Sloka 42
Text 42
Verš
Text
cakre ’bhimānaṁ rathinaṁ ca jīvam
dhanur hi tasya praṇavaṁ paṭhanti
śaraṁ tu jīvaṁ param eva lakṣyam
cakre ’bhimānaṁ rathinaṁ ca jīvam
dhanur hi tasya praṇavaṁ paṭhanti
śaraṁ tu jīvaṁ param eva lakṣyam
Synonyma
Synonyms
akṣam — paprsky (kola kočáru); daśa — deset; prāṇam — deset druhů vzduchu proudícího v těle; adharma — bezbožnost; dharmau — náboženství (dvě poloviny kola, horní a dolní); cakre — v kole; abhimānam — falešné ztotožňování se; rathinam — majitel kočáru či vládce těla; ca — také; jīvam — živá bytost; dhanuḥ — luk; hi — zajisté; tasya — jeho; praṇavam — védská mantra oṁkāra; paṭhanti — je řečeno; śaram — šíp; tu — ale; jīvam — živá bytost; param — Nejvyšší Pán; eva — zajisté; lakṣyam — terč.
akṣam — the spokes (on the chariot wheel); daśa — ten; prāṇam — the ten kinds of air flowing within the body; adharma — irreligion; dharmau — religion (two sides of the wheel, up and down); cakre — in the wheel; abhimānam — false identification; rathinam — the charioteer or master of the body; ca — also; jīvam — the living entity; dhanuḥ — the bow; hi — indeed; tasya — his; praṇavam — the Vedic mantra oṁkāra; paṭhanti — it is said; śaram — an arrow; tu — but; jīvam — the living entity; param — the Supreme Lord; eva — indeed; lakṣyam — the target.
Překlad
Translation
Deset druhů vzduchu působícího v těle je přirovnáno k paprskům kol kočáru a horní a dolní poloviny kola se nazývají náboženství a bezbožnost. Živá bytost ovlivněná tělesným pojetím života je majitelem kočáru. Védská mantra praṇava je luk, čistá živá bytost je šíp a terčem je Nejvyšší Bytost.
The ten kinds of air acting within the body are compared to the spokes of the chariot’s wheels, and the top and bottom of the wheel itself are called religion and irreligion. The living entity in the bodily concept of life is the owner of the chariot. The Vedic mantra praṇava is the bow, the pure living entity himself is the arrow, and the target is the Supreme Being.
Význam
Purport
V hmotném těle neustále proudí deset druhů životního vzduchu. Nazývají se prāṇa, apāna, samāna, vyāna, udāna, nāga, kūrma, kṛkala, devadatta a dhanañjaya. Zde jsou přirovnány k paprskům kol kočáru. Životní vzduch přestavuje energii umožňující všechny činnosti živé bytosti, které jsou někdy zbožné a jindy bezbožné. Proto je řečeno, že náboženství a bezbožnost tvoří horní a dolní poloviny kol kočáru. Když se živá bytost rozhodne vrátit domů, zpátky k Bohu, jejím terčem je Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství. V podmíněném stavu však nechápe, že cílem života je Nejvyšší Pán (na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇuṁ durāśayā ye bahir-artha-māninaḥ.) Snaží se být šťastná v tomto hmotném světě, aniž by znala cíl života. Když se však očistí, vzdá se tělesného pojetí života a falešné příslušnosti k určité skupině, národu, společnosti, rodině a podobně (sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam). Pak vezme šíp svého očištěného života a za pomoci luku — transcendentálního pronášení praṇavy či zpívání Hare Kṛṣṇa mantry — se vystřelí směrem k Nejvyšší Osobnosti Božství.
Ten kinds of life air always flow within the material body. They are called prāṇa, apāna, samāna, vyāna, udāna, nāga, kūrma, kṛkala, devadatta and dhanañjaya. They are compared here to the spokes of the chariot’s wheels. The life air is the energy for all of a living being’s activities, which are sometimes religious and sometimes irreligious. Thus religion and irreligion are said to be the upper and lower portions of the chariot’s wheels. When the living entity decides to go back home, back to Godhead, his target is Lord Viṣṇu, the Supreme Personality of Godhead. In the conditioned state of life, one does not understand that the goal of life is the Supreme Lord. Na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇuṁ durāśayā ye bahir-artha-māninaḥ. The living entity tries to be happy within this material world, not understanding the target of his life. When he is purified, however, he gives up his bodily conception of life and his false identity as belonging to a certain community, a certain nation, a certain society, a certain family and so on (sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam). Then he takes the arrow of his purified life, and with the help of the bow — the transcendental chanting of praṇava, or the Hare Kṛṣṇa mantra — he throws himself toward the Supreme Personality of Godhead.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura ve svém komentáři uvádí, že jelikož jsou v tomto verši použita slova “luk” a “šíp”, někdo může prohlásit, že se Nejvyšší Osobnost Božství a živá bytost stali nepřáteli. Ale i v případě, že se Nejvyšší Pán stane takzvaným nepřítelem živé bytosti, přináší Mu to rytířské potěšení. Pán například bojoval s Bhīṣmou, a když Bhīṣma na Kuruovském bitevním poli pobodal šípy Jeho tělo, byl to projev jednoho ze vztahů či nálad, jichž je celkem dvanáct. Když se podmíněná duše snaží dosáhnout Pána tím, že na Něho vystřeluje šíp, Pán v tom nachází potěšení a živá bytost z toho má prospěch v podobě možnosti návratu domů, zpátky k Bohu. V této souvislosti se uvádí další příklad. Když Arjuna prostřelil ādhāra-mīnu, rybu uvnitř cakry, získal drahocennou výhru — Draupadī. A když šíp v podobě zpívání Pánova svatého jména zasáhne lotosové nohy Pána Viṣṇua, pak za tento hrdinský čin na poli oddané služby se živá bytost může vrátit domů, zpátky k Bohu.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura has commented that because the words “bow” and “arrow” are used in this verse, one might argue that the Supreme Personality of Godhead and the living entity have become enemies. However, although the Supreme Personality of Godhead may become the so-called enemy of the living being, this is His chivalrous pleasure. For example, the Lord fought with Bhīṣma, and when Bhīṣma pierced the Lord’s body on the Battlefield of Kurukṣetra, this was a kind of humor or relationship, of which there are twelve. When the conditioned soul tries to reach the Lord by hurling an arrow at Him, the Lord takes pleasure, and the living entity gains the profit of going back home, back to Godhead. Another example given in this regard is that Arjuna, as a result of piercing the ādhāra-mīna, or the fish within the cakra, achieved the valuable gain of Draupadī. Similarly, if with the arrow of chanting the holy name of the Lord one pierces Lord Viṣṇu’s lotus feet, by dint of performing this heroic activity of devotional service one receives the benefit of returning home, back to Godhead.