Skip to main content

Sloka 6

Text 6

Verš

Texto

yad ādiṣṭaṁ bhagavatā
śivenādhokṣajena ca
tad gṛheṣu prasaktānāṁ
prāyaśaḥ kṣapitaṁ prabho
yad ādiṣṭaṁ bhagavatā
śivenādhokṣajena ca
tad gṛheṣu prasaktānāṁ
prāyaśaḥ kṣapitaṁ prabho

Synonyma

Palabra por palabra

yat — co; ādiṣṭam — bylo vysvětleno; bhagavatā — vznešenou osobností; śivena — Pánem Śivou; adhokṣajena — Pánem Viṣṇuem; ca — také; tat — to; gṛheṣu — k rodinným záležitostem; prasaktānām — námi, kteří jsme příliš připoutaní; prāyaśaḥ — téměř; kṣapitam — zapomenuto; prabho — ó pane.

yat — lo que; ādiṣṭam — fue instruido; bhagavatā — por la excelsa personalidad; śivena — el Señor Śiva; adhokṣajena — por el Señor Viṣṇu; ca — también; tat — eso; gṛheṣu — a los asuntos familiares; prasaktānām — por nosotros, que estábamos demasiado apegados; prāyaśaḥ — prácticamente; kṣapitam — olvidado; prabho — ¡oh, maestro!

Překlad

Traducción

Ó pane, věz, že jsme kvůli své přehnané připoutanosti k rodinným záležitostem téměř zapomněli na pokyny, které jsme dostali od Pána Śivy a Pána Viṣṇua.

¡Oh, maestro!, hemos de informarte que, debido a nuestro gran apego por los asuntos familiares, prácticamente hemos olvidado las instrucciones que recibimos del Señor Śiva y del Señor Viṣṇu.

Význam

Significado

Žít rodinným životem je určitým ústupkem, který umožňuje dosažení smyslového požitku. Je třeba vědět, že smyslový požitek není nutný, ale člověk ho musí přijímat do takové míry, aby mohl žít. Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.10) potvrzuje: kāmasya nendriya-prītiḥ. Člověk se má stát gosvāmīm a ovládat své smysly. Nemá je používat pro smyslový požitek, ale má je zaměstnat tak, jak je potřeba pro udržení těla a duše pohromadě. Śrīla Rūpa Gosvāmī doporučuje: anāsaktasya viṣayān yathārham upayuñjataḥ. Člověk nemá být připoutaný ke smyslovým předmětům, ale má přijímat jen tolik smyslového požitku, kolik je třeba; ne více. Chce-li si užívat smyslů více, než je třeba, začne lpět na rodinném životě, který znamená pouto. Všichni Pracetové přiznali svou chybu, že zůstávali hospodáři.

La vida familiar viene a ser una concesión para el disfrute de los sentidos. Debemos saber que el disfrute de los sentidos no es necesario, pero tenemos que aceptarlo porque tenemos que vivir. Como se confirma en el Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.10): kāmasya nendriya-prītiḥ. Debemos volvernos gosvāmīs y controlar los sentidos. Los sentidos no deben emplearse para la complacencia de los sentidos; solo deben usarse en la medida en que sea necesario para mantener el cuerpo y el alma juntos. Śrīla Rūpa Gosvāmī recomienda: anāsaktasya viṣayān yathārham upayuñjataḥ. No hay que apegarse a los objetos de los sentidos; se debe aceptar únicamente el disfrute de los sentidos que sea necesario, pero no más. Quien desea disfrutar de los sentidos más de lo necesario se apega a la vida familiar, con las consiguientes ataduras. Todos los Pracetās reconocieron su error al permanecer en la vida familiar.