Skip to main content

KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ

Setkání Mahārāje Pṛthua se čtyřmi Kumāry

Verš

maitreya uvāca
janeṣu pragṛṇatsv evaṁ
pṛthuṁ pṛthula-vikramam
tatropajagmur munayaś
catvāraḥ sūrya-varcasaḥ

Synonyma

maitreyaḥ uvāca — velký mudrc Maitreya pokračoval; janeṣu — občané; pragṛṇatsu — když se modlili; evam — takto; pṛthum — k Mahārājovi Pṛthuovi; pṛthula — velice; vikramam — mocnému; tatra — tam; upajagmuḥ — dospěli; munayaḥ — Kumārové; catvāraḥ — čtyři; sūrya — jako slunce; varcasaḥ — zářící.

Překlad

Velký mudrc Maitreya pravil: Když se takto občané modlili k mocnému králi Pṛthuovi, dospěli na to místo čtyři Kumārové, zářící jako slunce.

Verš

tāṁs tu siddheśvarān rājā
vyomno ’vatarato ’rciṣā
lokān apāpān kurvāṇān
sānugo ’caṣṭa lakṣitān

Synonyma

tān — je; tu — ale; siddha-īśvarān — vládce všech mystických sil; rājā — král; vyomnaḥ — z nebe; avatarataḥ — když sestupovali; arciṣā — podle jejich oslnivé záře; lokān — všechny planety; apāpān — bezhříšné; kurvāṇān — takto činili; sa-anugaḥ — se svými společníky; acaṣṭa — poznal; lakṣitān — když je viděl.

Překlad

Král a jeho společníci rozpoznali čtyři Kumāry, vládce všech mystických sil, podle jejich oslnivé záře, kterou bylo vidět, když sestupovali z nebe.

Význam

Čtyři Kumārové jsou zde označeni slovem siddheśvarān, které znamená “vládci všech mystických sil”. Ten, kdo dosáhl dokonalosti v yoze, okamžitě ovládne osm mystických schopností — stát se menším než nejmenší, lehčím než nejlehčí nebo větším než největší, získat vše, po čem touží, ovládat vše a podobně. Tito čtyři Kumārové dosáhli jakožto siddheśvarové všech jógových dokonalostí, a mohli tedy cestovat vesmírem bez pomoci strojů. Když přišli z jiných planet, aby navštívili Mahārāje Pṛthua, nepřiletěli letadlem, ale osobně. Byli tedy rovněž astronauty schopnými cestovat meziplanetárním prostorem bez pomoci strojů. Obyvatelé planety zvané Siddhaloka dokáží cestovat z jedné planety na druhou bez dopravních prostředků. Zde je ovšem uvedena zvláštní vlastnost Kumārů—jakékoliv místo, které navštívili, se okamžitě očistilo od hříchů. Během vlády Mahārāje Pṛthua neexistovaly na povrchu Země hříchy, a proto se mudrci rozhodli krále navštívit. Planety, které jsou hříšné, Kumárové obvykle nenavštěvují.

Verš

tad-darśanodgatān prāṇān
pratyāditsur ivotthitaḥ
sa-sadasyānugo vainya
indriyeśo guṇān iva

Synonyma

tat — jeho; darśana — když viděl; udgatān — vytoužený; prāṇān — život; pratyāditsuḥ — pokojně jít; iva — jako; utthitaḥ — vstal; sa — s; sadasya — se společníky a stoupenci; anugaḥ — vládní úředníci; vainyaḥ — král Pṛthu; indriya-īśaḥ — živá bytost; guṇān iva — jako ovlivněná kvalitami hmotné přírody.

Překlad

Když Mahārāja Pṛthu uviděl čtyři Kumāry, velice si je přál přivítat. Rychle proto vstal se všemi svými vládními úředníky — tak dychtivě jako podmíněná duše, jejíž smysly jsou okamžitě upoutány kvalitami hmotné přírody.

Význam

V Bhagavad-gītě (3.27) je řečeno:

prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate

Každá podmíněná duše je ovlivněna určitou směsí kvalit hmotné přírody, a proto je přitahována k jistým činnostem, které je nucena vykonávat, jelikož zcela podléhá hmotné přírodě. Pṛthu Mahārāja je zde přirovnán k takové podmíněné duši — nikoliv proto, že by jí byl, ale jelikož tolik dychtil přivítat Kumāry, že to vypadalo, jako by bez nich nemohl žít. Podmíněnou duši přitahují předměty smyslového požitku: oči chtějí vidět krásné věci, uši chtějí slyšet pěknou hudbu, nos se chce těšit vůněmi krásné květiny a jazyk chce ochutnávat dobré jídlo. Stejně tak i další smysly—ruce, nohy, žaludek, genitálie či mysl — jsou natolik přitahovány předměty smyslového požitku, že se podmíněná duše nedokáže ovládat. Pṛthu Mahārāja se také nedokázal udržet, aby nepřivítal čtyři Kumāry, kteří zářili díky své duchovní pokročilosti. Vítal je nejen on sám, ale i všichni jeho úředníci a společníci. Říká se “vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá”. Každého v tomto světě přitahují osoby stejného druhu — opilce přitahují opilci a světce zase světci. Pṛthu Mahārāja dosáhl nejvyšší duchovní pokročilosti, a tím pádem ho přitahovali Kumārové, kteří patřili do téže kategorie. Proto se říká, že se člověk pozná podle své společnosti.

Verš

gauravād yantritaḥ sabhyaḥ
praśrayānata-kandharaḥ
vidhivat pūjayāṁ cakre
gṛhītādhyarhaṇāsanān

Synonyma

gauravāt — sláva; yantritaḥ — zcela; sabhyaḥ — nejcivilizovanější; praśraya — pokorou; ānata-kandharaḥ — sklonil se; vidhi-vat — podle pokynů śāster; pūjayām — uctíváním; cakre — vykonané; gṛhīta — přijali; adhi — včetně; arhaṇa — předměty pro uvítání; āsanān — místa k sezení.

Překlad

Velcí mudrci přijali uvítání podle pokynů śāster a nakonec usedli na místa, která jim král nabídl. Pṛthu Mahārāja se pod vlivem jejich slávy okamžitě poklonil, a tak je uctil.

Význam

Čtyři Kumārové jsou duchovními mistry parampary vaiṣṇavské sampradāye. Učednická posloupnost duchovních mistrů a žáků známá jako Kumāra-sampradāya pochází od čtyř Kumārů a patří mezi čtyři sampradāyi, jimiž jsou Brahma-sampradāya, Śrī-sampradāya, Kumāra-sampradāya a Rudra-sampradāya. Pṛthu Mahārāja byl tedy k sampradāya-ācāryům velice uctivý. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura říká: sākṣād-dharitvena samasta-śāstraiḥ — duchovní mistr, paramparā-ācārya, má být ctěn stejně jako Nejvyšší Osobnost Božství. Významné je slovo vidhivat, které znamená, že Pṛthu Mahārāja také přísně následoval příkazy śāster pro uvítání duchovního mistra neboli ācāryi transcendentální učednické posloupnosti. Kdykoliv spatříme ācāryu, máme se mu okamžitě poklonit. Pṛthu Mahārāja to řádně učinil; proto jsou zde použita slova praśrayānata-kandharaḥ. Z pokory se Kumārům hluboce poklonil.

Verš

tat-pāda-śauca-salilair
mārjitālaka-bandhanaḥ
tatra śīlavatāṁ vṛttam
ācaran mānayann iva

Synonyma

tat-pāda — jejich lotosové nohy; śauca — umyla; salilaiḥ — voda; mārjita — pokropil; alaka — vlasy; bandhanaḥ — chomáč; tatra — tam; śīlavatām — ctihodných osob; vṛttam — chování; ācaran — choval se; mānayan — praktikoval; iva — jako.

Překlad

Král poté vzal vodu, která omyla lotosové nohy Kumārů, a pokropil si s ní vlasy. Jako příkladná osoba tímto uctivým jednáním ukázal, jak přijímat duchovně pokročilé osobnosti.

Význam

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: āpani ācari prabhu jīvere śikhāya. Je dobře známo, že vše, co Śrī Caitanya Mahāprabhu ve Svém životě jako ācārya učil, také Sám praktikoval. Když kázal jako oddaný, nikdy se nenechal oslovovat jako inkarnace, přestože v Něm několik velkých osobností poznalo inkarnaci Kṛṣṇy. I když někdo může být inkarnací Kṛṣṇy nebo být Kṛṣṇou zvláště zmocněný, nemá o sobě rozhlašovat, že je inkarnace. Lidé skutečnou pravdu časem přijmou automaticky. Pṛthu Mahārāja byl ideální vaiṣṇavský král, a proto svým osobním chováním učil ostatní, jak přivítat a uctít svaté osoby, jako jsou Kumārové. Když do domu přijde světec, je védským zvykem mu nejprve umýt nohy vodou a potom si s touto vodou pokropit hlavu a hlavy členů své rodiny. Pṛthu Mahārāja tak jednal, neboť byl příkladným učitelem všech lidí.

Verš

hāṭakāsana āsīnān
sva-dhiṣṇyeṣv iva pāvakān
śraddhā-saṁyama-saṁyuktaḥ
prītaḥ prāha bhavāgrajān

Synonyma

hāṭaka-āsane — na trůnu ze zlata; āsīnān — když seděli; sva-dhiṣṇyeṣu — na oltáři; iva — jako; pāvakān — oheň; śraddhā — úcta; saṁyama — zdrženlivost; saṁyuktaḥ — jehož zdobily; prītaḥ — potěšený; prāha — řekl; bhava — Pán Śiva; agra-jān — starší bratři.

Překlad

Čtyři velcí mudrci byli starší než Pán Śiva, a když seděli na zlatém trůnu, podobali se ohni planoucímu na oltáři. Mahārāja Pṛthu, který byl velice jemný a měl k nim velkou úctu, začal zdráhavě hovořit.

Význam

Kumārové jsou zde popsáni jako starší bratři Pána Śivy. Když se narodili z těla Pána Brahmy, jejich otec je požádal, aby se oženili a zvýšili počet obyvatelstva. Na počátku stvoření byl velký nedostatek obyvatel; proto Pán Brahmā plodil jednoho syna za druhým a nařizoval jim, aby ho následovali. Když o to však požádal Kumāry, odmítli. Chtěli zůstat po celý život brahmacārīny a plně se věnovat oddané službě Pánu. Kumārové se nazývají naiṣṭhika-brahmacārī, což znamená, že se nikdy neožení. Když se odmítli oženit, Pána Brahmu to tak rozzlobilo, že mu zrudly oči a z místa mezi nimi se zjevil Pán Śiva, Rudra. Nálada hněvu se proto nazývá rudra. Pán Śiva má také sampradāyu—jmenuje se Rudra-sampradāya a její členové jsou rovněž známí jako vaiṣṇavové.

Verš

pṛthur uvāca
aho ācaritaṁ kiṁ me
maṅgalaṁ maṅgalāyanāḥ
yasya vo darśanaṁ hy āsīd
durdarśānāṁ ca yogibhiḥ

Synonyma

pṛthuḥ uvāca — král Pṛthu pravil; aho — ó Pane; ācaritam — jednání; kim — jaké; me — mnou; maṅgalam — štěstí; maṅgala-āyanāḥ — ó zosobněné štěstí; yasya — kterým; vaḥ — vaše; darśanam — audience; hi — jistě; āsīt — byla umožněna; durdarśānām — velice těžko spatřeni; ca — také; yogibhiḥ — velkými mystickými yogīny.

Překlad

Král Pṛthu pravil: Moji drazí velcí mudrci, představujete zosobněné štěstí, a dokonce i pro mystické yogīny je velmi obtížné vás spatřit. Nevím, jaké zbožné činnosti jsem vykonal, že jste mě tak snadno obdařili svou příznivou přítomností.

Význam

Když v rozvoji našeho duchovního života dojde k něčemu mimořádnému, měli bychom vědět, že to způsobily naše zbožné činnosti, o kterých nevíme (ajñāta-sukṛti). Vidět osobně Nejvyššího Pána nebo Jeho čistého oddaného není obyčejná událost. Když se něco takového stane, rozumí se, že je to výsledkem minulých zbožných činností. To potvrzuje Bhagavad-gītā (7.28): yeṣāṁ tv anta-gataṁ pāpaṁ janānāṁ puṇya-karmaṇām. Ten, kdo zcela zanechal jednání, které je výsledkem hříšných činností, a jehož život je naplněn pouze zbožnými činy, se může zapojit do oddané služby. Přestože byl život Mahārāje Pṛthua plný zbožných činností, král se divil, jak došlo k jeho setkání s Kumāry. Nedovedl si představit, jaké zbožné činnosti vykonal. To je známka pokory krále Pṛthua, jehož život byl tak vyplněn zbožnými činnostmi, že ho přišel navštívit Samotný Pán Viṣṇu, který také předpověděl návštěvu čtyř Kumārů.

Verš

kiṁ tasya durlabhataram
iha loke paratra ca
yasya viprāḥ prasīdanti
śivo viṣṇuś ca sānugaḥ

Synonyma

kim — co; tasya — jeho; durlabha-taram — velice vzácné získat; iha — v tomto světě; loke — světě; paratra — po smrti; ca — nebo; yasya — ten, jehož; viprāḥ — brāhmaṇové a vaiṣṇavové; prasīdanti — jsou spokojeni; śivaḥ — nanejvýš příznivý; viṣṇuḥ — Pán Viṣṇu; ca — jakož i; sa-anugaḥ — doprovázející.

Překlad

Každý, kdo uspokojí brāhmaṇy a vaiṣṇavy, může získat vše, co lze v tomto světě i po smrti obdržet jen velice vzácně. A nejen to—získá si také náklonnost příznivého Pána Śivy a Pána Viṣṇua, kteří brāhmaṇy a vaiṣṇavy doprovázejí.

Význam

Brāhmaṇové a vaiṣṇavové jsou těmi, kdo nosí nanejvýš příznivého Pána Viṣṇua. To potvrzuje Brahma-saṁhitā (5.38):

premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena
santaḥ sadaiva hṛdayeṣu vilokayanti
yaṁ śyāmasundaram acintya-guṇa-svarūpaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

Oddaní ze své nesmírné lásky ke Govindovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána vždy nosí ve svých srdcích. Pán je v srdci každého, ale vaiṣṇavové a brāhmaṇové Ho v extázi skutečně neustále vnímají a vidí. Proto jsou těmi, kdo nosí Viṣṇua; ať jdou kamkoliv, Pán Viṣṇu, Pán Śiva nebo oddaní Pána Viṣṇua jdou s nimi. Čtyři Kumārové jsou brāhmaṇové, a když navštívili Mahārāje Pṛthua, Pán Viṣṇu a Jeho oddaní byli přirozeně také přítomní. Z toho plyne, že jsou-li brāhmaṇové a vaiṣṇavové s někým spokojeni, Pán Viṣṇu je také spokojen. Totéž potvrzuje Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura ve svých osmi slokách o duchovním mistrovi: yasya prasādād bhagavat-prasādaḥ. Potěšením duchovního mistra, který je zároveň brāhmaṇou i vaiṣṇavou, člověk těší Nejvyšší Osobnost Božství. Je-li Nejvyšší Pán spokojen, neexistuje v tomto světě ani po smrti nic víc, co by bylo možno získat.

Verš

naiva lakṣayate loko
lokān paryaṭato ’pi yān
yathā sarva-dṛśaṁ sarva
ātmānaṁ ye ’sya hetavaḥ

Synonyma

na — ne; eva — takto; lakṣayate — mohou vidět; lokaḥ — lidé; lokān — všechny planety; paryaṭataḥ — cestující; api — ačkoliv; yān — koho; yathā — stejně jako; sarva-dṛśam — Nadduši; sarve — ve všem; ātmānam — v každém; ye — ty; asya — vesmírného projevu; hetavaḥ — příčiny.

Překlad

Pṛthu Mahārāja pokračoval: Lidé vás nemohou poznat, přestože cestujete po všech planetárních systémech, stejně jako nemohou poznat Nadduši, přestože sídlí v srdci každého jako svědek všeho. Ani Pán Brahmā a Pán Śiva nedokáží Nadduši pochopit.

Význam

Na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno: muhyanti yat sūrayaḥ. Velcí polobozi, jako je Pán Brahmā, Pán Śiva, Indra a Candra, jsou někdy zmateni, když se snaží pochopit Nejvyšší Osobnost Božství. Stalo se, že i Pán Brahmā a král Indra Kṛṣṇu nepoznali během Jeho přítomnosti na této planetě. A co teprve říci o velkých yogīnech a jñānīch, kteří docházejí k závěru, že Absolutní Pravda, Osobnost Božství, je neosobní? Stejně tak i velké osobnosti a vaiṣṇavové jako čtyři Kumārové jsou pro obyčejné lidi neviditelní, přestože cestují po celém vesmíru po různých planetárních soustavách. Když šel Sanātana Gosvāmī navštívit Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua, Candraśekhara Ācārya ho také nepoznal. Závěr je, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, sídlí v srdci každého a Jeho čistí oddaní, vaiṣṇavové, rovněž cestují po celém světě, ale ti, kdo jsou pod vlivem kvalit hmotné přírody, nechápou ani vaiṣṇavy, ani Nejvyšší Osobnost Božství, zdroj tohoto vesmírného projevu. Proto je řečeno, že Nejvyšší Osobnost Božství nebo vaiṣṇavu nelze vidět hmotnýma očima. Člověk musí své smysly očistit a zapojit se do služby Pánu. Pak může postupně realizovat, kdo je Nejvyšší Osobnost Božství a kdo je vaiṣṇava.

Verš

adhanā api te dhanyāḥ
sādhavo gṛha-medhinaḥ
yad-gṛhā hy arha-varyāmbu-
tṛṇa-bhūmīśvarāvarāḥ

Synonyma

adhanāḥ — nepříliš bohatí; api — ačkoliv; te — oni; dhanyāḥ — slavní; sādhavaḥ — světci; gṛha-medhinaḥ — lidé připoutaní k rodinnému životu; yat-gṛhāḥ — jejichž domy; hi — jistě; arha-varya — nejctihodnější; ambu — voda; tṛṇa — tráva; bhūmi — země; īśvara — pán; avarāḥ — služebníci.

Překlad

Člověk, který není příliš bohatý a lpí na rodinném životě, se velice proslaví, jsou-li v jeho domě přítomni světci. Proslaví se dům samotný, pán domu i služebníci, kteří vznešeným hostům nabízejí vodu, místo k sezení a předměty na uvítání.

Význam

Nevlastní-li člověk bohatství, není po hmotné stránce slavný, a je-li příliš připoutaný k rodinnému životu, není slavný ani po duchovní stránce. Světci jsou však připraveni navštívit i domov chudáka nebo člověka, který příliš lpí na hmotném rodinném životě. Když k tomu dojde, majitel domu a jeho služebníci se proslaví, neboť přichystají vodu pro umytí světcových nohou, nabídnou mu místo k sezení a další věci pro jeho uvítání. I bezvýznamný člověk se tedy proslaví požehnáním světce, který přijde do jeho domu. Hospodář proto podle védského zvyku zve světce do svého domu, aby získal jejich požehnání. Tento systém je v Indii běžný dodnes, a proto ať jdou světci kamkoliv, hospodáři je hostí a na oplátku dostávají příležitost získat transcendentální poznání. Sannyāsī je proto povinen cestovat všude ve prospěch hospodářů, kteří obvykle nevědí nic o hodnotách duchovního života.

Lze namítat, že ne všichni hospodáři jsou bohatí a že člověk nemůže uvítat velké světce či kazatele, protože je vždy doprovázejí jejich žáci. Má-li hospodář uvítat nějakého světce, musí uvítat také jeho doprovod. V śāstrách je řečeno, že Durvāsa Muni vždy cestoval v doprovodu šedesáti tisíc žáků, a když došlo v jejich uvítání k malé nesrovnalosti, velice se rozzlobil a někdy svého hostitele proklel. Skutečnost je taková, že každý hospodář může bez ohledu na své postavení či finanční situaci uvítat vznešené hosty alespoň s velkou oddaností a nabídnout jim vodu k pití, neboť ta je dostupná všude. V Indii je zvykem nabídnout sklenici vody (pokud nemůžeme nabídnout jídlo) i obyčejnému člověku, který přijde nenadále na návštěvu. Nemáme-li vodu, můžeme nabídnout místo k sezení; i kdyby to měly být slaměné rohože. A nemáme-li žádnou slaměnou rohož, můžeme rychle vytřít podlahu a požádat hosta, aby se posadil na ni. Předpokládejme, že hospodář nemůže udělat ani to — potom může jednoduše přijmout hosta se sepjatýma rukama a říci: “Vítejte!” A není-li tohoto schopen, měl by velice litovat svého ubohého postavení, ronit slzy a s celou svou rodinou — ženou a dětmi — se alespoň poklonit. Tak může uspokojit každého hosta; i v případě, že se jedná o světce nebo krále.

Verš

vyālālaya-drumā vai teṣv
ariktākhila-sampadaḥ
yad-gṛhās tīrtha-pādīya-
pādatīrtha-vivarjitāḥ

Synonyma

vyāla — jedovatí hadi; ālaya — domov; drumāḥ — strom; vai — jistě; teṣu — v těch domech; arikta — hojně; akhila — všechno; sampadaḥ — bohatství; yat — ty; gṛhāḥ — domy; tīrtha-pādīya — ve vztahu k nohám velkých světců; pāda-tīrtha — voda, která myla jejich nohy; vivarjitāḥ — bez.

Překlad

Naopak dům hospodáře, kam oddaní Pána nemají nikdy dovoleno vstoupit a kde není žádná voda na umytí jejich nohou, je jako strom, ve kterém žijí jedovatí hadi, i když je plný veškerého bohatství a hmotného blahobytu.

Význam

Slovo tīrtha-pādīya označuje oddané Pána Viṣṇua, vaiṣṇavy. Co se týče brāhmaṇů, způsob jejich přijetí byl již popsán v minulém verši. Nyní je kladen zvláštní důraz na vaiṣṇavy. Sannyāsīni, představitelé životního stavu odříkání, obvykle podstupují tu námahu, že přinášejí osvícení hospodářům. Existuje ekadaṇḍī sannyāsī a tridaṇḍī sannyāsī. Ekadaṇḍī sannyāsīni obvykle následují Śaṅkarācāryu a jsou známí jako māyāvādīni, zatímco tridaṇḍī sannyāsīni jsou následovníky vaiṣṇavských ācāryů — Rāmānujācāryi, Madhvācāryi a dalších — a přijímají úděl přinést osvícení hospodářům. Ekadaṇḍī sannyāsīni mohou být na úrovni čistého Brahmanu, protože si jsou vědomi toho, že duše se liší od těla, ale jsou to většinou impersonalisté. Vaiṣṇavové vědí, že Absolutní Pravda je Nejvyšší Osoba a že záře Brahmanu má svůj základ v Nejvyšší Osobnosti Božství, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (14.27): brahmaṇo hi pratiṣṭhāham. Z toho plyne, že tīrtha-pādīya se vztahuje na vaiṣṇavy. V Bhāgavatamu (1.13.10) je další odkaz: tīrthī-kurvanti tīrthāni. Vaiṣṇava mění každé místo, na které přijde, okamžitě v tīrthu, poutní místo. Vaiṣṇavští sannyāsīni cestují po celém světě, aby dotekem svých lotosových nohou učinili ze všech míst poutní místa. Zde je uvedeno, že každý dům, který neuvítá vaiṣṇavu tak, jak je vysvětleno v minulém verši, má být považován za sídlo jedovatých hadů. Říká se, že poblíž santálového stromu, který je velice vzácný, bývá jedovatý had. Santálové dřevo je chladivé a jedovaté hady hřejí jejich jedové zuby, a proto vyhledávají santálové stromy, aby se ochladili. Stejně tak najdeme mnoho bohatých lidí, kteří mají hlídací psy nebo vrátné a vyvěšují nápisy: “Nevstupujte”, “Nepovolaným vstup zakázán”, “Pozor pes” a podobně. V západních zemích se někdy stává, že nepovolaného člověka majitel na svém pozemku zastřelí a není to posuzováno jako zločin. Takové je postavení démonských hospodářů. Jejich domy jsou považovány za sídlo jedovatých hadů — členové takových rodin nejsou o nic lepší než hadi, protože hadi jsou velice závistiví. Je-li tato závist navíc nasměrována proti světcům, jejich postavení je ještě nebezpečnější. Cāṇakya Paṇḍita řekl, že existují dvě závistivé živé bytosti — had a závistivý člověk. Závistivý člověk je nebezpečnější než had, protože hada lze zkrotit zaklínacími mantrami nebo určitými bylinami, ale závistivého člověka nelze uklidnit žádnými prostředky.

Verš

svāgataṁ vo dvija-śreṣṭhā
yad-vratāni mumukṣavaḥ
caranti śraddhayā dhīrā
bālā eva bṛhanti ca

Synonyma

su-āgatam — uvítání; vaḥ — vám; dvija-śreṣṭhāḥ — nejlepší z brāhmaṇů; yat — jejichž; vratāni — sliby; mumukṣavaḥ — těch, kdo touží po osvobození; caranti — chovají se; śraddhayā — s velkou vírou; dhīrāḥ — ovládnutí; bālāḥ — chlapci; eva — jako; bṛhanti — dodržují; ca — také.

Překlad

Mahārāja Pṛthu čtyři Kumāry uvítal, přičemž je oslovil jako nejlepší z brāhmaṇů. Vítal je slovy: Od narození přísně dodržujete slib celibátu, a přestože dobře znáte cestu osvobození, ponecháváte si těla malých dětí.

Význam

Zvláštní důležitost Kumārů spočívá v tom, že byli brahmacārīny; od narození žili v celibátu. Ponechávali si těla malých dětí ve věku čtyř nebo pěti let. Když dítě dospívá, smysly jsou občas rozrušeny a celibát začíná být obtížný. Kumārové proto záměrně zůstávali dětmi, neboť dětské smysly sex nikdy nerozruší. Tím je život Kumārů významný, a proto je Mahārāja Pṛthu oslovil jako nejlepší z brāhmaṇů. Nejenže se narodili nejlepšímu brāhmaṇovi (Pánu Brahmovi), ale jsou osloveni jako dvija-śreṣṭhāḥ (“nejlepší z brāhmaṇů”), protože jsou také vaiṣṇavy. Jak jsme již vysvětlili, mají svou vlastní sampradāyu (učednickou posloupnost), která se dochovala až do dnešní doby — je známá jako Nimbārka-sampradāya a je jednou ze čtyř sampradāyí vaiṣṇavských ācāryů. Co se týče Kumārů, Mahārāja Pṛthu zvláště ocenil jejich postavení, protože dodržovali slib brahmacaryi od samotného počátku svého života. Oslovil je jako vaiṣṇava-śreṣṭhāḥ, a tím také vyjádřil své velké ocenění vaiṣṇavismu. Vaiṣṇavovi se má každý poklonit, aniž by se ohlížel na jeho původ. Vaiṣṇave jāti-buddhiḥ. Nikdo nemá hodnotit vaiṣṇavu podle původu. Vaiṣṇava je vždy nejlepším z brāhmaṇů, a proto mu má každý vzdávat veškerou úctu; nejen jako brāhmaṇovi, ale jako nejlepšímu z brāhmaṇů.

Verš

kaccin naḥ kuśalaṁ nāthā
indriyārthārtha-vedinām
vyasanāvāpa etasmin
patitānāṁ sva-karmabhiḥ

Synonyma

kaccit — zdali; naḥ — naše; kuśalam — štěstí; nāthāḥ — ó mistři; indriya-artha — smyslový požitek jako nejvyšší životní cíl; artha-vedinām — ti, kteří chápou jedině smyslový požitek; vyasana — nemoc; āvāpe — dostali; etasmin — v této hmotné existenci; patitānām — ti, kteří poklesli; sva-karmabhiḥ — svým vlastním jednáním.

Překlad

Pṛthu Mahārāja se dotazoval mudrců na osoby, které jsou zapletené v této nebezpečné hmotné existenci kvůli svému minulému jednání: Mohou být tito lidé, jejichž jediným cílem je smyslový požitek, požehnáni nějakým štěstím?

Význam

Mahārāja Pṛthu se Kumārů neptal, jak se daří jim, neboť jejich situace je vždy příznivá díky tomu, že žijí v celibátu. Neustále kráčejí cestou osvobození, a proto jim nemohlo hrozit žádné neštěstí. Brāhmaṇové a vaiṣṇavové, kteří se přísně drží cesty duchovního pokroku, jsou vždy obdařeni štěstím. Pṛthu Mahārāja se ptal kvůli sobě, jelikož byl v postavení gṛhasthy a měl na starosti správu království. Nejenže jsou králové gṛhasthové, kteří obvykle holdují smyslovému požitku, ale navíc někdy jezdí na lov, aby se naučili zabíjet (neboť jinak by těžko mohli bojovat proti svým nepřátelům). Takové věci nejsou příznivé. Kṣatriyům jsou dovoleny čtyři druhy hříšných činností — mít nedovolený pohlavní styk se ženami, jíst maso, požívat omamné látky a hazardovat. Z politických důvodů se někdy k těmto hříšným činnostem musí uchýlit. Kṣatriyové neodmítají hazardní hry. Názorným příkladem jsou Pāṇḍuovci — když je jejich protivníci v čele s Duryodhanou vyzvali ke hře v kostky, při které měli vsadit celé království, nemohli odmítnout, a tak přišli o království a jejich manželka byla zneuctěna. Také nemohou odmítnout výzvu protivníka k boji. Proto se po zvážení všech těchto skutečností Pṛthu Mahārāja zeptal, zda existuje nějaká příznivá cesta. Život gṛhasthy je nepříznivý, protože gṛhastha má vědomí orientované na smyslový požitek a situace toho, kdo se věnuje uspokojování smyslů, je vždy velice nebezpečná. Tento hmotný svět je padaṁ padaṁ yad vipadāṁ na teṣām, nebezpečný na každém kroku (Bhāg. 10.14.58). Každý v něm těžce zápasí o smyslový požitek. Mahārāja Pṛthu na tyto věci jasně poukázal a zeptal se čtyř Kumārů na pokleslé bytosti, které hnijí v hmotném světě kvůli svým minulým hříšným činnostem. Mají nějakou možnost věnovat se duchovnímu životu? V tomto verši je velice důležité slovo indriyārthārtha-vedinām, které se vztahuje na ty, jejichž jediným cílem je uspokojovat své smysly. Rovněž jsou označováni jako patitānām, pokleslí. Za vznešeného lze považovat jedině toho, kdo ukončil všechny činnosti určené k uspokování smyslů. Další významné slovo je sva-karmabhiḥ. Živá bytost poklesne na základě svých minulých hříšných činností. Každý je zodpovědný za své pokleslé postavení, jelikož si ho způsobil vlastním jednáním. Když změní své činnosti v oddanou službu, jeho příznivý život začíná.

Verš

bhavatsu kuśala-praśna
ātmārāmeṣu neṣyate
kuśalākuśalā yatra
na santi mati-vṛttayaḥ

Synonyma

bhavatsu — vám; kuśala — štěstí; praśnaḥ — otázka; ātma-ārāmeṣu — ten, kdo je neustále pohroužen v duchovní blaženosti; na iṣyate — není třeba; kuśala — štěstí; akuśalāḥ — neštěstí; yatra — kde; na — nikdy; santi — existuje; mati-vṛttayaḥ — mentální výmysl.

Překlad

Pṛthu Mahārāja pokračoval: Moji drazí pánové, nemusím se ptát na vaše štěstí a neštěstí, jelikož jste neustále pohrouženi v duchovní blaženosti. Mentální výmysl “příznivého” a “nepříznivého” se vás netýká.

Význam

V Caitanya-caritāmṛtě (Antya 4.176) je řečeno:

’dvaite' bhadrābhadra-jñāna, saba—’manodharma'
’ei bhāla, ei manda,'—ei saba ’bhrama'

Příznivé a nepříznivé věci v hmotném světě jsou pouhé mentální výmysly, protože něco takového existuje jedině ve styku s hmotným světem. To se nazývá iluze, ātma-māyā. Považujeme se za výtvory hmotné přírody, stejně jako si ve snu myslíme, že prožíváme mnoho věcí. Duše je však vždy transcendentální. Nepřipadá v úvahu, že by mohla být zahalena hmotou. Toto zahalení je něco jako halucinace nebo sen. V Bhagavad-gītě (2.62) je také řečeno: saṅgāt sañjāyate kāmaḥ. Sdružováním se si vytváříme umělé hmotné potřeby. Dhyāyato viṣayān puṁsaḥ saṅgas teṣūpajāyate. Když zapomeneme na své skutečné, přirozené postavení a chceme si užívat hmotných zdrojů, projeví se naše hmotné touhy a vyhledáváme různé druhy hmotného požitku. Jakmile si začneme vymýšlet hmotný požitek, vytváříme si prostřednictvím toho, s čím jsme ve styku, určitý druh chtíče či dychtivosti, abychom si svých výmyslů užívali. Když tímto falešným požitkem nedosáhneme skutečného štěstí, vytvoříme další iluzi, zvanou hněv, a když se projeví hněv, iluze sílí. Ovlivněni iluzí poté zapomeneme na svůj vztah s Kṛṣṇou, a jakmile přijdeme o vědomí Kṛṣṇy, naše skutečná inteligence je ztracena. Tímto způsobem se zaplétáme v hmotném světě. Bhagavad-gītā (2.63) říká:

krodhād bhavati sammohaḥ
sammohāt smṛti-vibhramaḥ
smṛti-bhraṁśād buddhi-nāśo
buddhi-nāśāt praṇaśyati

Stykem s hmotou ztrácíme své duchovní vědomí, a proto prožíváme štěstí a neštěstí. Seberealizované osoby (ātmārāma) však tyto věci transcendují. Postupně prožívají čím dál větší duchovní blaženost a dostávají se na úroveň, kde se mohou stýkat s Nejvyšší Osobností Božství. To je dokonalost života. Zpočátku byli Kumārové seberealizovanými impersonalisty, ale postupně je začaly přitahovat osobní zábavy Nejvyššího Pána. Z toho plyne, že těch, kdo neustále oddaně slouží Osobnosti Božství, se duality štěstí a neštěstí netýkají. Pṛthu Mahārāja se proto neptal kvůli Kumārům, ale kvůli sobě samotnému.

Verš

tad ahaṁ kṛta-viśrambhaḥ
suhṛdo vas tapasvinām
sampṛcche bhava etasmin
kṣemaḥ kenāñjasā bhavet

Synonyma

tat — proto; aham — já; kṛta-viśrambhaḥ — zcela přesvědčený; su-hṛdaḥ — přítel; vaḥ — náš; tapasvinām — trpící hmotnými bolestmi; sampṛcche — chci se zeptat; bhave — v tomto hmotném světě; etasmin — tato; kṣemaḥ — konečná realita; kena — jakými prostředky; añjasā — neprodleně; bhavet — může být dosažena.

Překlad

Jsem zcela přesvědčený o tom, že osobnosti, jako jste vy, jsou jedinými přáteli těch, kdo hoří v ohni hmotné existence. Proto se vás ptám: Jak můžeme v tomto světě rychle dosáhnout konečného cíle života?

Význam

Když světci chodí ode dveří ke dveřím a navštěvují lidi, kteří jsou příliš materialisticky zaměřeni, měli bychom vědět, že nechodí žádat o něco pro svůj osobní prospěch. Ve skutečnosti chodí k materialistům jen proto, aby jim dali opravdové poznání o tom, co je příznivé. Mahārāja Pṛthu o tom byl přesvědčen, a proto neztrácel čas otázkami, jak se Kumārům daří, ale raději se jich zeptal, jak se může rychle osvobodit z nebezpečného postavení v hmotné existenci. Tato otázka se ovšem netýkala jeho osobně. Položil ji pro poučení obyčejných lidí — jakmile člověk potká velkého světce, má se mu okamžitě odevzdat a ptát se ho na osvobození od bolestí hmotné existence. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura říká: saṁsāra-viṣānale, divā-niśi hiyā jvale, juḍāite nā kainu upāya — “Neustále trpíme hmotnými bolestmi a naše srdce planou, ale nenacházíme žádný způsob, jak se z této situace dostat.” Materialistu lze také nazvat tapasvī, což označuje toho, kdo neustále trpí hmotnými bolestmi. Všech těchto bolestí se člověk může zbavit jedině tehdy, když přijme útočiště ve zpívání Hare Kṛṣṇa mantry. Také to vysvětluje Narottama dāsa Ṭhākura: golokera prema-dhana, harināma-saṅkīrtana, rati nā janmila kene tāya. Narottama dāsa Ṭhākura litoval, že nerozvíjel svou připoutanost k transcendentální vibraci Hare Kṛṣṇa mantry. Všichni v tomto hmotném světě trpí hmotnými bolestmi, a chce-li se jich člověk zbavit, musí se stýkat se svatými osobami, čistými oddanými Pána, a zpívat mahā-mantru: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. To je jediná příznivá cesta pro všechny materialisty.

Verš

vyaktam ātmavatām ātmā
bhagavān ātma-bhāvanaḥ
svānām anugrahāyemāṁ
siddha-rūpī caraty ajaḥ

Synonyma

vyaktam — jasný; ātma-vatām — transcendentalistů; ātmā — cíl života; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; ātma-bhāvanaḥ — neustále toužící povznést živé bytosti; svānām — Jehož oddaní; anugrahāya — aby projevil milost; imām — takto; siddha-rūpī — dokonale seberealizovaní; carati — cestuje; ajaḥ — Nārāyaṇa.

Překlad

Nejvyšší Osobnost Božství neustále touží povznést živé bytosti, Své nedílné části, a pro jejich prospěch cestuje po celém světě v podobě seberealizovaných osob, jako jste vy.

Význam

Existují různé druhy transcendentalistů — jñānī neboli impersonalisté, mystičtí yogīni a samozřejmě všichni oddaní Nejvyšší Osobnosti Božství. Kumārové byli ovšem jak yogīni, tak jñānī, a nakonec se stali i bhakty. Zpočátku byli impersonalisté, ale později začali vykonávat oddanou službu, a proto jsou nejlepší z transcendentalistů. Oddaní jsou zástupci Nejvyšší Osobnosti Božství, kteří neustále cestují po všech vesmírech a seznamují podmíněné duše s vědomím Kṛṣṇy, aby je povznesli k jejich původnímu vědomí. Nejlepší oddaní jsou ātmavat — ti, kteří plně realizovali Nejvyšší Duši. Nejvyšší Osobnost Božství sídlí jako Paramātmā v srdci všech a snaží se je povznést na úroveň vědomí Kṛṣṇy. Proto se nazývá ātma-bhāvana. Nejvyšší Pán se neustále snaží dát individuální duši inteligenci, aby Ho mohla pochopit. Je vždy s ní jako přítel po boku přítele a všem živým bytostem dává prostředky odpovídající jejich touhám.

Důležitým slovem v tomto verši je ātmavatām. Existují tři druhy oddaných: kaniṣṭha-adhikārī, madhyama-adhikārī a uttama-adhikārī — začátečník, kazatel a mahā-bhāgavata, vysoce pokročilý oddaný. Pokročilý oddaný je ten, kdo dokonale zná závěr védského poznání; to ho dělá oddaným. Nejenže je přesvědčený sám, ale dokáže na základě védských důkazů přesvědčit i druhé. Dokáže se také na všechny ostatní živé bytosti dívat jako na nedílné části Nejvyššího Pána, aniž by mezi nimi rozlišoval. Madhyama-adhikārī (kazatel) je také obeznámený se śāstrami a dokáže přesvědčit druhé, ale rozlišuje mezi osobami příznivými a nepříznivými — démonských živých bytostí si nevšímá. Začínající kaniṣṭha-adhikārī toho neví o śāstrách mnoho, ale má naprostou víru v Nejvyšší Osobnost Božství. Kumārové byli mahā-bhāgavatové, protože se po důkladném studiu Absolutní Pravdy stali oddanými. Měli tedy plné poznání o závěru Ved. Pán v Bhagavad-gītě potvrzuje, že existuje mnoho oddaných, ale ten, který je plně seznámený se závěrem Ved, je Mu velice drahý. Každý se snaží dosáhnout co nejvyššího postavení podle své mentality. Karmī, kteří mají tělesné pojetí života, se snaží do nejvyšší míry si užívat smyslového požitku. Jñānī si zase myslí, že nejvyšší postavení znamená splynout se září Pána. Pro oddaného je však nejvyšší dokonalostí kázat po celém světě slávu Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto jsou oddaní skutečnými zástupci Nejvyššího Pána, a cestují tedy po světě přímo jako Nārāyaṇa, protože nosí Nārāyaṇa ve svých srdcích a káží o Jeho slávě. Zástupce Nārāyaṇa je stejně dobrý jako Nārāyaṇa, ale nemá z toho usuzovat — jako māyāvādīni — že se stal Nārāyaṇem. Māyāvādīni obvykle oslovují sannyāsīna jako Nārāyaṇa. Zastávají názor, že pouhým přijetím sannyāsu se člověk ihned vyrovná Nārāyaṇovi neboli stane se Nārāyaṇem Samotným. Vaiṣṇavský závěr je jiný, jak vyjádřil Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura:

sākṣād-dharitvena samasta-śāstrair
uktas tathā bhāvyata eva sadbhiḥ
kinto prabhor yaḥ priya eva tasya
vande guroḥ śrī-caraṇāravindam

Podle vaiṣṇavské filozofie je oddaný stejně dobrý jako Nārāyaṇa nikoliv proto, že by se stal Nārāyaṇem, ale protože je nejdůvěrnějším služebníkem Nārāyaṇa. Takové velké osobnosti jednají jako duchovní mistři pro dobro celého lidstva, a z toho důvodu je třeba duchovního mistra, který káže slávu Nārāyaṇa, přijímat jako Nārāyaṇa a projevovat mu všechnu úctu, která náleží Pánovi.

Verš

maitreya uvāca
pṛthos tat sūktam ākarṇya
sāraṁ suṣṭhu mitaṁ madhu
smayamāna iva prītyā
kumāraḥ pratyuvāca ha

Synonyma

maitreyaḥ uvāca — velký mudrc Maitreya pokračoval; pṛthoḥ — krále Pṛthua; tat — ten; sūktam — védský závěr; ākarṇya — když slyšel; sāram — velice závažný; suṣṭhu — příhodný; mitam — stručný a výstižný; madhu — sladký na poslech; smayamānaḥ — s úsměvem; iva — jako; prītyā — z velkého uspokojení; kumāraḥ — ten, kdo žije v celibátu; pratyuvāca — odpověděl; ha — takto.

Překlad

Velký mudrc Maitreya pokračoval: Když Sanat-kumāra, nejlepší z těch, kdo žijí v celibátu, vyslechl řeč Pṛthua Mahārāje, která byla smysluplná, příhodná, plná výstižných slov a velice sladká na poslech, spokojeně se usmál a začal hovořit.

Význam

Řeč Pṛthua Mahārāje v přítomnosti Kumārů byla chvályhodná z mnoha důvodů. Každý proslov se má skládat z vybraných slov, velice sladkých na poslech a odpovídajících situaci. Taková řeč se označuje jako smysluplná. Proslov Mahārāje Pṛthua všechny tyto podmínky splňoval, protože se jedná o dokonalého oddaného. Je řečeno: yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ — “U toho, kdo s oddaností a neochvějnou vírou v Nejvyšší Osobnost Božství slouží Pánovi, se projeví všechny dobré vlastnosti.” (Bhāg. 5.18.12) Kumārové byli tedy velice spokojeni a Sanat-kumāra začal hovořit.

Verš

sanat-kumāra uvāca
sādhu pṛṣṭaṁ mahārāja
sarva-bhūta-hitātmanā
bhavatā viduṣā cāpi
sādhūnāṁ matir īdṛśī

Synonyma

sanat-kumāraḥ uvāca — Sanat-kumāra řekl; sādhu — svatý; pṛṣṭam — dotaz; mahārāja — můj milý králi; sarva-bhūta — všechny živé bytosti; hita-ātmanā — tím, kdo přeje dobro všem; bhavatā — tebou; viduṣā — učeným; ca — a; api — ačkoliv; sādhūnām — svatých osob; matiḥ — inteligence; īdṛśī — taková.

Překlad

Sanat-kumāra řekl: Můj milý králi Pṛthu, ptáš se mě velice pěkně. Takové otázky přinášejí prospěch všem živým bytostem, zvláště když je kladeš ty, jenž neustále myslíš na dobro ostatních. Ptáš se, přestože víš vše, neboť tak se chovají svaté osoby. Tato inteligence odpovídá tvému postavení.

Význam

Mahārāja Pṛthu byl s transcendentální vědou dobře obeznámený, ale přesto před Kumāry vystupoval, jako by o ní nic nevěděl. Jde o to, že i když je někdo velmi vznešený a všechno ví, má tomu, kdo je výše postavený, klást otázky. Například Arjuna znal veškerou transcendentální vědu, ale přesto se Kṛṣṇy ptal, jako kdyby ji neznal. Také Pṛthu Mahārāja věděl vše, ale před Kumāry vystupoval, jako by nevěděl nic. Otázky, které vznešené osoby kladou Nejvyššímu Pánu nebo Jeho oddaným, jsou totiž určeny pro blaho všech. Proto někdy velké osobnosti zaujímají takovýto postoj a táží se vyšších autorit, neboť neustále myslí na dobro druhých.

Verš

saṅgamaḥ khalu sādhūnām
ubhayeṣāṁ ca sammataḥ
yat-sambhāṣaṇa-sampraśnaḥ
sarveṣāṁ vitanoti śam

Synonyma

saṅgamaḥ — společnost; khalu — jistě; sādhūnām — oddaných; ubhayeṣām — pro oba; ca — také; sammataḥ — rozhodující; yat — který; sambhāṣaṇa — rozhovor; sampraśnaḥ — otázka a odpověď; sarveṣām — všech; vitanoti — zvětšuje; śam — skutečné štěstí.

Překlad

Kdykoliv se sejdou oddaní, jejich rozhovory, otázky a odpovědi mají konečnou platnost pro mluvčího i posluchače. Takové setkání proto přispívá ke skutečnému štěstí všech.

Význam

Naslouchat rozhovorům oddaných je jediný způsob, jak získat mocné poselství Nejvyšší Osobnosti Božství. Například Bhagavad-gītā je známá po celém světě (a zvláště na Západě) již velice dlouho, ale jelikož ji nepředkládali oddaní, žádný účinek se nedostavil. Dokud nebyl založen ISKCON, ani jeden člověk na Západě si nezačal být vědom Kṛṣṇy. Když však byla tatáž Bhagavad-gītā předložena taková, jaká je, prostřednictvím učednické posloupnosti, účinky duchovní realizace se ihned projevily.

Sanat-kumāra, jeden z Kumārů, sdělil Pṛthuovi Mahārājovi, že jeho setkání s mudrci přináší prospěch nejen jemu, ale i Kumārům. Když se Nārada Muni ptal Pána Brahmy na Nejvyšší Osobnost Božství, Brahmā mu poděkoval za příležitost hovořit o Nejvyšším Pánovi. Otázky o Nejvyšší Osobnosti Božství nebo o konečném cíli života, které klade jeden světec druhému světci, tedy vše nabijí duchovní energií. Každý, kdo takových rozhovorů využije, získá prospěch v tomto i v příštím životě.

Slovo ubhayeṣām lze vysvětlit mnoha způsoby. Obecně existují dva druhy lidí — materialisté a transcendentalisté — a oba získávají prospěch z naslouchání rozhovorům oddaných. Materialista těží ze společnosti oddaných tak, že se jeho život usměrní, a to zvýší naději, že se stane oddaným nebo že se v současném životě úspěšně připraví na to, aby pochopil skutečné postavení živé bytosti. Když této příležitosti využije, má pro příští život zaručenu lidskou podobu nebo může dosáhnout úplného osvobození a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Z toho vyplývá, že když se člověk zúčastní rozhovoru oddaných, získá prospěch po hmotné i duchovní stránce. Prospěch získává mluvčí i posluchači, karmī i jñānī. Rozhovor oddaných na duchovní téma prospívá každému bez výjimky. Kumārové tedy přiznali, že takové setkání prospívalo nejen králi, ale i jim samotným.

Verš

asty eva rājan bhavato madhudviṣaḥ
pādāravindasya guṇānuvādane
ratir durāpā vidhunoti naiṣṭhikī
kāmaṁ kaṣāyaṁ malam antar-ātmanaḥ

Synonyma

asti — je; eva — jistě; rājan — ó králi; bhavataḥ — tvoje; madhu-dviṣaḥ — Pána; pāda-aravindasya — lotosových nohou; guṇa-anuvādane — k oslavování; ratiḥ — připoutanost; durāpā — velice obtížné; vidhunoti — smývá; naiṣṭhikī — neochvějná; kāmam — chtivé; kaṣāyam — zvyšování chtivé touhy; malam — špinavé; antaḥ-ātmanaḥ — z hloubi srdce.

Překlad

Sanat-kumāra pokračoval: Můj milý králi, sklon k oslavování lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství již v sobě máš. Této připoutanosti je velmi obtížné dosáhnout, ale jakmile někdo takovou neochvějnou víru v Pána vyvine, automaticky to odstraní chtivé touhy z hloubi jeho srdce.

Význam

satāṁ prasaṅgān mama vīrya-saṁvido
bhavanti hṛt-karṇa-rasāyanāḥ kathāḥ
taj-joṣaṇād āśv apavarga-vartmani
śraddhā ratir bhaktir anukramiṣyati

Styky s oddanými milostí Nejvyšší Osobnosti Božství postupně smývají nečistoty ze srdce materialistického člověka. Stejně jako se stříbro po vyleštění blýská, tak i srdce materialisty se dobrou společností oddaných očistí od chtivých tužeb. Živá bytost ve skutečnosti nemá s hmotným požitkem ani chtivými touhami nic společného. Pouze si představuje, sní během spánku. Díky společnosti čistých oddaných se však probudí, a když pochopí své přirozené postavení věčného služebníka Pána, ihned se bude nacházet ve své slávě. Jelikož Pṛthu Mahārāja seberealizovaný již byl, měl přirozený sklon oslavovat činnosti Nejvyšší Osobnost Božství a Kumārové ho ujistili, že nepřipadá v úvahu, aby se stal obětí iluzorní energie Nejvyššího Pána. Jinými slovy, proces naslouchání o slávě Pána a jejího opěvování je jediným prostředkem, jak zbavit srdce hmotného znečištění. Nikomu se nepodaří odstranit nečistoty ze srdce pomocí karmy, jñāny a yogy, ale jakmile se člověk prostřednictvím oddané služby uchýlí k lotosovým nohám Pána, všechny nečistoty ze srdce bez potíží zmizí.

Verš

śāstreṣv iyān eva suniścito nṛṇāṁ
kṣemasya sadhryag-vimṛśeṣu hetuḥ
asaṅga ātma-vyatirikta ātmani
dṛḍhā ratir brahmaṇi nirguṇe ca yā

Synonyma

śāstreṣu — v písmech; iyān eva — to je jediný; su-niścitaḥ — pozitivní závěr; nṛṇām — lidské společnosti; kṣemasya — nejvyššího dobra; sadhryak — dokonale; vimṛśeṣu — na základě zralé úvahy; hetuḥ — příčina; asaṅgaḥ — odpoutanost; ātma-vyatirikte — tělesné pojetí života; ātmani — k Nejvyšší Duši; dṛḍhā — silná; ratiḥ — připoutanost; brahmaṇi — transcendence; nirguṇe — v Nejvyšším, který je nad hmotnými kvalitami; ca — a; — co.

Překlad

V písmech se po zralé úvaze dochází k závěru, že konečným cílem co se týče dobra lidské společnosti je odpoutanost od tělesného pojetí života a zvýšená, stálá připoutanost k Nejvyššímu Pánu, Jenž je transcendentální, nad kvalitami hmotné přírody.

Význam

Každý člen lidské společnosti usiluje o konečný životní prospěch, ale lidé s tělesným pojetím nemohou konečného cíle dosáhnout a ani nechápou, co jím je. Konečný cíl života popisuje Bhagavad-gītā (2.59): paraṁ dṛṣṭvā nivartate. Když člověk nalezne konečný cíl života, přirozeně se odpoutá od tělesného pojetí. Tento verš naznačuje, že musíme vytrvale zvyšovat svoji připoutanost k Transcendenci (brahmaṇi). To potvrzuje Vedānta-sūtra (1.1.1): athāto brahma-jijñāsā — bez dotazů na Nejvyššího, na Transcendenci, se živá bytost nemůže vzdát připoutanosti k tomuto hmotnému světu. Postupným vývojem přes 8 400 000 životních druhů nelze pochopit konečný cíl života, jelikož ve všech životních druzích silně převládá tělesné pojetí. Athāto brahma-jijñāsā znamená, že abychom se vyprostili z tělesného pojetí, musíme zvyšovat svoji připoutanost k Brahmanu; ptát se na Brahman. Pak můžeme dosáhnout transcendentální oddané služby — śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ. Zvyšovat připoutanost k Brahmanu znamená vykonávat oddanou službu. Ti, kdo jsou připoutaní k neosobnímu Brahmanu, nemohou ve svém postavení zůstat příliš dlouho. Poté, co impersonalisté odmítli tento svět jako mithyā neboli falešný (jagan mithyā), znovu do něho sestoupí, přestože přijali sannyās, aby zvýšili svou připoutanost k Brahmanu. Mnozí yogīni, kteří jsou připoutaní k lokalizovanému aspektu Brahmanu zvanému Paramātmā — velcí mudrci jako Viśvāmitra — také poklesnou, neboť se stávají oběťmi žen. Proto všechny śāstry doporučují zvyšovat připoutanost k Nejvyšší Osobnosti Božství. To je jediný způsob, jak se odpoutat od hmotné existence, a Bhagavad-gītā ho vysvětluje slovy paraṁ dṛṣṭvā nivartate. Člověk může skončit s hmotnými činnostmi, získá-li skutečnou chuť pro oddanou službu. Śrī Caitanya Mahāprabhu prohlásil za konečný cíl života lásku k Bohu (premā pum-artho mahān). Bez zvyšování lásky k Bohu nelze dosáhnout dokonalého transcendentálního postavení.

Verš

sā śraddhayā bhagavad-dharma-caryayā
jijñāsayādhyātmika-yoga-niṣṭhayā
yogeśvaropāsanayā ca nityaṁ
puṇya-śravaḥ-kathayā puṇyayā ca

Synonyma

— ta oddaná služba; śraddhayā — s vírou a přesvědčením; bhagavat-dharma — oddaná služba; caryayā — rozhovory; jijñāsayā — dotazy; adhyātmika — duchovní; yoga-niṣṭhayā — přesvědčením ohledně duchovního pochopení; yoga-īśvara — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; upāsanayā — Jeho uctíváním; ca — a; nityam — pravidelně; puṇya-śravaḥ — posloucháním čeho; kathayā — rozhovory; puṇyayā — zbožnými; ca — také.

Překlad

Připoutanost k Nejvyššímu lze zvýšit oddanou službou, tázáním se na Nejvyšší Osobnost Božství, uplatňováním bhakti-yogy v životě, uctíváním Yogeśvary, Nejvyšší Osobnosti Božství, nasloucháním o slávě Nejvyšší Osobnosti Božství a jejím opěvováním. Tyto činnosti jsou samy o sobě zbožné.

Význam

Slovo yogeśvara může označovat jak Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu, tak i Jeho oddané. V Bhagavad-gītě se objevuje na dvou místech. V osmnácté kapitole (18.78) je Kṛṣṇa popsán jako Nejvyšší Osobnost Božství, Hari, vládce všech mystických sil (yatra yogeśvaraḥ kṛṣṇaḥ). Yogeśvara je také popsán na konci šesté kapitoly (6.47): sa me yuktatamo mataḥ. Slovo yuktatama označuje nejvyšší ze všech yogīnů — oddané, které lze také nazvat yogeśvara. Výraz yogeśvara-upāsanā znamená sloužit čistému oddanému. Narottama dāsa Ṭhākura proto říká: chāḍiyā vaiṣṇava-sevā nistāra pāyeche kebā — bez služby čistému oddanému nelze udělat pokrok v duchovním životě. Prahlāda Mahārāja rovněž řekl:

naiṣāṁ matis tāvad urukramāṅghriṁ
spṛśaty anarthāpagamo yad-arthaḥ
mahīyasāṁ pāda-rajo-'bhiṣekaṁ
niṣkiñcanānāṁ na vṛṇīta yāvat

Je třeba přijmout útočiště u čistého oddaného, který nemá s tímto hmotným světem nic společného a pouze vykonává oddanou službu. Podmínění hmotnými kvalitami lze překonat pouze službou jemu. Tento verš doporučuje (yogeśvara-upāsanayā) sloužit lotosovým nohám nejvyššího yogīna — oddaného. Sloužit nejvyššímu oddanému znamená naslouchat od něho o slávě Nejvyšší Osobnosti Božství. Naslouchání o slávě Nejvyšší Osobnosti Božství z úst čistého oddaného představuje zbožný život. V Bhagavad-gītě (7.28) je rovněž řečeno, že nikdo nemůže oddaně sloužit, aniž by byl zbožný.

yeṣāṁ tv anta-gataṁ pāpaṁ
janānāṁ puṇya-karmaṇām
te dvandva-moha-nirmuktā
bhajanti māṁ dṛḍha-vratāḥ

Abychom se mohli upevnit v oddané službě, musíme se zcela zbavit znečištění hmotnými kvalitami přírody. Prvním předpokladem je ādau gurv-āśrayam — je třeba přijmout pravého duchovního mistra, ptát se ho na své transcendentální předepsané povinnosti (sad-dharma-pṛcchā) a kráčet ve stopách velkých svatých osob, oddaných (sādhu-mārga-anugamanam). To jsou pokyny, které dal ve svém díle Bhakti-rasāmṛta-sindhu Rūpa Gosvāmī.

Pro zvýšení připoutanosti k Nejvyšší Osobnosti Božství tedy musíme přijmout pravého duchovního mistra, učit se od něho způsobům oddané služby a naslouchat transcendentálnímu poselství a oslavování Nejvyššího Pána. Takto je třeba posilovat své přesvědčení ohledně oddané služby; pak můžeme velice snadno zvyšovat připoutanost k Nejvyšší Osobnosti Božství.

Verš

arthendriyārāma-sagoṣṭhy-atṛṣṇayā
tat-sammatānām aparigraheṇa ca
vivikta-rucyā paritoṣa ātmani
vinā harer guṇa-pīyūṣa-pānāt

Synonyma

artha — bohatství; indriya — smysly; ārāma — uspokojování; sa-goṣṭhī — s jejich společníkem; atṛṣṇayā — neochotou; tat — to; sammatānām — jelikož je jimi doporučené; aparigraheṇa — nepřijímáním; ca — také; vivikta-rucyā — znechucení; paritoṣe — štěstí; ātmani — vlastní já; vinā — bez; hareḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství; guṇa — vlastnosti; pīyūṣa — nektar; pānāt — pít.

Překlad

Člověk musí dělat pokrok v duchovním životě tím způsobem, že se nebude stýkat s lidmi, které zajímá pouze uspokojování smyslů a vydělávání peněz. Má se vyhýbat nejen jim, ale i těm, kdo se s nimi stýkají. Život si má uspořádat tak, aby nemohl žít v klidu, aniž by pil nektar oslavování Nejvyšší Osobnosti Božství, Hariho. Znechucen smyslovým požitkem, může takto udělat pokrok.

Význam

V hmotném světě se každý zajímá o peníze a smyslový požitek. Jediným cílem je vydělat co nejvíc peněz a použít je pro uspokojení smyslů. Śrīla Śukadeva Gosvāmī popsal činnosti materialistů takto:

nidrayā hriyate naktaṁ
vyavāyena ca vā vayaḥ
divā cārthehayā rājan
kuṭumba-bharaṇena vā

To je typický příklad materialistických osob. V noci promarňují čas tím, že spí více než šest hodin nebo holdují sexu. Tak vypadají jejich noční činnosti a ráno zase jedou do zaměstnání, jen aby vydělávali peníze. Jakmile mají trochu peněz, začnou kvapně nakupovat věci pro své děti a pro ostatní. Takoví lidé nikdy nechtějí pochopit hodnoty života — co je Bůh, co je individuální duše, jaký má vztah s Bohem a podobně. Vše zdegradovalo do té míry, že i ti, kdo by měli být zbožní, se zajímají také jen o smyslový požitek. Počet materialistů ve věku Kali vzrůstá více než v kterémkoliv jiném věku, a proto ti, kdo se chtějí vrátit domů, zpátky k Bohu, mají nejen sloužit realizovaným duším, ale také opustit společnost materialistů, jejichž jediným cílem je vydělávat peníze a používat je k uspokojování smyslů. Nemají také přijímat cíle materialistů, jimiž jsou peníze a smyslový požitek. Proto je řečeno: bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca (Bhāg. 11.2.42). Aby člověk pokročil v oddané službě, nesmí ho zajímat materialistický způsob života. To, co dává uspokojení oddaným, neoddané nezajímá.

Pouhé odmítání — opuštění společnosti materialistů — ovšem nestačí. Musíme mít nějaké zaměstnání. Někdy člověk toužící po duchovním pokroku odejde z materialistické společnosti na osamělé místo, což je doporučeno zvláště yogīnům. Ani to mu však nepomůže, neboť v mnoha případech tito yogīni také poklesnou. Co se týče jñānīch, ti obvykle poklesnou proto, že nepřijímají útočiště u lotosových nohou Pána. Impersonalisté či voidisté se mohou pouze vyhnout styku s projevenou hmotou, ale nemohou zůstat v transcendenci, aniž by se zaměstnávali oddanou službou. Počátkem oddané služby je naslouchat o slávě Nejvyšší Osobnosti Božství. To doporučuje tento verš: vinā harer guṇa-pīyūṣa-pānāt. Člověk musí pít nektar slávy Nejvyšší Osobnosti Božství, to znamená být neustále zaměstnán nasloucháním o slávě Pána a jejím opěvováním. To je prvořadá metoda vedoucí k pokroku v duchovním životě. Totéž doporučuje Pán Caitanya Mahāprabhu v Caitanya-caritāmṛtě. Touží-li někdo po pokroku v duchovním životě, může se díky velkému štěstí setkat s pravým duchovním mistrem a dozvědět se od něho o Kṛṣṇovi. Tím, že slouží duchovnímu mistrovi i Kṛṣṇovi, obdrží semínko oddané služby (bhakti-latā-bīja), a když ho zaseje do svého srdce a zalévá ho nasloucháním a opěvováním, semínko vyroste v bujnou popínavou rostlinu bhakti (bhakti-latā). Tato rostlina je tak silná, že proniká obaly vesmíru a dostává se do duchovního světa, kde roste dál a dál, až dosáhne útočiště lotosových nohou Kṛṣṇy. Chová se stejně jako obyčejná popínavá rostlina, která se pne vzhůru tak dlouho, dokud se pevně neuchytí na střeše — potom se poklidně rozrůstá a dává požadované ovoce. Skutečnou příčinou zrání tohoto ovoce — nektaru naslouchání o slávě Nejvyšší Osobnosti Božství — je zalévání rostlinky oddané služby nasloucháním a opěvováním. Význam spočívá v tom, že nelze žít mimo společnost oddaných — člověk musí žít mezi oddanými, kde neustále probíhá opěvování Pána a naslouchání o Jeho slávě. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je založeno s tímto cílem — aby stovky středisek ISKCONu mohly dát lidem příležitost naslouchat a opěvovat, přijmout duchovního mistra a přerušit styky s těmi, kdo mají hmotné zájmy. Tak může člověk udělat rozhodný pokrok v návratu domů, zpátky k Bohu.

Verš

ahiṁsayā pāramahaṁsya-caryayā
smṛtyā mukundācaritāgrya-sīdhunā
yamair akāmair niyamaiś cāpy anindayā
nirīhayā dvandva-titikṣayā ca

Synonyma

ahiṁsayā — nenásilím; pāramahaṁsya-caryayā — kráčením ve stopách velkých ācāryů; smṛtyā — vzpomínáním; mukunda — Nejvyšší Osobnost Božství; ācarita-agrya — kázání o činnostech Pána; sīdhunā — nektarem; yamaiḥ — dodržováním usměrňujících zásad; akāmaiḥ — bez hmotných tužeb; niyamaiḥ — přísným dodržováním pravidel a usměrnění; ca — také; api — jistě; anindayā — bez pomlouvání; nirīhayā — jednoduché žití; dvandva — dualita; titikṣayā — snášenlivostí; ca — a.

Překlad

Uchazeč o duchovní pokrok musí být nenásilný, kráčet ve stopách velkých ācāryů, neustále vzpomínat na nektar zábav Nejvyšší Osobnosti Božství, dodržovat usměrňující zásady bez hmotných tužeb a přitom nepomlouvat druhé. Oddaný má žít velmi jednoduchým životem a nerozptylovat se dualitami v podobě překážek — má se je naučit snášet.

Význam

Oddaní jsou ve skutečnosti světci, sādhuové. První kvalifikací sādhua neboli oddaného je ahiṁsā, nenásilí. Ti, jež zajímá cesta oddané služby — návrat domů, zpátky k Bohu — musí nejprve praktikovat ahiṁsu, nenásilí. Sādhu je označen jako titikṣavaḥ kāruṇikāḥ (Bhāg. 3.25.21). Oddaný má být snášenlivý a soucitný k druhým. Když například trpí nějakým příkořím, má ho snášet, ale nemusí již tolerovat, když jím trpí někdo jiný. Celý svět je plný násilí a hlavním zájmem oddaného je toto násilí ukončit, včetně zbytečného zabíjení zvířat. Oddaný je přítelem nejen lidské společnosti, ale všech živých bytostí, neboť vidí všechny jako syny Nejvyšší Osobnosti Božství. Neprohlašuje se za jediného syna Boha a nenechává všechny ostatní zabíjet s představou, že nemají duši. Takovou filozofii čistý oddaný Pána nikdy nezastává. Suhṛdaḥ sarva-dehinām — pravý oddaný je přítel všech živých bytostí. Kṛṣṇa se v Bhagavad-gītě prohlašuje za otce všech životních druhů, a proto je oddaný Kṛṣṇy vždy přítelem všech. To se nazývá ahiṁsā. Takové nenásilí můžeme zastávat jedině tehdy, když kráčíme ve stopách velkých ācāryů, a proto musíme podle naší vaiṣṇavské filozofie následovat velké ācāryi čtyř sampradāyí neboli učednických posloupností.

Snažit se dělat pokroky v duchovním životě mimo učednickou posloupnost je směšné. Proto je řečeno: ācāryavān puruṣo veda — ten, kdo následuje učednickou posloupnost ācāryů, zná věci takové, jaké jsou (Chāndogya Up. 6.14.2). Tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet — aby člověk pochopil transcendentální vědu, musí vyhledat pravého duchovního mistra (Muṇḍaka Up. 1.2.12). Velice důležité je v duchovním životě smṛtyā — neustálé vzpomínání na Kṛṣṇu. Člověk si má uspořádat život takovým způsobem, aby nemohl bez myšlenek na Kṛṣṇu vydržet. Měli bychom žít v Kṛṣṇovi, abychom při jídle, spánku, chůzi i práci spočívali pouze v Kṛṣṇovi. Naše Společnost pro vědomí Kṛṣṇy doporučuje zařídit si život tak, abychom mohli vzpomínat na Kṛṣṇu. Když naši oddaní v ISKCONu vyrábějí vonné tyčinky zvané Spiritual Sky (“Duchovní nebe”), naslouchají zároveň o slávě Kṛṣṇy nebo Jeho oddaných. Śāstra doporučuje: smartavyaḥ satataṁ viṣṇuḥ — na Pána Viṣṇua se má vzpomínat neustále. Vismartavyo na jātucit — na Viṣṇua nemá člověk nikdy zapomenout. To je duchovní způsob života. Smṛtyā. Na Pána můžeme neustále vzpomínat, když o Něm neustále nasloucháme. Tento verš proto doporučuje: mukundācaritāgrya-sīdhunā. Sīdhu znamená “nektar”. Naslouchat o Kṛṣṇovi ze Śrīmad-Bhāgavatamu, Bhagavad-gīty nebo podobné autentické literatury je život ve vědomí Kṛṣṇy. Takového soustředění ve vědomí Kṛṣṇy mohou dosáhnout ti, kdo přísně dodržují pravidla a usměrňující zásady. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy oddaným doporučujeme zpívání šestnácti kol na růženci každý den a následování usměrňujících zásad. To oddanému pomůže dělat soustavný duchovní pokrok v životě.

V tomto verši je rovněž řečeno, že člověk může udělat duchovní pokrok pomocí ovládání smyslů (yamaiḥ). Ovládáním smyslů se může stát svāmīm nebo gosvāmīm. Ten, kdo se honosí tímto supertitulem — svāmī nebo gosvāmī — musí být velice striktní co se týče ovládání svých smyslů. Musí být jejich skutečným pánem. To je možné, když člověk netouží po žádném hmotném smyslovém požitku. Chtějí-li smysly náhodou jednat nezávisle, musí je ovládnout. Když se jednoduše vyhýbáme hmotnému smyslovému požitku, automaticky tím dosáhneme ovládnutí smyslů.

Dalším důležitým bodem v této souvislosti je anindayā — nemáme kritizovat náboženství jiných lidí. Existují různé druhy náboženských systémů pod vlivem různých kvalit hmotné přírody. Ty, které jsou pod vlivem vášně a nevědomosti, nemohou být tak dokonalé jako systém, který je v kvalitě dobra. V Bhagavad-gītě je vše rozděleno do tří kvalitativních kategorií, a proto jsou tak rozděleny i náboženské systémy. Žijí-li téměř všichni lidé v kvalitách vášně a nevědomosti, jejich náboženský systém bude téže kvality. Oddaný má namísto kritizování těchto systémů povzbuzovat jejich stoupence, aby se drželi svých zásad, a postupně tak mohli dospět k náboženství v kvalitě dobra. Bude-li je pouze kritizovat, jeho mysl se tím rozruší; proto má být tolerantní a naučit se potlačovat vzrušení.

Dalším znakem oddaného je nirīhayā, jednoduché žití. Nirīhā znamená “jemný”, “mírný” nebo “jednoduchý”. Oddaný nemá žít příliš okázale a napodobovat materialisty. Doporučuje se mu jednoduché žití a hluboké myšlení. Má přijímat jen tolik, kolik potřebuje, aby udržel hmotné tělo schopné vykonávat oddanou službu. Nemá jíst nebo spát víc, než je zapotřebí. Má jíst, aby žil — ne žít, aby jedl — a spát pouze šest až sedm hodin denně. Dokud máme tělo, podléhá vlivu klimatických změn, nemocí a přirozených potíží; trojímu utrpení hmotné existence. Tomu se nemůžeme vyhnout. Někdy dostáváme dopisy od začínajících oddaných, kteří se ptají, proč onemocněli, když praktikují vědomí Kṛṣṇy. Z tohoto verše by se měli poučit, že musí být snášenliví (dvandva-titikṣayā). Tento svět je světem duality. Neměli bychom si myslet, že když jsme onemocněli, poklesli jsme z vědomí Kṛṣṇy. Vědomí Kṛṣṇy nemohou zastavit žádné hmotné překážky. Pán Śrī Kṛṣṇa proto radí v Bhagavad-gītě (2.14): tāṁs titikṣava bhārata — “Můj milý Arjuno, snaž se prosím všechny tyto nepokoje tolerovat a buď upevněn ve svém jednání ve vědomí Kṛṣṇy.”

Verš

harer muhus tatpara-karṇa-pūra-
guṇābhidhānena vijṛmbhamāṇayā
bhaktyā hy asaṅgaḥ sad-asaty anātmani
syān nirguṇe brahmaṇi cāñjasā ratiḥ

Synonyma

hareḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství; muhuḥ — stále; tat-para — ve vztahu s Nejvyšším Pánem; karṇa-pūra — ozdoba ucha; guṇa-abhidhānena — rozmlouvání o transcendentálních vlastnostech; vijṛmbhamāṇayā — zvyšováním vědomí Kṛṣṇy; bhaktyā — oddaností; hi — jistě; asaṅgaḥ — neznečištěná; sat-asati — hmotný svět; anātmani — v protikladu k duchovnímu pochopení; syāt — má být; nirguṇe — k transcendenci; brahmaṇi — k Nejvyššímu Pánovi; ca — a; añjasā — snadno; ratiḥ — připoutanost.

Překlad

Oddaný má postupně rozvíjet oddanou službu neustálým nasloucháním o transcendentálních vlastnostech Nejvyšší Osobnosti Božství. Pánovy zábavy jsou jako ozdobné šperky na uších oddaných. Oddanou službou a transcendováním hmotných kvalit se lze snadno upevnit v transcendenci, v Nejvyšší Osobnosti Božství.

Význam

Tento verš je uvedený zvláště proto, aby odůvodnil proces naslouchání, který je součástí oddané služby. Oddaný nechce poslouchat nic jiného než náměty týkající se duchovních činností neboli zábav Nejvyšší Osobnosti Božství. Nasloucháním Bhagavad-gītě a Śrīmad-Bhāgavatamu od realizovaných duší můžeme posílit svůj sklon k oddané službě. Čím více nasloucháme realizovaným duším, tím větší děláme pokrok ve své oddanosti. Čím více pokročíme v oddanosti, tím více se odpoutáme od hmotného světa. Čím více se odpoutáme od hmotného světa — jak doporučoval Pán Caitanya Mahāprabhu — tím více zvětšíme připoutanost k Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto oddaný, který si skutečně přeje udělat pokrok v oddané službě a vrátit se domů, zpátky k Bohu, musí ztratit zájem o smyslový požitek a styky s lidmi, kteří prahnou po penězích a uspokojování smyslů. Taková je rada Pána Caitanyi Mahāprabhua:

niṣkiñcanasya bhagavad-bhajanonmukhasya
pāraṁ paraṁ jigamiṣor bhava-sāgarasya
sandarśanaṁ viṣayiṇām atha yoṣitāṁ ca
hā hanta hanta viṣa-bhakṣaṇato 'py asādhu

(Cc. Madhya 11.8)

Slovo brahmaṇi, použité v tomto verši, vykládají impersonalisté a profesionální přednašeči Bhāgavatamu — kteří jsou většinou zastánci kastovního systému na základě démonského rodného práva — jako neosobní Brahman. Nedokáží to však uvést v soulad se slovy bhaktyā a guṇābhidhānena. Podle impersonalistů neexistují v neosobním Brahmanu žádné transcendentální vlastnosti, a proto bychom měli pochopit, že brahmaṇi znamená “v Nejvyšší Osobnosti Božství”. Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, jak uznal Arjuna v Bhagavad-gītě, a proto kdekoliv je použito slova brahma, musí označovat Kṛṣṇu, nikoliv neosobní záři Brahmanu. Brahmeti paramātmeti bhagavān iti śabdyate (Bhāg. 1.2.11). Brahman, Paramātmā a Bhagavān mohou být společně považováni za Brahman, ale v souvislosti se slovem bhakti nebo se vzpomínáním na transcendentální vlastnosti se nejedná o neosobní Brahman, ale o Nejvyšší Osobnost Božství.

Verš

yadā ratir brahmaṇi naiṣṭhikī pumān
ācāryavān jñāna-virāga-raṁhasā
dahaty avīryaṁ hṛdayaṁ jīva-kośaṁ
pañcātmakaṁ yonim ivotthito ’gniḥ

Synonyma

yadā — když; ratiḥ — připoutanost; brahmaṇi — k Nejvyššímu Pánu; naiṣṭhikī — stálá; pumān — osoba; ācāryavān — zcela odevzdaná duchovnímu mistrovi; jñāna — poznání; virāga — odpoutanosti; raṁhasā — silou; dahati — spaluje; avīryam — neschopné; hṛdayam — v srdci; jīva-kośam — pokryv duše; pañca-ātmakam — pět prvků; yonim — zdroj zrození; iva — jako; utthitaḥ — vycházející; agniḥ — oheň.

Překlad

Když se živá bytost — která je umístěná v srdci těla a pokrytá pěti prvky — milostí duchovního mistra a probuzením poznání a odpoutanosti trvale připoutá k Nejvyšší Osobnosti Božství, spálí své hmotné okolí právě tak, jako oheň spaluje dřevo, ze kterého vychází.

Význam

Je řečeno, že individuální duše (jīvātmā) i Paramātmā žijí společně v oblasti srdce. Vedy uvádí: hṛdi hy ayam ātmā — jak duše, tak Nadduše žijí v srdci. Individuální duše dosáhne osvobození, když opustí hmotné srdce neboli když ho očistí, aby zduchovnělo. Uvedený příklad je velmi výstižný: yonim ivotthito 'gniḥ. Agni, oheň, vychází ze dřeva a sám toto dřevo zcela zničí. Když živá bytost zvyšuje svou připoutanost k Nejvyšší Osobnosti Božství, připomíná oheň. Planoucí oheň se projevuje šířením tepla a světla, a podobně živá bytost — je-li v srdci osvícena plným duchovním poznáním a odpoutána od hmotného světa — spálí své hmotné pokryvy z pěti prvků (země, vody, ohně, vzduchu a éteru) a osvobodí se od pěti druhů hmotné připoutanosti: nevědomosti, falešného egoismu, připoutanosti k hmotnému světu, závisti a pohrouženosti do hmotného vědomí. Slovo pañcātmakam se proto vztahuje buď na pět prvků, nebo na pět obalů hmotných nečistot. Když to vše spálí na prach planoucí oheň poznání a odpoutanosti, živá bytost je upevněna v oddané službě Nejvyšší Osobnosti Božství. Dokud nepřijme útočiště u pravého duchovního mistra a nerozvine na základě jeho pokynů připoutanost ke Kṛṣṇovi, nemůže odstranit pět pokryvů z hmotného srdce. Živá bytost je soustředěná v srdci a vyprostit ji z něho znamená osvobodit ji. Takový je postup. Je třeba se uchýlit k pravému duchovnímu mistrovi, na základě jeho pokynů rozšiřovat své poznání, které přináší oddaná služba, odpoutat se od hmotného světa, a tak dosáhnout osvobození. Pokročilý oddaný tedy nežije v hmotném, ale v duchovním těle, stejně jako je vyschlý kokos oddělen od kokosové skořápky, přestože je v ní. Tělo čistého oddaného se proto nazývá cin-maya-śarīra, “zduchovnělé tělo”. Toto tělo nemá nic společného s hmotnými činnostmi, a proto je oddaný trvale osvobozený (brahma-bhūyāya kalpate), jak dokládá Bhagavad-gītā (14.26). Totéž potvrzuje i Śrīla Rūpa Gosvāmī:

īhā yasya harer dāsye
karmaṇā manasā girā
nikhilāsv apy avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate

“Ten, kdo plně zaměstnává své tělo, mysl a slova ve službě Pánu, je osvobozený ještě v tomto těle, bez ohledu na postavení, ve kterém se nachází.”

Verš

dagdhāśayo mukta-samasta-tad-guṇo
naivātmano bahir antar vicaṣṭe
parātmanor yad-vyavadhānaṁ purastāt
svapne yathā puruṣas tad-vināśe

Synonyma

dagdha-āśayaḥ — když jsou všechny hmotné touhy spáleny; mukta — osvobozená; samasta — všechny; tat-guṇaḥ — vlastnosti ve spojení s hmotou; na — ne; eva — jistě; ātmanaḥ — duše nebo Nadduše; bahiḥ — vnější; antaḥ — vnitřní; vicaṣṭe — jednání; para-ātmanoḥ — Nadduše; yat — ten; vyavadhānam — rozdíl; purastāt — jaký byl na počátku; svapne — ve snu; yathā — jako; puruṣaḥ — osoba; tat — to; vināśe — je ukončeno.

Překlad

Když se živá bytost zbaví všech hmotných tužeb a osvobodí od všech hmotných vlastností, transcenduje rozdíly mezi vnějšími a vnitřními činnostmi. Tehdy zaniká rozdíl mezi duší a Nadduší, který existoval před dosažením seberealizace. Jakmile sen skončí, rozdíl mezi snem a snící osobou se vytratí.

Význam

Śrīla Rūpa Gosvāmī popisuje, že člověk se musí zbavit všech hmotných tužeb (anyābhilāṣitā-śūnyam). Potom již nemá zapotřebí spekulativního poznání či plodonosných činností a znamená to, že je osvobozený od hmotného těla. Již dříve jsme uvedli příklad kokosu, který vyschne a oddělí se od své vnější skořápky. To je stádium osvobození. Śrīmad-Bhāgavatam (2.10.6) uvádí, že mukti (osvobození) znamená svarūpeṇa vyavasthitiḥ — spočívat ve svém původním, přirozeném postavení. Dokud se člověk nachází v tělesném pojetí života, jsou přítomné všechny hmotné touhy. Jakmile však zrealizuje, že je věčným služebníkem Kṛṣṇy, jeho touhy již nejsou hmotné. Oddaný jedná s tímto vědomím. Skutečné osvobození nastane se zmizením všech hmotných tužeb, které se pojí s tělem.

Když je člověk osvobozený od hmotných vlastností, nedělá nic pro uspokojení vlastních smyslů. Tehdy jsou všechny jeho činnosti absolutní. V podmíněném stavu existují dva druhy činností — člověk jedná v zájmu těla, ale zároveň tak, aby se osvobodil. Když se oddaný zcela oprostí od všech hmotných tužeb a hmotných vlastností, transcenduje dualitu jednání pro tělo a duši. Pak zcela překoná tělesné pojetí života. Śrīla Rūpa Gosvāmī proto říká:

īhā yasya harer dāsye
karmaṇā manasā girā
nikhilāsv apy avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate

Člověk zcela upevněný ve službě Pánu je osvobozený v jakémkoliv životním postavení a nazývá se jīvan-muktaḥ, “osvobozený ještě v tomto těle”. V takovém osvobozeném stavu neexistuje rozdíl mezi jednáním pro uspokojení smyslů a jednáním pro osvobození. Je-li někdo osvobozený od tužeb po smyslovém požitku, nemusí již trpět reakcemi v podobě nářku či iluze. Činnosti, které vykonávají karmī a jñānī, přinášejí nářek a iluzi, ale seberealizovaná osvobozená osoba, která jedná pouze v zájmu Nejvyšší Osobnosti Božství, nic takového neprožívá. To je stádium jednoty neboli splynutí s Nejvyšší Osobností Božství. Znamená to, že individuální duše si ponechává svoji individualitu a zároveň již nemá žádné oddělené zájmy. Je plně zapojená do služby Pánu a nezajímá se o uspokojování svých smyslů; proto vidí pouze Nejvyšší Osobnost Božství, a nikoliv sebe. Její osobní zájem zcela zaniká. Když se člověk probudí ze sna, jeho sen zmizí. Během snění se mohl považovat za krále, vidět svůj královský majetek, vojáky atd., ale když jeho sen skončí, vidí jen sebe samotného. Stejně tak osvobozená osoba chápe, že je nedílnou částí Nejvyššího Pána, která jedná v souladu s Jeho touhou, a proto mezi nimi neexistuje rozdíl, přestože si oba ponechávají svou individualitu. Nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām. To je dokonalé pojetí jednoty ve vztahu k Nadduši a duši.

Verš

ātmānam indriyārthaṁ ca
paraṁ yad ubhayor api
saty āśaya upādhau vai
pumān paśyati nānyadā

Synonyma

ātmānam — duše; indriya-artham — pro smyslový požitek; ca — a; param — transcendentální; yat — to; ubhayoḥ — obojí; api — jistě; sati — v postavení; āśaye — hmotné touhy; upādhau — označení; vai — jistě; pumān — osoba; paśyati — vidí; na anyadā — ne jinak.

Překlad

Když duše žije pro smyslový požitek, vytváří rozličné touhy, a z toho důvodu podléhá různým označením. Je-li však v transcendentálním postavení, nezajímá se již o nic kromě vyplňování tužeb Pána.

Význam

Duše pokrytá hmotnými touhami zároveň podléhá označením, které se vztahují k jejímu tělu. Pokládá se proto za zvíře, člověka, poloboha, ptáka a podobně. Falešné pojetí totožnosti, které je výsledkem falešného egoismu, ji ovlivňuje mnoha způsoby, a jelikož ji pokrývají iluzorní hmotné touhy, rozlišuje mezi hmotou a duchem. Když tohoto rozlišování zanechá, přestane pro ni rozdíl mezi hmotou a duší existovat. Pak je duše jediným vládnoucím činitelem. Dokud ji pokrývají hmotné touhy, považuje se za vládce a poživatele. Z tohoto důvodu jedná pro uspokojení smyslů a podléhá hmotným bolestem, štěstí a neštěstí. Když se však tohoto pojetí života zbaví, přestane označením podléhat a vidí vše jako duchovní, ve spojení s Nejvyšším Pánem. To vysvětluje Śrīla Rūpa Gosvāmī ve svém Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.255):

anāsaktasya viṣayān
yathārham upayuñjataḥ
nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe
yuktaṁ vairāgyam ucyate

Osvobozenou osobu nepoutá nic hmotného, žádný smyslový požitek. Chápe, že vše je spojeno s Nejvyšším Pánem a vše je třeba zaměstnat ve službě Jemu. Ničeho se proto nezříká. Pro paramahaṁsu nepřipadá v úvahu se něčeho zříci, neboť ví, jak vše zaměstnat ve službě Pánu. Původně je vše duchovní; nic není hmotné. V Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 8.274) je rovněž vysvětleno, že mahā-bhāgavata, vysoce pokročilý oddaný, nevidí nic jako hmotu:

sthāvara-jaṅgama dekhe, nā dekhe tāra mūrti
sarvatra haya nija iṣṭa-deva-sphūrti

Přestože vidí stromy, hory a jiné živé bytosti, které se pohybují z místa na místo, vnímá vše jako stvoření Nejvyššího Pána, a v tom smyslu vidí pouze stvořitele, a nikoliv stvořené. To znamená, že již nerozlišuje mezi stvořeným a stvořitelem. Ve všem vidí pouze Nejvyšší Osobnost Božství. Vidí Kṛṣṇu ve všem a vše v Kṛṣṇovi. To je skutečná jednota.

Verš

nimitte sati sarvatra
jalādāv api pūruṣaḥ
ātmanaś ca parasyāpi
bhidāṁ paśyati nānyadā

Synonyma

nimitte — kvůli příčinám; sati — je; sarvatra — všude; jala-ādau api — voda a jiné látky zprostředkující odraz; pūruṣaḥ — osoba; ātmanaḥ — sebe; ca — a; parasya api — někoho jiného; bhidām — rozlišování; paśyati — vidí; na anyadā — neexistuje jiný důvod.

Překlad

Jedině kvůli různým příčinám vidí osoba rozdíl mezi sebou a druhými, stejně jako se odraz těla jeví jinak na vodě, na oleji či v zrcadle.

Význam

Duše je jedna, Nejvyšší Osobnost Božství, a projevuje se v expanzích svāṁśa a vibhinnāṁśa. Jīvy jsou expanze vibhinnāṁśa, zatímco různé inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství jsou expanze svāṁśa. Existují tedy různé energie Nejvyššího Pána a jejich různé expanze. Z různých důvodů se jeden a tentýž princip, Nejvyšší Osobnost Božství, expanduje různými způsoby. Toto pochopení je skutečné poznání. Když je však živá bytost zastřena tělem, sestávajícím z označení (upādhi), pak vidí rozdíly, stejně jako člověk vidí rozdíly ve svém odrazu na vodě, na oleji a v zrcadle. Předmět odražený na vodní hladině vypadá jako pohybující se, odráží-li se na ledu, jeví se nehybně, a odráží-li se na oleji, vypadá mlhavě. Předmět je stále jeden, ale za různých podmínek vypadá různě. Po odstranění kvalitativního činitele zůstane jen jedna věc. Člověk, který dosáhne praktikováním bhakti-yogy dokonalého životního stádia (paramahaṁsa), vidí všude pouze Kṛṣṇu. Nic jiného pro něho neexistuje.

Kvůli různým příčinám je tedy živou bytost možné vidět v různých podobách — jako zvíře, člověka, poloboha, strom a podobně. Každá živá bytost je ve skutečnosti okrajovou energií Nejvyššího Pána. V Bhagavad-gītě (5.18) je proto řečeno, že ten, kdo opravdu vidí duši, nerozlišuje mezi učeným brāhmaṇou, psem, slonem nebo krávou. Paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ. Skutečně učený člověk vidí pouze živou bytost, nikoliv vnější obal. Rozlišování je tedy výsledkem různé karmy, plodonosných činností, a když tyto činnosti ukončíme a změníme je v oddanou službu, můžeme pochopit, že se bez ohledu na podobu od nikoho nelišíme. To je možné jedině ve vědomí Kṛṣṇy. V tomto hnutí jsou lidé různých ras ze všech částí světa, a jelikož se považují za služebníky Nejvyšší Osobnosti Božství, nerozlišují mezi černým a bílým nebo žlutým a rudým. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je tedy jediným prostředkem, jak živé bytosti zbavit všech označení.

Verš

indriyair viṣayākṛṣṭair
ākṣiptaṁ dhyāyatāṁ manaḥ
cetanāṁ harate buddheḥ
stambas toyam iva hradāt

Synonyma

indriyaiḥ — smysly; viṣaya — smyslové předměty; ākṛṣṭaiḥ — přitahované; ākṣiptam — vzrušená; dhyāyatām — když na ně neustále myslí; manaḥ — mysl; cetanām — vědomí; harate — je ztraceno; buddheḥ — inteligence; stambaḥ — vysoká stébla; toyam — vodu; iva — jako; hradāt — z jezera.

Překlad

Když jsou mysl a smysly přitahované smyslovými předměty za účelem požitku, mysl to vzruší. Výsledkem neustálého přemýšlení o smyslových předmětech je, že živá bytost téměř ztratí své skutečné vědomí, stejně jako vzrostlé rákosí postupně vysuší všechnu vodu z jezera.

Význam

Tento verš velice pěkně vysvětluje, jak se naše původní vědomí Kṛṣṇy znečišťuje a jak postupně téměř zapomeneme na svůj vztah s Nejvyšším Pánem. Jeden z předchozích veršů doporučuje zůstávat neustále ve styku s oddanou službou Pánu, aby planoucí oheň oddané služby mohl postupně spálit na prach všechny hmotné touhy, a my se mohli osvobodit od opakovaného zrození a smrti. To je rovněž způsob, jak si můžeme nepřímo udržovat pevnou víru v lotosové nohy Nejvyšší Osobnosti Božství. Když mysli dovolíme neustále myslet na smyslový požitek, stane se příčinou našeho hmotného otroctví. Je-li mysl plná myšlenek na uspokojování smyslů, pak přestože toužíme po vědomí Kṛṣṇy, nemůžeme kvůli svému zvyku na smyslový požitek zapomenout. Přijme-li někdo sannyās, ale nedokáže ovládat mysl, bude i nadále myslet na předměty smyslového požitku — rodinu, společnost, drahý dům a podobně. I když odejde do Himalájí nebo do lesa, jeho mysl bude i nadále upřena na uspokojování smyslů, a to ovlivní jeho inteligenci. Je-li ovlivněna inteligence, člověk postupně ztratí svou původní chuť pro vědomí Kṛṣṇy.

Zde uvedený příklad je velice výstižný. Pokud velké jezero ze všech stran obklopuje vysoká tráva kuśa, jejíž stébla se podobají sloupům, jeho voda časem vyschne. Stejným způsobem vysychá čistá voda vědomí, když přibývá vysokých stébel hmotných tužeb. Proto je třeba hned na začátku tato stéba trávy kuśa vytrhat a zahodit. Śrī Caitanya Mahāprabhu učil, že pokud se hned zpočátku nezbavíme nežádoucí trávy na rýžovištích, bude spotřebovávat hnojivo a vodu, a rýže uschne. Hmotná touha po smyslovém požitku je příčinou našeho pádu do tohoto hmotného světa, a proto nás sužuje trojí utrpení a opakované zrození, smrt, stáří a nemoc. Pokud však své touhy nasměrujeme k transcendentální láskyplné službě Pánu, očistí se. Touhy nemůžeme zabít — musíme je očistit od různých označení. Budeme-li si neustále myslet, že jsme příslušníky určitého národa, společnosti či rodiny, a ustavičně o nich uvažovat, úplně se zapleteme do podmíněného života zrození a smrti. Vztáhneme-li však své touhy na službu Pánu, očistí se, a tak se okamžitě zbavíme hmotného znečištění.

Verš

bhraśyaty anusmṛtiś cittaṁ
jñāna-bhraṁśaḥ smṛti-kṣaye
tad-rodhaṁ kavayaḥ prāhur
ātmāpahnavam ātmanaḥ

Synonyma

bhraśyati — je ztracené; anusmṛtiḥ — když myslí neustále; cittam — vědomí; jñāna-bhraṁśaḥ — zbavena skutečného poznání; smṛti-kṣaye — zničením paměti; tat-rodham — zastavení tohoto procesu; kavayaḥ — velcí učenci; prāhuḥ — jsou toho názoru; ātma — duše; apahnavam — zničení; ātmanaḥ — duše.

Překlad

Když se duše odchýlí od svého původního vědomí, ztratí schopnost vzpomenout si na své předchozí postavení nebo poznat současné. Jakmile pozbyde paměti, pak všechno získané poznání spočívá na falešných základech. V tomto případě učenci považují duši za ztracenou.

Význam

Živá bytost, duše, existuje vždy a je věčná. Nemůže být ztracena, ale učenci ji považují za ztracenou, když nejedná se skutečným poznáním. To je rozdíl mezi zvířaty a lidmi. Podle méně inteligentních filozofů nemají zvířata duši, ale ve skutečnosti ji mají. Kvůli naprosté nevědomosti zvířat se však zdá, že své duše ztratila. Bez duše se tělo nemůže pohybovat. To je rozdíl mezi živým a mrtvým tělem. Když z těla odejde duše, je označováno za mrtvé. Duše je považována za ztracenou, pokud neprojevuje náležité poznání. Naším původním vědomím je vědomí Kṛṣṇy, neboť jsme nedílnými částmi Kṛṣṇy. Jakmile se toto vědomí odchýlí, živá bytost je přemístěna do hmotného prostředí, které znečistí její původní vědomí. Začne se považovat za výtvor hmotných prvků a zapomene na své skutečné postavení nedílné části Nejvyšší Osobnosti Božství, stejně jako člověk zapomene ve spánku na svou totožnost. Když jsou tedy pozastaveny činnosti pravého vědomí, veškeré jednání ztracené duše probíhá na falešném základě. V současné době jedná lidská civilizace s falešným tělesným pojetím totožnosti; proto lze říci, že lidé současného věku ztratili své duše, a v tom ohledu nejsou o nic lepší než zvířata.

Verš

nātaḥ parataro loke
puṁsaḥ svārtha-vyatikramaḥ
yad-adhy anyasya preyastvam
ātmanaḥ sva-vyatikramāt

Synonyma

na — ne; ataḥ — poté; parataraḥ — větší; loke — v tomto světě; puṁsaḥ — živých bytostí; sva-artha — zájem; vyatikramaḥ — překážka; yat-adhi — více než to; anyasya — druhých; preyastvam — být zajímavější; ātmanaḥ — pro duši; sva — vlastní; vyatikramāt — překážkou.

Překlad

Neexistuje větší překážka, která by bránila vlastnímu zájmu živé bytosti, než sklon považovat jiné záležitosti za příjemnější, než je vlastní seberealizace.

Význam

Lidský život je zvláště určen pro seberealizaci. “Sebe” se vztahuje na Nejvyšší Já a individuální já; Nejvyšší Osobnost Božství a živou bytost. Jakmile se však člověk začne více zajímat o tělo a jeho uspokojování, vytváří si na cestě seberealizace překážky. Pod vlivem māyi čím dál více usiluje o smyslový požitek, který je v tomto světě uchazečům o seberealizaci zakázán. Namísto snahy o smyslový požitek má člověk zaměřit své činnosti na uspokojování smyslů Nejvyšší Duše. Vše, co dělá v rozporu s touto zásadou, je bezpochyby proti jeho vlastnímu zájmu.

Verš

arthendriyārthābhidhyānaṁ
sarvārthāpahnavo nṛṇām
bhraṁśito jñāna-vijñānād
yenāviśati mukhyatām

Synonyma

artha — na bohatství; indriya-artha — pro uspokojení smyslů; abhidhyānam — když neustále myslí; sarva-artha — čtyři druhy úspěchu; apahnavaḥ — ničivý; nṛṇām — lidské společnosti; bhraṁśitaḥ — zbavená; jñāna — poznání; vijñānāt — oddané služby; yena — tím vším; āviśati — vstupuje; mukhyatām — do nehybného života.

Překlad

Pokud každý v lidské společnosti neustále myslí na to, jak vydělat peníze a jak je použít pro smyslový požitek, ničí to zájmy všech. Živá bytost zbavená poznání a oddané služby pak vstupuje do takových životních druhů, jako jsou stromy a kameny.

Význam

Jñāna neboli poznání znamená chápat své původní, přirozené postavení a vijñāna se vztahuje na praktické uplatnění tohoto poznání v životě. Od živé bytosti v lidské podobě se očekává, že s pomocí duchovního mistra a śāster dosáhne úrovně jñāny a vijñāny, ale pokud to neučiní, přestože k tomu má tak velkou příležitost — jinými slovy, pokud této příležitosti zneužije — potom se v příštím životě zaručeně narodí v druzích nehybných živých bytostí. Mezi nehybné živé bytosti patří kopce, hory, stromy, rostliny a podobně. Toto životní stádium se nazývá śuṇyatām nebo mukhyatām, což znamená ukončení všech činností. Filozofové zastávající ukončení všech činností se nazývají śūnyavādī. Naše činnosti se mají přirozeným způsobem postupně změnit v oddanou službu, ale jistí filozofové se místo očištění svých činností snaží vše ukončit, zanechat všech činností. Takovou nečinnost projevují stromy a hory a je určitým trestem, který udělují přírodní zákony. Pokud náležitě nevykonáváme své životní poslání co se týče seberealizace, příroda nás potrestá nečinností — dostaneme podoby stromů a hor. Proto tento verš zavrhuje činnosti zaměřené na smyslový požitek. Ten, kdo neustále myslí na to, jak vydělávat peníze a uspokojovat smysly, je na sebevražedné cestě. Na této cestě se ve skutečnosti nachází celá lidská společnost. Lidé jsou za každou cenu odhodlaní vydělat peníze, nebo je vyžebrat, půjčit si či ukrást, a použít je pro smyslový požitek. Taková civilizace je tou největší překážkou na cestě seberealizace.

Verš

na kuryāt karhicit saṅgaṁ
tamas tīvraṁ titīriṣuḥ
dharmārtha-kāma-mokṣāṇāṁ
yad atyanta-vighātakam

Synonyma

na — ne; kuryāt — jednat; karhicit — kdykoliv; saṅgam — společnost; tamaḥ — nevědomost; tīvram — velkou rychlostí; titīriṣuḥ — ti, kdo chtějí překonat nevědomost; dharma — náboženství; artha — hospodářský rozvoj; kāma — smyslový požitek; mokṣāṇām — osvobození; yat — to, co; atyanta — velice; vighātakam — překážka.

Překlad

Ti, kdo mají silnou touhu překonat oceán hmotné existence, se nesmějí stýkat s kvalitou nevědomosti, neboť hedonistické činnosti jsou těmi největšími překážkami v realizaci náboženských zásad, hospodářského rozvoje, usměrněného uspokojování smyslů a osvobození.

Význam

Čtyři principy života dovolují lidem žít podle náboženských zásad, vydělávat peníze podle příslušného postavení ve společnosti, usměrněně si užívat smyslových předmětů prostřednictvím smyslů a spět k osvobození od této hmotné připoutanosti. Dokud máme tělo, nemůžeme se všech těchto hmotných zájmů zcela zbavit. Zároveň se ovšem nedoporučuje jednat pouze pro smyslový požitek — vydělávat peníze pouze s tímto cílem a obětovat mu všechny náboženské zásady. Současná lidská civilizace se o náboženské zásady nestará; zato se velmi zajímá o hospodářský rozvoj bez náboženských zásad. Řezníci na jatkách si jistě snadno vydělají peníze, ale takové zaměstnání se s náboženskými zásadami neshoduje. Existuje také mnoho nočních klubů a nevěstinců, které nabízejí smysový požitek a sex. Sex je samozřejmě dovolen v manželství, ale prostituce je zakázána, neboť všechny činnosti mají vést ke konečnému osvobození z hmotné existence. Stejné je to v případě obchodů s alkoholem — i když je vláda může povolit, neznamená to, že se mají otevírat neomezeně a že se má pašovat nedovolený alkohol. Povolení se vydávají kvůli omezení. Nikdo nemusí mít povolení na cukr, pšenici či mléko, neboť tyto suroviny není nutné omezovat. Jinými slovy, člověku se doporučuje nedělat věci, které by bránily jeho soustavnému pokroku na cestě duchovního života a osvobození. Védský způsob uspokojování smyslů je proto naplánován tak, aby se člověk mohl hospodářsky rozvíjet, užívat si smyslového požitku, a přesto nakonec dosáhnout osvobození. Védská civilizace nám nabízí veškeré poznání v śāstrách, a pokud budeme žít usměrněným životem podle pokynů śāster a gurua, všechny naše hmotné touhy se vyplní a zároveň budeme moci spět k osvobození.

Verš

tatrāpi mokṣa evārtha
ātyantikatayeṣyate
traivargyo ’rtho yato nityaṁ
kṛtānta-bhaya-saṁyutaḥ

Synonyma

tatra — tam; api — také; mokṣaḥ — osvobození; eva — jistě; arthe — za účelem; ātyantikatayā — nejdůležitější; iṣyate — přijaté tímto způsobem; trai-vargyaḥ — tři zbývající: náboženství, hospodářský rozvoj a smyslový požitek; arthaḥ — zájem; yataḥ — odkud; nityam — pravidelně; kṛta-anta — smrt; bhaya — strach; saṁyutaḥ — připoutaný.

Překlad

Ze čtyř principů — náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození — je třeba brát osvobození velice vážně. Zbývající tři budou zničeny působením přísného zákona přírody — smrti.

Význam

Mokṣu neboli osvobození je třeba brát velice vážně, byť i na úkor zbývajících tří principů. Jak prohlásil Sūta Gosvāmī na počátku Śrīmad-Bhāgavatamu, náboženské zásady nejsou založeny na úspěchu v hospodářském rozvoji. Jelikož velice lpíme na smyslovém požitku, přicházíme za Bohem — do chrámu nebo do kostelů — z určitých ekonomických důvodů. Hospodářský rozvoj ovšem také neznamená smyslový požitek. Vše má být uspořádáno takovým způsobem, abychom dosáhli osvobození. Z toho důvodu je zde osvobození (mokṣa) zdůrazněné. Zbývající tři principy jsou hmotné, a proto podléhají zničení. I když se nějakým způsobem dopracujeme k velkému bankovnímu kontu a budeme vlastnit mnoho hmotných věcí, smrt učiní všemu konec. V Bhagavad-gītě je řečeno, že smrt je Nejvyšší Osobnost Božství — Pán, který nakonec odebere vše, co materialista získal. Jako hlupáci se o to nestaráme — nebojíme se smrti a neuvažujeme o tom, že nám vezme vše, čeho jsme nabyli prostřednictvím dharmy, arthy a kāmy. Díky dharmě, zbožným činnostem, můžeme být povýšeni na nebeské planety, ale to neznamená svobodu od zrození, smrti, stáří a nemoci. Z toho je zřejmé, že své zájmy v rámci traivargyi — náboženských zásad, hospodářského rozvoje a smyslového požitku — můžeme obětovat, ale nikoliv snahu o osvobození. Bhagavad-gītā (4.9) ohledně osvobození říká: tyaktvā dehaṁ punar janma naiti. Osvobození znamená, že po opuštění tohoto těla nemusíme přijmout další hmotné tělo. Pro impersonalisty osvobození znamená splynout s neosobním Brahmanem. To ale ve skutečnosti není mokṣa, neboť z tohoto neosobního postavení musíme znovu poklesnout do hmotného světa. Měli bychom proto vyhledat útočiště u Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, a oddaně Mu sloužit. To je skutečné osvobození. Nemáme tedy zdůrazňovat zbožné činnosti, hospodářský rozvoj a smyslový požitek, ale zajímat se o to, jak se přiblížit k Pánu Viṣṇuovi, který sídlí na duchovních planetách, z nichž nejvyšší je Goloka Vṛndāvana, kde žije Pán Kṛṣṇa. Toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je tudíž největším darem pro ty, kdo skutečně touží po osvobození.

Verš

pare ’vare ca ye bhāvā
guṇa-vyatikarād anu
na teṣāṁ vidyate kṣemam
īśa-vidhvaṁsitāśiṣām

Synonyma

pare — na vyšší životní úrovni; avare — na nižší životní úrovni; ca — a; ye — ta všechna; bhāvāḥ — pojetí; guṇa — hmotné kvality; vyatikarāt — vzájemným působením; anu — následující; na — nikdy; teṣām — jich; vidyate — existuje; kṣemam — trvalý stav; īśa — Nejvyšší Pán; vidhvaṁsita — zničená; āśiṣām — požehnání.

Překlad

Různé vyšší životní úrovně přijímáme jako požehnání a odlišujeme je od nižších, ale měli bychom vědět, že takové rozdíly existují pouze ve vztahu k vzájemnému působení kvalit hmotné přírody. Ve skutečnosti tyto životní stavy neexistují trvale, neboť je nejvyšší vládce všechny zničí.

Význam

Ve své hmotné existenci přijímáme vyšší životní podobu jako požehnání a nižší podobu jako prokletí. Toto dělení na “vyšší” a “nižší” však trvá pouze po dobu vzájemného působení různých hmotných kvalit (guṇ). Svými dobrými činnostmi jsme povýšeni na vyšší planetární systémy nebo vyšší životní úroveň (kterou představuje dobré vzdělání, krásné tělo atd.). To jsou výsledky zbožných činností. Kvůli bezbožným činnostem zůstaneme negramotní, obdržíme ošklivá těla, budeme žít v chudobě a podobně. Všechny tyto životní stavy jsou však řízeny zákony hmotné přírody prostřednictvím vzájemného působení kvalit dobra, vášně a nevědomosti. Tyto kvality ovšem přestanou působit v době zničení celého vesmírného projevu. Pán proto říká v Bhagavad-gītě (8.16):

ābrahma-bhuvanāl lokāḥ
punar āvartino 'rjuna
mām upetya tu kaunteya
punar janma na vidyate

I když se díky rozvoji vědeckého poznání či životu podle náboženských zásad (vykonáváním velkých obětí a plodonosných činností) povýšíme na nejvyšší planetární systém, v době zničení i tyto planety a život na nich zaniknou. Slova īśa-vidhavaṁsitāśiṣām zde vyjadřují, že všechna taková požehnání budou zničena nejvyšším vládcem. Nic nás neochrání. Naše těla — ať už na této či jiné planetě — podlehnou zkáze a my budeme muset znovu zůstat po milióny let v bezvědomém stavu v těle Mahā-Viṣṇua, pak se při novém stvoření opět narodit v různých životních druzích a začít se svými činnostmi. Proto se nemáme spokojit s pouhým přemístěním na vyšší planetární systémy. Musíme se snažit opustit hmotný vesmírný projev, dostat se do duchovního světa a přijmout útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství. To je to nejvyšší, čeho můžeme dosáhnout. Nemělo by nás přitahovat nic hmotného, vyššího ani nižšího — měli bychom to vše vidět na stejné úrovni. Naším skutečným zaměstnáním má být kladení otázek o skutečném smyslu života a oddaná služba Pánu. Tak budeme věčně požehnáni ve svých duchovních činnostech, plných poznání a blaženosti.

Usměrněná lidská civilizace rozvíjí dharmu, arthu, kāmu a mokṣu. V každé lidské společnosti musí být náboženství. Bez náboženství je lidská společnost pouze společností zvířat. Hospodářský rozvoj a uspokojování smyslů se musí zakládat na náboženských zásadách. S usměrněným náboženstvím, hospodářským rozvojem a smyslovým požitkem je osvobození od hmotného zrození, smrti, stáří a nemoci zaručené. V současném věku Kali ovšem o náboženství a osvobození nelze hovořit. Lidé se zajímají pouze o hospodářský rozvoj a smyslový požitek. Lidská společnost proto poklesla na téměř zvířecí úroveň, navzdory dostatečnému celosvětovému hospodářskému rozvoji. Až vše zdegraduje na zcela zvířecí úroveň, dojde k zničení. To lze také chápat jako īśa-vidhvaṁsitāśiṣām. Pánova takzvaná požehnání v podobě hospodářského rozvoje a smyslového požitku nakonec podlehnou zkáze. Na samém konci současné Kali-yugy se Pán zjeví v inkarnaci Kalkiho a Jeho jediným posláním bude zabít všechny lidské bytosti na povrchu Země; po tomto zabíjení začne další zlatý věk. Měli bychom proto vědět, že naše hmotné činnosti jsou jako dětská hra. Když si děti hrají na pláži, otec jen sedí a dívá se, jak si stavějí budovy z písku, hradby a mnoho jiných věcí, ale nakonec jim řekne, aby šly domů. Vše bude pak zničeno. Lidi, jež příliš propadli dětinským činnostem v podobě hospodářského rozvoje a smyslového požitku, Pán někdy obdaří Svou zvláštní přízní a jejich výtvory zničí.

Pán prohlásil: yasyāham anugṛhṇāmi hariṣye tad-dhanaṁ śanaiḥ. Sdělil Yudhiṣṭhirovi Mahārājovi, že Svým oddaným projevuje zvláštní přízeň, když jim odebere všechno jejich hmotné bohatství. Obvykle proto vidíme, že vaiṣṇavové nejsou po hmotné stránce příliš bohatí. Když se vaiṣṇava, čistý oddaný, snaží být hmotně bohatý a zároveň chce sloužit Nejvyššímu Pánu, jeho oddaná služba se tím pozastaví. Na důkaz Své zvláštní přízně Pán zničí jeho takzvaný hospodářský pokrok a hmotné bohatství. Oddaný, který je tak ve svých pokusech dosáhnout hospodářského pokroku opakovaně zklamaný, nakonec přijme spolehlivé útočiště u lotosových nohou Pána. Takové jednání lze rovněž považovat za īśa-vidhvaṁsitāśiṣām, kdy Pán ničí hmotné bohatství, ale obohacuje duchovním poznáním. V průběhu naší kazatelské práce se někdy setkáváme s tím, že za námi přicházejí materialisté a klanějí se, aby přijali požehnání, což znamená, že chtějí více a více hmotného bohatství. Jakmile se však přísun hmotného bohatství zastaví, ztratí zájem se oddaným klanět. Tito materialisté se vždy starají o svůj hospodářský pokrok. Klanějí se světcům či Nejvyššímu Pánu a dávají příspěvky na kazatelskou práci s nadějí, že se jim to v budoucnosti vrátí v podobě dalšího hospodářského pokroku.

Pokud však někdo upřímně vykonává oddanou službu, Pán ho přiměje vzdát se hmotného pokroku a zcela se Mu odevzdat. Jelikož Pán Viṣṇu Svému oddanému nežehná hmotným bohatstvím, lidé se Ho bojí uctívat, protože vidí, že vaiṣṇavové, kteří Ho uctívají, jsou z hlediska povrchního hmotného bohatství chudí. Tito materialisté ovšem dostávají velkou příležitost k hospodářskému pokroku uctíváním Pána Śivy, který je manželem bohyně Durgy, majitelky tohoto vesmíru. Milostí Pána Śivy dostává oddaný příležitost získat požehnání bohyně Durgy. Rāvaṇa uctíval Pána Śivu a byl jeho velkým oddaným a na oplátku dostal od bohyně Durgy veškerá požehnání — taková, že celé jeho království sestávalo ze zlatých budov. V Brazílii bylo v tomto věku nalezeno ohromné množství zlata a na základě historických údajů obsažených v Purāṇách můžeme s jistotou říci, že pocházelo z Rāvaṇova království. Toto království však zničil Pán Rāmacandra.

Studiem takových událostí můžeme pochopit plný význam slov īśa-vidhvaṁsitāśiṣām. Pán oddaným nedává hmotná požehnání, neboť by mohli znovu padnout do zajetí opakovaného zrození, smrti, stáří a nemoci v tomto hmotném světě. Díky materialistickému bohatství začínají být osoby jako Rāvaṇa pyšné na svůj smyslový požitek. Rāvaṇa se dokonce odvážil unést Sītu, jež byla manželkou Pána Rāmacandry a zároveň bohyní štěstí, a měl za to, že si bude moci s Pánovou energií blaženosti užívat. Ve skutečnosti však tento čin přivodil jeho konec (vidhvaṁsita). V současnosti lidská civilizace příliš lpí na hospodářském rozvoji a smyslovém požitku, a tak se blíží ke svému zániku.

Verš

tat tvaṁ narendra jagatām atha tasthūṣāṁ ca
dehendriyāsu-dhiṣaṇātmabhir āvṛtānām
yaḥ kṣetravit-tapatayā hṛdi viśvag āviḥ
pratyak cakāsti bhagavāṁs tam avehi so ’smi

Synonyma

tat — proto; tvam — ty; nara-indra — ó nejlepší z králů; jagatām — pohyblivých; atha — proto; tasthūṣām — nehybné; ca — také; deha — tělo; indriya — smysly; asu — životní vzduch; dhiṣaṇā — zvážením; ātmabhiḥ — seberealizace; āvṛtānām — ti, kdo jsou takto pokryti; yaḥ — ten, kdo; kṣetra-vit — znalec pole; tapatayā — ovládáním; hṛdi — v srdci; viśvak — všude; āviḥ — projevený; pratyak — v každém vlasovém míšku; cakāsti — zářící; bhagavān — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; tam — Jemu; avehi — snaž se pochopit; saḥ asmi — to jsem já.

Překlad

Sanat-kumāra poradil králi: Proto se, můj milý králi Pṛthu, snaž pochopit Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, Jenž sídlí v srdci každého společně s individuální duší. Žije v každém těle — pohyblivém či nehybném. Individuální duše jsou zcela pokryty hrubohmotným tělem a také jemným tělem složeným z životního vzduchu a inteligence.

Význam

Tento verš výslovně doporučuje, abychom v lidské životní podobě nemarnili čas snahou o hospodářský rozvoj a smyslový požitek, ale snažili se pěstovat duchovní hodnoty na základě pochopení Nejvyššího Pána, který sídlí společně s individuální duší v srdci každého. Jak individuální duše, tak Nejvyšší Osobnost Božství v podobě Paramātmy sídlí v těle složeném z hrubých a jemných prvků. Toto pochopit znamená dosáhnout skutečné duchovní kultury. Duchovní kulturu lze rozvíjet dvěma způsoby — metodou neosobních filozofů a oddanou službou. Impersonalista dochází k závěru, že on a Nejvyšší Duše jsou totožní, zatímco personalisté (oddaní) realizují Absolutní Pravdu na základě pochopení, že jelikož je Absolutní Pravda svrchovaným vládcem a my, živé bytosti, jsme ovládané, naší povinností je sloužit Nejvyššímu. Védské pokyny zní: tat tvam asi — “Jsi stejný,” a so 'ham — “Já jsem stejný.” Impersonalisté chápou tyto mantry tak, že Nejvyšší Pán neboli Absolutní Pravda a živá bytost jsou totožní, ale z hlediska oddaného tyto mantry tvrdí, že Nejvyšší Pán i my jsme téže kvality. Tat tvam asi, ayam ātmā brahma. Nejvyšší Pán i živá bytost jsou duchovní. Toto pochopení se nazývá seberealizace. Účelem lidské životní podoby je pochopit Nejvyššího Pána a sebe samotného duchovním rozvojem poznání. Člověk nemá marnit svůj drahocenný život pouhým hospodářským rozvojem a smyslovým požitkem.

Důležité je také slovo kṣetra-vit. Vysvětluje ho Bhagavad-gītā (13.2): idaṁ śarīraṁ kaunteya kṣetram ity abhidhīyate. Toto tělo se nazývá kṣetra (pole činností) a oba jeho majitelé (individuální duše a Nadduše, sídlící v těle) se nazývají kṣetra-vit. Je však mezi nimi rozdíl: jeden kṣetra-vit, znalec těla — Paramātmā neboli Nadduše — řídí individuální duši. Budeme-li správně přijímat vedení Nadduše, náš život bude úspěšný. Řídí nás zevnitř a zvenčí — zevnitř jako caitya-guru, duchovní mistr v srdci, a nepřímo, navenek, nám pomáhá Svým projevem v podobě duchovního mistra. Pán dává živé bytosti oběma způsoby pokyny, aby mohla skončit se svými hmotnými činnostmi a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Přítomnost Nejvyšší Duše a individuální duše může každý vnímat na základě skutečnosti, že tělo se vyznačuje leskem a svěžestí, dokud jsou v něm přítomny. Jakmile ho však opustí, začne se okamžitě rozkládat. Duchovně pokročilý člověk tedy chápe skutečný rozdíl mezi mrtvým a živým tělem. Neměli bychom proto marnit čas takzvaným hospodářským rozvojem a smyslovým požitkem, ale pěstovat duchovní poznání, abychom pochopili Nadduši, individuální duši a jejich vzájemný vztah. Rozvojem poznání tak můžeme dosáhnout osvobození a konečného cíle života. Je řečeno, že pokud se někdo vydá cestou osvobození, pak vůbec nic neztratí, třebaže zanechá svých takzvaných povinnosti, které v hmotném světě má. Kdo však dbá na hospodářský rozvoj a smyslový požitek, ale nepřijme cestu osvobození, ztratí všechno. To výstižně vyjádřil Nārada v rozhovoru s Vyāsadevem:

tyaktvā sva-dharmaṁ caraṇāmbujaṁ harer
bhajann apakvo 'tha patet tato yadi
yatra kva vābhadram abhūd amuṣya kiṁ
ko vārtha āpto 'bhajatāṁ sva-dharmataḥ

Pokud někdo ze sentimentu nebo jiných důvodů přijme útočiště u lotosových nohou Pána, ale neuspěje v dosažení konečného cíle života, neboť poklesne kvůli nedostatku zkušenosti, nic neztratí. Kdo však nezačne praktikovat oddanou službu, nic nezíská, přestože velice pečlivě plní své hmotné povinnosti.

Verš

yasminn idaṁ sad-asad-ātmatayā vibhāti
māyā viveka-vidhuti sraji vāhi-buddhiḥ
taṁ nitya-mukta-pariśuddha-viśuddha-tattvaṁ
pratyūḍha-karma-kalila-prakṛtiṁ prapadye

Synonyma

yasmin — v němž; idam — toto; sat-asat — Nejvyšší Pán a Jeho různé energie; ātmatayā — jakožto původ všech příčin a důsledků; vibhāti — projevuje; māyā — iluze; viveka-vidhuti — osvobozený prostřednictvím důkladného uvážení; sraji — o provazu; — nebo; ahi — hadu; buddhiḥ — inteligence; tam — Jemu; nitya — věčně; mukta — osvobozený; pariśuddha — neznečištěný; viśuddha — čistý; tattvam — pravda; pratyūḍha — transcendentální; karma — plodonosné činnosti; kalila — nečistoty; prakṛtim — spočívající v duchovní energii; prapadye — odevzdej se.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se projevuje jako totožný s příčinou a důsledkem v rámci tohoto těla. Ten, kdo však na základě důkladného uvážení — kterým si vyjasnil, že mylně pokládal provaz za hada — překonal iluzorní energii, chápe, že Paramātmā je věčně transcendentální hmotnému stvoření a setrvává v čisté vnitřní energii. Pán je tedy transcendentální všemu hmotnému znečištění a pouze Jemu se musíme odevzdat.

Význam

Tento verš je zvláště uveden proto, aby vyvrátil māyāvādské pojetí jednoty bez rozlišování mezi individuální duší a Nadduší. Māyāvādský závěr je takový, že živá bytost a Nadduše jsou totožné a není mezi nimi rozdíl. Māyāvādīni prohlašují, že mimo neosobní Brahman neexistuje nic a že pocit oddělenosti je māyā, iluze, pod jejímž vlivem člověk považuje provaz za hada. Māyāvādští filozofové často uvádějí příklad provazu a hada, a proto jsou zde tato slova, která představují vivarta-vādu, uvedena. Paramātmā, Nadduše, je ve skutečnosti Nejvyšší Osobnost Božství a je věčně osvobozená. Nejvyšší Osobnost Božství tedy žije v těle společně s individuální duší, což potvrzují Vedy — uvádějí příklad dvou ptačích přátel sedících na stejném stromě. Paramātmā je však stále nad iluzorní energií. Iluzorní energie se nazývá bahiraṅgā śakti neboli vnější energie, zatímco živá bytost se nazývá taṭasthā śakti, okrajová energie. Bhagavad-gītā uvádí, že jak hmotná energie, kterou představuje země, voda, oheň, vzduch, éter atd., tak i duchovní energie, živá bytost, jsou energiemi Nejvyššího Pána. I když se energie a energetický zdroj od sebe neliší, živá bytost, individuální duše, má sklon podlehnout vlivu vnější energie a myslet si o sobě, že Nejvyšší Osobnost Božství je s ní po všech stránkách totožná.

Významné je rovněž slovo prapadye, neboť poukazuje na závěr Bhagavad-gīty (18.66): sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. Na jiném místě Pán říká: bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate (Bg. 7.19). Prapadye a śaraṇaṁ vraja označují odevzdání se individuální duše Nadduši. Když se individuální duše odevzdá, může pochopit, že ačkoliv je Nejvyšší Pán v jejím srdci, je jí nadřízený. Pán je vždy transcendentální hmotnému projevu, přestože se zdá, že je s hmotným projevem totožný. Podle vaiṣṇavské filozofie je totožný a zároveň odlišný. Hmotná příroda je projevem Jeho vnější energie, a jelikož je energie totožná se svým zdrojem, vypadá to, že Pán a individuální duše jsou jedno a totéž; ve skutečnosti je však individuální duše pod vlivem hmotné energie, zatímco Pán je jí vždy transcendentální. Kdyby nebyl individuální duši nadřízený, nepřipadalo by v úvahu prapadye, odevzdání se Mu. Slovo prapadye se vztahuje na proces oddané služby. Pouhým spekulováním o provazu a hadu se neoddaný nemůže přiblížit k Absolutní Pravdě. Oddaná služba je proto zdůrazňována jako důležitější než uvažování či mentální spekulace s cílem pochopení Absolutní Pravdy.

Verš

yat-pāda-paṅkaja-palāśa-vilāsa-bhaktyā
karmāśayaṁ grathitam udgrathayanti santaḥ
tadvan na rikta-matayo yatayo ’pi ruddha-
sroto-gaṇās tam araṇaṁ bhaja vāsudevam

Synonyma

yat — Jehož; pāda — nohy; paṅkaja — lotosové; palāśa — okvětní lístky nebo prsty na nohách; vilāsa — požitek; bhaktyā — oddanou službou; karma — plodonosné činnosti; āśayam — touha; grathitam — pevný uzel; udgrathayanti — vykořeňují; santaḥ — oddaní; tat — to; vat — jako; na — nikdy; rikta-matayaḥ — ti, kdo nevykonávají oddanou službu; yatayaḥ — se stále rostoucí snahou; api — přestože; ruddha — zastavené; srotaḥ-gaṇāḥ — vlny smyslového požitku; tam — k Němu; araṇam — je vhodné se uchýlit; bhaja — zaměstnej se oddanou službou; vāsudevam — Kṛṣṇovi, synovi Vasudeva.

Překlad

Oddaní, kteří neustále slouží prstům na lotosových nohách Pána, se mohou velice snadno zbavit pevně zauzlených tužeb po plodonosných činnostech. Jelikož zastavit vlny smyslového požitku je velice obtížné, neoddaným — jñānīm a yogīnům — se to nepodaří, přestože se o to pokoušejí. Proto ti doporučujeme zaměstnat se oddanou službou Kṛṣṇovi, synovi Vasudeva.

Význam

Existují tři druhy transcendentalistů, kteří se snaží překonat vliv kvalit hmotné přírody — jñānī, yogīni a bhaktové. Ti všichni se snaží překonat nátlak smyslů, který je přirovnán k vlnám na řece. Vlny na řece se valí bez ustání a je velice obtížné je zastavit. Stejně tak vlny tužeb po smyslovém požitku jsou natolik silné, že je nelze zastavit jinou metodou, než je bhakti-yoga. Bhaktové jsou díky své transcendentální oddané službě lotosovým nohám Pána tak zaplaveni transcendentální blažeností, že automaticky přestanou toužit po hmotném požitku. Jñānī a yogīni, kteří nejsou připoutaní k lotosovým nohám Pána, pouze zápasí s vlnami tužeb. Tento verš je označuje slovy rikta-matayaḥ, “nevykonávající oddanou službu”. Přestože se tedy snaží osvobodit od tužeb po hmotných činnostech, ve skutečnosti se čím dál více zaplétají do falešné filozofické spekulace či usilovných pokusů ukončit činnosti smyslů. Již dříve bylo řečeno:

vāsudeve bhagavati
bhakti-yogaḥ prayojitaḥ
janayaty āśu vairāgyaṁ
jñānaṁ ca yad ahaitukam

Zde je zdůrazněn tentýž bod. Bhaja vāsudevam vyjadřuje, že ten, kdo láskyplně slouží Kṛṣṇovi, synovi Vasudeva, může velice snadno zastavit vlny tužeb. Dokud se je snaží zastavit uměle, nepochybně jim podlehne. Na to poukazuje tento verš. Touhy po plodonosných činnostech jsou hluboce zakořeněné, ale oddanou službou lze strom tužeb zcela vyvrátit, jelikož oddaná služba využívá vyšší touhy. Nižších tužeb se můžeme zbavit vyvinutím vyšších tužeb. Snaha zastavit touhy nemůže uspět. Abychom se nezaplétali do nižších tužeb, musíme toužit po Nejvyšším. Jñānī si udržují touhu po splynutí s Nejvyšším, ale taková touha je rovněž považována za kāmu, chtíč. Yogīni zase touží po mystických silách, což je také kāma. Zato bhaktové, kteří netouží po žádném hmotném požitku, se očišťují. Nepokoušejí se touhy uměle zastavit. Touha se pro ně stává zdrojem duchovního požitku pod ochranou prstů na lotosových nohách Pána. Kumārové prohlašují, že lotosové nohy Pána Kṛṣṇy jsou původním zdrojem veškeré blaženosti. Místo neúspěšné snahy zastavit touhy po smyslovém požitku má proto člověk přijmout útočiště u lotosových nohou Pána. Dokud nedokáže zastavit touhu po hmotném požitku, nemůže se vysvobodit ze zapletení v hmotné existenci. Někdo může namítat, že vlny na řece se valí neustále a nelze je zastavit, ale tyto vlny plynou do moře. Když řeku zaplaví příliv, přemůže její tok a mořské vlny převládnou nad říčními. Stejně tak inteligentní oddaný má tolik plánů ohledně služby Pánu ve vědomí Kṛṣṇy, že fádní hmotné touhy překryje touha sloužit Pánu. Yāmunācārya potvrzuje, že od té doby, co slouží lotosovým nohám Pána, se na něho valí stále nové touhy, jak sloužit Pánu, a fádní touha po sexu se pro něho stává bezvýznamnou. Říká dokonce, že si nad ní musí odplivnout. Bhagavad-gītā (2.59) rovněž potvrzuje: paraṁ dṛṣṭvā nivartate. Závěr je, že vyvinutím láskyplné touhy sloužit lotosovým nohám Pána překonáme všechny hmotné touhy po smyslovém požitku.

Verš

kṛcchro mahān iha bhavārṇavam aplaveśāṁ
ṣaḍ-varga-nakram asukhena titīrṣanti
tat tvaṁ harer bhagavato bhajanīyam aṅghriṁ
kṛtvoḍupaṁ vyasanam uttara dustarārṇam

Synonyma

kṛcchraḥ — problematický; mahān — veliký; iha — zde (v tomto životě); bhava-arṇavam — oceán hmotné existence; aplava-īśām — neoddaných, kteří nepřijali útočiště u lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství; ṣaṭ-varga — šest smyslů; nakram — žraloci; asukhena — s velkými potížemi; titīrṣanti — překonají; tat — proto; tvam — ty; hareḥ — Osobnosti Božství; bhagavataḥ — Nejvyšší; bhajanīyam — hodné uctívání; aṅghrim — lotosové nohy; kṛtvā — když učiníš; uḍupam — lodí; vyasanam — nebezpečí všeho druhu; uttara — překonat; dustara — velice obtížné; arṇam — oceán.

Překlad

Oceán nevědomosti je velmi obtížné překonat, protože je v něm mnoho nebezpečných žraloků. Neoddaní sice podstupují přísnou askezi, aby se dostali na jeho druhý břeh, ale my ti doporučujeme, aby ses jednoduše uchýlil k lotosovým nohám Pána, které jsou jako příhodné lodě. Přestože je těžké tento oceán přeplout, přijmeš-li útočiště u lotosových nohou Pána, překonáš veškerá nebezpečí.

Význam

Hmotná existence je přirovnána k velkému oceánu nevědomosti. Tento oceán se také nazývá Vaitaraṇī. V oceánu Vaitaraṇī (Oceánu příčin) plavou nesčetné vesmíry jako kopací míče. Na jeho druhém břehu je duchovní svět, Vaikuṇṭha, který popisuje Bhagavad-gītā (8.20) slovy paras tasmāt tu bhāvo 'nyaḥ. Nad hmotným světem existuje věčná, duchovní příroda. I když jsou všechny hmotné vesmíry znovu a znovu ničeny v Oceánu příčin, vaikuṇṭhské planety, které jsou duchovní, existují věčně a nepodléhají zničení. Lidská životní podoba dává živé bytosti možnost překonat oceán nevědomosti — tento hmotný vesmír — a vstoupit do duchovního nebe. I když existuje mnoho metod — lodí pro jeho překonání, Kumārové králi doporučují přijmout útočiště u lotosových nohou Pána, stejně jako lidé přijímají útočiště na dobré lodi. Neoddaní, kteří se neuchýlí k Pánovým lotosovým nohám, se snaží překonat oceán nevědomosti pomocí jiných metod, jako je karma, jñāna a yoga, ale setkávají se s velkými potížemi. Někdy se natolik zaberou do vychutnávání svých potíží, že oceán nikdy nepřekonají. Neoddaní nemají žádnou záruku, že dosáhnou druhého břehu, ale i kdyby se jim to podařilo, musí za tímto účelem podstoupit přísnou askezi. Na druhou stranu každý, kdo začne praktikovat oddanou službu a věří, že lotosové nohy Pána jsou bezpečné lodě pro přeplutí tohoto oceánu, ho jistě snadno a pohodlně překoná.

Kumārové proto Pṛthuovi Mahārājovi radí, aby přijal loď, kterou představují lotosové nohy Pána, a tak snadno překonal veškerá nebezpečí. Nebezpečí, která číhají ve vesmíru, jsou přirovnána ke žralokům v oceánu. Ani velmi dobrý plavec nemůže přežít, napadnou-li ho žraloci. Často vidíme mnoho takzvaných svāmīch a yogīnů, kteří se chlubí, že dokáží překonat oceán nevědomosti a pomoci k tomu i ostatním, ale ve skutečnosti se ukazuje, že se sami stávají obětí svých smyslů. Místo aby pomohli svým stoupencům, padnou za oběť māyi v podobě něžného pohlaví, ženy, a pohltí je žraloci v hmotném oceánu.

Verš

maitreya uvāca
sa evaṁ brahma-putreṇa
kumāreṇātma-medhasā
darśitātma-gatiḥ samyak
praśasyovāca taṁ nṛpaḥ

Synonyma

maitreyaḥ uvāca — velký mudrc Maitreya řekl; saḥ — král; evam — takto; brahma-putreṇa — synem Pána Brahmy; kumāreṇa — jedním z Kumārů; ātma-medhasā — dobře obeznámeným s duchovním poznáním; darśita — poté, co mu byl ukázán; ātma-gatiḥ — duchovní pokrok; samyak — zcela; praśasya — uctil; uvāca — pravil; tam — jemu; nṛpaḥ — král.

Překlad

Velký mudrc Maitreya pokračoval: Poté, co syn Brahmy — jeden z Kumārů, který byl dokonale obeznámený s duchovním poznáním — krále takto osvítil, Pṛthu Mahārāja uctil Kumāry následujícími slovy.

Význam

Slovo ātma-medhasā komentuje Śrīpāda Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura — říká, že ātmani znamená “Pánu Kṛṣṇovi, paramātmani”. Pán Kṛṣṇa je Paramātmā. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ (Brahma-saṁhitā 5.1). Ten, jehož mysl jedná s plným vědomím Kṛṣṇy, se proto nazývá ātma-medhāḥ. Protikladem k tomu může být slovo gṛha-medhī, které označuje člověka, jehož mozek je neustále zaneprázdněný myšlenkami na hmotné činnosti. Ātma-medhāḥ vždy ve vědomí Kṛṣṇy myslí na Kṛṣṇovy činnosti. Sanat-kumāra, syn Pána Brahmy, si byl plně vědom Kṛṣṇy, a proto byl schopen ukázat cestu duchovního pokroku. Slovo ātma-gatiḥ označuje cestu takových činností, které umožňují rozvíjet poznání Kṛṣṇy.

Verš

rājovāca
kṛto me ’nugrahaḥ pūrvaṁ
hariṇārtānukampinā
tam āpādayituṁ brahman
bhagavan yūyam āgatāḥ

Synonyma

rājā uvāca — král řekl; kṛtaḥ — učiněná; me — mně; anugrahaḥ — bezpříčinná milost; pūrvam — kdysi; hariṇā — Nejvyšší Osobností Božství, Pánem Viṣṇuem; ārta-anukampinā — soucitný k nešťastným; tam — to; āpādayitum — aby bylo potvrzeno; brahman — ó brāhmaṇo; bhagavan — ó mocný; yūyam — vy všichni; āgatāḥ — přišli jste sem.

Překlad

Král řekl: Ó mocný brāhmaṇo, Pán Viṣṇu mě kdysi obdařil Svou bezpříčinnou milostí a naznačil, že navštívíte můj dům. Nyní jste všichni přišli, abyste toto požehnání potvrdili.

Význam

Když se Pán Viṣṇu objevil v obětní aréně, kde král Pṛthu vykonával velkou oběť aśvamedha, předpověděl, že brzy přijdou Kumārové a dají králi dobré rady. Pṛthu Mahārāja si tedy vzpomněl na Pánovu bezpříčinnou milost a uvítal příchod Kumārů, kteří naplnili Pánovu předpověď. Když Pán něco předpoví, naplní Svou předpověď prostřednictvím některého ze Svých oddaných. Pán Caitanya Mahāprabhu předpověděl, že Jeho slavná jména a Hare Kṛṣṇa mahā-mantra se rozšíří do všech měst a vesnic světa a Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura a Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Prabhupāda si přáli naplnit toto velké proroctví. My nyní kráčíme v jejich stopách.

Pán Kṛṣṇa řekl Arjunovi ohledně Svých oddaných: kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati — “Ó synu Kuntī, směle vyhlas, že Můj oddaný nikdy nezanikne.” (Bg. 9.31) Pán to mohl vyhlásit Sám, ale Jeho touhou bylo použít k tomu Arjunu, a tak dvojnásobně zaručit, že Svůj slib nikdy neporuší. Pán slibuje a Jeho důvěrní oddaní Jeho slib vyplňují. Pán dává mnoho slibů pro dobro trpícího lidstva, ale přestože je tak soucitný, lidské bytosti obvykle nemají velký zájem Mu sloužit. Tento vztah se podobá vztahu mezi otcem a synem — otec má vždy na srdci dobro svého syna, i když na něj syn zapomene nebo na něho nedbá. Významné je slovo anukampinā — Pán je k pokleslým živým bytostem tak soucitný, že Sám přichází do tohoto světa pro jejich dobro.

yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham

“Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženství a narůstá bezbožnost, ó potomku Bharaty, v té době Osobně sestoupím.” (Bg. 4.7)

Soucit vede Pána k tomu, aby se zjevil ve Svých různých podobách. Pán Śrī Kṛṣṇa se zjevil na této planetě ze soucitu s pokleslými dušemi; Pán Buddha se zjevil ze soucitu s nebohými zvířaty, která démoni zabíjeli, a Pán Nṛsiṁhadeva se zjevil ze soucitu s Prahlādem Mahārājem. Pán tedy chová k pokleslým duším v tomto hmotném světě takový soucit, že přichází buď Sám, nebo posílá Své oddané a služebníky, aby naplnili Jeho touhu dovést všechny tyto duše domů, zpátky k Bohu. Pán Śrī Kṛṣṇa přednesl Arjunovi Bhagavad-gītu pro dobro celé lidské společnosti. Inteligentní lidé by tedy měli se vší vážností ocenit význam tohoto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy a plně využít pokynů Bhagavad-gīty, jak je beze změn káží Jeho čistí oddaní.

Verš

niṣpāditaś ca kārtsnyena
bhagavadbhir ghṛṇālubhiḥ
sādhūcchiṣṭaṁ hi me sarvam
ātmanā saha kiṁ dade

Synonyma

niṣpāditaḥ ca — také příkaz je náležitě vykonán; kārtsnyena — plně; bhagavadbhiḥ — zástupci Nejvyšší Osobnosti Božství; ghṛṇālubhiḥ — nejsoucitnějšími; sādhu-ucchiṣṭam — zbytky potravy svatých osob; hi — jistě; me — moje; sarvam — všechno; ātmanā — srdce a duše; saha — s; kim — co; dade — dám.

Překlad

Můj milý brāhmaṇo, daný příkaz jste dokonale splnili, protože jste stejně soucitní jako Pán. Proto je mou povinností vám něco nabídnout, ale vše, co mám, jsou pouze zbytky potravy, kterou přijímali velcí světci. Co vám mohu dát?

Význam

Slovo sādhūcchiṣṭam je významné. Pṛthu Mahārāja dostal své království od velkých světců, jako je Bhṛgu a další, stejně jako když člověk od někoho dostane zbytky jeho potravy. Po smrti krále Veny postrádal celý svět vládce. Přivodilo to takové pohromy, že velcí světci v čele s Bhṛguem stvořili z těla mrtvého krále Veny tělo krále Pṛthua. Král Pṛthu tedy dostal království milostí velkých světců, a proto je nechtěl rozdělovat světcům, jako byli Kumārové. Když otec jí, může dát ze soucitu zbytky svého jídla synovi. Ale i když měl otec toto jídlo již jednou v ústech, nelze mu ho znovu nabídnout. Postavení Pṛthua Mahārāje bylo podobné—vše, co měl, již bylo přežvýkané, a nemohl to tedy nabídnout Kumārům. Nepřímo jim ovšem nabídl všechno svoje vlastnictví, a oni ho využili po svém. Vyjasní to další verš.

Verš

prāṇā dārāḥ sutā brahman
gṛhāś ca sa-paricchadāḥ
rājyaṁ balaṁ mahī kośa
iti sarvaṁ niveditam

Synonyma

prāṇāḥ — život; dārāḥ — žena; sutāḥ — děti; brahman — ó velký brāhmaṇo; gṛhāḥ — domov; ca — také; sa — s; paricchadāḥ — veškeré příslušenství; rājyam — království; balam — síla; mahī — půda; kośaḥ — pokladnice; iti — takto; sarvam — vše; niveditam — nabídnuto.

Překlad

Král pokračoval: Nabízím vám tedy vše, moji milí brāhmaṇové — svůj život, manželku, děti, domov, nábytek a další vybavení domácnosti, své království, sílu, půdu a zvláště svou pokladnici.

Význam

V některých verzích se neobjevuje slovo dārāḥ, ale rāyaḥ, “bohatství”. V Indii dodnes žijí bohatí lidé, jimž stát přiznává titul rāya. Jeden velký oddaný Pána Caitanyi Mahāprabhua se jmenoval Rāmānanda Rāya, protože byl guvernérem Madrásu a byl velmi bohatý. Titulem rāya se honosí i mnoho dalších osobností — Rāya Bahadur, Rāya Chaudhuri a další. Manželku (dārāḥ) brāhmaṇům nelze nabízet. Vznešeným osobám, které mohou přijímat milodary, se nabízí vše, ale nikde se nesetkáme s tím, že by člověk nabízel svou manželku. Verze rāyaḥ je proto vhodnější než dārāḥ. Také slovo kośaḥ (“pokladnice”) nemusí být zvláště uvedeno, jelikož Pṛthu Mahārāja nabídl Kumārům vše. Králové a vládci mívali soukromou pokladnici, která se nazývala ratna-bhāṇḍa. Byla to zvláštní místnost s různými šperky (náramky, náhrdelníky atd.), které králi darovali občané. Tyto šperky byly uchovávány odděleně od hlavní pokladnice, kam se ukládaly všechny vybrané daně. Pṛthu Mahārāja tedy nabídl lotosovým nohám Kumārů svou sbírku soukromých šperků. Již bylo zmíněno, že všechno vlastnictví krále patří brāhmaṇům a Mahārāja Pṛthu ho pouze používal pro blaho státu. Jestliže se tedy skutečně jednalo o majetek brāhmaṇů, jak jim ho mohl znovu nabídnout? Śrīpāda Śrīdhara Svāmī v této souvislosti vysvětluje, že je to podobné, jako když služebník nabízí svému pánovi jídlo. Toto jídlo patří pánovi, neboť on ho koupil, ale služebník ho připravil tak, aby ho pán mohl přijmout, a takové mu ho nabízí. Tímto způsobem nabídl Pṛthu Mahārāja Kumārům vše, co mu patřilo.

Verš

sainā-patyaṁ ca rājyaṁ ca
daṇḍa-netṛtvam eva ca
sarva lokādhipatyaṁ ca
veda-śāstra-vid arhati

Synonyma

sainā-patyam — postavení hlavního velitele; ca — a; rājyam — postavení vládce království; ca — a; daṇḍa — vládnutí; netṛtvam — vedení; eva — jistě; ca — a; sarva — celé; loka-adhipatyam — vlastnictví planety; ca — a; veda-śāstra-vit — ten, kdo zná význam védské literatury; arhati — zaslouží si.

Překlad

Jelikož být hlavním velitelem, vládcem státu, prvním, kdo trestá, a majitelem celé planety si zaslouží jedině ten, kdo je dokonale vzdělaný podle zásad védského poznání, Pṛthu Mahārāja nabídl vše Kumārům.

Význam

Zde je jasně řečeno, že vláda v království, státě či říši se musí řídit pokyny svatých osob a brāhmaṇů, jako jsou Kumārové. Když na celém světě vládla monarchie, monarchu usměrňovala rada brāhmaṇů a světců. Král jakožto vládce státu vykonával své povinnosti jako služebník brāhmaṇů. Králové ani brāhmaṇové však nebyli diktátoři a také se nepovažovali za majitele státu. I králové dobře znali védskou literaturu, včetně prohlášení Śrī Īśopaniṣady: īśāvāsyam idaṁ sarvam — vše, co existuje, patří Nejvyšší Osobnosti Božství. Také v Bhagavad-gītě Pán Kṛṣṇa prohlašuje, že je vlastníkem všech planetárních systémů (sarva-loka-maheśvaram). Jelikož je tomu tak, nikdo se nemůže prohlašovat za majitele státu. Král, prezident či hlava státu má mít vždy na paměti, že není majitelem, ale služebníkem.

V současném věku král či prezident zapomíná na to, že je služebníkem Boha, a považuje se za služebníka lidí. Současná demokratická vláda je prohlašována za lidovou vládu, vládu lidí a pro lidi, ale nic takového Vedy neschvalují. Vedy prohlašují, že království má být vládnuto za účelem uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto mu má vládnout zástupce Pána. Hlava státu nemá být jmenována do funkce, pokud nemá žádné védské poznání. V tomto verši je jasně řečeno, že všechna vysoká vládní místa jsou zvláště určena pro osoby dobře obeznámené s učením Ved (veda-śāstra-vid arhati). Vedy obsahují přesné pokyny, jak se mají král, hlavní velitel, voják a občan chovat. V současném věku je bohužel mnoho takzvaných filozofů, kteří dávají pokyny, aniž by citovali autority, a mnoho vůdců se jejich neautorizovanými pokyny řídí. Lidé proto nejsou šťastní.

Moderní teorie dialektického komunismu, kterou předložil Karel Marx a kterou následují komunistické vlády, není dokonalá. Podle védského komunismu nemá nikdo ve státě nikdy hladovět. V současnosti existuje mnoho falešných institucí, které od veřejnosti vybírají peníze pro nasycení hladovějících lidí, ale tyto peníze jsou pravidelně zneužívány. Podle védských pokynů má vláda zařídit vše takovým způsobem, aby nikdo neměl hlad. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno, že hospodář se musí postarat o to, aby ani ještěrka či had nehladověli. I ti musí dostat potravu. Ve skutečnosti není možné, aby někdo hladověl, neboť vše je majetkem Nejvyššího Pána, který se stará, aby měl každý dostatek potravy. Ve Vedách (Kaṭha Up. 2.2.13) je řečeno: eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān. Nejvyšší Pán dodává životní nezbytnosti všem; hladovění nepřipadá v úvahu. Jestliže někdo hladoví, je to kvůli špatnému vládnutí takzvaného panovníka či prezidenta.

Je tedy jasné, že kdo nezná védské pokyny (veda-śāstra-vit), nemá kandidovat na místo prezidenta, vládního představitele a podobně. Dřívější králové byli rājarṣiové, což znamená, že i když sloužili jako králové, vyrovnali se světcům, protože nikdy nepřekračovali pravidla daná ve védských písmech a vládli podle pokynů velkých světců a brāhmaṇů. Moderní prezidenti, představitelé vlády a výkonní úředníci nejsou podle tohoto měřítka svých postavení hodni, neboť védské pokyny týkající se správy státu neznají a radami brāhmaṇů a světců se neřídí. Krále Venu, otce Mahārāje Pṛthua, zabili brāhmaṇové kvůli jeho neposlušnosti vůči příkazům Ved a brāhmaṇů. Pṛthu Mahārāja tedy dobře věděl, že jeho povinností je vládnout planetě jako služebník světců a brāhmaṇů.

Verš

svam eva brāhmaṇo bhuṅkte
svaṁ vaste svaṁ dadāti ca
tasyaivānugraheṇānnaṁ
bhuñjate kṣatriyādayaḥ

Synonyma

svam — své; eva — jistě; brāhmaṇaḥ — brāhmaṇa; bhuṅkte — užívat si; svam — své; vaste — oděvy; svam — své; dadāti — dává jako milodary; ca — a; tasya — jeho; eva — jistě; anugraheṇa — milostí; annam — obilí; bhuñjate — jí; kṣatriya-ādayaḥ — další třídy společnosti v čele s kṣatriyi.

Překlad

Kṣatriyové, vaiśyové a śūdrové jedí svou potravu milostí brāhmaṇů. Jedině brāhmaṇové si užívají svého vlastního majetku, šatí se svým vlastním majetkem a dávají milodary z vlastního majetku.

Význam

Nejvyšší Pán je uctíván slovy namo brahmaṇya-devāya, která vyjadřují, že Nejvyšší Osobnost Božství přijímá brāhmaṇy jako bohy hodné uctívání. Všichni uctívají Nejvyššího Pána, ale On Sám uctívá brāhmaṇy, aby učil ostatní. Každý má následovat pokyny brāhmaṇů, neboť jejich jedinou starostí je šířit śabda-brahma, védské poznání, po celém světě. Nedostatek brāhmaṇů, kteří by šířili toto poznání, způsobuje chaos v celé lidské společnosti. Brāhmaṇové a vaiṣṇavové jsou přímými služebníky Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto nezávisejí na druhých. Všechno na světě ve skutečnosti patří brāhmaṇům, a ti pouze ze své pokory přijímají milodary od kṣatriyů (králů) a vaiśyů (obchodníků). Vše patří brāhmaṇům, ale kšatrijská vláda a třída obchodníků se o vše starají jako bankéři, a jakmile brāhmaṇové potřebují peníze, kṣatriyové a vaiśyové jim je mají dát. Je to jako peněžní konto ve spořitelně, které si může vkladatel kdykoliv vyzvednout. Jelikož brāhmaṇové slouží Pánu, mají velice málo času starat se o světové finance. Proto bohatství přechovávají kṣatriyové, králové, kteří mají předložit peníze, jakmile o ně brāhmaṇové požádají. Brāhmaṇové a vaiṣṇavové ve skutečnosti nežijí úkor druhých — žijí za své vlastní peníze, přestože to vypadá, že je vybírají od jiných lidí. Kṣatriyové a vaiśyové nemají právo dávat milodary, protože vše, co vlastní, patří brāhmaṇům. Mají tedy dávat milodary jedině podle pokynů brāhmaṇů. V současnosti je bohužel nedostatek brāhmaṇů, a jelikož takzvaní kṣatriyové a vaiśyové neplní pokyny brāhmaṇů, svět je v chaotické situaci.

Druhý řádek tohoto verše sděluje, že kṣatriyové, vaiśyové a śūdrové jedí jedině milostí brāhmaṇů — neměli by tedy jíst nic, co brāhmaṇové zakazují. Brāhmaṇové a vaiṣṇavové vědí, co je správné jíst, a dávají osobní příklad tím, že nejedí nic, co nebylo nejprve obětováno Nejvyšší Osobnosti Božství. Jedí pouze prasādam, zbytky jídla obětovaného Pánu. Kṣatriyové, vaiśyové a śūdrové mají jíst jedině kṛṣṇa-prasādam, které dostávají milostí brāhmaṇů. Nemohou otevírat jatka, jíst maso, ryby a vejce, pít alkohol a bez dovolení vydělávat peníze za tímto účelem. Jelikož v současném věku není společnost vedená podle bráhmanských pokynů, celé obyvatelstvo je pohrouženo do hříšných činností a přírodní zákony za to každého po zásluze trestají. Taková je situace věku Kali.

Verš

yair īdṛśī bhagavato gatir ātma-vāda
ekāntato nigamibhiḥ pratipāditā naḥ
tuṣyantv adabhra-karuṇāḥ sva-kṛtena nityaṁ
ko nāma tat pratikaroti vinoda-pātram

Synonyma

yaiḥ — těmi; īdṛśī — takový druh; bhagavataḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství; gatiḥ — pokrok; ātma-vāde — duchovní uvažování; ekāntataḥ — s úplným pochopením; nigambhiḥ — védskými důkazy; pratipāditā — pevně ustanovené; naḥ — nám; tuṣyantu — být spokojeni; adabhra — neomezená; karuṇāḥ — milost; sva-kṛtena — svou vlastní činností; nityam — věčnou; kaḥ — kdo; nāma — nikdo; tat — to; pratikaroti — působí proti; vinā — bez; uda-pātram — obětování vody ve spojených dlaních.

Překlad

Pṛthu Mahārāja pokračoval: Jak jinak splatit dluh těm, kteří nám prokázali neomezenou službu, jelikož vysvětlili cestu seberealizace ve vztahu k Nejvyšší Osobnosti Božství, a kteří nás osvítili svými výklady založenými na úplném přesvědčení a védských důkazech — než vodou ve spojených dlaních pro jejich uspokojení? Takové velké osobnosti mohou být uspokojeny jedině svými vlastními činnostmi, které rozdávají v lidské společnosti ze své neomezené milosti.

Význam

Velké osobnosti hmotného světa velice dychtí prokazovat lidské společnosti službu v podobě dobročinnosti, ale nikdo ve skutečnosti nemůže sloužit lépe než ten, kdo rozdává poznání o duchovní realizaci ve vztahu k Nejvyšší Osobnosti Božství. Všechny živé bytosti jsou v zajetí iluzorní energie, a jelikož zapomínají na svou skutečnou totožnost, zůstávají v hmotném světě a při hledání pokojného života se převtělují z jednoho těla do druhého. Tyto živé bytosti mají velice malé poznání o seberealizaci, a proto se nikdy nedočkají úlevy, přestože si velice přejí dosáhnout klidu mysli a nějakého hmatatelného štěstí. Světci, jako jsou Kumārové, Nārada, Prahlāda, Janaka, Śukadeva Gosvāmī a Kapiladeva, jakož i následovníci těchto autorit — vaiṣṇavští ācāryové a jejich služebníci — mohou lidem poskytnout velmi cennou službu šířením poznání o vztahu mezi Nejvyšší Osobností Božství a živou bytostí. Takové poznání je dokonalým požehnáním lidstvu.

Poznání o Kṛṣṇovi je tak velký dar, že tomu, kdo nám ho dal, nejsme schopni splatit svůj dluh. Pṛthu Mahārāja proto požádal Kumāry, aby se spokojili se svými vlastními dobrotivými činnostmi při osvobozování duší ze zajetí māyi. Král viděl, že je za jejich vznešené činnosti nemůže jinak uspokojit. Slovo vinoda-pātram lze rozdělit na dvě slova — vinā a uda-pātram — nebo ho lze také chápat jako jedno slovo, vinoda-pātram, které znamená “šašek”. Šaškovo jednání vyvolává smích, a ten, kdo se snaží splatit dluh duchovnímu mistrovi nebo učiteli transcendentálního Kṛṣṇova poselství, se stává terčem posměchu stejně jako šašek, jelikož se pokouší o nemožné. Ten, kdo probouzí lidstvo k jeho původnímu vědomí Kṛṣṇy, je nejlepším přítelem a dobrodincem všech lidí.

Verš

maitreya uvāca
ta ātma-yoga-pataya
ādi-rājena pūjitāḥ
śīlaṁ tadīyaṁ śaṁsantaḥ
khe ’bhavan miṣatāṁ nṛṇām

Synonyma

maitreyaḥ uvāca — velký mudrc Maitreya pokračoval; te — oni; ātma-yoga-patayaḥ — mistři seberealizace prostřednictvím oddané služby; ādi-rājena — původním králem (Pṛthuem); pūjitāḥ — uctěni; śīlam — charakter; tadīyam — krále; śaṁsantaḥ — vychvalovali; khe — na nebi; abhavan — objevili se; miṣatām — před zraky; nṛṇām — lidí.

Překlad

Velký mudrc Maitreya pokračoval: Čtyři Kumāry, kteří byli mistry oddané služby, velice potěšilo, když je Mahārāja Pṛthu takto uctil. Před zraky všech se objevili na nebi a chválili králův charakter.

Význam

Polobozi se nikdy nedotýkají povrchu Země — chodí a cestují jedině prostorem. Kumārové, stejně jako velký mudrc Nārada, nepotřebují pro cestování prostorem žádný stroj. Také obyvatelé Siddhaloky cestují prostorem beze strojů. Mohou se přemísťovat z jedné planety na druhou, a proto se nazývají siddhové — ti, kdo získali všechny mystické a jógové síly. Takové velké světce, kteří dosáhli úplné dokonalosti v mystické yoze, nelze v tomto věku na Zemi spatřit, protože si lidstvo jejich přítomnost nezaslouží. Kumārové chválili vlastnosti Mahārāje Pṛthua a jeho velkou oddanost a pokoru. Byli s jeho způsobem uctívání velice spokojeni. Milostí Mahārāje Pṛthua mohli obyčejní obyvatelé jeho říše vidět Kumāry, jak létají v meziplanetárním prostoru.

Verš

vainyas tu dhuryo mahatāṁ
saṁsthityādhyātma-śikṣayā
āpta-kāmam ivātmānaṁ
mena ātmany avasthitaḥ

Synonyma

vainyaḥ — syn Veny Mahārāje (Pṛthu); tu — samozřejmě; dhuryaḥ — vůdce; mahatām — velkých osobností; saṁsthityā — zcela upevněn; ādhyātma-śikṣayā — na seberealizaci; āpta — dosáhl; kāmam — touhy; iva — jako; ātmānam — ve vnitřní spokojenosti; mene — považován; ātmani — ve vlastním já; avasthitaḥ — spočívající.

Překlad

Mahārāja Pṛthu byl vůdcem velkých osobností díky svému pevnému postavení co se týče duchovního osvícení. Byl vždy spokojený jako ten, kdo dosáhl veškerého úspěchu v duchovním poznání.

Význam

Být vždy upevněn v oddané službě je pro člověka zdrojem nejvyššího vnitřního uspokojení. Této spokojenosti mohou ve skutečnosti dosáhnout jedině čistí oddaní, kteří nemají jinou touhu než sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství. Jelikož Nejvyšší Pán nemá, po čem by toužil, je plně spokojený Sám v Sobě, a podobně oddaný, který netouží po ničem jiném než po službě Pánu, je stejně vnitřně spokojený jako Pán. Každý touží po klidu mysli a vnitřní spokojenosti, ale dosáhnout jich můžeme jedině tehdy, když se staneme čistými oddanými Pána.

Výroky krále Pṛthua v minulých verších, které svědčí o jeho rozsáhlém poznání a dokonalé oddané službě, jsou zde podloženy tím, že je prohlášen za nejlepšího ze všech mahātmů. V Bhagavad-gītě (9.13) popisuje Śrī Kṛṣṇa mahātmy takto:

mahātmānas tu māṁ pārtha
daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam

“Ó synu Pṛthy, ti, kdo nejsou zmateni — velké duše — jsou pod ochranou božské přírody. Plně se zaměstnávají oddanou službou, protože Mě znají jako Nejvyšší Osobnost Božství, původní a nevyčerpatelnou.”

Mahātmové nepodléhají iluzorní energii, ale jsou pod ochranou duchovní energie. Skutečný mahātmā proto neustále oddaně slouží Pánu. Pṛthu Mahārāja projevil všechny příznaky mahātmy, a proto je zde označen jako dhuryo mahatām, nejlepší z mahātmů.

Verš

karmāṇi ca yathā-kālaṁ
yathā-deśaṁ yathā-balam
yathocitaṁ yathā-vittam
akarod brahma-sāt-kṛtam

Synonyma

karmāṇi — činnosti; ca — také; yathā-kālam — odpovídající času a okolnostem; yathā-deśam — odpovídající místu a situaci; yathā-balam — odpovídající vlastní síle; yathā-ucitam — jak jen bylo možné; yathā-vittam — kolik peněz jen lze v této souvislosti utratit; akarot — vykonával; brahma-sāt — v Absolutní Pravdě; kṛtam — jednal.

Překlad

Mahārāja Pṛthu, spokojený sám v sobě, plnil své povinnosti tak dokonale, jak jen mu čas, situace, síla a finanční poměry dovolovaly. Jediným cílem všech jeho činností bylo uspokojit Absolutní Pravdu. Jednal tedy tak, jak se má.

Význam

Mahārāja Pṛthu byl zodpovědný monarcha a musel vykonávat povinnosti kṣatriyi, krále a oddaného zároveň. Jelikož dosáhl dokonalosti v oddané službě Pánu, mohl plnit své předepsané povinnosti úplným a dokonalým způsobem, jak odpovídalo času, okolnostem, jeho finanční situaci a osobním schopnostem. Významné je v této souvislosti slovo karmāṇi. Činnosti Pṛthua Mahārāje nebyly obyčejné, jelikož se pojily s Nejvyšší Osobností Božství. Śrīla Rūpa Gosvāmī radí, že věci příznivé pro oddanou službu není správné odmítat a také není správné považovat činnosti příznivé pro oddanou službu za obyčejnou práci či plodonosné jednání. Obyčejný dělník například vykonává svou práci, aby si vydělal peníze na svůj smyslový požitek. Oddaný může vykonávat stejnou práci naprosto stejným způsobem, ale jeho cílem je uspokojit Nejvyššího Pána. Jeho činnosti tudíž nejsou obyčejné.

Činnosti Pṛthua Mahārāje tedy nebyly obyčejné, ale zcela duchovní a transcendentální, neboť jeho cílem bylo uspokojovat Pána. Arjuna jakožto válečník musel pro uspokojení Kṛṣṇy bojovat a Pṛthu Mahārāja plnil pro Kṛṣṇovo uspokojení své královské povinnosti. Vše, co jako vládce celého světa vykonal, bylo skutečně hodné čistého oddaného. Jeden vaiṣṇavský básník proto řekl: vaiṣṇavera kriyā-mudrā vijñe nā bujhāya—nikdo nedokáže pochopit činnosti čistého oddaného. Mohou vypadat jako obyčejné činnosti, ale skrývá se za nimi hluboký smysl — uspokojení Nejvyššího Pána. Na to, aby člověk dokázal pochopit činnosti vaiṣṇavy, se musí stát velkým odborníkem. Mahārāja Pṛthu by nikdy nejednal mimo rámec instituce čtyř vareṇ a čtyř āśramů, přestože jako vaiṣṇava byl paramahaṁsa, transcendentální všem hmotným činnostem. Zachovával si své postavení kṣatriyi, aby vládl světu, a zároveň byl těmto činnostem transcendentální, neboť uspokojoval Nejvyšší Osobnost Božství. Skrýval, že je čistým oddaným, a navenek vystupoval jako velice mocný král, vědomý si své povinnosti. Jinými slovy, žádnou ze svých činností nevykonával pro vlastní smyslový požitek, ale vším se snažil uspokojovat smysly Nejvyššího Pána. To jasně vysvětluje další verš.

Verš

phalaṁ brahmaṇi sannyasya
nirviṣaṅgaḥ samāhitaḥ
karmādhyakṣaṁ ca manvāna
ātmānaṁ prakṛteḥ param

Synonyma

phalam — výsledek; brahmaṇi — v Absolutní Pravdě; sannyasya — vzdával se; nirviṣaṅgaḥ — neznečištěný; samāhitaḥ — zcela odevzdaný; karma — činnosti; adhyakṣam — dohlížitel; ca — a; manvānaḥ — vždy myslel; ātmānam — na Nadduši; prakṛteḥ — hmotné přírodě; param — transcendentální.

Překlad

Mahārāja Pṛthu se zcela oddal věčné službě Nejvyššímu Pánu, který je transcendentální hmotné přírodě. Všechny plody svých činností věnoval Nejvyšší Osobnosti Božství a vždy se považoval za služebníka Pána, majitele všeho.

Význam

Život Mahārāje Pṛthua a jeho odevzdanost transcendentální láskyplné službě Nejvyšší Osobnosti Božství slouží jako dobrý příklad karma-yogy. Pojem karma-yoga se často vyskytuje v Bhagavad-gītě a zde dává Mahārāja Pṛthu praktický příklad toho, co karma-yoga ve skutečnosti znamená. V tomto verši je uveden první předpoklad pro její vykonávání: phalaṁ brahmaṇi sannyasya (či vinasya) — člověk musí odevzdávat plody svých činností Nejvyššímu Brahmanu, Parabrahmanu, Kṛṣṇovi. Bude-li tak činit, bude se nacházet v životním stavu odříkání (sannyāsa). Vzdávat se plodů svých činností ve prospěch Nejvyšší Osobnosti Božství se nazývá sannyāsa, jak uvádí Bhagavad-gītā (18.2):

kāmyānāṁ karmaṇāṁ nyāsaṁ
sannyāsaṁ kavayo viduḥ
sarva-karma-phala-tyāgaṁ
prāhus tyāgaṁ vicakṣaṇāḥ

“Vzdávat se výsledků všech činností nazývají moudří odříkáním (tyāga). Takové stádium nazývají velcí učenci životním stavem odříkání (sannyāsa).” Přestože Pṛthu Mahārāja žil jako hospodář, ve skutečnosti se nacházel v životním stavu odříkání. To vyjasní následující verše.

Slovo nirviṣaṅgaḥ (“neznečištěný”) je velice důležité, protože Mahārāja Pṛthu nebyl připoutaný k výsledkům svých činností. V tomto hmotném světě člověk vždy považuje to, co nahromadil nebo pro co pracoval, za své vlastní. Ten, kdo předkládá plody svých činností službě Pánu, praktikuje ve skutečnosti karma-yogu. Je to možné pro každého, ale zvláště snadné je to pro hospodáře, který může doma instalovat Božstvo Pána a uctívat Ho podle metod bhakti-yogy. Ty zahrnují devět činností: naslouchání, opěvování, vzpomínání, sloužení, uctívání Božstva, modlení se, vykonávání pokynů, sloužení Kṛṣṇovi jako přítel a obětování Mu všeho.

śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam

(Bhāg. 7.5.23)

Tyto metody karma-yogy a bhakti-yogy šíří po celém světě Mezinárodní společnost pro vědomí Kṛṣṇy. Každý se jim může naučit, bude-li jednoduše následovat příklad členů Společnosti.

Božstvo — ať již doma či v chrámu — je považováno za majitele všeho a každý je Jeho věčným služebníkem. Pán je transcendentální, neboť není částí hmotného stvoření. V tomto verši jsou použita slova prakṛteḥ param, neboť vše v hmotném světě je výtvorem vnější, hmotné energie Pána, ale Samotný Pán nikoliv. Bhagavad-gītā (9.10) potvrzuje, že Pán je nejvyšším vládcem všech hmotných výtvorů:

mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ
sūyate sa-carācaram
hetunānena kaunteya
jagad viparivartate

“Tato hmotná příroda jedná pod Mým řízením, ó synu Kuntī, a vydává všechny pohyblivé a nehybné bytosti. Podle jejích zákonů je tento projev znovu a znovu tvořen a ničen.”

Veškerý hmotný pokrok a změny, ke kterým dochází úžasným vzájemným působením hmotných prvků, se odehrávají pod dohledem Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy. K událostem v hmotném světě nedochází slepě. Jedná-li někdo neustále jako služebník Kṛṣṇy a zaměstnává vše ve službě Jemu, je pokládán za jīvan-muktu, osvobozenou duši, již během tohoto života v hmotném světě. Osvobození přichází obvykle až po opuštění současného těla, ale ten, kdo žije podle příkladu Pṛthua Mahārāje, je osvobozený již v tomto životě. Ve vědomí Kṛṣṇy závisejí výsledky našich činností na vůli Nejvyšší Osoby. Výsledek nikdy nezávisí na osobní dovednosti konatele, ale zcela na vůli Nejvyššího. To je skutečný význam výrazu phalaṁ brahmaṇi sannyasya. Duše odevzdaná službě Pánu se nikdy nemá považovat za vlastníka či dohlížitele. Odevzdaný oddaný má vykonávat své činnosti podle pravidel a předpisů oddané služby. Výsledky jeho jednání pak zcela závisejí na svrchované vůli Pána.

Verš

gṛheṣu vartamāno ’pi
sa sāmrājya-śriyānvitaḥ
nāsajjatendriyārtheṣu
niraham-matir arkavat

Synonyma

gṛheṣu — doma; vartamānaḥ — přítomný; api — i když; saḥ — král Pṛthu; sāmrājya — celá říše; śriyā — do bohatství; anvitaḥ — pohroužený; na — nikdy; asajjata — přitahovaný; indriya-artheṣu — ke smyslovému požitku; niḥ — ani; aham — já jsem; matiḥ — uvažování; arka — slunce; vat — jako.

Překlad

Mahārāja Pṛthu, jenž byl díky prosperitě celé své říše velice bohatý, žil doma jako hospodář. Jelikož nikdy neměl sklony používat své bohatství pro uspokojování vlastních smyslů, zůstával stejně nepřipoutaný jako slunce, které není ovlivněné za žádných okolností.

Význam

Významné je slovo gṛheṣu. Gṛhastha neboli hospodář se jako jediný z představitelů čtyř āśramů — brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa — může stýkat se ženami. Gṛhastha-āśrama je tedy pro oddaného určitým oprávněním ke smyslovému požitku. Pṛthu Mahārāja byl výjimečný tím, že se nikdy neoddával smyslovému požitku, přestože dostal oprávnění zůstat hospodářem a ve svém království přechovával nezměrné bohatství. To byl zvláštní znak, který svědčil o tom, že je čistým oddaným Pána. Čistého oddaného nikdy nepřitahuje smyslový požitek, a proto je osvobozený. V hmotném životě každý usiluje o smyslový požitek pro své vlastní uspokojení, ale v životě oddanosti neboli osvobozeném stavu se oddaný snaží uspokojovat smysly Pána.

Mahārāja Pṛthu je v tomto verši přirovnán ke slunci (arka-vat). Slunce někdy svítí na výkaly, moč a mnoho jiných nečistot, ale jelikož je všemocné, tyto věci ho nikdy neznečistí, přestože je s nimi ve styku. Naopak — slunce špinavá místa sterilizuje a očišťuje. Stejně tak oddaný může vykonávat mnoho hmotných činností, ale jelikož netouží po smyslovém požitku, tyto činnosti ho neovlivňují. Všechny je naopak zapojuje do služby Pánu. Čistý oddaný ví, jak vše využít ve službě Pánu, a proto ho hmotné činnosti nikdy neovlivní — svými transcendentálními plány je místo toho očišťuje. To popisuje Bhakti-rasāmṛta-sindhu: sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam — jeho cílem je zcela se očistit ve službě Pánu a nepodléhat vlivu hmotných označení.

Verš

evam adhyātma-yogena
karmāṇy anusamācaran
putrān utpādayām āsa
pañcārciṣy ātma-sammatān

Synonyma

evam — takto; adhyātma-yogena — prostřednictvím bhakti-yogy; karmāṇi — činnosti; anu — vždy; samācaran — vykonával; putrān — syny; utpādayām āsa — zplodil; pañca — pět; arciṣi — se svou manželkou, Arci; ātma — vlastní; sammatān — podle své touhy.

Překlad

Pṛthu Mahārāja setrvával na osvobozené úrovni oddané služby. Nejenže vykonával všechny plodonosné činnosti, ale také se svou manželkou Arci zplodil pět synů. Všechny je zplodil podle své vlastní touhy.

Význam

Pṛthu Mahārāja měl jako hospodář se svou manželkou Arci pět synů, a všechny je zplodil tak, jak si přál. Nenarodili se nečekaně nebo náhodou. Způsob, jak zplodit děti podle vlastní touhy, je v současném věku Kali prakticky neznámý. Tajemství úspěchu spočívá v tom, že rodiče musí přijmout různé očistné metody zvané saṁskāry. První z nich—garbhādhāna-saṁskāra neboli saṁskāra pro početí dítěte — je zvláště pro příslušníky vyšších tříd (brāhmaṇy a kṣatriye) povinná. Bhagavad-gītā uvádí, že sex, který není v rozporu s náboženskými zásadami, je Kṛṣṇa Samotný, a náboženské zásady přikazují, že kdo chce zplodit dítě, musí před pohlavním stykem vykonat garbhādhāna-saṁskāru. Mentální stav otce a matky před jejich spojením nepochybně ovlivní mentalitu budoucího dítěte. Dítě zplozené na popud chtíče nemusí být vždy takové, jaké by si rodiče přáli. Śāstry říkají: yathā yonir yathā bījam. Yathā yoniḥ poukazuje na matku a yathā bījam na otce. Je-li mentální stav rodičů před pohlavním stykem náležitě připravený, dítě, které se narodí, mu bude jistě odpovídat. Ze slov ātma-sammatān tedy vyplývá, že Pṛthu Mahārāja s Arci podstoupili před každým početím očistnou metodu garbhādhāna, a proto všechny syny zplodili podle svých tužeb a očištěného stavu mysli. Pṛthu Mahārāja neplodil své děti na popud chtíče a nebyl také ke své manželce přitahován za účelem smyslového požitku. Zplodil děti jako gṛhastha pro budoucí řízení své celosvětové vlády.

Verš

vijitāśvaṁ dhūmrakeśaṁ
haryakṣaṁ draviṇaṁ vṛkam
sarveṣāṁ loka-pālānāṁ
dadhāraikaḥ pṛthur guṇān

Synonyma

vijitāśvam — jménem Vijitāśva; dhūmrakeśam — jménem Dhūmrakeśa; haryakṣam — jménem Haryakṣa; draviṇam — jménem Draviṇa; vṛkam — jménem Vṛka; sarveṣām — všech; loka-pālānām — vládců všech planet; dadhāra — osvojil si; ekaḥ — jeden; pṛthuḥ — Pṛthu Mahārāja; guṇān — všechny vlastnosti.

Překlad

Poté, co Pṛthu Mahārāja zplodil pět synů, kteří se jmenovali Vijitāśva, Dhūmrakeśa, Haryakṣa, Draviṇa a Vṛka, dále vládl nad touto planetou. Osvojil si všechny vlastnosti božstev vládnoucích všem ostatním planetám.

Význam

Každá planeta má své vládnoucí božstvo. Z Bhagavad-gīty víme, že na Slunci je to Vivasvān, a stejně tak existují vládnoucí božstva Měsíce a jiných planet. Vládci všech planet jsou ve skutečnosti potomky vládců Slunce a Měsíce. Na planetě Zemi existují dvě kšatrijské dynastie, z nichž jedna (zvaná Sūrya-vaṁśa) pochází od vládnoucího božstva Slunce a druhá (Candra-vaṁśa) od vládnoucího božstva Měsíce. Když na Zemi vládla monarchie, hlavním panovníkem byl jeden z členů dynastie Sūrya-vaṁśa a podřízení králové patřili k dynastii Candra-vaṁśa. Mahārāja Pṛthu byl ale tak mocný, že projevoval všechny vlastnosti vládnoucích božstev na ostatních planetách.

V moderním věku se lidé pokusili doletět na Měsíc, ale nikoho tam nemohli najít, natož aby se setkali s jeho vládnoucím božstvem. Védská literatura nás však opakovaně informuje, že Měsíc obývají vysoce pokročilé bytosti, které se řadí mezi polobohy. Jsme proto neustále na pochybách, jakou dobrodružnou cestu na Měsíc to vlastně moderní vědci z této planety Země podnikli.

Verš

gopīthāya jagat-sṛṣṭeḥ
kāle sve sve ’cyutātmakaḥ
mano-vāg-vṛttibhiḥ saumyair
guṇaiḥ saṁrañjayan prajāḥ

Synonyma

gopīthāya — pro ochranu; jagat-sṛṣṭeḥ — nejvyššího stvořitele; kāle — časem; sve sve — vlastní; acyuta-ātmakaḥ — ve vědomí Kṛṣṇy; manaḥ — mysl; vāk — slova; vṛttibhiḥ — zaměstnáním; saumyaiḥ — velice jemná; guṇaiḥ — vlastnostmi; saṁrañjayan — těšil; prajāḥ — občany.

Překlad

Jelikož byl Mahārāja Pṛthu dokonalým oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství, chtěl chránit Pánovo stvoření tím, že potěší různé občany podle jejich různých tužeb. Těšil je proto v každém ohledu svými slovy, mentalitou, jednáním a jemným chováním.

Význam

Jak vysvětlí další verš, Pṛthu Mahārāja těšil občany všeho druhu svou neobyčejnou schopností pochopit mentalitu druhých. Jednal tak dokonale, že každý byl spokojený a žil v naprostém míru. Významné je slovo acyutātmakaḥ, neboť Mahārāja Pṛthu vládl této planetě jako zástupce Nejvyšší Osobnosti Božství. Věděl, že je zástupcem Pána a že musí Pánovo stvoření inteligentně chránit. Ateisté nechápou účel stvoření. Ve srovnání s duchovním světem je sice hmotný svět zavržený, ale přesto má svůj účel. Moderní vědci a filozofové ho nechápou a také nevěří v existenci stvořitele. Snaží se vše ustanovit na základě svého takzvaného vědeckého výzkumu, ale nic nesoustřeďují okolo nejvyššího stvořitele. Oddaný však chápe účel stvoření — poskytnout veškeré prostředky individuálním živým bytostem, které chtějí panovat hmotné přírodě. Vládce této planety má proto vědět, že všichni její obyvatelé a zvláště lidé přišli do hmotného světa za smyslovým požitkem. Jeho povinností je tedy uspokojovat je co se týče požitku smyslů a zároveň je povznést k vědomí Kṛṣṇy, aby se nakonec mohli vrátit domů, zpátky k Bohu.

Král nebo hlava státu má vládnout světu s tímto cílem, a každý bude spokojený. Jak toho lze dosáhnout? Existuje mnoho příkladů, jako je Pṛthu Mahārāja, a Śrīmad-Bhāgavatam zevrubně popisuje dějiny jeho vlády. Využijí-li vládci a prezidenti příkladu Pṛthua Mahārāje, zavládne jistě i v tomto pokleslém věku na celém světě mír a blahobyt.

Verš

rājety adhān nāmadheyaṁ
soma-rāja ivāparaḥ
sūryavad visṛjan gṛhṇan
pratapaṁś ca bhuvo vasu

Synonyma

rājā — král; iti — takto; adhāt — přijal; nāmadheyam — jménem; soma-rājaḥ — král planety Měsíc; iva — jako; aparaḥ — na druhou stranu; sūrya-vat — jako bůh Slunce; visṛjan — rozdával; gṛhṇan — vymáhal; pratapan — silnou vládou; ca — také; bhuvaḥ — světa; vasu — poplatek.

Překlad

Mahārāja Pṛthu se stal stejně slavným králem, jako je Soma-rāja, král Měsíce. Byl také mocný a vybíral daně, tak jako bůh Slunce šíří teplo a světlo a zároveň vysouší vodu na všech planetách.

Význam

Mahārāja Pṛthu je přirovnán ke králům Slunce a Měsíce, kteří jsou příklady toho, jak si Pán představuje vládu ve vesmíru. Slunce šíří teplo a světlo a zároveň vysouší na všech planetách vodu. Měsíc je v noci velice příjemný, a když je člověk unavený po celodenní práci na slunci, může si užívat měsíčního světla. Aby chránil své království, šířil Pṛthu Mahārāja své teplo a světlo jako bůh Slunce, neboť bez tepla a světla nemůže nikdo existovat. Také vybíral daně a dával občanům a vládě tak autoritativní pokyny, že nikdo neměl sílu ho neuposlechnout. Na druhou stranu každého těšil jako měsíční svit. Slunce i Měsíc mají svůj vliv, kterým udržují řád ve vesmíru, a moderní vědci a filozofové by se měli s dokonalým plánem Nejvyššího Pána týkajícím se udržování vesmíru seznámit.

Verš

durdharṣas tejasevāgnir
mahendra iva durjayaḥ
titikṣayā dharitrīva
dyaur ivābhīṣṭa-do nṛṇām

Synonyma

durdharṣaḥ — nepřemožitelný; tejasā — silou; iva — jako; agniḥ — oheň; mahā-indraḥ — král nebes; iva — přirovnán; durjayaḥ — nepřekonatelný; titikṣayā — snášenlivostí; dharitrī — Země; iva — jako; dyauḥ — nebeské planety; iva — jako; abhīṣṭa-daḥ — plnil touhy; nṛṇām — lidské společnosti.

Překlad

Mahārāja Pṛthu byl tak silný a mocný, že nikdo nemohl neuposlechnout jeho příkazů, stejně jako nelze zvítězit nad ohněm. Silou se vyrovnal Indrovi, králi nebes, jehož moc je nepřekonatelná. Na druhou stranu byl také snášenlivý jako Země, a co se týče plnění různých tužeb lidské společnosti, připomínal samo nebe.

Význam

Povinností krále je chránit občany a plnit jejich touhy. Občané se zároveň musí řídit zákony státu. Mahārāja Pṛthu v každém ohledu udržoval úroveň dobré vlády a byl tak mocný, že nikdo nemohl neuposlechnout jeho příkazů, stejně jako člověk nemůže donutit oheň, aby nevydával teplo a světlo. Byl tak silný a mocný, že se vyrovnal králi nebes, Indrovi. V tomto věku moderní vědci experimentují s jadernými zbraněmi a dříve vypouštěli brahmāstry, ale ve srovnání s bleskem krále nebes jsou všechny tyto brahmāstry a jaderné zbraně bezvýznamné. Když Indra vypustí svůj blesk, pukají a rozpadají se i ty největší kopce a hory. Na druhou stranu byl Mahārāja Pṛthu snášenlivý jako sama Země a plnil všechny touhy svých občanů jako přívaly deště z nebe. Bez deště nelze na této planetě splnit existující rozmanité touhy. Bhagavad-gītā (3.14) uvádí: parjanyād anna-sambhavaḥ — obilí roste jedině díky dešťům a bez obilí nemůže být nikdo na Zemi spokojený. Neomezené příděly milosti jsou proto přirovnány k vodě padající z mraků. Mahārāja Pṛthu rozdával svoji milost bez ustání, jako déšť. Souhrnně řečeno, byl jemnější než květ růže a tvrdší než blesk. Tak vládl svému království.

Verš

varṣati sma yathā-kāmaṁ
parjanya iva tarpayan
samudra iva durbodhaḥ
sattvenācala-rāḍ iva

Synonyma

varṣati — tekoucí; sma — býval; yathā-kāmam — tolik, kolik si lze přát; parjanyaḥ — voda; iva — jako; tarpayan — těšil; samudraḥ — moře; iva — přirovnaný; durbodhaḥ — nepochopitelný; sattvena — svým postavením; acala — hory; rāṭ iva — jako jejich král.

Překlad

Mahārāja Pṛthu uspokojoval každého, stejně jako déšť plní touhy všech. Tím, že nikdo nechápal jeho hloubku, se podobal moři a ve svém odhodlání byl pevný jako Meru, král hor.

Význam

Mahārāja Pṛthu rozdával svou milost trpícímu lidstvu, což připomínalo déšť po nesnesitelných vedrech. Oceán se rozprostírá do všech stran a je nesmírně obtížné změřit jeho délku a šířku; stejně tak Pṛthu Mahārāja byl natolik hluboký a vážný, že nikdo nedokázal odhadnout jeho cíle. Hora zvaná Meru pevně stojí ve vesmíru jako jeho čep a nikdo ji nemůže ani o píď vychýlit z jejího postavení; stejně tak nikdo nikdy nedokázal odradit Mahārāje Pṛthua od jeho rozhodnutí.

Verš

dharma-rāḍ iva śikṣāyām
āścarye himavān iva
kuvera iva kośāḍhyo
guptārtho varuṇo yathā

Synonyma

dharma-rāṭ iva — jako král Yamarāja (vládce smrti); śikṣāyām — ve vzdělání; āścarye — v bohatství; himavān iva — jako Himaláje; kuveraḥ — pokladník nebeských planet; iva — jako; kośa-āḍhyaḥ — co se týče majetku; gupta-arthaḥ — tajemství; varuṇaḥ — polobůh jménem Varuṇa; yathā — jako.

Překlad

Mahārāja Pṛthu byl stejně inteligentní a vzdělaný jako Yamarāja, vládce smrti. Bohatstvím se vyrovnal Himalájím, které uchovávají všechny drahokamy a cenné kovy. Měl stejně velký poklad jako Kuvera, pokladník nebeských planet, a nikdo nedokázal odhalit jeho tajemství, jež se podobala tajemstvím poloboha Varuṇy.

Význam

Yamarāja neboli Dharmarāja musí coby vládce smrti soudit provinilé živé bytosti, které se během života dopouštěly hříšných činností, a proto je považován za největšího odborníka v soudnictví. Také Pṛthu Mahārāja byl vysoce vzdělaný a nesmírně přesný ve vynášení soudu nad občany. Nikdo ho nemohl předčít v bohatství, tak jako nelze odhadnout, kolik nerostů a drahokamů se skrývá v Himalájích; proto je přirovnán ke Kuverovi, pokladníkovi nebeských planet. Nikdo také nedokázal odhalit tajemství jeho života, tak jako neznáme tajemství Varuṇy, poloboha, který vládne vodám, noci a západnímu nebi. Varuṇa je vševědoucí, a jelikož trestá hříchy, lidé se k němu modlí o odpuštění. Sesílá také nemoci a často se zdržuje ve společnosti Mitry a Indry.

Verš

mātariśveva sarvātmā
balena mahasaujasā
aviṣahyatayā devo
bhagavān bhūta-rāḍ iva

Synonyma

mātariśvā — vzduch; iva — jako; sarva-ātmā — všeprostupující; balena — tělesnou silou; mahasā ojasā — odvahou a mocí; aviṣahyatayā — nesmlouvavostí; devaḥ — polobůh; bhagavān — nejmocnější; bhūta-rāṭ iva — jako Rudra neboli Sadāśiva.

Překlad

Tělesnou silou a silou svých smyslů se Mahārāja Pṛthu vyrovnal větru, který pronikne kamkoliv. Co se týče nesmlouvavosti, podobal se všemocné expanzi Pána Śivy, Rudrovi neboli Sadāśivovi.

Verš

kandarpa iva saundarye
manasvī mṛga-rāḍ iva
vātsalye manuvan nṛṇāṁ
prabhutve bhagavān ajaḥ

Synonyma

kandarpaḥ — Amor; iva — jako; saundarye — krásou; manasvī — rozvážností; mṛga-rāṭ iva — jako král zvířat, lev; vātsalye — náklonností; manu-vat — jako Svāyambhuva Manu; nṛṇām — lidské společnosti; prabhutve — ve věci ovládání; bhagavān — pán; ajaḥ — Brahmā.

Překlad

Tělesnou krásou připomínal Amora a rozvážností lva. Co se týče náklonnosti, byl jako Svāyambhuva Manu, a schopností vládnout se vyrovnal Pánu Brahmovi.

Verš

bṛhaspatir brahma-vāde
ātmavattve svayaṁ hariḥ
bhaktyā go-guru-vipreṣu
viṣvaksenānuvartiṣu
hriyā praśraya-śīlābhyām
ātma-tulyaḥ parodyame

Synonyma

bṛhaspatiḥ — kněz nebeských planet; brahma-vāde — v otázce duchovního poznání; ātma-vattve — v sebeovládání; svayam — Osobně; hariḥ — Nejvyšší Osobnost Božství; bhaktyā — v oddanosti; go — kráva; guru — duchovní mistr; vipreṣu — brāhmaṇům; viṣvaksena — Osobnost Božství; anuvartiṣu — následovníci; hriyā — stydlivostí; praśraya-śīlābhyām — velice jemným chováním; ātma-tulyaḥ — přesně jako jeho osobní zájmy; para-udyame — co se týče dobročinnosti.

Překlad

V osobním chování projevoval Pṛthu Mahārāja všechny dobré vlastnosti a v duchovním poznání se vyrovnal Bṛhaspatimu. Svým sebeovládáním připomínal Samotného Nejvyššího Pána, Osobnost Božství. Co se týče jeho oddané služby, byl velkým stoupencem oddaných, kteří lnuli k ochraně krav a poskytování služby všeho druhu duchovnímu mistrovi a brāhmaṇům. Byl dokonalý v jemném chování a své stydlivosti a veškerou dobročinnost vykonával tak, jako kdyby jednal pro své osobní zájmy.

Význam

Když Pán Caitanya hovořil se Sārvabhaumou Bhaṭṭācāryou, ctil ho jako inkarnaci Bṛhaspatiho. Bṛhaspati je hlavním knězem nebeského království a stoupencem filozofie zvané brahma-vāda neboli māyāvāda. Je také velkým logikem. Tento verš naznačuje, že i když byl Mahārāja Pṛthu velkým oddaným, který neustále láskyplně sloužil Pánu, díky svému hlubokému poznání védských písem dokázal porazit impersonalisty a māyāvādīny všeho druhu. Měli bychom se od něho naučit, že vaiṣṇava neboli oddaný musí být nejen upevněn ve své službě Pánu, ale je-li to zapotřebí, musí být připraven se přít s māyāvādīny a pomocí logiky a filozofie vyvrátit jejich tvrzení, že Absolutní Pravda je neosobní.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je ideální brahmacārī — umí se dokonale ovládat. Když byl Kṛṣṇa zvolen za předsedajícího oběti Rājasūya, kterou vykonával Mahārāja Yudhiṣṭhira, praotec Bhīṣmadeva Ho velebil jako největšího brahmacārīna. Jelikož byl praotec Bhīṣma sám brahmacārīnem, byl jistě způsobilý rozlišit, kdo je brahmacārī a kdo vyabhicārī. Pṛthu Mahārāja byl hospodář a otec pěti dětí, ale přesto byl považován za sebeovládnutého. Ten, kdo pro dobro lidstva plodí děti vědomé si Kṛṣṇy, je ve skutečnosti brahmacārī. Kdo plodí děti jako kočky a psi, není správný otec. Slovo brahmacārī označuje také toho, kdo jedná na úrovni Brahmanu neboli oddané služby. V neosobním pojetí Brahmanu neexistují činnosti, ale toho, kdo vykonává činnosti ve spojení s Nejvyšší Osobností Božství, je třeba pokládat za brahmacārīna. Pṛthu Mahārāja byl tedy ideální brahmacārī a gṛhastha zároveň. Viṣvaksenānuvartiṣu se vztahuje na oddané, kteří jsou neustále zaměstnaní službou Pánu. Ostatní oddaní musí kráčet v jejich stopách. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura prohlásil: ei chaya gosāñi yāṅra, muñi tāṅra dāsa — říká, že je připraven stát se žákem každého, kdo kráčí ve stopách šesti Gosvāmīch.

Jako všichni vaiṣṇavové byl i Mahārāja Pṛthu oddán ochraně krav, duchovním mistrům a kvalifikovaným brāhmaṇům. Byl také velice pokorný, mírný a jemný, a vždy, když podnikal nějakou dobročinnou akci ve prospěch obyčejných lidí, jednal úplně stejně, jako kdyby se staral o své osobní potřeby. Jinými slovy, jeho dobročinné jednání nebylo předváděním vlastní velikosti, ale vycházelo z osobního cítění a zaujetí. Takovým způsobem se má vykonávat veškerá dobročinnost.

Verš

kīrtyordhva-gītayā pumbhis
trailokye tatra tatra ha
praviṣṭaḥ karṇa-randhreṣu
strīṇāṁ rāmaḥ satām iva

Synonyma

kīrtyā — dobrou pověstí; ūrdhva-gītayā — hlasitým provoláváním; pumbhiḥ — lidmi; trai-lokye — po celém vesmíru; tatra tatra — tu a tam; ha — jistě; praviṣṭaḥ — vstupující; karṇa-randhreṣu — do ušních otvorů; strīṇām — žen; rāmaḥ — Pán Rāmacandra; satām — oddaných; iva — jako.

Překlad

Dobrá pověst Pṛthua Mahārāje byla hlasitě provolávána po celém vesmíru — na vyšších, nižších a středních planetárních systémech — a všechny ženy a světci naslouchali o jeho slávě, která byla stejně sladká jako sláva Pána Rāmacandry.

Význam

Slova strīṇām a rāmaḥ jsou zde významná. Ženy rády poslouchají a vychutnávají opěvování určitých hrdinů. Z tohoto verše vyplývá, že proslulost Pṛthua Mahārāje byla tak velká, že o ní s velkým potěšením naslouchaly ženy po celém vesmíru. Naslouchali o ní i všichni oddaní a byla pro ně stejně příjemná jako sláva Pána Rāmacandry. Království Pána Rāmacandry existuje dodnes a nedávno vznikla v Indii politická strana jménem Rāmarājya, kladoucí si za cíl ustanovit království podobné Rāmovu. Moderní politici však bohužel chtějí království Rāmy bez Rāmy Samotného. Dělají si naděje, že založí Rāmovo království, přestože zavrhují myšlenku vědomí Boha. Oddaní takové plány odmítají. O slávě Pṛthua Mahārāje světci naslouchali proto, že dokonale zastupoval Pána Rāmacandru, ideálního krále.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k dvacáté druhé kapitole čtvrtého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Setkání Mahārāje Pṛthua se čtyřmi Kumāry”.