Sloka 37
Text 37
Verš
Texto
pūrveṣām api pūrvajāḥ
dig-vāsasaḥ śiśūn matvā
dvāḥ-sthau tān pratyaṣedhatām
pūrveṣām api pūrvajāḥ
dig-vāsasaḥ śiśūn matvā
dvāḥ-sthau tān pratyaṣedhatām
Synonyma
Palabra por palabra
pañca-ṣaṭ-dhā — pět nebo šest let; āyana — přicházející; arbha-ābhāḥ — jako chlapci; pūrveṣām — patriarchy vesmíru (Marīci a ostatní); api — i když; pūrva-jāḥ — narození před; dik-vāsasaḥ — nazí; śiśūn — děti; matvā — mysleli si; dvāḥ-sthau — dva strážci u vstupní brány, Jaya a Vijaya; tān — jim; pratyaṣedhatām — zakázali.
pañca-ṣaṭ-dhā — cinco o seis años; āyana — dirigiéndose; arbha-ābhāḥ — como niños; pūrveṣām — los ancianos del universo (Marīci, etc.); api — aunque; pūrva-jāḥ — nacidos antes; dik-vāsasaḥ — desnudos; śiśūn — niños; matvā — pensando; dvāḥ-sthau — los dos porteros, Jaya y Vijaya; tān — a ellos; pratyaṣedhatām — prohibieron.
Překlad
Traducción
Přestože byli tito čtyři velcí mudrci starší než ostatní synové Brahmy, jako je Marīci, vypadali jako malé děti ve věku pouhých pěti nebo šesti let a byli nazí. Když dva vrátní, Jaya a Vijaya, viděli, jak chtějí vstoupit na Vaikuṇṭhaloku, považovali je za obyčejné děti a zakázali jim to.
Esos cuatro sabios eran mayores que otros hijos de Brahmā como Marīci, pero por su aspecto parecían niños desnudos de cinco o seis años. Cuando Jaya y Vijaya, los porteros de Vaikuṇṭhaloka, les vieron tratando de entrar, les tomaron por unos niños corrientes y se lo prohibieron.
Význam
Significado
Śrīla Madhvācārya v této souvislosti cituje z díla zvaného Tantra-sāra:
Con respecto a esto, Śrīla Madhvācārya dice en su Tantra-sāra:
vimuktāś ca dvidhā janāḥ
viṣṇu-loka-sthitās teṣāṁ
vara-śāpādi-yoginaḥ
vimuktāś ca dvidhā janāḥ
viṣṇu-loka-sthitās teṣāṁ
vara-śāpādi-yoginaḥ
niyataṁ prāpnuvanti ca
vimukty-anantaraṁ teṣāṁ
vara-śāpādayo nanu
niyataṁ prāpnuvanti ca
vimukty-anantaraṁ teṣāṁ
vara-śāpādayo nanu
pūrvaṁ paścān na tair yutāḥ
apy abhimānibhis teṣāṁ
devaiḥ svātmottamair yutāḥ
pūrvaṁ paścān na tair yutāḥ
apy abhimānibhis teṣāṁ
devaiḥ svātmottamair yutāḥ
Tím je řečeno, že osobní společníci Pána Viṣṇua na Vaikuṇṭhaloce jsou vždy osvobozené duše. Dokonce i když je někdy někdo prokleje nebo dostanou požehnání, jsou trvale osvobození a nikdy je neznečišťují kvality hmotné přírody. Než dosáhli osvobození na Vaikuṇṭhaloce, měli hmotná těla, ale poté, co přišli na Vaikuṇṭhu, je již nemají. I když tedy společníci Pána Viṣṇua někdy sestupují, jako by byli prokleti, jsou vždy osvobození.
El significado de estos versos es que los sirvientes personales del Señor Viṣṇu en Vaikuṇṭhaloka siempre son almas liberadas. Incluso si a veces son maldecidos o bendecidos, siempre permanecen liberados y nunca les contamina la influencia de las modalidades materiales de la naturaleza. Antes de alcanzar la liberación y elevarse a Vaikuṇṭhaloka, poseían cuerpos materiales, pero una vez en Vaikuṇṭha, dejan de tenerlos. Por lo tanto, los sirvientes directos del Señor Viṣṇu siempre están liberados, aun si a veces descienden como si hubieran sido maldecidos.