Sloka 44
Text 44
Verš
Text
bhūtendriya-mano-mayaḥ
tan-nirodho ’sya maraṇam
āvirbhāvas tu sambhavaḥ
bhūtendriya-mano-mayaḥ
tan-nirodho ’sya maraṇam
āvirbhāvas tu sambhavaḥ
Synonyma
Synonyms
jīvaḥ — the living entity; hi — indeed; asya — of him; anugaḥ — suitable; dehaḥ — body; bhūta — gross material elements; indriya — senses; manaḥ — mind; mayaḥ — made of; tat — of the body; nirodhaḥ — destruction; asya — of the living entity; maraṇam — death; āvirbhāvaḥ — manifestation; tu — but; sambhavaḥ — birth.
Překlad
Translation
Živá bytost tak dostává vhodné tělo s hmotnou myslí a smysly podle svých plodonosných činností. Když skončí reakce za její určitou činnost, tento konec se nazývá smrt, a když určitý druh reakce začne, tento počátek se nazývá zrození.
In this way the living entity gets a suitable body with a material mind and senses, according to his fruitive activities. When the reaction of his particular activity comes to an end, that end is called death, and when a particular type of reaction begins, that beginning is called birth.
Význam
Purport
Živá bytost již od nepaměti téměř neustále putuje různými životními druhy po různých planetách. Tento koloběh popisuje Bhagavad-gītā: bhrāmayan sarva-bhūtāni yantrārūḍhāni māyayā — každý cestuje pod vlivem māyi po vesmíru v kočáru těla tvořeného hmotnou energií. Materialistická existence představuje posloupnost akcí a reakcí. Je to cívka s dlouhým filmem akcí a reakcí a jeden život je v tomto představení pouhým zábleskem. Když se dítě narodí, znamená to, že jeho tělo je počátkem další série činností, a když starý člověk zemře, jedna série reakcí končí.
From time immemorial, the living entity travels in the different species of life and the different planets, almost perpetually. This process is explained in Bhagavad-gītā. Bhrāmayan sarva-bhūtāni yantrārūḍhāni māyayā: under the spell of māyā, everyone is wandering throughout the universe on the carriage of the body offered by the material energy. Materialistic life involves a series of actions and reactions. It is a long film spool of actions and reactions, and one life span is just a flash in such a reactionary show. When a child is born, it is to be understood that his particular type of body is the beginning of another set of activities, and when an old man dies, it is to be understood that one set of reactionary activities is finished.
Vidíme, že na základě různých reakcí se jeden člověk může narodit v bohaté rodině a druhý v chudé, přestože se oba narodí na stejném místě, ve stejnou dobu a za stejné atmosféry. Ten, kdo si s sebou nese zbožné činnosti, dostává příležitost narodit se v bohaté či zbožné rodině a ten, kdo si nese bezbožné činnosti, se může narodit v nižší, chudé rodině. Změna těla znamená změnu pole činností — jako když se tělo chlapce mění v tělo mladíka, činnosti chlapce se mění v činnosti mladíka.
We can see that because of different reactionary activities, one man is born in a rich family, and another is born in a poor family, although both of them are born in the same place, at the same moment and in the same atmosphere. One who is carrying pious activity with him is given a chance to take his birth in a rich or pious family, and one who is carrying impious activity is given a chance to take birth in a lower, poor family. The change of body means a change to a different field of activities. Similarly, when the body of the boy changes into that of a youth, the boyish activities change into youthful activities.
Je zřejmé, že živá bytost dostává určité tělo pro určitý druh činností. To se děje neustále a není možné vystopovat počátek tohoto děje. Jeden vaiṣṇavský básník proto říká: anādi karama-phale, což znamená, že nelze zjistit, odkdy se datují akce a reakce spojené s činnostmi živé bytosti, protože mohou dokonce pokračovat z minulého života Brahmy. Viděli jsme to na příkladě života Nārady Muniho. V jednom věku byl synem služebné a v dalším věku se stal velkým mudrcem.
It is clear that a particular body is given to the living entity for a particular type of activity. This process is going on perpetually, from a time which is impossible to trace out. Vaiṣṇava poets therefore say, anādi karama-phale, which means that these actions and reactions of one’s activity cannot be traced, for they may even continue from the last millennium of Brahmā’s birth to the next millennium. We have seen the example in the life of Nārada Muni. In one millennium he was the son of a maidservant, and in the next millennium he became a great sage.