Skip to main content

Sloka 24

VERSO 24

Verš

Texto

apy arvāg-vṛttayo yasya
mahi tv ātmabhuv-ādayaḥ
yathā-mati gṛṇanti sma
kṛtānugraha-vigraham
apy arvāg-vṛttayo yasya
mahi tv ātmabhuv-ādayaḥ
yathā-mati gṛṇanti sma
kṛtānugraha-vigraham

Synonyma

Sinônimos

api — přestože; arvāk-vṛttayaḥ — mimo dosah mysli; yasya — Jehož; mahi — sláva; tu — ale; ātmabhū-ādayaḥ — Brahmy a podobně; yathā-mati — každý podle svých možností; gṛṇanti sma — modlili se; kṛta-anugraha — zjevená Jeho milostí; vigraham — transcendentální podoba.

api — ainda; arvāk-vṛttayaḥ — além das atividades mentais; yasya — cujas; mahi — glórias; tu — mas; ātmabhū-ādayaḥ — Brahmā etc; yathā-mati — de acordo com suas diferentes capacidades; gṛṇanti sma — ofereceram orações; kṛta-anugraha — manifesta por Sua graça; vigraham — forma transcendental.

Překlad

Tradução

Přestože nekonečná sláva Nejvyššího Pána přesahuje dosah mysli i takových polobohů, jako je Brahmā, Jeho milostí mohli všichni přítomní tuto transcendentální podobu Nejvyšší Osobnosti Božství vnímat. Jen díky této milosti Mu byli schopni složit uctivé modlitby, každý podle svých možností.

Embora o poder mental inclusive de semideuses como Brahmā não conseguisse compreender as ilimitadas glórias do Senhor Supremo, todos eles puderam perceber a forma transcendental da Suprema Personalidade de Deus por graça dEle. Somente por tal graça puderam oferecer suas respeitosas orações de acordo com suas diferentes capacidades.

Význam

Comentário

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je vždy neomezený a Jeho slávu nedokáže plně vylíčit ani taková osobnost, jako je Pán Brahmā. Je řečeno, že Ananta, přímá inkarnace Pána, má nesčetná ústa, kterými se již od nepaměti pokouší popsat slávu Pána. Sláva Pána však zůstává nekonečná, a Ananta tedy se svým oslavováním nikdy neskončí. Žádná obyčejná živá bytost nedokáže pochopit nebo oslavit neomezenou Osobnost Božství, ale každý může Pánu sloužit či obětovat modlitby podle svých možností. Tyto možnosti vzrůstají pěstováním služebnického postoje. Sevonmukhe hi jihvādau znamená, že služba Pánu začíná jazykem. To se vztahuje na zpívání — zpívání Hare Kṛṣṇa představuje začátek služby Pánu. Jazyk také může ochutnávat a přijímat Pánovo prasādam. Svoji službu Neomezenému musíme začít tak, že zaměstnáme jazyk zpíváním svatého jména Pána a ochutnáváním Pánova prasādam. Přijímáním prasādam lze ovládnout všechny smysly. Jazyk je nejhůře ovladatelný, neboť stále vyhledává nějakou nevhodnou potravu, a nutí tak živou bytost žít ve vězení hmotného, podmíněného života. Živá bytost je v průběhu svého převtělování z jedné životní podoby do druhé nucena pojídat nekonečné množství různé odporné potravy. Je nesmírně důležité, abychom jazyk zaměstnali zpíváním svatého jména a přijímáním Pánova prasādam, neboť tak ovládneme i ostatní smysly. Zpívání je lék a prasādam je dieta. Oddaná služba začíná těmito činnostmi a s nárůstem oddané služby se Pán oddanému vyjevuje čím dál více. Sláva Pána je však nekonečná, stejně jako možnosti zaměstnat se v Jeho službě.

SIGNIFICADO—O Senhor Supremo, a Personalidade de Deus, é sempre ilimitado, e ninguém, nem mesmo uma personalidade como o senhor Brahmā, pode enumerar completamente as Suas glórias. Afirma-se que Ananta, uma encarnação direta do Senhor, tem bocas ilimitadas, com cada uma das quais tem tentado descrever as glórias do Senhor por um período de tempo ilimitado; todavia, as glórias do Senhor permanecem ilimitadas, e por isso Ananta nunca termina de descrevê-las. Não é possível que uma entidade viva comum entenda ou glorifique a ilimitada Personalidade de Deus, mas podemos oferecer orações ou serviços ao Senhor de acordo com nossa capacidade em particular. Esta capacidade aumenta com o espírito de serviço. Sevonmukhe hi jihvādau significa que o serviço ao Senhor começa com a língua. Isso se refere ao cantar. Cantando Hare Kṛṣṇa, começa-se a servir ao Senhor. Outra função da língua é saborear e aceitar a prasāda do Senhor. Devemos começar nosso serviço ao Ilimitado com a língua e aperfeiçoar-nos em cantar, e aceitar a prasāda do Senhor. Aceitar a prasāda do Senhor significa controlar todo o conjunto de sentidos. A língua é considerada o sentido mais incontrolável porque anseia por muitos comestíveis insalubres, forçando, desse modo, a entidade viva a cair no calabouço da vida material condicionada. À medida que a entidade viva transmigra de uma forma de vida a outra, ela é obrigada a comer tantos alimentos abomináveis que, no final das contas, não há limite para eles. Deve-se usar a língua para cantar e comer a prasāda do Senhor, de modo que os demais sentidos sejam controlados. O canto é o remédio, e a prasāda, a dieta. Com esses processos, podemos começar nosso serviço, e, à medida que o serviço aumenta, o Senhor revela-Se cada vez mais ao devoto. Mas não há limites para Suas glórias, e não há limite para a ocupação de servir ao Senhor.