu verše z Bhagavad-gīty.
dhruvaṁ janma mṛtasya ca
Jelikož se duše převtěluje, musí každý, kdo se narodil, své tělo opustit a pak přijmout další. To by nemělo být důvodem k nářku. Pán Kṛṣṇa proto říká: dhīras tatra na muhyati — ten, kdo je dhīra neboli rozvážný, kdo zná filozofii a je obdařen poznáním, se kvůli převtělování duše nemůže rmoutit.
Verš
daivaṁ jahyāt samādhinā
ātmajaṁ yoga-vīryeṇa
nidrāṁ sattva-niṣevayā
Synonyma
kṛpayā — tím, že je milostivý ke všem ostatním živým bytostem; bhūta-jam — kvůli druhým živým bytostem; duḥkham — utrpení; daivam — utrpení způsobené prozřetelností; jahyāt — člověk se má vzdát; samādhinā — pomocí transu či meditace; ātma-jam — utrpení způsobené tělem a myslí; yoga-vīryeṇa — praktikováním haṭha-yogy, prāṇāyāmy a tak dále; nidrām — spánku; sattva-niṣevayā — rozvíjením bráhmanských vlastností či kvality dobra.
Překlad
Náležitým chováním prostým závisti má člověk vzdorovat utrpení, jež pochází od jiných živých bytostí, meditací v transu utrpení způsobenému prozřetelností a praktikováním haṭha-yogy, prāṇāyāmy atd. utrpení způsobenému tělem a myslí. Rozvojem kvality dobra, zvláště v ohledu jedení, má překonat spánek.
Význam
Praxí se má člověk naučit nejíst způsobem, který přináší utrpení jiným živým bytostem — trpím, když mě trápí nebo zabíjejí druzí, a proto bych žádnou živou bytost neměl trápit či zabíjet. Lidé nevědí, že za zabíjení nevinných zvířat jim hmotná příroda udělí kruté reakce. Země, kde lidé zbytečně zabíjejí zvířata, budou muset trpět válkami a epidemiemi, které na ně hmotná příroda uvalí. Když tedy srovnáme vlastní utrpení s utrpením ostatních, měli bychom být ke všem živým bytostem laskaví. Utrpení vnucenému prozřetelností se nemůžeme vyhnout, a když tedy přijde, měli bychom se plně pohroužit do zpívání Hare Kṛṣṇa mantry. Utrpení způsobenému tělem a myslí můžeme uniknout praktikováním mystické haṭha-yogy.
Verš
sattvaṁ copaśamena ca
etat sarvaṁ gurau bhaktyā
puruṣo hy añjasā jayet
Synonyma
rajaḥ tamaḥ — kvality vášně a nevědomosti; ca — a; sattvena — rozvojem kvality dobra; sattvam — kvalita dobra; ca — také; upaśamena — zanecháním ulpívání; ca — a; etat — tyto; sarvam — všechny; gurau — duchovnímu mistrovi; bhaktyā — sloužením s oddaností; puruṣaḥ — člověk; hi — zajisté; añjasā — snadno; jayet — může překonat.
Překlad
Rozvíjením kvality dobra musí člověk překonat kvality vášně a nevědomosti a poté se musí od kvality dobra odpoutat tím, že se povznese na úroveň śuddha-sattvy. Toho všeho může automaticky dosáhnout, bude-li s vírou a oddaností sloužit duchovnímu mistrovi. Tak je možné překonat vliv kvalit přírody.
Význam
Veškeré bolesti a utrpení těla lze překonat vyléčením hlavní příčiny zdravotních potíží. Podobně ten, kdo má oddanost a víru v duchovního učitele, může velmi snadno překonat vliv sattva-guṇy, rajo-guṇy a tamo-guṇy. Yogīni a jñānī si podrobují smysly mnoha metodami, ale bhakta získává okamžitě milost Nejvyšší Osobnosti Božství prostřednictvím milosti duchovního mistra. Yasya prasādād bhagavat-prasādaḥ — ten, komu je duchovní mistr příznivě nakloněn, přirozeně obdrží milost Nejvyššího Pána a Jeho milostí ihned dosahuje transcendentální úrovně, kdy překoná veškerý vliv sattva-guṇy, rajo-guṇy a tamo-guṇy v tomto hmotném světě. To dokládá Bhagavad-gītā (sa guṇān samatītyaitān brahma-bhūyāya kalpate). Čistý oddaný, jenž jedná podle pokynů gurua, obdrží snadno milost Nejvyššího Pána, a tak ihned dosáhne transcendentální úrovně. To vysvětluje následující verš.
Verš
jñāna-dīpa-prade gurau
martyāsad-dhīḥ śrutaṁ tasya
sarvaṁ kuñjara-śaucavat
Synonyma
yasya — ten, kdo; sākṣāt — přímo; bhagavati — Nejvyšší Osobnost Božství; jñāna-dīpa-prade — který dává světlo pochodní poznání; gurau — duchovnímu mistrovi; martya-asat-dhīḥ — považuje duchovního mistra za obyčejnou lidskou bytost a trvale zaujímá takový nepříznivý postoj; śrutam — védské poznání; tasya — pro něho; sarvam — vše; kuñjara-śauca-vat — jako koupel slona v jezeře.
Překlad
Duchovní mistr má být považován přímo za Nejvyššího Pána, protože předává transcendentální poznání umožňující osvícení. Pro toho, kdo se drží hmotné představy, že duchovní mistr je obyčejná lidská bytost, je tedy vše ztraceno. Jeho osvícení, studium Véd a poznání je jako koupel slona.
Význam
Je doporučeno ctít duchovního mistra jako toho, kdo je ve stejném postavení jako Nejvyšší Osobnost Božství (sākṣād dharitvena samasta-śāstraiḥ). To přikazují všechna písma. Ācāryaṁ māṁ vijānīyāt—ācāryu je třeba považovat za rovného Nejvyšší Osobnosti Božství. Pokud někdo přes všechny tyto pokyny pokládá duchovního mistra za obyčejnou lidskou bytost, je ztracen. Celé jeho studium Véd a jeho askeze ve snaze dosáhnout osvícení jsou stejně neužitečné jako koupel slona. Slon se důkladně vykoupe v jezeře, ale jakmile vyjde na břeh, nabere ze země prach a rozpráší si ho po tělě. Sloní koupel tedy nemá žádný význam. Někdo může namítnout, že příbuzní duchovního mistra a lidé z jeho okolí ho považují za obyčejnou lidskou bytost; jaké chyby se tedy takovým uvažováním dopouští jeho žák? Na to odpoví další verš, ale pokyn zní, že duchovního mistra nelze nikdy považovat za obyčejného člověka. Každý by se měl striktně držet jeho pokynů — je-li spokojen on, je spokojen i Nejvyšší Pán, Osobnost Božství (yasya prasādād bhagavat-prasādo yasyāprasādān na gatiḥ kuto 'pi).
Verš
pradhāna-puruṣeśvaraḥ
yogeśvarair vimṛgyāṅghrir
loko yaṁ manyate naram
Synonyma
eṣaḥ — toto; vai — skutečně; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; sākṣāt — přímo; pradhāna — zásadní původ hmotné přírody; puruṣa — všech živých bytostí či puruṣāvatāra, Pána Viṣṇua; īśvaraḥ — svrchovaný vládce; yoga-īśvaraiḥ — velkými světci, yogīny; vimṛgya-aṅghriḥ — lotosové nohy Pána Kṛṣṇy, jež jsou hledány; lokaḥ — lidé; yam — Ho; manyate — považují; naram — za lidskou bytost.
Překlad
Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je vládcem všech ostatních živých bytostí a hmotné přírody. Jeho lotosové nohy hledají a uctívají velcí světci, jako je Vyāsa. Přesto však existují hlupáci, kteří Pána Kṛṣṇu považují za obyčejnou lidskou bytost.
Význam
Příklad toho, že Pán Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, je vhodný v souvislosti s pochopením postavení duchovního mistra. Duchovní mistr je nazýván sevaka-bhagavān, sloužící Osobnost Božství, a Kṛṣṇa je sevya-bhagavān, Nejvyšší Osobnost Božství, Pán, jehož je třeba uctívat. Duchovní mistr je uctívající Bůh, zatímco Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je uctívaný Bůh. To je rozdíl mezi duchovním mistrem a Nejvyšší Osobností Božství.
Dále je důležité, že Bhagavad-gītu, kterou tvoří pokyny Nejvyšší Osobnosti Božství, předkládá duchovní mistr takovou, jaká je, bez odchýlení se od jejího významu. V duchovním mistrovi je tedy přítomná Absolutní Pravda. Ve sloce dvacet šest je jasně řečeno: jñāna-dīpa-prade. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, dává skutečné poznání celému světu a duchovní mistr ho jakožto Jeho zástupce nese světem. Na absolutní úrovni tedy není mezi duchovním mistrem a Nejvyšší Osobností Božství rozdíl. Jestliže někdo považuje Nejvyšší Osobnost — Kṛṣṇu či Pána Rāmacandru — za obyčejnou lidskou bytost, neznamená to, že se Pán stává obyčejným člověkem. A jestliže duchovního mistra, který je pravým zástupcem Nejvyšší Osobnosti Božství, jeho rodina pokládá za obyčejnou lidskou bytost, rovněž to neznamená, že se stává obyčejným člověkem. Duchovní mistr se vyrovná Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto ho ten, kdo má vážný zájem o duchovní pokrok, musí takto brát. Sebemenší odchylka od tohoto principu může mít katastrofální následky pro žákovo studium Véd a askezi.
Verš
sarvā niyama-codanāḥ
tad-antā yadi no yogān
āvaheyuḥ śramāvahāḥ
Synonyma
ṣaṭ-varga — šest prvků (pět činných smyslů a mysl); saṁyama-ekāntāḥ — konečný cíl ovládnutí; sarvāḥ — všechny tyto činnosti; niyama-codanāḥ — usměrňující zásady určené k ovládání smyslů a mysli; tat-antāḥ — konečný cíl těchto činností; yadi — jestliže; no — ne; yogān — pozitivní spojení s Nejvyšším; āvaheyuḥ — vedly k; śrama-āvahāḥ — ztráta času a marné úsilí.
Překlad
Obřady, usměrňující zásady, askeze a praktikování yogy — to vše je určeno k ovládání smyslů a mysli. Pokud však člověk ani poté, co dokáže ovládat smysly a mysl, nedospěje k meditaci o Nejvyšším Pánu, jsou všechny tyto činnosti jen marným úsilím.
Význam
Někdo může namítat, že konečného cíle života — poznání Nadduše — lze dosáhnout praktikováním systému yogy a konáním obřadů podle védských zásad i bez neochvějné oddanosti duchovnímu mistrovi. Skutečnost je však taková, že praktikováním yogy musí člověk dospět na úroveň meditace o Nejvyšší Osobnosti Božství. V písmech je řečeno: dhyānāvasthita-tad-gatena manasā paśyanti yaṁ yoginaḥ — ten, kdo medituje, dosahuje dokonalosti yogy, když vidí Nejvyšší Osobnost Božství. K ovládání smyslů se lze dopracovat různými metodami, ale samotné ovládání smyslů nevede k žádnému podstatnému závěru. Neochvějnou vírou v duchovního mistra a Nejvyšší Osobnost Božství však člověk nejen ovládne smysly, ale také vnímá Nejvyššího Pána.
yathā deve tathā gurau
tasyaite kathitā hy arthāḥ
prakāśante mahātmanaḥ
“Jen těm velkým duším, které mají naprostou víru v Pána i v duchovního učitele, je automaticky vyjeven veškerý smysl védského poznání.” (Śvetāśvatara Upaniṣad 6.23) Dále je řečeno: tuṣyeyaṁ sarva-bhūtātmā guru-śuśrūṣayā a taranty añjo bhavārṇavam. Samotným sloužením duchovnímu mistrovi živá bytost překoná oceán nevědomosti a vrátí se domů, zpátky k Bohu. Tak postupně spatří Nejvyššího Pána tváří v tvář a bude si užívat života v Jeho společnosti. Konečným cílem yogy je přijít do styku s Nejvyšší Osobností Božství. Bez dosažení tohoto cíle je takzvané praktikování yogy pouze namáhavým úsilím, které nepřináší žádný prospěch.
Verš
yogasyārthaṁ na bibhrati
anarthāya bhaveyuḥ sma
pūrtam iṣṭaṁ tathāsataḥ
Synonyma
yathā — jako; vārtā-ādayaḥ — povinnosti v zaměstnání a podobně; hi — jistě; arthāḥ — příjem (z těchto profesionálních činností); yogasya — mystické síly napomáhající seberealizaci; artham — zisk; na — ne; bibhrati — pomáhá; anarthāya — bezcenné (poutající živou bytost k opakovanému zrození a smrti); bhaveyuḥ — jsou; sma — vždy; pūrtam iṣṭam — védské obřady; tathā — podobně; asataḥ — materialisty, neoddaného.
Překlad
Tak jako zaměstnání či zisky z obchodování člověku nepomohou v duchovním pokroku, ale jsou příčinou hmotného zapletení, ani védské obřady nepomohou tomu, kdo není oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství.
Význam
Pokud někdo díky svému zaměstnání, prostřednictvím obchodování či zemědělství nabude velkého bohatství, neznamená to, že je duchovně pokročilý. Být duchovně pokročilý je něco jiného než být bohatý po hmotné stránce. Smyslem života je nabýt duchovního bohatství, ale svedení nešťastníci přesto neustále usilují o hmotné statky. Hmotné činnosti však nikomu nepomohou splnit lidské poslání. Naopak vedou k tomu, že živou bytost přitahuje mnoho zbytečných “nezbytností”, které ji vystavují nebezpečí, že se může příště narodit v horší situaci. Bhagavad-gītā (14.18) to dokládá takto:
madhye tiṣṭhanti rājasāḥ
jaghanya-guṇa-vṛtti-sthā
adho gacchanti tāmasāḥ
“Ti, kdo se nacházejí na úrovni kvality dobra, spějí k vyšším planetám; ti, kdo jsou ovlivněni kvalitou vášně, žijí na planetách na úrovni Země, a ti, kdo podléhají odporné kvalitě nevědomosti, klesají do pekelných světů.” Zvláště v Kali-yuze znamená hmotný pokrok degradaci a připoutanost k mnoha nežádoucím potřebám, které vytvářejí nízkou mentalitu. Proto platí: jaghanya-guṇa-vṛtti-sthā — jelikož jsou lidé znečištěni nižšími kvalitami, v příštích životech budou žít v podobách zvířat nebo v jiných nižších formách života. Hra na náboženství bez vědomí Kṛṣṇy může někomu přinést popularitu u neinteligentních lidí, ale ve skutečnosti mu toto materialistické předvádění duchovního pokroku vůbec nepomůže, neboť nezabrání tomu, že mu unikne cíl jeho života.
Verš
syān niḥsaṅgo ’parigrahaḥ
eko vivikta-śaraṇo
bhikṣur bhaikṣya-mitāśanaḥ
Synonyma
yaḥ — ten, kdo; citta-vijaye — překonávání mysli; yattaḥ — je zaměstnaný; syāt — musí být; niḥsaṅgaḥ — bez znečištěné společnosti; aparigrahaḥ — nezávisející (na rodině); ekaḥ — sám; vivikta-śaraṇaḥ — uchylující se na osamocené místo; bhikṣuḥ — ten, kdo se zříká; bhaikṣya — prošením o almužnu jen kvůli zaopatření těla; mita-aśanaḥ — střídmý v jídle.
Překlad
Ten, kdo chce překonat mysl, musí odejít od rodiny a žít v ústraní, aniž by se stýkal se znečištěnými osobami. Aby se udržel při životě, má žebrat jen o to, co potřebuje k zajištění základních životních potřeb.
Význam
Toto je metoda, jak překonat rozrušení mysli. Člověku se doporučuje odejít od rodiny, žít sám, prosit o almužnu a jíst pouze tolik, aby zůstal naživu. Bez toho není možné překonat chtíč. Sannyās znamená přijmout život žebráka, který automaticky vede k mírnosti a pokoře a zbavuje chtivých tužeb. V literatuře zvané smṛti se v této souvislosti objevuje následující verš:
dhyāna-bhaṅgādi-kāraṇam
lakṣayitvā gṛhī spaṣṭaṁ
sannyased avicārayan
V tomto světě protikladů je rodinný život tím, co kazí duchovní pokrok či meditaci. Poté, co to člověk pochopí, by měl bez váhání přijmout sannyās.
Verš
saṁsthāpyāsanam ātmanaḥ
sthiraṁ sukhaṁ samaṁ tasminn
āsītarjv-aṅga om iti
Synonyma
deśe — na místě; śucau — velmi posvátném; same — rovném; rājan — ó králi; saṁsthāpya — zajišťující; āsanam — místo k sezení; ātmanaḥ — sám; sthiram — stabilně; sukham — pohodlně; samam — vyrovnaný; tasmin — na to místo upravené k sezení; āsīta — člověk má usednout; ṛju-aṅgaḥ — tělo zcela vzpřímené; oṁ — védskou mantru praṇavu; iti — takto.
Překlad
Můj milý králi, člověk si má v posvátné poutní oblasti najít místo, kde se bude věnovat yoze. To místo musí být rovné a ne příliš vysoké ani nízké. Tam má pohodlně sedět, být klidný a vyrovnaný, držet tělo vzpřímené a tak začít pronášet védskou praṇavu.
Význam
Pronášení oṁ se obvykle doporučuje proto, že zpočátku člověk nedokáže porozumět Osobnosti Božství. Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.11) uvádí:
tattvaṁ yaj jñānam advayam
brahmeti paramātmeti
bhagavān iti śabdyate
“Učení transcendentalisté, kteří znají Absolutní Pravdu, nazývají tuto nedvojnou podstatu Brahman, Paramātmā nebo Bhagavān.” Dokud člověk není plně přesvědčen o existenci Nejvyšší Osobnosti Božství, má sklon se stát impersonalistickým yogīnem, který hledá Nejvyššího Pána ve svém srdci (dhyānāvasthita-tad-gatena manasā paśyanti yaṁ yoginaḥ). Zde je doporučeno pronášení oṁkāry (praṇavy), které na počátku transcendentální realizace může nahradit zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Mezi Hare Kṛṣṇa mahā-mantrou a oṁkārou není žádný rozdíl, neboť obojí je zvukové zastoupení Nejvyšší Osobnosti Božství. Praṇavaḥ sarva-vedeṣu—zvukovou vibrací oṁkārou začínají všechna védská písma (oṁ namo bhagavate vāsudevāya). Pronášení oṁkāry a zpívání Hare Kṛṣṇa mantry se od sebe liší tím, že Hare Kṛṣṇa lze zpívat bez ohledu na místo a bez příprav k sezení doporučených v Bhagavad-gītě (6.11):
sthiram āsanam ātmanaḥ
nāty-ucchritaṁ nātinīcaṁ
cailājina-kuśottaram
“K provádění yogy se má yogī odebrat na osamělé místo. Tam má na zemi rozprostřít trávu kuśa a pokrýt ji jelení kůží a měkkým plátnem. Místo k sezení nemá být ani příliš vysoké, ani příliš nízké a má se nacházet v poutní oblasti.” Hare Kṛṣṇa mantru může zpívat kdokoliv bez ohledu na to, kde a jak sedí. Śrī Caitanya Mahāprabhu otevřeně prohlásil: niyamitaḥ smaraṇe na kālaḥ. Zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry neomezují žádné pokyny týkající se místa k sezení. Pokyn niyamitaḥ smaraṇe na kālaḥ se vztahuje na místo, čas i osobu (deśa, kāla a pātra). Každý tedy může zpívat Hare Kṛṣṇa mantru, bez ohledu na čas a místo. Zvláště v tomto věku, Kali-yuze, je velice obtížné najít vhodné místo, které by odpovídalo tomu, co doporučuje Bhagavad-gītā. Hare Kṛṣṇa mahā-mantru je však možné zpívat kdekoliv a kdykoliv a velice rychle to přinese výsledky. I při zpívání Hare Kṛṣṇa mantry však může člověk dodržovat usměrňující zásady. Když sedí a zpívá, může držet tělo vzpřímené; to mu pomůže, aby neusínal.
Verš
pūra-kumbhaka-recakaiḥ
yāvan manas tyajet kāmān
sva-nāsāgra-nirīkṣaṇaḥ
manaḥ kāma-hataṁ bhramat
tatas tata upāhṛtya
hṛdi rundhyāc chanair budhaḥ
Synonyma
prāṇa — vzduch proudící dovnitř; apānau — vzduch proudící ven; sannirundhyāt — má zastavit; pūra-kumbhaka-recakaiḥ — prostřednictvím nadechování se, vydechování a zadržování dechu, které se odborně nazývají pūraka, kumbhaka a recaka; yāvat — tak dlouho; manaḥ — mysl; tyajet — má se vzdát; kāmān — všech hmotných tužeb; sva — vlastního; nāsa-agra — na špičku nosu; nirīkṣaṇaḥ — hledící; yataḥ yataḥ — od čehokoliv a odkudkoliv; niḥsarati — odvádí; manaḥ — mysl; kāma-hatam — přemoženou chtivými touhami; bhramat — těkající; tataḥ tataḥ — z různých míst; upāhṛtya — poté, co ji přivede zpátky; hṛdi — v srdci; rundhyāt — má uvěznit (mysl); śanaiḥ — postupně, praxí; budhaḥ — učený yogī.
Překlad
Učený yogī provádí dechová cvičení technikami zvanými pūraka, kumbhaka a recaka — ovládá nádechy a výdechy a pak obojí zastaví. Přitom si neustále hledí na špičku nosu. Tak odvádí mysl od připoutanosti k hmotě a vzdává se všech mentálních tužeb. Jakmile mysl přemohou hmotné touhy a uchýlí se k představám smyslového požitku, yogī ji má okamžitě přivést zpátky a uvěznit ji ve svém srdci.
Význam
Zde je stručně a jasně vysvětlena praxe yogy. Jakmile je v ní yogī dokonalý, vidí ve svém srdci Nadduši, aspekt Nejvyšší Osobnosti Božství zvaný Paramātmā. V Bhagavad-gītě však Nejvyšší Pán (6.47) říká:
mad-gatenāntarātmanā
śraddhāvān bhajate yo māṁ
sa me yuktatamo mataḥ
“Ten z yogīnů, který se ke Mně s velkou vírou neustále upíná, v nitru na Mě myslí, a prokazuje Mi transcendentální láskyplnou službu, je se Mnou nejdůvěrněji spojen yogou a stojí ze všech nejvýše. To je Můj názor.” Oddaný se může okamžitě stát dokonalým yogīnem, neboť neustále chová Kṛṣṇu ve svém srdci. To je další způsob, jak snadno praktikovat yogu. Pán říká:
mad-yājī māṁ namaskuru
“Vždy na Mě mysli a staň se Mým oddaným. Uctívej Mě a skládej mi poklony.” (Bg. 18.65) Pokud někdo vykonává oddanou službu tak, že chová Kṛṣṇu neustále v srdci (man-manāḥ), okamžitě se stává prvotřídním yogīnem. Mít Kṛṣṇu vždy v mysli není pro oddaného obtížný úkol. Obyčejnému člověku s tělesným pojetím života může praktikování yogy pomoci, ale ten, kdo se bezprostředně začne věnovat oddané službě, se může bez potíží ihned stát dokonalým yogīnem.
Verš
kālenālpīyasā yateḥ
aniśaṁ tasya nirvāṇaṁ
yāty anindhana-vahnivat
Synonyma
evam — takto; abhyasyataḥ — osoby praktikující tento systém yogy; cittam — srdce; kālena — postupem času; alpīyasā — zakrátko; yateḥ — člověka praktikujícího yogu; aniśam — bez ustání; tasya — jeho; nirvāṇam — odstranění všech hmotných nečistot; yāti — dosahuje; anindhana — bez plápolání či kouře; vahnivat — jako oheň.
Překlad
Když se yogī takto pravidelně cvičí, jeho srdce se za krátký čas ustálí a zbaví všech rušivých vlivů; bude jako oheň bez plápolání či kouře.
Význam
Nirvāṇa značí konec všech hmotných tužeb. Někdy se lidé domnívají, že nemít touhy znamená zastavit činnosti mysli, ale to není možné. Živá bytost má smysly, a kdyby přestaly jednat, již by nebyla živou bytostí; nelišila by se od kamene či dřeva. Jelikož je živá, je nitya a cetana — věčně schopná vnímání. Těm, kdo nejsou příliš pokročilí, se doporučuje yoga, aby dosáhli stavu, kdy mysl již nebudou rozrušovat hmotné touhy. Pokud však člověk upře mysl na lotosové nohy Kṛṣṇy, přirozeně a velice brzy ji uklidní. Tento klid popisuje Bhagavad-gītā (5.29):
sarva-loka-maheśvaram
suhṛdaṁ sarva-bhūtānāṁ
jñātvā māṁ śāntim ṛcchati
Ten, kdo zná Kṛṣṇu jako nejvyššího příjemce požitku, svrchovaného vlastníka všeho a nejlepšího přítele všech, dosahuje klidu a hmotné věci ho již nerozruší. Těm, kdo Nejvyšší Osobnosti Božství nerozumí, je však doporučeno praktikovat yogu.
Verš
praśāntākhila-vṛtti yat
cittaṁ brahma-sukha-spṛṣṭaṁ
naivottiṣṭheta karhicit
Synonyma
kāma-ādibhiḥ — různými chtivými touhami; anāviddham — neovlivněné; praśānta — klidné, pokojné; akhila-vṛtti — v každém ohledu, ve všech činnostech; yat — to, co; cittam — vědomí; brahma-sukha-spṛṣṭam — nacházející se na transcendentální úrovni věčné blaženosti; na — ne; eva — zajisté; uttiṣṭheta — může opustit; karhicit — kdy.
Překlad
Když je vědomí živé bytosti neznečištěné hmotnými chtivými touhami, je klidné při všech činnostech, neboť živá bytost dosáhla věčného, blaženého života. Po dosažení této úrovně se již nikdy nevrátí k materialistickému jednání.
Význam
Stav brahma-sukha-spṛṣṭam popisuje i Bhagavad-gītā (18.54):
na śocati na kāṅkṣati
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
mad-bhaktiṁ labhate parām
“Ten, kdo je v tomto transcendentálním postavení, okamžitě poznává Nejvyšší Brahman a je plný radosti. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží a je nakloněn všem živým bytostem stejně. Tehdy začíná jednat transcendentálně, prokazovat oddanou službu Pánu.” Obecně platí, že kdo jednou dosáhne transcendentální úrovně brahma-sukha, transcendentální blaženosti, ji nikdy neopustí. Pokud se však živá bytost nevěnuje oddané službě, je možné, že se znovu vrátí na hmotnou úroveň. Āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ — někdo může dosáhnout úrovně brahma-sukha, transcendentální blaženosti, ale i z ní poklesnout na hmotnou úroveň, pokud se nezaměstnává oddanou službou.
Verš
tri-vargāvapanāt punaḥ
yadi seveta tān bhikṣuḥ
sa vai vāntāśy apatrapaḥ
Synonyma
yaḥ — ten, kdo; pravrajya — nadobro skončil a odešel do lesa (poté, co dosáhl transcendentální blaženosti); gṛhāt — z domova; pūrvam — nejprve; tri-varga — tři principy: náboženství, hospodářský rozvoj a smyslový požitek; āvapanāt — z pole, na kterém jsou zasety; punaḥ — znovu; yadi — jestliže; seveta — má přijmout; tān — materialistické činnosti; bhikṣuḥ — ten, kdo přijal sannyās; saḥ — takový člověk; vai — skutečně; vānta-āśī — ten, kdo pojídá vlastní zvratky; apatrapaḥ — beze studu.
Překlad
Každý, kdo přijímá sannyās, se zříká tří druhů hmotného jednání, jemuž se lidé oddávají na poli rodinného života: náboženství, hospodářského rozvoje a uspokojování smyslů. Člověk, který nejprve přijme sannyās, ale poté se k materialistickým činnostem znovu vrátí, se nedá nazvat jinak než vāntāśī, “ten, kdo pojídá vlastní zvratky”. Nemá v sobě ani kouska studu.
Význam
Hmotné činnosti jsou usměrněné prostřednictvím varṇāśrama-dharmy; jinak se neliší od života zvířat. Ale i člověk, který dodržuje zásady své varṇy a āśramu — brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra, brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa — musí nakonec přijmout sannyās, stav odříkání, neboť jedině ve stavu odříkání je možné setrávat ve stavu transcendentální blaženosti (brahma-sukha). Člověka na úrovni brahma-sukha již nepřitahují chtivé touhy. Sannyāsīnem se tedy může stát ten, kdo již není rozrušen; zvláště touhou po sexu. Jinak by neměl sannyās přijímat. Pokud někdo přijme sannyās, aniž by na to byl zralý, je velice pravděpodobné, že ho budou přitahovat ženy a chtivé touhy, a tak se znovu stane takzvaným gṛhasthou či obětí žen. Takový člověk v sobě nemá kouska studu a říká se mu vāntāśī neboli “ten, kdo jí to, co již vyzvracel”. Jeho život je zavrženíhodný. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy proto doporučujeme, aby se sannyāsīni a brahmacārīni přísně stranili společnosti žen a vyhýbali se tak možnosti, že znovu padnou za oběť chtíči a poklesnou.
Verš
martyo viṭ-kṛmi-bhasmavat
ta enam ātmasāt kṛtvā
ślāghayanti hy asattamāḥ
Synonyma
yaiḥ — sannyāsīny, kteří; sva-dehaḥ — vlastní tělo; smṛtaḥ — pochopí; anātmā — lišící se od duše; martyaḥ — podléhající smrti; viṭ — kdy se stane výkaly; kṛmi — červy; bhasma-vat — nebo popelem; te — ti; enam — toto tělo; ātmasāt kṛtvā — znovu ztotožňující s vlastním já; ślāghayanti — oslavují jako velmi důležité; hi — zajisté; asat-tamāḥ — ti největší darebáci.
Překlad
Sannyāsīni, kteří nejprve pochopí, že tělo podléhá smrti, kdy se změní ve výkaly, červy nebo popel, ale kteří mu pak znovu začnou přikládat nějakou důležitost a oslavují ho jako vlastní já, musí být považováni za ty největší darebáky.
Význam
Sannyāsī je ten, kdo rozvojem poznání zjistil, že Brahman—on sám — je duše, nikoliv tělo. Ten, kdo dospěl k tomuto poznání, může přijmout sannyās, neboť dosáhl úrovně “ahaṁ brahmāsmi”. Brahma-bhūtaḥ prasannātmā na śocati na kāṅkṣati — osoba, která již nenaříká a nedychtí po zaopatření svého těla a dokáže vidět všechny živé bytosti jako duše, se může zapojit do oddané služby Pánu. Pokud se člověk nezapojí do oddané služby Pánu a myslí si o sobě, že je Brahman či Nārāyaṇa, aniž by dokonale pochopil, že duše a tělo se od sebe liší, poklesne (patanty adhaḥ) a znovu začne přikládat důležitost tělu. V Indii je mnoho sannyāsīnů, kteří zdůrazňují, jak je tělo důležité. Někteří z nich pokládají za zvláště důležité tělo chudého člověka, jehož označují za daridra-nārāyaṇa, jako kdyby Nārāyaṇa měl hmotné tělo. Mnozí další zdůrazňují důležitost společenského postavení těla, jako brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya či śūdra. Tito sannyāsīni jsou považováni za největší darebáky (asattamāḥ). Jsou nestydatí, protože pokládají tělo brāhmaṇy za brāhmaṇu a ještě nepochopili rozdíl mezi tělem a duší. Bráhmanství (brāhmaṇya) spočívá v poznání Brahmanu. Tělo brāhmaṇy však není Brahman. Stejně tak není tělo bohaté ani chudé. Kdyby tělo chudého člověka bylo daridra-nārāyaṇa, tělo bohatého člověka by muselo být naopak dhanī-nārāyaṇa. Proto jsou zde sannyāsīni, kteří nevědí, co znamená Nārāyaṇa, a považují tělo za Brahman či za Nārāyaṇa, označeni jako ti nejodpornější darebáci (asattamāḥ). Pod vlivem tělesného pojetí života připravují různé plány, jak sloužit tělu. Vedou absurdní mise zabývající se takzvanými náboženskými činnostmi, které pouze matou celou společnost. O těchto sannyāsīnech je zde řečeno, že jsou apatrapaḥ a asattamāḥ — nestydatí a duchovně pokleslí.
Verš
vrata-tyāgo vaṭor api
tapasvino grāma-sevā
bhikṣor indriya-lolatā
khalv āśrama-viḍambanāḥ
deva-māyā-vimūḍhāṁs tān
upekṣetānukampayā
Synonyma
gṛhasthasya — pro člověka ve stavu hospodáře; kriyā-tyāgaḥ — zanechat povinností rodinného života; vrata-tyāgaḥ — vzdát se slibů a askeze; vaṭoḥ — pro brahmacārīna; api — také; tapasvinaḥ — pro vānaprasthu, který přijal asketický způsob života; grāma-sevā — žít ve vesnici a sloužit tamním lidem; bhikṣoḥ — pro sannyāsīna, který žije z almužen; indriya-lolatā — propadnout smyslovému požitku; āśrama — duchovních stavů; apasadāḥ — nejodpornější; hi — zajisté; ete — to vše; khalu — opravdu; āśrama-viḍambanāḥ — podvádějící napodobováním různých duchovních stavů; deva-māyā-vimūḍhān — kteří jsou zmateni vnější energií Nejvyššího Pána; tān — je; upekṣeta — člověk má zavrhnout a neuznávat za pravé; anukampayā — nebo se soucitem (učit je skutečnému životu).
Překlad
Je odporné, když člověk žijící v gṛhastha-āśramu přestane dodržovat usměrňující zásady, když brahmacārī neplní své sliby během života v péči gurua, když vānaprastha žije ve vesnici a účastní se takzvaných společenských aktivit nebo když sannyāsī propadne smyslovému požitku. Toho, kdo jedná tímto způsobem, je třeba považovat za nejnižšího odpadlíka. Takový podvodník je zmaten vnější energií Nejvyššího Pána a člověk by mu měl buď upřít jeho postavení, nebo se nad ním slitovat, a je-li to možné, učit ho, jak může znovu zaujmout své původní postavení.
Význam
Již několikrát jsme zdůrazňovali, že o lidské kultuře nemůže být ani řeči, dokud člověk nepřijme zásady varṇāśrama-dharmy. Ačkoliv život gṛhasthy opravňuje k sexuálnímu požitku, ten není dovolen bez dodržování pravidel gṛhastha-āśramu. Brahmacārī, jak již bylo vysvětleno, musí žít v péči gurua: brahmacārī guru-kule vasan dānto guror hitam. Pokud brahmacārī nežije v péči gurua, pokud se vānaprastha účastní obyčejných světských činností nebo pokud je sannyāsī chamtivý a jí maso, vejce a různé další nepřípustné potraviny, aby uspokojil svůj jazyk, je to podvodník a je třeba mu okamžitě upřít jakoukoliv důležitost. S takovými lidmi je třeba mít slitování, a je-li člověk dostatečně duchovně silný, má je nabádat, aby opustili nesprávnou životní cestu. Jinak je má zavrhnout a nevěnovat jim pozornost.
Verš
paraṁ jñāna-dhutāśayaḥ
kim icchan kasya vā hetor
dehaṁ puṣṇāti lampaṭaḥ
Synonyma
ātmānam — duši a Nadduši; cet — jestliže; vijānīyāt — zná; param — jež jsou transcendentální, mimo tento hmotný svět; jñāna — pomocí poznání; dhuta-āśayaḥ — ten, kdo očistil své vědomí; kim — co; icchan — toužit po hmotném pohodlí; kasya — pro koho; vā — nebo; hetoḥ — z jakého důvodu; deham — hmotné tělo; puṣṇāti — udržuje; lampaṭaḥ — nezákonně propadlý smyslovému požitku.
Překlad
Lidské tělo je určené k porozumění vlastnímu já a Nejvyššímu Já, Nejvyšší Osobnosti Božství, jež mají obě transcendentální postavení. Je-li možné obě poznat, když se člověk očistí rozvojem poznání, proč a kvůli komu udržuje pošetilá, chtivá osoba tělo za účelem smyslového požitku?
Význam
Každý v tomto hmotném světě chce samozřejmě udržovat své tělo schopné smyslového požitku, ale rozvojem poznání by měl člověk postupně pochopit, že tělo není vlastní já. Duše i Nadduše jsou vůči hmotnému světu transcendentální. To je třeba pochopit v lidském životě; zvláště když člověk přijme sannyās. Sannyāsī — ten, kdo zná vlastní já — má usilovat o povznesení vlastního já a udržování styku s Nejvyšším Já. Naše hnutí pro vědomí Kṛṣṇy má za cíl zdokonalit živou bytost tak, aby se mohla vrátit domů, zpátky k Bohu. Usilovat o tuto dokonalost je povinností každého, kdo získal lidské tělo. Proč by měl člověk udržovat při životě své tělo, jestliže neplní tuto povinnost? Pokud sannyāsī nejen zaopatřuje tělo obvyklým způsobem, ale navíc dělá pro jeho zaopatření vše — dokonce jí maso a jiné odporné věci — je jisté, že je to lampaṭaḥ, chtivá osoba, která pouze holduje smyslovému požitku. Sannyāsī si musí zvláště držet odstup od choutek jazyka, břicha a genitálií, které člověka rozptylují, dokud si není plně vědom toho, že tělo je oddělené od duše.
Verš
hayān abhīṣūn mana indriyeśam
vartmāni mātrā dhiṣaṇāṁ ca sūtaṁ
sattvaṁ bṛhad bandhuram īśa-sṛṣṭam
Synonyma
āhuḥ — je řečeno; śarīram — tělo; ratham — kočár; indriyāṇi — smysly; hayān — koně; abhīṣūn — otěže; manaḥ — mysl; indriya — smyslů; īśam — vládce; vartmāni — cíle; mātrāḥ — objekty smyslového vnímání; dhiṣaṇām — inteligence; ca — a; sūtam — vozataj; sattvam — vědomí; bṛhat — velké; bandhuram — pouto; īśa — Nejvyšší Osobností Božství; sṛṣṭam — stvořené.
Překlad
Transcendentalisté s rozvinutým poznáním přirovnávají tělo, jež bylo vytvořeno na pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství, ke kočáru. Smysly jsou jako koně; mysl, vládce smyslů, je jako otěže; objekty smyslového vnímání jsou různé cíle; inteligence je vozataj a vědomí, které se šíří celým tělem, je příčinou spoutanosti v tomto hmotném světě.
Význam
Pro zmatenou osobu, která žije materialistickým způsobem, jsou tělo, mysl a smysly, jež používá k smyslovému požitku, tím, co ji poutá k opakovanému zrození, smrti, stáří a nemoci. Pro člověka s rozvinutým duchovním poznáním je však totéž tělo se smysly a myslí příčinou osvobození. To je potvrzeno v Kaṭha Upaniṣadě (1.3.3-4, 9):
śarīraṁ ratham eva ca
buddhiṁ tu sārathiṁ viddhi
manaḥ pragraham eva ca
viṣayāṁs teṣu gocarān
so ’dhvanaḥ pāram āpnoti
tad viṣṇoḥ paramaṁ padam
Duše je cestující v kočáře těla, jehož vozatajem je inteligence. Mysl je odhodlání dosáhnout cíle, smysly jsou koně a objekty smyslového vnímání hrají také svoji roli. Tak můžeme dosáhnout svého místa určení, Viṣṇua, který je paramaṁ padam, nejvyšším cílem života. V podmíněném stavu je vědomí v těle příčinou spoutanosti, ale pokud se totéž vědomí změní ve vědomí Kṛṣṇy, stane se příčinou našeho návratu domů, zpátky k Bohu.
Lidské tělo tedy lze použít dvěma způsoby — k cestě do nejtemnějších končin nevědomosti nebo k návratu zpátky domů, zpátky k Bohu. Cestou návratu k Bohu je mahat-sevā, přijetí duchovního mistra, který zná vlastní já. Mahat-sevāṁ dvāram āhur vimukteḥ — za účelem osvobození má člověk přijmout vedení autorizovaných oddaných, kteří ho mohou skutečně obdařit dokonalým poznáním. Na druhou stranu, tamo-dvāraṁ yoṣitāṁ saṅgi-saṅgam — chce-li se dostat do nejtemnějších končin hmotné existence, může se nadále sdružovat s lidmi poutanými k ženám (yoṣitāṁ saṅgi-saṅgam). Slovo yoṣit znamená “žena”. Příliš materialisticky založení lidé lpí na společnosti žen.
Proto je řečeno: ātmānaṁ rathinaṁ viddhi śarīraṁ ratham eva ca. Tělo je jako kočár či vůz, v němž může živá bytost jet kamkoliv. Buď ho může řídit dobře, nebo náladově — a v tom případě je velmi pravděpodobné, že bude mít nehodu a sjede do příkopu. Jinými slovy, jestliže člověk přijme pokyny od zkušeného duchovního mistra, může se vrátit domů, zpátky k Bohu; jinak mu hrozí návrat do koloběhu zrození a smrti. Kṛṣṇa osobně prohlašuje:
dharmasyāsya parantapa
aprāpya māṁ nivartante
mṛtyu-saṁsāra-vartmani
“Ti, kdo nemají víru v tuto oddanou službu, Mě nemohou dosáhnout, ó přemožiteli nepřátel. Vrátí se proto na cestu zrození a smrti v tomto hmotném světě.” (Bg. 9.3) Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, dává osobně pokyny, jak se vrátit domů, zpátky k Němu. Pokud jim však člověk nenaslouchá, nikdy se nevrátí k Bohu, ale bude dále trpět v koloběhu opakovaného rození a umírání v hmotném světě (mṛtyu-saṁsāra-vartmani).
Radou zkušených transcendentalistů je tedy zcela zaměstnat tělo snahou o dosažení konečného cíle života (svārtha-gatim). Skutečným cílem je vrátit se domů, zpátky k Bohu. K naplnění tohoto záměru člověku pomáhá mnoho védských písem, jako je Vedānta-sūtra, Upaniṣady, Bhagavad-gītā, Mahābhārata a Rāmāyaṇa. Měli bychom se z nich poučit, jak následovat nivṛtti-mārgu. Pak bude náš život dokonalý. Tělo je důležité, dokud je v něm vědomí. Bez vědomí je pouhým kusem hmoty. Abychom se tedy mohli vrátit domů, zpátky k Bohu, musíme změnit své hmotné vědomí ve vědomí Kṛṣṇy. Naše vědomí je příčinou hmotné spoutanosti, ale je-li očištěno bhakti-yogou, můžeme pochopit iluzorní povahu svého upādhi, svých označení, jako Ind, Američan, hinduista, muslim, křesťan a tak dále. Sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam — na tato označení musíme zapomenout a používat vědomí pouze ve službě Kṛṣṇovi. Pokud člověk využije pomoci hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, jeho život bude úspěšný.
Verš
cakre ’bhimānaṁ rathinaṁ ca jīvam
dhanur hi tasya praṇavaṁ paṭhanti
śaraṁ tu jīvaṁ param eva lakṣyam
Synonyma
akṣam — paprsky (kola kočáru); daśa — deset; prāṇam — deset druhů vzduchu proudícího v těle; adharma — bezbožnost; dharmau — náboženství (dvě poloviny kola, horní a dolní); cakre — v kole; abhimānam — falešné ztotožňování se; rathinam — majitel kočáru či vládce těla; ca — také; jīvam — živá bytost; dhanuḥ — luk; hi — zajisté; tasya — jeho; praṇavam — védská mantra oṁkāra; paṭhanti — je řečeno; śaram — šíp; tu — ale; jīvam — živá bytost; param — Nejvyšší Pán; eva — zajisté; lakṣyam — terč.
Překlad
Deset druhů vzduchu působícího v těle je přirovnáno k paprskům kol kočáru a horní a dolní poloviny kola se nazývají náboženství a bezbožnost. Živá bytost ovlivněná tělesným pojetím života je majitelem kočáru. Védská mantra praṇava je luk, čistá živá bytost je šíp a terčem je Nejvyšší Bytost.
Význam
V hmotném těle neustále proudí deset druhů životního vzduchu. Nazývají se prāṇa, apāna, samāna, vyāna, udāna, nāga, kūrma, kṛkala, devadatta a dhanañjaya. Zde jsou přirovnány k paprskům kol kočáru. Životní vzduch přestavuje energii umožňující všechny činnosti živé bytosti, které jsou někdy zbožné a jindy bezbožné. Proto je řečeno, že náboženství a bezbožnost tvoří horní a dolní poloviny kol kočáru. Když se živá bytost rozhodne vrátit domů, zpátky k Bohu, jejím terčem je Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství. V podmíněném stavu však nechápe, že cílem života je Nejvyšší Pán (na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇuṁ durāśayā ye bahir-artha-māninaḥ.) Snaží se být šťastná v tomto hmotném světě, aniž by znala cíl života. Když se však očistí, vzdá se tělesného pojetí života a falešné příslušnosti k určité skupině, národu, společnosti, rodině a podobně (sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam). Pak vezme šíp svého očištěného života a za pomoci luku — transcendentálního pronášení praṇavy či zpívání Hare Kṛṣṇa mantry — se vystřelí směrem k Nejvyšší Osobnosti Božství.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura ve svém komentáři uvádí, že jelikož jsou v tomto verši použita slova “luk” a “šíp”, někdo může prohlásit, že se Nejvyšší Osobnost Božství a živá bytost stali nepřáteli. Ale i v případě, že se Nejvyšší Pán stane takzvaným nepřítelem živé bytosti, přináší Mu to rytířské potěšení. Pán například bojoval s Bhīṣmou, a když Bhīṣma na Kuruovském bitevním poli pobodal šípy Jeho tělo, byl to projev jednoho ze vztahů či nálad, jichž je celkem dvanáct. Když se podmíněná duše snaží dosáhnout Pána tím, že na Něho vystřeluje šíp, Pán v tom nachází potěšení a živá bytost z toho má prospěch v podobě možnosti návratu domů, zpátky k Bohu. V této souvislosti se uvádí další příklad. Když Arjuna prostřelil ādhāra-mīnu, rybu uvnitř cakry, získal drahocennou výhru — Draupadī. A když šíp v podobě zpívání Pánova svatého jména zasáhne lotosové nohy Pána Viṣṇua, pak za tento hrdinský čin na poli oddané služby se živá bytost může vrátit domů, zpátky k Bohu.
Verš
śoka-mohau bhayaṁ madaḥ
māno ’vamāno ’sūyā ca
māyā hiṁsā ca matsaraḥ
śatravas tv evam ādayaḥ
rajas-tamaḥ-prakṛtayaḥ
sattva-prakṛtayaḥ kvacit
Synonyma
rāgaḥ — připoutanost; dveṣaḥ — nepřátelství; ca — také; lobhaḥ — chamtivost; ca — také; śoka — nářek; mohau — iluze; bhayam — strach; madaḥ — šílenství; mānaḥ — pýcha; avamānaḥ — urážky; asūyā — hledání chyb na druhých; ca — také; māyā — klamání; hiṁsā — násilí; ca — také; matsaraḥ — nesnášenlivost; rajaḥ — vášeň; pramādaḥ — zmatenost; kṣut — hlad; nidrā — spánek; śatravaḥ — nepřátelé; tu — ovšem; evam ādayaḥ — dokonce i další podobná pojetí života; rajaḥ-tamaḥ — kvůli pojetí vášně a nevědomosti; prakṛtayaḥ — příčiny; sattva — kvůli pojetí dobra; prakṛtayaḥ — příčiny; kvacit — někdy.
Překlad
Je-li někdo v podmíněném stavu, jeho pojetí života je někdy znečištěné vášní a nevědomostí, které se projevují jako připoutanost, nepřátelství, chamtivost, nářek, iluze, strach, šílenství, pýcha, urážky, hledání chyb na druhých, klamání, násilí, nesnášenlivost, vášeň, zmatenost, hlad a spánek. To vše jsou nepřátelé. Někdy je také pojetí živé bytosti znečištěné kvalitou dobra.
Význam
Skutečným cílem života je vrátit se domů, zpátky k Bohu, ale v cestě k jeho dosažení stojí mnoho překážek vytvořených třemi kvalitami hmotné přírody — někdy kombinací rajo-guṇy a tamo-guṇy, kvalit vášně a nevědomosti, a jindy kvalitou dobra. Tato pojetí života v hmotném světě brání v duchovním pokroku dokonce i lidumilovi, nacionalistovi a z hmotného hlediska dobrému člověku. Oč většími překážkami jsou potom nepřátelství, chamtivost, iluze, nářek a příliš velká připoutanost k hmotnému požitku. Abychom se blížili k terči, kterým je Viṣṇu — což je naším skutečným zájmem — musíme být silní a naučit se tyto různé překážky neboli nepřátele zdolávat. Jinými slovy, neměli bychom lpět na přání být dobrým či špatným člověkem tohoto hmotného světa.
Takzvané dobré a špatné vlastnosti v tomto světě jsou jedno a totéž, neboť je tvoří tři kvality hmotné přírody. Tuto hmotnou přírodu musíme překonat. Dokonce i védské obřady se zakládají na třech kvalitách. Proto Kṛṣṇa radil Arjunovi:
nistraiguṇyo bhavārjuna
nirdvandvo nitya-sattva-stho
niryoga-kṣema ātmavān
“Védy převážně pojednávají o tématech spojených s třemi kvalitami hmotné přírody. Ó Arjuno, staň se transcendentálním vůči těmto kvalitám. Zůstaň nedotčen protiklady, buď prostý veškeré úzkosti kvůli zisku a bezpečí a setrvávej na úrovni svého skutečného já.” (Bg. 2.45) Na jiném místě Bhagavad-gīty Pán říká: ūrdhvaṁ gacchanti sattva-sthāḥ — pokud se někdo stane dobrým člověkem (to znamená pokud je pod vlivem kvality dobra), může dosáhnout vyšších planetárních soustav. Je-li naopak člověk nakažen rajo-guṇou a tamo-guṇou, může zůstat zde nebo poklesnout do říše zvířat. Všechny tyto situace jsou však překážkami na cestě k duchovnímu osvobození. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto říká:
guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja
Má-li živá bytost dostatek štěstí, aby transcendovala všechny tyto takzvané dobré a špatné vlastnosti a dosáhla milostí Kṛṣṇy a gurua úrovně oddané služby, její život je úspěšný. Člověk tedy musí být velmi odvážný, aby tyto nepřátele vědomí Kṛṣṇy přemohl. Musí směle šířit vědomí Kṛṣṇy, aniž by se staral o dobro a zlo tohoto hmotného světa.
Verš
dhatte gariṣṭha-caraṇārcanayā niśātam
jñānāsim acyuta-balo dadhad asta-śatruḥ
svānanda-tuṣṭa upaśānta idaṁ vijahyāt
Synonyma
yāvat — tak dlouho, dokud; nṛ-kāya — toto lidské tělo; ratham — považované za kočár; ātma-vaśa — závislé na naší kontrole; upakalpam — které má mnoho dalších závislých částí; dhatte — živá bytost vlastní; gariṣṭha-caraṇa — lotosové nohy představených (duchovního mistra a jeho předchůdců); arcanayā — sloužením; niśātam — nabroušený; jñāna-asim — meč či zbraň poznání; acyuta-balaḥ — transcendentální silou Kṛṣṇy; dadhat — držící; asta-śatruḥ — dokud není nepřítel poražen; sva-ānanda-tuṣṭaḥ — zcela spokojený ve svém nitru díky transcendentální blaženosti; upaśāntaḥ — vědomí zbavené všech hmotných nečistot; idam — tohoto těla; vijahyāt — má se vzdát.
Překlad
Dokud živá bytost musí přijímat hmotné tělo s jeho různými částmi a náležitostmi, jež nejsou plně pod její vládou, potřebuje lotosové nohy svých představených — duchovního mistra a jeho předchůdců. Jejich milostí může nabrousit meč poznání a silou milosti Nejvyšší Osobnosti Božství pak musí porazit výše uvedené nepřátele. Tak má být oddaný schopen se pohroužit do své vlastní transcendentální blaženosti, a potom může opustit tělo a znovu nabýt své duchovní totožnosti.
Význam
V Bhagavad-gītě (4.9) Pán říká:
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla již znovu nenarodí v tomto hmotném světě, ale dospěje do Mého věčného sídla, ó Arjuno.” To je nejvyšší dokonalost života a účel, kterému má lidské tělo sloužit. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (11.20.17) je řečeno:
plavaṁ sukalpaṁ guru-karṇadhāram
mayānukūlena nabhasvateritaṁ
pumān bhavābdhiṁ na taret sa ātma-hā
Toto lidské tělo je velmi cennou lodí a duchovní mistr je kapitán, guru-karṇadhāram, který ji řídí, aby přeplula oceán nevědomosti. Kṛṣṇovy pokyny představují příznivý vítr. Živá bytost musí všech těchto příležitostí využít, aby oceán nevědomosti překonala. Jelikož je duchovní mistr kapitánem, musí mu velmi upřímně sloužit, aby jeho milostí mohla obdržet milost Nejvyššího Pána.
Významné je zde slovo acyuta-balaḥ. Duchovní mistr je ke svým žákům velice milostivý, a jeho uspokojením tedy oddaný dostává sílu od Nejvyšší Osobnosti Božství. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto říká: guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja — nejprve musí člověk potěšit duchovního mistra, a potom automaticky potěší Kṛṣṇu a získá sílu k překonání oceánu nevědomosti. Pokud tedy někdo upřímně touží vrátit se domů, zpátky k Bohu, musí uspokojováním duchovního mistra nabrat dostatečnou sílu, neboť tak se mu dostane zbraně, jíž bude moci porazit nepřítele, a také obdrží milost Kṛṣṇy. Mít pouze zbraň v podobě jñāny nestačí. Oddaný musí tuto zbraň nabrousit službou duchovnímu mistrovi a následováním jeho pokynů. Pak se mu dostane milosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Chce-li bojovník porazit svého nepřítele, potřebuje bojový vůz a koně, a jakmile zvítězí, může toto vše opustit. Podobně by měla živá bytost plně využít lidského těla k dosažení nejvyšší dokonalosti života — návratu domů, zpátky k Bohu.
Dokonalostí poznání je dosáhnout transcendentálního postavení (brahma-bhūta). V Bhagavad-gītě (18.54) Pán říká:
na śocati na kāṅkṣati
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
mad-bhaktiṁ labhate parām
“Ten, kdo se nachází v tomto transcendentálním postavení, okamžitě poznává Nejvyšší Brahman a je plný radosti. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží a je nakloněn všem živým bytostem stejně. V tomto stavu dosahuje čisté oddané služby Mně.” Ze spárů māyi se nelze vymanit samotným rozvojem poznání, jakému se věnují impersonalisté. Je nutné dosáhnout úrovně bhakti.
yāvān yaś cāsmi tattvataḥ
tato māṁ tattvato jñātvā
viśate tad-anantaram
“Poznat Mě, Nejvyšší Osobnost Božství, takového, jaký jsem, lze jedině oddanou službou. A ten, kdo si Mě je díky takové oddanosti plně vědom, může vstoupit do království Boha.” (Bg. 18.55) Dokud živá bytost nedosáhne úrovně oddané služby a neobdrží milost duchovního mistra a Kṛṣṇy, hrozí jí nebezpečí, že poklesne a bude muset znovu přijmout hmotné tělo. V Bhagavad-gītě (4.9) proto Kṛṣṇa zdůrazňuje:
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla již znovu nenarodí v tomto hmotném světě, ale dospěje do Mého věčného sídla, ó Arjuno.”
Nesmírně důležité je slovo tattvataḥ, “skutečně”. Tato māṁ tattvato jñātvā — živá bytost se nemůže vzdát hmotného těla, dokud nedospěje milostí duchovního mistra ke skutečnému poznání Kṛṣṇy. Je řečeno: āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ—jestliže někdo zanedbává službu lotosovým nohám Kṛṣṇy, jen s pomocí poznání se nemůže vysvobodit z hmotného zajetí. Dokonce i když dosáhne stavu brahma-padam, splynutí s Brahmanem, bez bhakti bude náchylný k poklesnutí. Na nebezpečí poklesnutí zpátky do hmotného otroctví je třeba si dávat velký pozor. Jedinou záruku skýtá dosažení úrovně bhakti, z níž se neklesá. Tehdy je živá bytost zproštěná činností hmotného světa. Souhrnně řečeno: jak prohlásil Śrī Caitanya Mahāprabhu, nejprve musí člověk přijít do styku s pravým duchovním mistrem, který náleží k posloupnosti předávající vědomí Kṛṣṇy (paraṁparā), neboť díky jeho milosti a pokynům může obdržet sílu od Kṛṣṇy. Tak se zapojí do oddané služby a dosáhne konečného životního cíle, lotosových nohou Viṣṇua.
Významné je zde také spojení jñānāsim acyuta-balaḥ. Jñānāsim, meč poznání, dává Kṛṣṇa, a když člověk slouží guruovi a Kṛṣṇovi, aby mohl držet meč v podobě Kṛṣṇových pokynů, Balarāma mu dá sílu. Balarāma je Nityānanda; vrajendra-nandana yei, śacī-suta haila sei, balarāma ha-ila nitāi. Bala, Balarāma, přichází společně se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, a oba jsou tak milostiví, že v tomto věku Kali může kdokoliv velmi snadno přijmout útočiště u Jejich lotosových nohou. Přicházejí zvláště proto, aby osvobodili pokleslé duše tohoto věku. Pāpī tāpī yata chila, hari-nāme uddhārila — Jejich zbraní je saṅkīrtan, hari-nāma. Člověk má tedy přijmout meč poznání od Kṛṣṇy a být silný milostí Balarāma. Proto ve Vṛndāvanu uctíváme Kṛṣṇu společně s Balarāmem. V Muṇḍaka Upaniṣadě (3.2.4) je řečeno:
na ca pramādāt tapaso vāpy aliṅgāt
etair upāyair yatate yas tu vidvāṁs
tasyaiṣa ātmā viśate brahma-dhāma
Cíle života nelze dosáhnout bez milosti Balarāma. Śrī Narottama dāsa Ṭhākura proto říká: nitāiyera karuṇā habe, vraje rādhā-kṛṣṇa pābe — když někdo obdrží milost Balarāma, Nityānandy, může velice snadno dospět k lotosovým nohám Rādhy a Kṛṣṇy.
bṛthā janma gela tāra,
vidyā-kule hi karibe tāra
Nemá-li člověk žádné spojení s Nitāiem či Balarāmem, nepomůže mu, že je velkým učencem neboli jñānīm nebo že se narodil ve velmi vznešené rodině. Nepřátele vědomí Kṛṣṇy tedy musíme porazit silou získanou od Balarāma.
Verš
nītvotpathaṁ viṣaya-dasyuṣu nikṣipanti
te dasyavaḥ sahaya-sūtam amuṁ tamo ’ndhe
saṁsāra-kūpa uru-mṛtyu-bhaye kṣipanti
Synonyma
nocet — jestliže nenásledujeme pokyny Acyuty neboli Kṛṣṇy a nepřijímáme útočiště u Balarāma; pramattam — lehkomyslní, nepozorní; asat — vždy tíhnoucí k hmotnému vědomí; indriya — smysly; vāji — jež se chovají jako koně; sūtāḥ — vozataj (inteligence); nītvā — přivádějí; utpatham — na cestu hmotných tužeb; viṣaya — smyslové objekty; dasyuṣu — do rukou lupičů; nikṣipanti — uvrhají; te — ti; dasyavaḥ — lupiči; sa — s; haya-sūtam — koně a vozataj; amum — ty všechny; tamaḥ — temné; andhe — slepé; saṁsāra-kūpe — do studny hmotné existence; uru — velký; mṛtyu-bhaye — strach ze smrti; kṣipanti — uvrhají.
Překlad
Jestliže živá bytost nepřijme útočiště u Acyuty a Baladeva, pak smysly, jednající jako koně, a inteligence zastupující vozataje, jež tíhnou k hmotnému znečištění, z neopatrnosti přivedou tělo, které jedná jako vůz, na cestu smyslového požitku. Když je živá bytost takto znovu zlákána lupiči v podobě viṣayi — požitku z jídla, spánku a pohlavního styku — koně a vůz jsou uvrženi do temné studny hmotné existence a ona se opět ocitá v nebezpečné a strašlivé situaci, kde ji čeká opakované rození a umírání.
Význam
Bez ochrany Gaury a Nitāie — Kṛṣṇy a Balarāma — se nelze dostat z temné studny nevědomosti hmotné existence. To zde vyjadřuje slovo nocet, kterým je řečeno, že živá bytost navždy zůstane v této temné studni. Musí dostat sílu, kterou dává Nitāi-Gaura či Kṛṣṇa-Balarāma. Bez milosti Nitāie a Gaury nelze z této temné studny nevědomosti uniknout. V Caitanya-caritāmṛtě (Ādi 1.2) je řečeno:
nityānandau sahoditau
gauḍodaye puṣpavantau
citrau śandau tamo-nudau
“Skládám uctivé poklony Śrī Kṛṣṇovi Caitanyovi a Pánu Nityānandovi, kteří jsou jako slunce a měsíc. Vyšli současně na obzoru Gauḍy, aby rozptýlili temnotu nevědomosti a tak úžasným způsobem požehnali všem.” Hmotný svět je temná studna nevědomosti. Pokleslá duše v této temné studni musí přijmout útočiště u lotosových nohou Gaury a Nitāie—tak bude moci hmotnou existenci snadno opustit. Snaha vymanit se ze zajetí hmoty bez Jejich síly, pouze pomocí spekulativního poznání, není dostačující.
Verš
dvi-vidhaṁ karma vaidikam
āvartate pravṛttena
nivṛttenāśnute ’mṛtam
Synonyma
pravṛttam — záliba v hmotném požitku; ca — a; nivṛttam — zastavení hmotného požitku; ca — a; dvi-vidham — tyto dva druhy; karma — činností; vaidikam — doporučené ve Védách; āvartate — živá bytost putuje nahoru a dolů v koloběhu saṁsāry; pravṛttena — kvůli sklonu užívat si hmotných činností; nivṛttena — ale díky zanechání těchto činností; aśnute — užívá si; amṛtam — věčného života.
Překlad
Podle Véd existují dva druhy činností: pravṛtti a nivṛtti. Činnosti pravṛtti se týkají zlepšování postavení v materialistickém životě, zatímco nivṛtti znamená zastavení hmotných tužeb. Kvůli činnostem pravṛtti živá bytost trpí v hmotném otroctví, ale činnostmi nivṛtti se očišťuje a připravuje na věčný, blažený život.
Význam
Bhagavad-gītā (16.7) dokládá, že asurové, neoddaní, nedokáží rozlišit mezi pravṛtti a nivṛtti (pravṛttiṁ ca nivṛttiṁ ca janā na vidur āsurāḥ). Dělají, co se jim zlíbí. Myslí si o sobě, že nezávisejí na silné hmotné přírodě, a proto jsou nezodpovědní a nesnaží se jednat zbožně. Bhakti samozřejmě nezávisí na zbožném či bezbožném jednání. Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.6) uvádí:
yato bhaktir adhokṣaje
ahaituky apratihatā
yayātmā suprasīdati
“Nejvyšší činností (dharmou) pro celé lidstvo je ta, která umožňuje dosáhnout láskyplné oddané služby transcendentnímu Pánu. Aby tato služba úplně uspokojila vlastní já, musí být nemotivovaná a nepřerušovaná.” Nicméně ti, kdo jednají zbožně, mají lepší příležitost stát se oddanými. V Bhagavad-gītě (7.16) Kṛṣṇa říká: catur-vidhā bhajante māṁ janāḥ sukṛtino 'rjuna — “Ó Arjuno, čtyři druhy zbožných lidí Mi začínají prokazovat oddanou službu.” Ten, kdo přijme proces oddané služby, byť i s nějakým hmotným motivem, je považován za zbožného, a jelikož přichází za Kṛṣṇou, postupně dospěje na úroveň bhakti. Pak odmítne přijmout od Pána jakékoliv hmotné požehnání, tak jako to učinil Dhruva Mahārāja (svāmin kṛtārtho 'smi varaṁ na yāce). I když má hmotné sklony, může se uchýlit k lotosovým nohám Kṛṣṇy a Balarāma či Gaury a Nitāie, aby se rychle od všech hmotných tužeb očistil (kṣipraṁ bhavati dharmātmā śaśvac chāntiṁ nigacchati). Jakmile se živá bytost zbaví sklonů ke zbožnému a bezbožnému jednání, má dokonalé přepoklady k návratu domů, zpátky k Bohu.
Verš
agni-hotrādy-aśāntidam
darśaś ca pūrṇamāsaś ca
cāturmāsyaṁ paśuḥ sutaḥ
hutaṁ prahutam eva ca
pūrtaṁ surālayārāma-
kūpājīvyādi-lakṣaṇam
Synonyma
hiṁsram — systém zabíjení a obětování zvířat; dravya-mayam — vyžadující mnohé příslušenství; kāmyam — plné neomezených hmotných tužeb; agni-hotra-ādi — obřady, jako je agni-hotra-yajña; aśānti-dam — způsobující úzkost; darśaḥ — obřad darśa; ca — a; pūrṇamāsaḥ — obřad pūrṇamāsa; ca — také; cāturmāsyam — čtyřměsíční dodržování předepsaných zásad; paśuḥ — obřad, při kterém jsou obětována zvířata, neboli paśu-yajña; sutaḥ — soma-yajña; etat — toho všeho; iṣṭam — cíl; pravṛtta-ākhyam — zvaný hmotná připoutanost; hutam — Vaiśvadeva, inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství; prahutam — obřad zvaný Baliharaṇa; eva — zajisté; ca — také; pūrtam — ve prospěch veřejnosti; sura-ālaya — stavět chrámy zasvěcené polobohům; ārāma — ubytovny a zahrady; kūpa — hloubení studní; ājīvya-ādi — činnosti jako rozdávání jídla a vody; lakṣaṇam — příznaky.
Překlad
Obřady a oběti zvané agni-hotra-yajña, darśa-yajña, pūrṇamāsa-yajña, cāturmāsya-yajña, paśu-yajña a soma-yajña se vyznačují zabíjením zvířat a spalováním mnoha cenných věcí, zvláště obilí. Všechny vedou ke splnění hmotných tužeb a zároveň jsou příčinou úzkosti. Konat tyto oběti, uctívat Vaiśvadeva a pořádat obřad Baliharaṇa (což jsou činnosti, které mají být údajně cílem života), jakož i stavět chrámy zasvěcené polobohům, budovat ubytovny a zahrady, hloubit studny pro zásobování vodou, zřizovat stánky pro rozdávání jídla a podobně jednat pro veřejné blaho — to vše je charakterizováno připoutaností k hmotným touhám.
Verš
dhūmo rātrir apakṣayaḥ
ayanaṁ dakṣiṇaṁ somo
darśa oṣadhi-vīrudhaḥ
pitṛ-yānaṁ punar-bhavaḥ
ekaikaśyenānupūrvaṁ
bhūtvā bhūtveha jāyate
Synonyma
dravya-sūkṣma-vipākaḥ — obětiny vkládané do ohně, například obilí smíchané s ghí; ca — a; dhūmaḥ — změněné v kouř či polobůh ovládající kouř; rātriḥ — polobůh vládnoucí noci; apakṣayaḥ — v temné polovině měsíce; ayanam — polobůh ovládající pohyb Slunce; dakṣiṇam — na jižní straně; somaḥ — Měsíc; darśaḥ — vracející se; oṣadhi — život rostlin (na Zemi); vīrudhaḥ — vegetace obecně (počátek nářku); annam — obilí; retaḥ — semeno; iti — takto; kṣma-īśa — ó králi Yudhiṣṭhire, vládce země; pitṛ-yānam — způsob zrození z otcova semene; punaḥ-bhavaḥ — znovu a znovu; eka-ekaśyena — jedno za druhým; anupūrvam — postupně; bhūtvā — rodí se; bhūtvā — znovu se rodí; iha — v tomto hmotném světě; jāyate — živá bytost žije materialistickým způsobem.
Překlad
Můj milý králi Yudhiṣṭhire, když jsou obětiny v podobě ghí a obilí, jako je ječmen a sezamová semena, obětovány do ohně, mění se v nebeský kouř, který živou bytost postupně unáší na vyšší a vyšší planetární soustavy: do království zvaných Dhumā, Rātri, Kṛṣṇapakṣa, Dakṣiṇam a nakonec na Měsíc. Potom však konatelé oběti znovu sestoupí na Zemi a stanou se bylinami, popínavými rostlinami, zeleninou a obilím. Ty se pak stanou potravou různých živých bytostí a změní se v semeno, které bude vpraveno do těl ženského pohlaví. Tak se živá bytost rodí znovu a znovu.
Význam
Toto je vysvětleno v Bhagavad-gītě (9.21):
kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti
evaṁ trayī-dharmam anuprapannā
gatāgataṁ kāma-kāmā labhante
“Poté, co si následovníci pravṛtti-mārgy užívali nebeských smyslových radostí, vrátí se zase na tuto planetu smrti. Dodržováním védských zásad tedy dosáhnou pouze pomíjivého štěstí.” Živá bytost, která následuje pravṛtti-mārgu a chce se dostat na vyšší planetární soustavy, koná pravidelně oběti, a její putování nahoru a opět dolů je popsáno zde ve Śrīmad-Bhāgavatamu i v Bhagavad-gītě. Rovněž je řečeno: traiguṇya-viṣayā vedāḥ — “Védy se zabývají hlavně třemi kvalitami hmotné přírody.” Védské spisy, zvláště tři Védy (Sāma, Yajur a Ṛk), jasně popisují tento proces dosažení vyšších planet a následného návratu. Kṛṣṇa však Arjunovi radí: traiguṇya-viṣayā vedā nistraiguṇyo bhavārjuna — člověk musí překonat tyto tři kvality hmotné přírody, a pak bude vysvobozen z koloběhu zrození a smrti. Jinak i po dosažení nějaké vyšší planetární soustavy, například Candraloky, bude muset zase sestoupit (kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti). Poté, co jeho požitek získaný díky zbožným činnostem skončí, se bude muset vrátit na tuto planetu prostřednictvím deště a nejprve se narodí jako rostlina, která slouží za potravu různým zvířatům i lidem, a změní se v semeno. Toto semeno bude vpraveno do těla ženského pohlaví, a tak se živá bytost narodí. Ti, kdo se vracejí na Zemi tímto způsobem, se rodí zvláště ve výše postavených rodinách, jako jsou rodiny brāhmaṇů.
V této souvislosti můžeme poznamenat, že dokonce ani takzvaní moderní vědci, kteří cestují na Měsíc, tam nejsou schopni zůstat a vracejí se do svých laboratoří. Ať tedy člověk cestuje na Měsíc pomocí moderních mechanických prostředků nebo díky zbožným činnostem, musí se vrátit na Zemi. To je jasně řečeno v tomto verši a vysvětleno v Bhagavad-gītě. I když někdo dospěje na vyšší planetární soustavy (yānti deva-vratā devān), jeho místo tam není zajištěné; bude se muset zase vrátit na martya-loku. Ābrahma-bhuvanāl lokāḥ punar āvartino 'rjuna — vrátit se musí i ten, kdo dospěje na Brahmaloku, o Měsíci nemluvě. Yaṁ prāpya na nivartante tad dhāma paramaṁ mama — vrátí-li se však někdo zpátky domů, zpátky k Bohu, nemusí již nikdy přijít zpět do hmotného světa.
Verš
saṁskāraiḥ saṁskṛto dvijaḥ
indriyeṣu kriyā-yajñān
jñāna-dīpeṣu juhvati
Synonyma
niṣeka-ādi — počátek života (očistný akt garbhādhāna, vykonávaný tehdy, když otec plodí dítě vpravením semene do lůna matky); śmaśāna-antaiḥ — a v době smrti, když je tělo při kremaci spáleno na popel; saṁskāraiḥ — těmito očistnými procesy; saṁskṛtaḥ — očištěný; dvijaḥ — dvojzrozený brāhmaṇa; indriyeṣu — do smyslů; kriyā-yajñān — činnosti a oběti (které člověku umožní přemístit se na vyšší planetární soustavu); jñāna-dīpeṣu — díky osvícení skutečným poznáním; juhvati — obětuje.
Překlad
Dvojzrozený brāhmaṇa (dvija) získává život milostí svých rodičů prostřednictvím očistného procesu zvaného garbhādhāna. Existují také další očistné procesy, až do konce života, kdy je vykonán pohřební obřad (antyeṣṭi-kriyā). Kvalifikovaný brāhmaṇa se časem přestane zajímat o materialistické činnosti a oběti a místo toho se s plným poznáním zřekne smyslových obětí ve prospěch činných smyslů, které jsou osvíceny ohněm poznání.
Význam
Ti, kdo mají zájem o materialistické činnosti, zůstanou v koloběhu zrození a smrti. Pravṛtti-mārgu neboli sklon zůstat v hmotném světě a užívat si rozmanitého smyslového požitku popsal minulý verš. Nyní je zde vysvětleno, že ten, kdo má dokonalé bráhmanské poznání, odmítá proces dosahování vyšších planet a přijímá nivṛtti-mārgu. To znamená, že se připravuje na návrat domů, zpátky k Bohu. Ti, kdo nejsou brāhmaṇové, ale ateisté, nevědí, co je pravṛtti-mārga a nivṛtti-mārga; chtějí pouze za každou cenu nějaký požitek. Naše hnutí pro vědomí Kṛṣṇy tedy učí oddané vzdát se pravṛtti-mārgy a přijmout nivṛtti-mārgu, aby se vrátili domů, zpátky k Bohu. Tomu je poněkud těžké porozumět, ale zároveň je to velice snadné, když člověk přijme proces rozvíjení vědomí Kṛṣṇy s veškerou vážností a snaží se poznat Kṛṣṇu. Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, chápe, že konat yajñu podle systému karma-kāṇḍy je zbytečnou ztrátou času a že pouze odmítnout karma-kāṇḍu a věnovat se procesu spekulace také k ničemu nevede. Narottama dāsa Ṭhākura proto ve své Prema-bhakti-candrice zpívá:
kevala viṣera bhāṇḍa
’amṛta' baliyā yebā khāya
nānā yoni sadā phire,
kadarya bhakṣaṇa kare,
tāra janma adhaḥ-pāte yāya
Život podle systému karma-kāṇḍa či jñāna-kāṇḍa je jako nádoba s jedem a ten, kdo takto žije, je ztracen. V rámci systému karma-kāṇḍa je živá bytost nucena se znovu a znovu rodit a umírat. I ten, kdo se zabývá jñāna-kāṇḍou, poklesne zpátky do hmotného světa. Jedině uctívání Nejvyšší Osoby skýtá bezpečnou možnost vrátit se domů, zpátky k Bohu.
Verš
vāci vaikārikaṁ manaḥ
vācaṁ varṇa-samāmnāye
tam oṁkāre svare nyaset
oṁkāraṁ bindau nāde taṁ
taṁ tu prāṇe mahaty amum
Synonyma
indriyāṇi — smysly (činné a poznávací); manasi — do mysli; ūrmau — do vln přijímání a odmítání; vāci — do slov; vaikārikam — infikovaná změnami; manaḥ — mysl; vācam — slova; varṇa-samāmnāye — do souhrnu všech hlásek; tam — to (souhrn všech hlásek); oṁkāre — do stručné podoby, oṁkāry; svare — do vibrace; nyaset — je třeba se vzdát; oṁkāram — stručná zvuková vibrace; bindau — do tečky oṁkāry; nāde — do zvukové vibrace; tam — to; tam — tu (zvukovou vibraci); tu — ovšem; prāṇe — do životního vzduchu; mahati — Nejvyššímu; amum — živá bytost.
Překlad
Mysl je neustále rozrušená vlnami přijímání a odmítání. Všechny činnosti smyslů je tedy třeba obětovat do mysli, kterou má člověk obětovat do svých slov. Svá slova má potom obětovat do souhrnu všech hlásek, který má obětovat do stručné podoby, oṁkāry. Oṁkāru má obětovat do tečky bindu, bindu do vibrace zvuku a tuto vibraci do životního vzduchu. Pak má být živá bytost — která je tím posledním, co zůstává—umístěna do Brahmanu, do Nejvyššího. Tak probíhá oběť.
Význam
Mysl je neustále rozrušována přijímáním a odmítáním, jež jsou přirovnány k nepřetržitě se vzdouvajícím mentálním vlnám. Živá bytost pluje na vlnách hmotné existence kvůli své zapomnětlivosti. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura proto ve své Gītāvalī zpívá: miche māyāra vaśe, yāccha bhese', khāccha hābuḍubu, bhāi. “Má drahá mysli, pod vlivem māyi jsi unášena vlnami přijímání a odmítání. Jen se odevzdej Kṛṣṇovi.” Jīva kṛṣṇa-dāsa, ei viśvāsa, karle ta' āra duḥkha nāi — když budeme považovat lotosové nohy Kṛṣṇy za své konečné útočiště, budeme ochráněni před všemi těmito vlnami māyi, které se různě projevují jako činnosti mysli a smyslů a rozrušení způsobené přijímáním a odmítáním. V Bhagavad-gītě (18.66) Kṛṣṇa říká:
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ
“Zřekni se všech druhů náboženství a odevzdej se Mně. Já tě osvobodím od všech následků hříšného jednání. Neboj se.” To znamená, že stačí pouze přijmout proces rozvíjení vědomí Kṛṣṇy a udržovat neustálý styk s Kṛṣṇou zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry. Tak spočineme u Jeho lotosových nohou. Pak již nemusíme nijak zvlášť zařizovat svůj návrat do duchovního světa. Milostí Śrī Caitanyi Mahāprabhua je vše velmi snadné.
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā
Verš
śuklo rākottaraṁ sva-rāṭ
viśvo ’tha taijasaḥ prājñas
turya ātmā samanvayāt
Synonyma
agniḥ — oheň; sūryaḥ — slunce; divā — den; prāhṇaḥ — konec dne; śuklaḥ — jasná polovina měsíce; rāka — úplněk na konci śukla-pakṣi; uttaram — období, kdy slunce putuje na sever; sva-rāṭ — Nejvyšší Brahman či Pán Brahmā; viśvaḥ — hrubohmotné podmínění; atha — Brahmaloka, vrchol hmotného požitku; taijasaḥ — jemnohmotné podmínění; prājñaḥ — svědek podléhající kauzálnímu podmínění; turyaḥ — transcendentální; ātmā — duše; samanvayāt — jako přirozený důsledek.
Překlad
Na své cestě vzhůru živá bytost prochází různými světy ohně, slunce, dne, konce dne, jasné poloviny měsíce, úplňku a severní dráhy slunce pod dohledem božstev, která jim vládnou. Když se dostane na Brahmaloku, užívá si života po mnoho miliónů let a nakonec se vytratí její hmotné podmínění. Tehdy dospěje na úroveň subtilního podmínění a poté kauzálního podmínění, kdy je svědkem všech předchozích stavů. Po zničení tohoto kauzálního stavu dosahuje svého čistého stavu, v němž se ztotožňuje s Nadduší. Tak se živá bytost stává transcendentální.
Verš
bhūtvā bhūtvānupūrvaśaḥ
ātma-yājy upaśāntātmā
hy ātma-stho na nivartate
Synonyma
deva-yānam — proces povznesení zvaný deva-yāna; idam — na té (cestě); prāhuḥ — je řečeno; bhūtvā bhūtvā — opakovaně se rodící; anupūrvaśaḥ — v nepřetržitém sledu; ātma-yājī — ten, kdo dychtí po seberealizaci; upaśānta-ātmā — zcela prostý všech hmotných tužeb; hi — zajisté; ātma-sthaḥ — setrvávající na úrovni vlastního já; na — ne; nivartate — vrací se.
Překlad
Tento postupný proces povznesení k seberealizaci je určen pro ty, kdo si jsou skutečně vědomi Absolutní Pravdy. Opakovaným zrozením na této cestě, jež se nazývá deva-yāna, živá bytost dosahuje těchto po sobě jdoucích stavů. Ten, kdo je zcela prostý všech hmotných tužeb a setrvává na úrovni vlastního já, již nemusí putovat po cestě opakovaného zrození a smrti.
Verš
ayane veda-nirmite
śāstreṇa cakṣuṣā veda
jana-stho ’pi na muhyati
Synonyma
yaḥ — ten, kdo; ete — na této cestě (doporučené výše); pitṛ-devānām — známé jako pitṛ-yāna a deva-yāna; ayane — na této cestě; veda-nirmite — doporučené ve Védách; śāstreṇa — pravidelným studiem písem; cakṣuṣā — osvíceným pohledem; veda — je si plně vědom; jana-sthaḥ — osoba nacházející se v hmotném těle; api — ačkoliv; na — nikdy; muhyati — je zmatena.
Překlad
Ten, kdo dokonale zná cesty zvané pitṛ-yāna a deva-yāna a jehož oči jsou takto otevřené védským poznáním, není v tomto hmotném světě nikdy zmaten, přestože se nachází v hmotném těle.
Význam
Ācāryavān puruṣo veda — ten, koho vede pravý duchovní mistr, ví vše. To je popsáno ve Védách, jež udávají standard neomylného poznání. Bhagavad-gītā rovněž doporučuje: ācāryopāsanam — pro skutečné poznání je třeba jít za ācāryou. Tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet — člověk musí vyhledat ācāryu; pak nabyde dokonalého poznání. Pod vedením duchovního mistra lze dosáhnout konečného cíle života.
Verš
bahir antaḥ parāvaram
jñānaṁ jñeyaṁ vaco vācyaṁ
tamo jyotis tv ayaṁ svayam
Synonyma
ādau — na počátku; ante — na konci; janānām — všech živých bytostí; sat — vždy existující; bahiḥ — vně; antaḥ — uvnitř; para — transcendentální; avaram — hmotné; jñānam — poznání; jñeyam — cíl poznání; vacaḥ — vyjádření; vācyam — konečný objekt; tamaḥ — tma; jyotiḥ — světlo; tu — ovšem; ayam — tento (Nejvyšší Pán); svayam — sám.
Překlad
Ten, kdo se nachází uvnitř a vně, na počátku a na konci existence všeho a všech živých bytostí, jako zdroj požitku i poživatel všeho, lepšího i horšího, je Nejvyšší Pravdou. Existuje vždy jako poznání a cíl poznání, jako výraz a popisovaný objekt, jako tma a jako světlo. On, Nejvyšší Pán, je tedy vším.
Význam
Zde je vyložen védský aforismus sarvaṁ khalv idaṁ brahma. Totéž je vysvětleno v catuḥ-ślokī Bhāgavatamu. Aham evāsam evāgre—Nejvyšší Pán existoval na počátku, existuje po stvoření, kdy vše udržuje, a po zničení opět vše vstupuje do Něho, jak uvádí Bhagavad-gītā (prakṛtiṁ yānti māmikām). Nejvyšší Pán je tedy ve skutečnosti vším. V podmíněném stavu jsme zmateni, ale v dokonalém stavu osvobození chápeme, že Kṛṣṇa je příčinou všeho.
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ
anādir ādir govindaḥ
sarva-kāraṇa-kāraṇam
“Kṛṣṇa, jenž je známý pod jménem Govinda, je nejvyšší vládce. Má věčné, duchovní tělo plné blaženosti. Je původem všeho. Nemá žádný jiný původ — je prvotní příčinou všech příčin.” (Brahma-saṁhitā 5.1) Toto je dokonalé poznání.
Verš
yathā vastutayā smṛtaḥ
durghaṭatvād aindriyakaṁ
tadvad artha-vikalpitam
Synonyma
ābādhitaḥ — odmítnutý; api — ačkoliv; hi — jistě; ābhāsaḥ — odraz; yathā — jako; vastutayā — forma skutečnosti; smṛtaḥ — přijímaný; durghaṭatvāt — jelikož je velmi obtížné dokázat skutečnost; aindriyakam — poznání získané smysly; tadvat — podobně; artha — skutečnost; vikalpitam — předmět spekulace či pochybností.
Překlad
I když někdo může považovat odraz slunce od zrcadla za neskutečný, přesto opravdu existuje. Dokázat pomocí spekulativního poznání, že neexistuje žádná skutečnost, by tedy bylo nesmírně obtížné.
Význam
Impersonalisté se snaží dokázat, že rozmanitost, kterou vidí empirický filozof, je falešná. Neosobní filozofie, vivarta-vāda, obvykle uvádí jako příklad pokládání provazu za hada. Podle tohoto příkladu je rozmanitost, kterou vidíme, stejně domnělá, jako provaz, který považujeme za hada. Vaiṣṇavové však říkají, že i když je představa provazu jako hada mylná, had sám není neskutečný. Všichni jsme se již setkali se skutečným hadem, a proto víme, že vidět v provazu hada je sice mylný či iluzorní vjem, ale had opravdu existuje. Také tento svět, který je plný rozmanitosti, není neskutečný; je odrazem skutečnosti Vaikuṇṭhy, duchovního světa.
Odraz slunce od zrcadla není nic než světlo v temnotě. I když se tedy nejedná o přímé sluneční světlo, bez něho by nemohl existovat. Také rozmanitost tohoto světa by nemohla existovat, kdyby neměla svou skutečnou předlohu v duchovním světě. To māyāvādský filozof nemůže pochopit, ale skutečný filozof musí být přesvědčený o tom, že žádné světlo nemůže existovat bez světla slunce. Hra se slovy, kterou chce māyāvādský filozof dokázat, že tento hmotný svět je neskutečný, tedy může zapůsobit na nezkušené děti, ale člověk s dokonalým poznáním dobře ví, že nic nemůže existovat bez Kṛṣṇy. Vaiṣṇava proto trvá na tom, že každý musí nějakým způsobem přijmout Kṛṣṇu (tasmāt kenāpy upāyena manaḥ kṛṣṇe niveśayet).
Když povzneseme svou neochvějnou víru k lotosovým nohám Kṛṣṇy, vše nám bude vyjeveno. V Bhagavad-gītě (7.1) Kṛṣṇa také říká:
yogaṁ yuñjan mad-āśrayaḥ
asaṁśayaṁ samagraṁ māṁ
yathā jñāsyasi tac chṛṇu
“Nyní slyš, ó synu Pṛthy, jak Mě můžeš dokonale znát, bez jakékoliv pochybnosti, budeš-li provádět yogu plně si Mě vědom, s myslí na Mě upřenou.” Stačí vyvinout pevnou víru v Kṛṣṇu a Jeho pokyny, a můžeme bez pochybností chápat skutečnost (asaṁśayaṁ samagraṁ mām) — to, jak jedná Kṛṣṇova hmotná a duchovní energie a jak je Kṛṣṇa přítomný všude, přestože ne všechno je On. Tato filozofie acintya-bhedābheda, nepochopitelné jednoty a rozdílnosti, je dokonalou filozofií, kterou učí vaiṣṇavové. Vše emanuje z Kṛṣṇy, ale z toho nevyplývá, že je proto nutné vše uctívat. Spekulativní poznání nám nemůže představit skutečnost takovou, jaká je; bude vždy nesmírně nedokonalé. Takzvaní vědci se snaží dokázat, že žádný Bůh neexistuje a vše se děje díky zákonům přírody, ale to je nedokonalé poznání, neboť nic nemůže fungovat bez řízení Nejvyšší Osobnosti Božství. V Bhagavad-gītě (9.10) to vysvětluje sám Pán:
sūyate sa-carācaram
hetunānena kaunteya
jagad viparivartate
“Tato hmotná příroda, která je jednou z Mých energií, jedná pod Mým dohledem, ó synu Kuntī, a přivádí na svět všechny pohyblivé a nehybné bytosti. Jejím působením je tento projev znovu a znovu tvořen a ničen.” Śrīla Madhvācārya v této souvislosti poznamenává: durghaṭatvād arthatvena parameśvareṇaiva kalpitam. Za vším stojí Nejvyšší Osobnost Božství, Vāsudeva (vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā sudurlabhaḥ). To může pochopit jedině mahātmā, který má dokonalé poznání. Setkat se s takovým mahātmou je velice vzácné.
Verš
chāyā na katamāpi hi
na saṅghāto vikāro ’pi
na pṛthaṅ nānvito mṛṣā
Synonyma
kṣiti-ādīnām — pěti prvků, počínaje zemí; iha — v tomto světě; arthānām — těchto pěti prvků; chāyā — stín; na — ani; katamā — který jejich; api — skutečně; hi — jistě; na — ani; saṅghātaḥ — kombinace; vikāraḥ — transformace; api — ačkoliv; na pṛthak — ne oddělené; na anvitaḥ — ani tkvící v; mṛṣā — žádné takové teorie nemají opodstatnění.
Překlad
V tomto světě existuje pět prvků — země, voda, oheň, vzduch a éter—ale tělo není ani jejich odrazem, ani kombinací či transformací. Jelikož tělo a jeho složky nejsou ani odlišené, ani sloučené, všechny takové teorie jsou neopodstatněné.
Význam
Les je přeměněná země, ale jeden strom nezávisí na druhém stromu — je-li jeden pokácen, neznamená to, že jsou pokáceny i ostatní. Les tedy není ani kombinací, ani transformací stromů. Nejlepší vysvětlení dává sám Kṛṣṇa:
jagad avyakta-mūrtinā
mat-sthāni sarva-bhūtāni
na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ
“Ve své neprojevené podobě prostupuji celým vesmírem. Všechny bytosti jsou ve Mně, ale Já nejsem v nich.” (Bg. 9.4) Vše je expanzí Kṛṣṇovy energie. Je řečeno: parāsya śaktir vividhaiva śrūyate — Pán má mnohé energie, které se projevují různými způsoby. Energie existují a Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, existuje současně s nimi; vše je Jeho energií, a je tedy se vším totožný a zároveň se od všeho liší. Naše spekulativní teorie, že ātmā, životní síla, je kombinací hmoty, že hmota je transformací duše nebo že tělo je částí duše, jsou neopodstatněné.
Jelikož všechny Pánovy energie existují současně, je třeba poznat Nejvyšší Osobnost Božství. Přestože je ale Pán vším, není přítomný ve všem. Musíme Ho uctívat v Jeho původní podobě Kṛṣṇy. Může se také představit v kterékoliv ze svých expandovaných energií. Když uctíváme Jeho Božstvo v chrámu, vypadá jako kámen nebo dřevo. Nejvyšší Pán však nemá hmotné tělo, a proto není kamenem ani dřevem. Přesto se od Něho kámen a dřevo neliší. Uctíváním kamene či dřeva nezískáme nic, ale když kámen a dřevo zastupují původní podobu Pána, uctívání Božstva nám přinese vytoužený výsledek. To je doloženo filozofií Śrī Caitanyi Mahāprabhua (acintya-bhedābheda), která vysvětluje, jak se Pán může kdekoliv zjevit v podobě své energie, aby přijímal službu oddaného.
Verš
tan-mātrāvayavair vinā
na syur hy asaty avayaviny
asann avayavo ’ntataḥ
Synonyma
dhātavaḥ — pět prvků; avayavitvāt — jelikož je příčinou tělesného pojetí; ca — a; tat-mātra — objekty smyslového vnímání (zvuk, chuť, hmat atd.); avayavaiḥ — subtilní části; vinā — bez; na — ne; syuḥ — mohou existovat; hi — zajisté; asati — nepravé; avayavini — v utváření těla; asan — bez skutečné existence; avayavaḥ — část těla; antataḥ — na konci.
Překlad
Jelikož je tělo tvořené pěti prvky, nemůže existovat bez subtilních objektů smyslového vnímání. A jelikož je tělo nepravé, objekty smyslového vnímání jsou přirozeně také nepravé či dočasné.
Verš
vikalpe sati vastunaḥ
jāgrat-svāpau yathā svapne
tathā vidhi-niṣedhatā
Synonyma
Překlad
Když jsou podstata a její části oddělené, nalézání podobnosti mezi nimi se nazývá iluze. Když člověk sní, vytváří rozdíl mezi dvěma stavy, zvanými bdění a spánek. Právě v takovém stavu mysli se doporučuje následovat usměrňující zásady písem v podobě příkazů a zákazů.
Význam
V hmotném životě platí mnoho usměrňujících zásad a formalit. Je-li hmotná existence dočasná či falešná, neznamená to, že duchovní svět — i když je podobný — je také falešný. To, že naše hmotné tělo je falešné či dočasné, neznamená, že tělo Nejvyššího Pána je také falešné či dočasné. Duchovní svět je skutečný a hmotný svět se mu podobá. Například na poušti je někdy vidět fata morgána, ale přestože voda v ní je iluze, neznamená to, že žádná voda ve skutečnosti neexistuje; voda existuje, ale ne na poušti. Stejně tak není nic skutečného v tomto hmotném světě, avšak skutečnost se nachází v duchovním světě. Pánova podoba a Jeho sídlo — Goloka Vṛndāvana uprostřed vaikunthských planet — jsou věčné skutečnosti.
Z Bhagavad-gīty víme, že existuje ještě jiná prakṛti neboli energie, a ta je skutečná. To vysvětluje sám Pán v osmé kapitole Bhagavad-gīty (8.19-21):
bhūtvā bhūtvā pralīyate
rātry-āgame 'vaśaḥ pārtha
prabhavaty ahar-āgame
’vyakto ’vyaktāt sanātanaḥ
yaḥ sa sarveṣu bhūteṣu
naśyatsu na vinaśyati
tam āhuḥ paramāṁ gatim
yaṁ prāpya na nivartante
tad dhāma paramaṁ mama
“Všechny živé bytosti se znovu a znovu rodí, když přichází Brahmův den, a s příchodem Brahmovy noci jsou bezmocně zničeny. Existuje však ještě jiná, neprojevená příroda, která je věčná a transcendentální vůči této projevené a neprojevené hmotě. Je svrchovaná a není nikdy zničena. Když je vše v tomto světě zničeno, ona zůstává beze změn. To, co vedāntisté popisují jako neprojevené a nepomíjivé, co je známo jako nejvyšší cíl; místo, z něhož se ten, kdo ho dosáhne, již nikdy nevrací — to je Mé svrchované sídlo.” Hmotný svět je odrazem duchovního světa. Hmotný svět je dočasný, a proto falešný, ale duchovní svět je věčná skutečnost.
Verš
dravyādvaitaṁ tathātmanaḥ
vartayan svānubhūtyeha
trīn svapnān dhunute muniḥ
Synonyma
bhāva-advaitam — jednota pojetí života; kriyā-advaitam — jednota činností; dravya-advaitam — jednota různých předmětů; tathā — jakož i; ātmanaḥ — duše; vartayan — zvažující; sva — své; anubhūtyā — podle realizace; iha — v tomto hmotném světě; trīn — tři; svapnān — stavy žití (bdění, snění a spánek); dhunute — vzdává se; muniḥ — filozof či spekulant.
Překlad
Poté, co mentální spekulant (muni) vezme v úvahu jednotu existence, činností a předmětů a uvědomí si, že vlastní já se liší od všech akcí a reakcí, se na základě své realizace vzdá tří stavů — bdění, snění a spánku.
Význam
Slova bhāvādvaita, kriyādvaita a dravyādvaita budou vysvětlena v následujících verších. Ten, kdo chce však dosáhnout dokonalosti, se musí vzdát veškeré nedvojnosti dané filozofováním v hmotném světě a dosáhnout skutečného, pravého života ve světě duchovním.
Verš
darśanaṁ paṭa-tantuvat
avastutvād vikalpasya
bhāvādvaitaṁ tad ucyate
Synonyma
Překlad
Když člověk pochopí, že výsledek a příčina jsou totožné a dualita je z konečného hlediska imaginární — jako myšlenka, že nitě tvořící látku se liší od látky samotné — dosahuje pojetí jednoty zvaného bhāvādvaita.
Verš
sarva-karma-samarpaṇam
mano-vāk-tanubhiḥ pārtha
kriyādvaitaṁ tad ucyate
Synonyma
Překlad
Můj milý Yudhiṣṭhire (Pārtho), když člověk zasvěcuje všechny činnosti mysli, slov a těla přímo službě Nejvyšší Osobnosti Božství, dosahuje jednoty činností zvané kriyādvaita.
Význam
Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy učí lidi, jak dospět na úroveň zasvěcení všeho službě Nejvyšší Osobnosti Božství. V Bhagavad-gītě (9.27) Kṛṣṇa říká:
yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam
“Vše, co děláš, jíš, obětuješ a rozdáváš, jakož i veškerou askezi, kterou podstupuješ, dělej jako oběť Mně, ó synu Kuntī.” Je-li vše, co děláme, jíme, myslíme si a plánujeme, určeno k rozvoji hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, tvoří to jednotu. Mezi zpíváním za účelem rozvoje vědomí Kṛṣṇy a činnostmi zaměřenými na dosažení vědomí Kṛṣṇy není žádný rozdíl. Na transcendentální úrovni jsou tyto činnosti totožné. K dosažení této jednoty však potřebujeme vedení duchovního mistra; neměli bychom si vymýšlet svou vlastní jednotu.
Verš
anyeṣāṁ sarva-dehinām
yat svārtha-kāmayor aikyaṁ
dravyādvaitaṁ tad ucyate
Synonyma
Překlad
Když je konečný cíl a zájem člověka samotného, jeho manželky, dětí, příbuzných a všech ostatních vtělených živých bytostí totožný, nazývá se to dravyādvaita neboli jednota zájmu.
Význam
Skutečně prospěšné pro všechny živé bytosti — cíl jejich života—je vrátit se domů, zpátky k Bohu. To je v zájmu člověka samotného, jeho manželky, dětí, žáků, přátel, příbuzných, krajanů a celého lidstva. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je schopné poskytnout vedení v tom, aby se každý mohl zúčastnit činností rozvíjejících vědomí Kṛṣṇy a dosáhnout konečného cíle, který se nazývá svārtha-gatim. Tímto cílem je Viṣṇu, ale lidé to nevědí (na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum), a proto vytvářejí různé plány, jak v životě realizovat mnoho vymyšlených zájmů. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se snaží přivést každého k nejvyššímu zájmu. Proces se může nazývat různě, ale slouží-li jednomu účelu, všichni by ho měli následovat, aby v životě dosáhli konečného cíle. Lidé bohužel mají různé zájmy a slepí vůdci je svádějí na scestí. Každý se snaží dosáhnout úplného štěstí nějakým hmotným způsobem; jelikož lidé nevědí, co to úplné štěstí je, jejich pozornost se obrátila k různým hmotným cílům.
Verš
yena yatra yato nṛpa
sa teneheta kāryāṇi
naro nānyair anāpadi
Synonyma
yat — cokoliv; yasya — člověka; vā — nebo; aniṣiddham — nezakázané; syāt — je to tak; yena — jakými prostředky; yatra — na místě a v době; yataḥ — odkud; nṛpa — ó králi; saḥ — tato osoba; tena — tímto způsobem; īheta — má provádět; kāryāṇi — předepsané činnosti; naraḥ — člověk; na — ne; anyaiḥ — jinými způsoby; anāpadi — nehrozí-li nebezpečí.
Překlad
Za normálních podmínek, když nehrozí nebezpečí, má člověk provádět činnosti předepsané jeho stavu s věcmi, snahou, způsobem a na místě, které pro něho nejsou zakázané, a nijak jinak, ó králi Yudhiṣṭhire.
Význam
Tento pokyn je dán lidem ve všech stavech. Společnost tvoří v zásadě brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové, śūdrové, brahmacārīni, vānaprasthové, sannyāsīni a gṛhasthové. Všichni musí jednat podle svého postavení a snažit se potěšit Nejvyšší Osobnost Božství. Pak bude jejich život úspěšný. Tento pokyn zazněl v Naimiṣāraṇyi:
varṇāśrama-vibhāgaśaḥ
svanuṣṭhitasya dharmasya
saṁsiddhir hari-toṣaṇam
“Ó nejlepší z dvojzrozených! Závěr zní, že nejvyšší dokonalostí, které lze dosáhnout plněním svých předepsaných povinností (dharmy) podle dané společenské třídy a životního stavu, je potěšit Pána Hariho.” (Bhāg. 1.2.13) Člověk má jednat ve shodě se svými povinnostmi, jen aby potěšil Nejvyšší Osobnost Božství. Pak budou všichni šťastní.
Verš
vartamānaḥ sva-karmabhiḥ
gṛhe ’py asya gatiṁ yāyād
rājaṁs tad-bhakti-bhāṅ naraḥ
Synonyma
etaiḥ — těmito způsoby; anyaiḥ — jinými způsoby; ca — a; veda-uktaiḥ — jak nařizují védská písma; vartamānaḥ — následující; sva-karmabhiḥ — svým zaměstnáním; gṛhe api — dokonce i doma; asya — Pána Kṛṣṇy; gatim — cíle; yāyāt — může dosáhnout; rājan — ó králi; tat-bhakti-bhāk — kdo prokazuje oddanou službu Nejvyšší Osobnosti Božství; naraḥ — kdokoliv.
Překlad
Ó králi, člověk má vykonávat své povinnosti v souladu s těmito pokyny, jakož i dalšími pokyny uvedenými ve védské literatuře, jen aby zůstal oddaným Pána Kṛṣṇy. Tak bude schopen dosáhnout cíle, i když bude žít doma.
Význam
Konečným cílem života je Viṣṇu, Kṛṣṇa. Pokud se tedy člověk snaží dosáhnout tohoto cíle, Kṛṣṇy, ať už pomocí védských usměrňujících zásad či hmotných činností, jeho život bude dokonalý. Cílem má být tedy Kṛṣṇa; každý, z jakéhokoliv postavení, má usilovat o Jeho dosažení.
Kṛṣṇa přijme službu od kohokoliv. V Bhagavad-gītě (9.32) říká:
ye 'pi syuḥ pāpa-yonayaḥ
striyo vaiśyās tathā śūdrās
te 'pi yānti parāṁ gatim
“Ó synu Pṛthy! Ti, kdo se ke Mně uchýlí, byť jsou i nižšího původu, ženy, vaiśyové (obchodníci) a śūdrové (dělníci), mohou dosáhnout nejvyššího cíle.” Nezáleží na tom, v jakém je člověk postavení; pokud se snaží o to, aby vykonáváním své povinnosti pod vedením duchovního mistra dosáhl Kṛṣṇy, jeho život bude úspěšný. Nedá se říci, že Kṛṣṇy mohou dosáhnout pouze sannyāsīni, vānaprasthové a brahmacārīni. I gṛhastha neboli hospodář může dosáhnout Kṛṣṇy, stane-li se čistým oddaným bez hmotných tužeb. Příklad je uveden v následujícím verši.
Verš
āpad-gaṇād uttaratātmanaḥ prabhoḥ
yat-pāda-paṅkeruha-sevayā bhavān
ahāraṣīn nirjita-dig-gajaḥ kratūn
Synonyma
yathā — jako; hi — zajisté; yūyam — vy všichni (Pāṇḍuovci); nṛpa-deva — ó pane králů, lidských bytostí a polobohů; dustyajāt — nepřekonatelné; āpat — nebezpečné situace; gaṇāt — ze všech; uttarata — unikli; ātmanaḥ — vlastní; prabhoḥ — Pána; yat-pāda-paṅkeruha — jehož lotosové nohy; sevayā — sloužením; bhavān — ty; ahāraṣīt — vykonával; nirjita — porážející; dik-gajaḥ — ty nejmocnější nepřátele, kteří byli jako sloni; kratūn — obřady.
Překlad
Ó králi Yudhiṣṭhire, díky službě Nejvyššímu Pánu jste vy všichni Pāṇḍuovci překonali největší nebezpečí, do kterých vás přiváděli mnozí králové a polobozi. Tím, že sloužíte lotosovým nohám Kṛṣṇy, jste porazili mocné nepřátele, kteří byli jako sloni, a tak jste shromáždili vše potřebné k vykonání oběti. Kéž jste Jeho milostí vysvobozeni z hmotného zajetí!
Význam
Mahārāja Yudhiṣṭhira se postavil do role obyčejného hospodáře a chtěl se od Nārady Muniho dozvědět, jak může gṛha-mūḍha-dhī—člověk, který je v zajetí rodinného života a zůstává proto neustále hlupákem — dosáhnout vysvobození. Nārada Muni ho uklidnil slovy: “Ty jsi již v bezpečí, protože ty i celá tvoje rodina jste se stali čistými oddanými Kṛṣṇy.” Kṛṣṇovou milostí Pāṇḍuovci zvítězili v bitvě na Kurukṣetře a byli zachráněni z mnoha nebezpečných situací, které způsobili nejen různí králové, ale někdy i polobozi. Jsou tedy praktickým příkladem toho, jak lze žít v bezpečí díky milosti Kṛṣṇy. Každý by měl následovat příkladu Pāṇḍuovců, kteří ukázali, jak milost Kṛṣṇy zachraňuje. Naše hnutí pro vědomí Kṛṣṇy si klade za cíl učit, jak může každý klidně žít v tomto hmotném světě a na konci života se vrátit domů, zpátky k Bohu. V hmotném světě hrozí stále nebezpečí na každém kroku (padaṁ padaṁ yad vipadāṁ na teṣām). Pokud však člověk bez okolků přijme útočiště u Kṛṣṇy a neopustí je, může oceán nevědomosti snadno překonat (samāṣritā ye pada-pallava-plavaṁ mahat-padaṁ puṇya-yaśo murāreḥ.) Pro oddaného se tento velký oceán nevědomosti stává loužičkou vody v otisku kravského kopyta. Čistý oddaný se neobtěžuje tím, že by různými způsoby usiloval o zlepšení své situace. Zůstává v tom nejjistějším postavení služebníka Kṛṣṇy, a díky tomu mu nikdy nehrozí žádné nebezpečí.
Verš
gandharva upabarhaṇaḥ
nāmnātīte mahā-kalpe
gandharvāṇāṁ susammataḥ
Synonyma
aham — já sám; purā — dříve; abhavam — žil jako; kaścit gandharvaḥ — jeden z obyvatel Gandharvaloky; upabarhaṇaḥ — Upabarhaṇa; nāmnā — jménem; atīte — před dávnou dobou; mahā-kalpe — v životě Brahmy, který se označuje jako mahā-kalpa; gandharvāṇām — mezi Gandharvy; su-sammataḥ — velmi ctěná osoba.
Překlad
Před dávnou dobou, v jiné mahā-kalpě (věku Brahmy), jsem žil jako Gandharva jménem Upabarhaṇa. Ostatní Gandharvové mě velmi ctili.
Význam
Śrīla Nārada Muni dává praktický příklad ze svého minulého života. Dříve, během předchozího života Pána Brahmy, byl Nārada Muni jedním z obyvatel Gandharvaloky, kde jsou všichni nesmírně krásní a také dobří zpěváci. Jak ale dále vysvětlí, naneštěstí ze svého vznešeného postavení poklesl a stal se śūdrou. Díky stykům s oddanými se mu však dostalo většího štěstí než na Gandharvaloce. Přestože ho Prajāpatiové prokleli, aby se stal śūdrou, v dalším životě se stal synem Pána Brahmy.
Slovo mahā-kalpe vysvětluje Śrīla Madhvācārya výrazem atīta-brahma-kalpe. Brahmā umírá na konci života, který trvá mnoho miliónů let. Den Brahmy je popsán v Bhagavad-gītě (8.17):
ahar yad brahmaṇo viduḥ
rātriṁ yuga-sahasrāntāṁ
te 'ho-rātra-vido janāḥ
“Tisíc věků podle lidských počtů je jeden Brahmův den a stejně dlouho trvá i jeho noc.” Bhagavān Śrī Kṛṣṇa si pamatuje události, které se odehrály před milióny lety. Také Jeho čistý oddaný, jako je Nārada Muni, si pamatuje události z minulého života, přestože mezitím uplynulo mnoho miliónů let.
Verš
saugandhya-priya-darśanaḥ
strīṇāṁ priyatamo nityaṁ
mattaḥ sva-pura-lampaṭaḥ
Synonyma
rūpa — krása; peśala — tělesné rysy; mādhurya — přitažlivost; saugandhya — vonící, ozdobený různými květinovými girlandami a santálovou pastou; priya-darśanaḥ — krásný na pohled; strīṇām — žen; priya-tamaḥ — přirozený oblíbenec; nityam — každý den; mattaḥ — pyšný jako šílenec; sva-pura — ve svém městě; lampaṭaḥ — velmi lpící na ženách pod vlivem chtivých tužeb.
Překlad
Měl jsem krásnou tvář a přitažlivé tělo. Zdobil jsem se girlandami z květů a santálovou pastou a líbil se ženám ve svém městě. Následkem toho jsem byl zmatený, neustále ve mně hořely chtivé touhy.
Význam
Z popisu krásy Nārady Muniho, když byl jedním z obyvatel Gandharvaloky, je zřejmé, že na této planetě je každý nesmírně krásný a vždy ozdobený květy a santálovou pastou. Nārada se tehdy jmenoval Upabarhaṇa a dovedně se zdobil tak, aby upoutal pozornost žen. Tak se stal — jak uvidíme v dalších verších — záletníkem. Být v tomto životě záletníkem je neštěstí, protože ten, koho nadměrně přitahují ženy, poklesne mezi śūdry, kteří se mohou stýkat se ženami bez omezení. V tomto věku Kali, kdy jsou lidé mandāḥ sumanda-matayaḥ (zkažení mentalitou śūdrů), jsou takové volné styky zcela běžné. Muži z vyšších tříd — brāhmaṇa, kṣatriya a vaiśya — nemají možnost volného styku se ženami, ale mezi śūdry je to normální. Jelikož v tomto věku Kali neexistuje žádná kulturní výchova, nikdo není vyškolený po duchovní stránce, a každého je proto třeba považovat za śūdru; aśuddhāḥ śūdra-kalpā hi brāhmaṇāḥ kali-sambhavāḥ. Když se všichni lidé stanou śūdry, jsou naprosto zkažení (mandāḥ sumanda-matayaḥ). Vymýšlejí si svůj vlastní styl života, a tak se stávají nešťastníky (manda-bhāgyāḥ) a navíc je neustále vyvádějí z míry různé okolnosti.
Verš
gandharvāpsarasāṁ gaṇāḥ
upahūtā viśva-sṛgbhir
hari-gāthopagāyane
Synonyma
ekadā — jednou; deva-satre — na shromáždění polobohů; tu — ovšem; gandharva — obyvatel Gandharvaloky; apsarasām — obyvatel Apsaroloky; gaṇāḥ — všech; upahūtāḥ — byli pozváni; viśva-sṛgbhiḥ — vysoce postavenými polobohy, kteří jsou známí jako Prajāpatiové; hari-gātha-upagāyane — u příležitosti kīrtanu na oslavu Nejvyššího Pána.
Překlad
Jednou na shromáždění polobohů probíhal sankírtanový festival na oslavu Nejvyššího Pána a Prajāpatiové pozvali Gandharvy a Apsary, aby se ho zúčastnili.
Význam
Saṅkīrtan znamená zpívání svatého jména Pána. Hnutí Hare Kṛṣṇa není nic nového, jak se lidé někdy mylně domnívají. Je přítomné v každém období života Pána Brahmy a svaté jméno se zpívá ve všech planetárních soustavách včetně Brahmaloky a Candraloky, o Gandharvaloce a Apsaroloce ani nemluvě. Sankírtanové hnutí, které v tomto světě založil před pěti sty lety Śrī Caitanya Mahāprabhu, tedy není žádné nové hnutí. Někdy máme tu smůlu, že je pozastaveno, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu se svými služebníky je obnovují ve prospěch celého světa, ba i celého vesmíru.
Verš
strībhiḥ parivṛto gataḥ
jñātvā viśva-sṛjas tan me
helanaṁ śepur ojasā
yāhi tvaṁ śūdratām āśu
naṣṭa-śrīḥ kṛta-helanaḥ
Synonyma
aham — já sám; ca — a; gāyan — opěvující slávu polobohů, a nikoliv Pána; tat-vidvān — dobře ovládající pěvecké umění; strībhiḥ — ženami; parivṛtaḥ — obklopený; gataḥ — šel jsem tam; jñātvā — dobře znali; viśva-sṛjaḥ — Prajāpatiové, jimž bylo svěřeno řízení vesmírného dění; tat — můj postoj při zpívání; me — mou; helanam — nedbalost; śepuḥ — prokleli; ojasā — mocně; yāhi — staň se; tvam — ty; śūdratām — śūdrou; āśu — okamžitě; naṣṭa — zbavený; śrīḥ — krásy; kṛta-helanaḥ — za porušení etikety.
Překlad
Nārada Muni pokračoval: I já jsem přijal pozvání a připojil se k festivalu, a v kruhu žen jsem začal libozvučně zpívat o slávě polobohů. Prajāpatiové — vysoce postavení polobozi, kteří mají na starosti řízení vesmírného dění — mě za to prokleli těmito mocnými slovy: “Dopustil ses přestupku, a proto se staň okamžitě śūdrou zbaveným veškeré krásy!”
Význam
O kīrtanu śāstry říkají: śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ — zpívat se má o slávě Nejvyššího Pána a Pánovo svaté jméno. To je jasně stanoveno. Śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ — opěvovat a oslavovat se má Pán Viṣṇu, a ne nějaký polobůh. Existují bohužel pošetilci, kteří si vymýšlejí vlastní kīrtan založený na jménu určitého poloboha. To je přestupek. Kīrtana znamená oslavování Nejvyššího Pána, nikoliv nějakého poloboha. Lidé vynalézají Kālī-kīrtan nebo Śiva-kīrtan, a známí sannyāsīni māyāvādské školy dokonce říkají, že člověk může zpívat jakékoliv jméno, a přesto bude výsledek stejný. Zde ale vidíme, co se stalo před mnoha milióny lety, když byl Nārada Muni Gandharvou — jelikož nedbal na to, že má oslavovat Pána, a poblouzněn společností žen začal zpívat něco jiného, byl proklet, aby se stal śūdrou. Jeho prvním přestupkem bylo, že se připojil k saṅkīrtanu v doprovodu žen plných chtíče, a dalšího přestupku se dopustil tím, že považoval obyčejné písně — jako ty, které se hrají v kině a podobně — za rovnocenné saṅkīrtanu. Za to byl potrestán tak, že se z něho stal śūdra.
Verš
tatrāpi brahma-vādinām
śuśrūṣayānuṣaṅgeṇa
prāpto ’haṁ brahma-putratām
Synonyma
tāvat — kvůli prokletí; dāsyām — v lůně služebné; aham — já; jajñe — narodil jsem se; tatrāpi — ačkoliv (jsem byl śūdra); brahma-vādinām — osobám dobře obeznámeným s védským poznáním; śuśrūṣayā — sloužením; anuṣaṅgeṇa — zároveň; prāptaḥ — získal jsem; aham — já; brahma-putratām — zrození jako syn Pána Brahmy (v tomto životě).
Překlad
Ačkoliv jsem se narodil jako śūdra z lůna služebné, sloužil jsem vaiṣṇavům, kteří byli dobře obeznámení s védským poznáním. Díky tomu jsem dostal příležitost narodit se v tomto životě jako syn Pána Brahmy.
Význam
V Bhagavad-gītě (9.32) Nejvyšší Osobnost Božství říká:
ye 'pi syuḥ pāpa-yonayaḥ
striyo vaiśyās tathā śūdrās
te 'pi yānti parāṁ gatim
“Ó synu Pṛthy! Ti, kdo se ke Mně uchýlí, byť jsou i nižšího původu, ženy, vaiśyové (obchodníci) a śūdrové (dělníci), mohou dosáhnout nejvyššího cíle.” Nezáleží na tom, zda se člověk narodil jako śūdra, žena nebo vaiśya; stýká-li se opakovaně či stále s oddanými (sādhu-saṅgena), může dosáhnout nejvyšší dokonalosti. Nārada Muni to vysvětluje s odkazem na svůj vlastní život. Sankírtanové hnutí je velice důležité, neboť bez ohledu na to, zda je člověk śūdra, vaiśya, mleccha, yavana nebo cokoliv jiného, stýká-li se s čistým oddaným, následuje-li jeho pokyny a slouží mu, dovede svůj život k úspěchu. To je bhakti. Bhakti spočívá v pozitivní službě Kṛṣṇovi a Jeho oddaným (ānukūlyena kṛṣṇānuśīlanam). Nemá-li člověk jinou touhu než sloužit Kṛṣṇovi a Jeho oddanému (anyābhilāṣitā-śūnyam), jeho život je úspěšný. Nārada Muni to dokládá praktickým příkladem ze svého života.
Verš
varṇitaḥ pāpa-nāśanaḥ
gṛhastho yena padavīm
añjasā nyāsinām iyāt
Synonyma
dharmaḥ — tento náboženský proces; te — tobě; gṛha-medhīyaḥ — třebaže lpí na rodinném životě; varṇitaḥ — vysvětlený (mnou); pāpa-nāśanaḥ — zničení následků hříšných činností; gṛhasthaḥ — hospodář; yena — kterým; padavīm — postavení; añjasā — velmi snadno; nyāsinām — těch, kdo jsou ve stavu odříkání; iyāt — může získat.
Překlad
Proces zpívání svatého jména Pána je tak účinný, že jeho prostřednictvím mohou i hospodáři (gṛhasthové) velmi snadno dosáhnout výsledku, kterého nakonec dosahují ti, kdo jsou ve stavu odříkání. Mahārāji Yudhiṣṭhire, tento náboženský proces jsem ti nyní vyložil.
Význam
Tímto veršem je potvrzena důležitost hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Každý, kdo se do tohoto hnutí zapojí — ať je to kdokoliv — může dosáhnout toho nejlepšího výsledku, jakého dosahuje dokonalý sannyāsī — brahma-jñāny neboli duchovního poznání. A co je ještě důležitější: může pokročit v oddané službě. Mahārāja Yudhiṣṭhira si myslel, že jakožto gṛhastha nemá naději na osvobození, a proto se zeptal Nārady Muniho, jak může z hmotného zajetí uniknout. Nārada Muni však jasně prohlásil — a doložil to praktickým příkladem z vlastního života — že kdokoliv, v jakémkoliv postavení, může díky styku s oddanými a zpívání Hare Kṛṣṇa mantry dosáhnout té nejvyšší dokonalosti.
Verš
lokaṁ punānā munayo ’bhiyanti
yeṣāṁ gṛhān āvasatīti sākṣād
gūḍhaṁ paraṁ brahma manuṣya-liṅgam
Synonyma
yūyam — vy všichni Pāṇḍuovci; nṛ-loke — v tomto hmotném světě; bata — opravdu; bhūri-bhāgāḥ — neobyčejně požehnaní; lokam — všechny planety vesmíru; punānāḥ — kteří dokáží očistit; munayaḥ — velcí světci; abhiyanti — přicházejí na návštěvu (jako obyčejní hosté); yeṣām — jejichž; gṛhān — dům Pāṇḍuovců; āvasati — obývá; iti — takto; sākṣāt — přímo; gūḍham — velmi důvěrný; param — transcendentální; brahma — Parabrahman, Kṛṣṇa; manuṣya-liṅgam — jako by byl obyčejnou lidskou bytostí.
Překlad
Můj milý králi Yudhiṣṭhire, vy Pāṇḍuovci jste tak požehnanými obyvateli tohoto světa, že mnoho velkých světců, kteří dokáží očistit všechny planety ve vesmíru, přichází do vašeho domu jako obyčejní návštěvníci. Navíc s vámi ve vašem domě žije v důvěrném vztahu Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, jako by byl váš bratr.
Význam
Toto je výrok vyzdvihující vaiṣṇavu. Nejctěnější osobou v lidské společnosti je brāhmaṇa. Brāhmaṇa je ten, kdo zná neosobní Brahman. Málokdy je však někdo schopen poznat Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, jehož Arjuna v Bhagavad-gītě popisuje slovy paraṁ brahma. Brāhmaṇa může mít to neobyčejné štěstí, že dosáhl brahma-jñāny, ale Pāṇḍuovci byli tak vznešení, že Parabrahman, Nejvyšší Pán, žil v jejich domě jako obyčejný člověk. Slovo bhūri-bhāgāḥ vyjadřuje, že Pāṇḍuovci byli na vyšší úrovni než brahmacārīni a brāhmaṇové. V následujících verších Nārada Muni opakovaně oslavuje postavení Pāṇḍuovců.
Verš
kaivalya-nirvāṇa-sukhānubhūtiḥ
priyaḥ suhṛd vaḥ khalu mātuleya
ātmārhaṇīyo vidhi-kṛd guruś ca
Synonyma
saḥ — tento Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; vā — nebo; ayam — Kṛṣṇa; brahma — Nejvyšší Brahman; mahat-vimṛgya — jehož hledají velcí světci (oddaní Kṛṣṇy); kaivalya-nirvāṇa-sukha — osvobození a transcendentální blaženosti; anubhūtiḥ — v zájmu realizace; priyaḥ — velmi drahý; suhṛt — příznivec; vaḥ — vás všech Pāṇḍuovců; khalu — slavný jako; mātuleyaḥ — syn vašeho strýce z matčiny strany; ātmā — srdce a duše; arhaṇīyaḥ — nejuctívanější osoba; vidhi-kṛt — udělující pokyny; guruḥ — váš duchovní mistr; ca — a.
Překlad
Jak je úžasné, že Nejvyšší Osobnost Božství, Parabrahman, Kṛṣṇa, jehož hledají velcí mudrci, aby dosáhli osvobození a transcendentální blaženosti, jedná jako váš největší příznivec, přítel, bratranec, vaše srdce a duše, váš uctívaný rádce a duchovní mistr!
Význam
Kṛṣṇa se může stát rádcem a duchovním mistrem každého, kdo má vážný zájem o Jeho milost. Posílá duchovního učitele, aby oddaného vyškolil, a když je oddaný pokročilý, Pán jedná jako duchovní mistr v jeho srdci.
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te
“Těm, kteří Mi neustále s láskou slouží, dávám poznání, které jim umožní ke Mně dospět.” (Bg. 10.10) Kṛṣṇa se nestává přímo duchovním mistrem, dokud oddaný není plně vyškolen Jeho zastupujícím duchovním učitelem. Proto — jak jsme již probírali — duchovního učitele, který zastupuje Pána, nelze považovat za obyčejnou lidskou bytost. Zastupující duchovní učitel svému žákovi nikdy nepředává žádné falešné, ale vždy jen dokonalé poznání. Proto je zástupcem Kṛṣṇy. Kṛṣṇa pomáhá jako guru neboli duchovní mistr zevnitř a zvenčí. Zvenčí pomáhá oddanému prostřednictvím svého zástupce a zevnitř s čistým oddaným osobně hovoří a dává mu pokyny, díky nimž se může vrátit domů, zpátky k Bohu.
Verš
rūpaṁ dhiyā vastutayopavarṇitam
maunena bhaktyopaśamena pūjitaḥ
prasīdatām eṣa sa sātvatāṁ patiḥ
Synonyma
na — ne; yasya — jehož (Pána Śrī Kṛṣṇy); sākṣāt — přímo; bhava — Pánem Śivou; padma-ja-ādibhiḥ — Pánem Brahmou a dalšími; rūpam — podoba; dhiyā — meditací; vastutayā — skutečně; upavarṇitam — může být vysvětlena; maunena — mlčením; bhaktyā — oddanou službou; upaśamena — ukončením všech hmotných činností; pūjitaḥ — ten, který je takto uctíván; prasīdatām — kéž je s námi spokojen; eṣaḥ — tento; saḥ — tentýž Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; sātvatām — oddaných; patiḥ — který je opatrovníkem, pánem a rádcem.
Překlad
Nyní je zde přítomný tentýž Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jehož skutečnou podobu nemohou poznat ani tak velké osobnosti, jako je Pán Brahmā a Pán Śiva. Poznávají Ho oddaní díky své neochvějné odevzdanosti. Kéž je tentýž Pán, který je opatrovníkem svých oddaných a který je uctíván mlčením, oddanou službou a zanecháním hmotných činností, s námi spokojen!
Význam
Pána Kṛṣṇu neznají správně ani tak vznešené osobnosti, jako je Pán Śiva a Pán Brahmā, natož pak obyčejní lidé. Ze své bezpříčinné milosti však dává svým oddaným požehnání v podobě oddanosti, a ti Ho díky tomu poznávají takového, jaký je. Bhaktyā mām abhijānāti yāvān yaś cāsmi tattvataḥ — nikdo v tomto vesmíru nemůže Kṛṣṇu skutečně znát. Dokonale poznat Ho může jen ten, kdo se zaměstná oddanou službou. To v sedmé kapitole Bhagavad-gīty (7.1) rovněž potvrzuje sám Pán:
yogaṁ yuñjan mad-āśrayaḥ
asaṁśayaṁ samagraṁ māṁ
yathā jñāsyasi tac chṛṇu
“Nyní slyš, ó synu Pṛthy, jak Mě můžeš zcela znát, prostý jakékoliv pochybnosti, budeš-li provádět yogu plně si Mě vědom, s myslí na Mě upřenou.” Pán Kṛṣṇa osobně učí, jak Ho lze dokonale poznat. Nejen Pāṇḍuovci, ale každý, kdo upřímně přijme Kṛṣṇovy pokyny, může poznat Nejvyššího Pána takového, jaký je. Poté, co Nārada Muni poučil Yudhiṣṭhira Mahārāje, prosí Osobnost Božství o požehnání, aby byl Pán se všemi spokojen a všichni si Ho byli dokonale vědomi a vrátili se domů, zpátky k Bohu.
Verš
iti devarṣiṇā proktaṁ
niśamya bharatarṣabhaḥ
pūjayām āsa suprītaḥ
kṛṣṇaṁ ca prema-vihvalaḥ
Synonyma
śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; iti — takto; deva-ṛṣiṇā — velkým světcem (Nāradou Munim); proktam — popsané; niśamya — vyslechl; bharata-ṛṣabhaḥ — nejlepší z potomků dynastie Bharaty Mahārāje, Mahārāja Yudhiṣṭhira; pūjayām āsa — uctíval; su-prītaḥ — nesmírně potěšený; kṛṣṇam — Pána Kṛṣṇu; ca — také; prema-vihvalaḥ — v extázi lásky ke Kṛṣṇovi.
Překlad
Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Mahārāja Yudhiṣṭhira, nejlepší z dynastie Bharatovců, se takto od Nārady Muniho dozvěděl vše. Po vyslechnutí těchto pokynů pocítil v srdci velkou radost a v extázi lásky začal Pána Kṛṣṇu uctívat.
Význam
Je přirozené, že když někdo z našeho rodinného kruhu sklízí velké uznání, zakoušíme extatickou lásku při pomyšlení: “Ó, taková velká osobnost je naším příbuzným!” Jakmile Nārada Muni dále popsal Śrī Kṛṣṇu, jehož Pāṇḍuovci již znali, jako Nejvyšší Osobnost Božství, vyvolalo to přirozeně jejich úžas, když si pomysleli: “Nejvyšší Osobnost Božství je s námi jako náš bratranec!” Jejich extáze byla bezesporu neobyčejná.
Verš
pūjitaḥ prayayau muniḥ
śrutvā kṛṣṇaṁ paraṁ brahma
pārthaḥ parama-vismitaḥ
Synonyma
kṛṣṇa — s Pánem Kṛṣṇou; pārthau — a Mahārājem Yudhiṣṭhirem; upāmantrya — rozloučil se; pūjitaḥ — jimi uctívaný; prayayau — opustil (to místo); muniḥ — Nārada Muni; śrutvā — když slyšel; kṛṣṇam — o Kṛṣṇovi; param brahma — jako Nejvyšší Osobnosti Božství; pārthaḥ — Mahārāja Yudhiṣṭhira; parama-vismitaḥ — nesmírně žasl.
Překlad
Nārada Muni, uctívaný Kṛṣṇou a Mahārājem Yudhiṣṭhirem, se s nimi rozloučil a vzdálil se. Yudhiṣṭhira Mahārāja tak slyšel, že Kṛṣṇa, jeho bratranec, je Nejvyšší Osobnost Božství, a nevycházel z úžasu.
Význam
Má-li někdo stále ještě nějaké pochybnosti o tom, zda je Kṛṣṇa skutečně Nejvyšší Osobnost Božství, měl by se jich po vyslechnutí rozhovoru mezi Nāradou a Yudhiṣṭhirem okamžitě zbavit. Asaṁśayaṁ samagram — bez jediné pochyby a výhrady bychom měli být přesvědčeni, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, a odevzdat se proto u Jeho lotosových nohou. Obyčejní lidé to neučiní ani po vyslechnutí všech Véd, ale ten, kdo je požehnaný, k tomuto závěru dojde, i když to může být až po mnoha a mnoha životech (bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate).
Verš
pṛthag vaṁśāḥ prakīrtitāḥ
devāsura-manuṣyādyā
lokā yatra carācarāḥ
Synonyma
iti — takto; dākṣāyaṇīnām — dcer Mahārāje Dakṣi, jako jsou Aditi a Diti; te — tobě; pṛthak — jednotlivě; vaṁśāḥ — dynastie; prakīrtitāḥ — popsané (mnou); deva — polobozi; asura — démoni; manuṣya — a lidské bytosti; ādyāḥ — a tak dále; lokāḥ — všechny planety ve vesmíru; yatra — kde; cara-acarāḥ — pohyblivé a nehybné živé bytosti.
Překlad
Rozmanité živé bytosti — pohyblivé i nehybné, včetně polobohů, démonů a lidí — na všech planetách v tomto vesmíru jsou potomky dcer Mahārāje Dakṣi. Nyní jsem ti je popsal i s jejich různými dynastiemi.
Význam
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k patnácté kapitole sedmého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Pokyny pro civilizované lidské bytosti”.
— Dokončeno v noci 10. května 1976, na Vaiśākhī Śukla Ekādaśī, v chrámu Pañca-tattvy v Novém Navadvīpu (Honolulu) díky milosti, jíž nás obdařili śrī-kṛṣṇa-caitanya prabhu nityānanda śrī-advaita gadādhara śrīvāsādi-gaura-bhakta-vṛnda. Můžeme tedy šťastně zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.
KONEC SEDMÉHO ZPĚVU