Sloka 27

Text 27

Verš

Text

dagdhāśayo mukta-samasta-tad-guṇo
naivātmano bahir antar vicaṣṭe
parātmanor yad-vyavadhānaṁ purastāt
svapne yathā puruṣas tad-vināśe

Synonyma

Synonyms

dagdha-āśayaḥ — když jsou všechny hmotné touhy spáleny; mukta — osvobozená; samasta — všechny; tat-guṇaḥ — vlastnosti ve spojení s hmotou; na — ne; eva — jistě; ātmanaḥ — duše nebo Nadduše; bahiḥ — vnější; antaḥ — vnitřní; vicaṣṭe — jednání; para-ātmanoḥ — Nadduše; yat — ten; vyavadhānam — rozdíl; purastāt — jaký byl na počátku; svapne — ve snu; yathā — jako; puruṣaḥ — osoba; tat — to; vināśe — je ukončeno.

dagdha-āśayaḥ — all material desires being burned; mukta — liberated; samasta — all; tat-guṇaḥ — qualities in connection with matter; na — not; eva — certainly; ātmanaḥ — the soul or the Supersoul; bahiḥ — external; antaḥ — internal; vicaṣṭe — acting; para-ātmanoḥ — of the Supersoul; yat — that; vyavadhānam — difference; purastāt — as it was in the beginning; svapne — in dream; yathā — as; puruṣaḥ — a person; tat — that; vināśe — being finished.

Překlad

Translation

Když se živá bytost zbaví všech hmotných tužeb a osvobodí od všech hmotných vlastností, transcenduje rozdíly mezi vnějšími a vnitřními činnostmi. Tehdy zaniká rozdíl mezi duší a Nadduší, který existoval před dosažením seberealizace. Jakmile sen skončí, rozdíl mezi snem a snící osobou se vytratí.

When a person becomes devoid of all material desires and liberated from all material qualities, he transcends distinctions between actions executed externally and internally. At that time the difference between the soul and the Supersoul, which was existing before self-realization, is annihilated. When a dream is over, there is no longer a distinction between the dream and the dreamer.

Význam

Purport

Śrīla Rūpa Gosvāmī popisuje, že člověk se musí zbavit všech hmotných tužeb (anyābhilāṣitā-śūnyam). Potom již nemá zapotřebí spekulativního poznání či plodonosných činností a znamená to, že je osvobozený od hmotného těla. Již dříve jsme uvedli příklad kokosu, který vyschne a oddělí se od své vnější skořápky. To je stádium osvobození. Śrīmad-Bhāgavatam (2.10.6) uvádí, že mukti (osvobození) znamená svarūpeṇa vyavasthitiḥ — spočívat ve svém původním, přirozeném postavení. Dokud se člověk nachází v tělesném pojetí života, jsou přítomné všechny hmotné touhy. Jakmile však zrealizuje, že je věčným služebníkem Kṛṣṇy, jeho touhy již nejsou hmotné. Oddaný jedná s tímto vědomím. Skutečné osvobození nastane se zmizením všech hmotných tužeb, které se pojí s tělem.

As described by Śrīla Rūpa Gosvāmī (anyābhilāṣitā-śūnyam), one must be devoid of all material desires. When a person becomes devoid of all material desires, there is no longer need for speculative knowledge or fruitive activities. In that condition it is to be understood that one is free from the material body. The example is already given above — a coconut which is dry is loosened from its outward husk. This is the stage of liberation. As said in Śrīmad-Bhāgavatam (2.10.6), mukti (liberation) means svarūpeṇa vyavasthitiḥ, being situated in one’s own constitutional position. All material desires are present as long as one is in the bodily concept of life, but when one realizes that he is an eternal servant of Kṛṣṇa, his desires are no longer material. A devotee acts in this consciousness. In other words, when material desires in connection with the body are finished, one is actually liberated.

Když je člověk osvobozený od hmotných vlastností, nedělá nic pro uspokojení vlastních smyslů. Tehdy jsou všechny jeho činnosti absolutní. V podmíněném stavu existují dva druhy činností — člověk jedná v zájmu těla, ale zároveň tak, aby se osvobodil. Když se oddaný zcela oprostí od všech hmotných tužeb a hmotných vlastností, transcenduje dualitu jednání pro tělo a duši. Pak zcela překoná tělesné pojetí života. Śrīla Rūpa Gosvāmī proto říká:

When one is liberated from the material qualities, he does not do anything for his personal sense gratification. At that time all activities performed by him are absolute. In the conditioned state there are two kinds of activities: one acts on behalf of the body, and at the same time he acts to become liberated. The devotee, when he is completely free from all material desires or all material qualities, transcends the duality of action for the body and soul. Then the bodily concept of life is completely over. Therefore Śrīla Rūpa Gosvāmī says:

īhā yasya harer dāsye
karmaṇā manasā girā
nikhilāsv apy avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate

Člověk zcela upevněný ve službě Pánu je osvobozený v jakémkoliv životním postavení a nazývá se jīvan-muktaḥ, “osvobozený ještě v tomto těle”. V takovém osvobozeném stavu neexistuje rozdíl mezi jednáním pro uspokojení smyslů a jednáním pro osvobození. Je-li někdo osvobozený od tužeb po smyslovém požitku, nemusí již trpět reakcemi v podobě nářku či iluze. Činnosti, které vykonávají karmī a jñānī, přinášejí nářek a iluzi, ale seberealizovaná osvobozená osoba, která jedná pouze v zájmu Nejvyšší Osobnosti Božství, nic takového neprožívá. To je stádium jednoty neboli splynutí s Nejvyšší Osobností Božství. Znamená to, že individuální duše si ponechává svoji individualitu a zároveň již nemá žádné oddělené zájmy. Je plně zapojená do služby Pánu a nezajímá se o uspokojování svých smyslů; proto vidí pouze Nejvyšší Osobnost Božství, a nikoliv sebe. Její osobní zájem zcela zaniká. Když se člověk probudí ze sna, jeho sen zmizí. Během snění se mohl považovat za krále, vidět svůj královský majetek, vojáky atd., ale když jeho sen skončí, vidí jen sebe samotného. Stejně tak osvobozená osoba chápe, že je nedílnou částí Nejvyššího Pána, která jedná v souladu s Jeho touhou, a proto mezi nimi neexistuje rozdíl, přestože si oba ponechávají svou individualitu. Nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām. To je dokonalé pojetí jednoty ve vztahu k Nadduši a duši.

When one is completely fixed in the service of the Lord, he is a liberated person in any condition of life. He is called jīvan-muktaḥ, liberated even within this body. In such a liberated condition, there is no distinction between actions for sense gratification and actions for liberation. When one is liberated from the desires of sense gratification, he has no longer to suffer the reactions of lamentation or illusion. Activities performed by the karmīs and jñānīs are subject to lamentation and illusion, but a self-realized liberated person acting only for the Supreme Personality of Godhead experiences none. This is the stage of oneness, or merging into the existence of the Supreme Personality of Godhead. This means that the individual soul, while keeping his individuality, no longer has separate interests. He is fully in the service of the Lord, and he has nothing to do for his personal sense gratification; therefore he sees only the Supreme Personality of Godhead and not himself. His personal interest completely perishes. When a person comes out of a dream, the dream vanishes. While dreaming, a person may consider himself a king and see the royal paraphernalia, his soldiers, etc., but when the dream is over, he does not see anything beyond himself. Similarly, a liberated person understands that he is part and parcel of the Supreme Lord acting in accordance with the desire of the Supreme Lord, and as such there is no distinction between himself and the Supreme Lord, although both of them retain their individuality (nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām). This is the perfect conception of oneness in relation to the Supersoul and the soul.