Sloka 1-2:

Král Parīkṣit řekl: “Můj pane, Śukadevo Gosvāmī, všechny činnosti projevené inkarnacemi Nejvyšší Osobnosti Božství jistě lahodí uchu a mysli. Stačí, když o nich člověk jen naslouchá, a nečistoty z jeho mysli okamžitě zmizí. Obvykle se zdráháme naslouchat o činnostech Pána, ale Kṛṣṇovy činnosti v dětství jsou tak přitažlivé, že automaticky těší mysl a ucho. Tak zaniká záliba v naslouchání o hmotných věcech, která je hlavní příčinou hmotné existence, a člověk postupně rozvíjí oddanou službu Nejvyššímu Pánu, připoutanost k Němu a přátelství s oddanými, kteří nám dávají dar vědomí Kṛṣṇy. Vyprávěj prosím o těchto Pánových činnostech, považuješ-li to za vhodné.”

Sloka 3:

“Prosím, popiš další zábavy Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti, jenž se zjevil na této planetě Zemi, kde napodoboval lidské dítě a prováděl úžasné věci, jako bylo zabití Pūtany.”

Sloka 4:

Śukadeva Gosvāmī řekl: Když dítě matky Yaśody začalo natáčet své tělo, aby se mohlo obrátit, Jeho pokus byl oslaven védským obřadem. Při tomto obřadu, zvaném utthāna (který se provádí, když se má dítě poprvé podívat ven z domu), je nemluvně náležitě vykoupáno. Matka Yaśodā provedla tento obřad společně s dalšími ženami ze sousedství hned poté, co byly Kṛṣṇovi tři měsíce. Toho dne došlo ke konjunkci Měsíce se souhvězdím Rohiṇī. Brāhmaṇové při obřadu recitovali védské hymny a zúčastnili se jej i profesionální hudebníci. Tak matka Yaśodā uskutečnila tento významný obřad.

Sloka 5:

Poté, co matka Yaśodā dokončila obřadnou koupel dítěte, uvítala brāhmaṇy tím, že je řádně uctila a dala jim dostatek obilí a jiných potravin, oděvy, žádané krávy a girlandy. Brāhmaṇové bezchybně pronášeli védské hymny pro úspěšné završení obřadu, a když skončili a matka Yaśodā viděla, že dítě je ospalé, lehla si s Ním do postele, dokud nezačalo klidně spát.

Sloka 6:

Štědrá matka Yaśodā, pohroužená do obřadu utthāna, byla zcela zaneprázdněná přijímáním hostů, jejich uctíváním a rozdáváním oděvů, krav, girland a obilí. Proto neslyšela, jak dítě pláče, že chce mámu. Malý Kṛṣṇa, jenž vyžadoval mléko z matčina prsu, tehdy začal rozhněvaně kopat nožkama.

Sloka 7:

Pán Śrī Kṛṣṇa ležel pod ručním vozíkem v jednom koutě dvora, a přestože byly Jeho nožky měkké jako lístky, když jimi zasáhl vůz, ten se prudce převrátil a dopadl na zem. Kola se oddělila od nápravy, náboje a paprsky kol se rozpadly a oj se zlomila. Na vozíku bylo mnoho drobného nádobí vyrobeného z různých kovů, a to vše se rozkutálelo kolem.

Sloka 8:

Když matka Yaśodā a ostatní ženy, které se sešly na slavnost utthāna, a všichni muži v čele s Nandou Mahārājem byli svědky podivuhodné situace, začali přemýšlet, jak se mohl vozík sám od sebe rozpadnout. Chodili sem a tam ve snaze nalézt příčinu, ale nemohli na ni přijít.

Sloka 9:

Shromáždění pastevci a ženy uvažovali, jak se to stalo. Ptali se: “Je to snad dílo nějakého démona nebo nepříznivé planety?” Děti, které u toho byly, tehdy začaly tvrdit, že vozík rozkopl malý Kṛṣṇa. Vozík se rozpadl, jakmile plačící nemluvně koplo do jeho kola. O tom nebylo pochyb.

Sloka 10:

Shromážděné gopī a gopové si nebyli vědomi toho, že Kṛṣṇa je vždy neomezený, a proto nemohli uvěřit, že by měl malý Kṛṣṇa tak nepochopitelnou sílu. Nemohli tomu, co děti říkaly, uvěřit, a proto jejich tvrzení považovali za dětské povídačky.

Sloka 11:

Matka Yaśodā si myslela, že Kṛṣṇu ohrožovala nějaká nepříznivá planeta. Zdvihla tedy plačící dítě a dala Mu napít ze svého prsu. Potom svolala zkušené brāhmaṇy, aby recitovali védské hymny a provedli obřad vzývající přízeň osudu.

Sloka 12:

Poté, co silní pastevci sesbírali nádoby a předměty z vozíku a uvedli vše do původního stavu, brāhmaṇové vykonali obřad spojený s ohňovou obětí pro upokojení nepříznivé planety a pak zrnky rýže, trávou kuśa, vodou a tvarohem uctívali Nejvyššího Pána.

Sloka 13-15:

Když jsou brāhmaṇové oproštěni od závisti, lživosti, nemístné pýchy, nevole, znepokojení bohatstvím druhých a nezasloužené prestiže, jejich požehnání nejsou nikdy planá. S tímto vědomím si Nanda Mahārāja rozvážně posadil Kṛṣṇu na klín a pozval takové pravdomluvné brāhmaṇy uskutečnit obřad podle posvátných hymnů ze Sāma Vedy, Ṛg Vedy a Yajur Vedy. Potom během pronášení manter omyl dítě vodou smíchanou s čistými bylinami a po vykonání ohňového obřadu všechny brāhmaṇy vydatně nasytil prvotřídní rýží a dalšími pokrmy.

Sloka 16:

Pro blaho svého syna Kṛṣṇy daroval Nanda Mahārāja brāhmaṇům krávy dokonale vyzdobené látkovými přehozy, květinovými girlandami a zlatými náhrdelníky. Brāhmaṇové přijali tyto krávy, dávající dostatek mléka, které jim byly věnovány jako milodar, a udělili požehnání celé rodině; zvláště Kṛṣṇovi.

Sloka 17:

Všichni brāhmaṇové, kteří dokonale ovládali pronášení védských hymnů, byli yogīni plně obdaření mystickými silami. Žádné z jejich požehnání se nikdy neminulo účinkem.

Sloka 18:

Jednoho dne, rok po Kṛṣṇově zjevení, matka Yaśodā laskala svého syna na svém klíně. Náhle však cítila, že je těžší než vrchol hory, a nemohla Jeho tíhu dále snášet.

Sloka 19:

Dítě připadalo matce Yaśodě těžké jako celý vesmír, a proto byla plná úzkosti-říkala si, že Ho možná napadl nějaký další duch či démon. Udivená posadila dítě na zem a začala myslet na Nārāyaṇa. Jelikož předvídala neblahé události, zavolala brāhmaṇy, aby proti této tíze něco dělali, a pak se věnovala jiným domácím povinnostem. Neměla jinou možnost, než vzpomínat na lotosové nohy Nārāyaṇa, neboť nevěděla, že Kṛṣṇa je původním zdrojem všeho.

Sloka 20:

Zatímco dítě sedělo na zemi, v podobě větrného víru se tam na Kaṁsův popud přihnal Tṛṇāvarta, jeho služebník, a snadno vynesl dítě do vzduchu.

Sloka 21:

Tento démon zahalil v podobě mocného větrného víru celou Gokulu částečkami prachu, všem znemožnil vidět a začal vydávat velmi hrůzostrašný zvuk, který se rozléhal všude.

Sloka 22:

Prašná bouře na okamžik zahalila celou oblast pastvin hustou temnotou a matka Yaśodā nemohla najít svého syna tam, kde Ho položila.

Sloka 23:

Kvůli zrnkům písku zvířeným Tṛṇāvartou lidé neviděli sami sebe ani nikoho jiného, a tak byli zmatení a zneklidnění.

Sloka 24:

Matka Yaśodā kvůli prašné bouři vyvolané silným větrným vírem nenacházela ani stopu po svém synovi a nechápala, jak je to možné. Klesla tedy k zemi jako kráva, jež přišla o své tele, a začala nesmírně žalostně naříkat.

Sloka 25:

Když se poryvy prašné bouře i větry utišily, Yaśodiny přítelkyně, ostatní gopī, slyšely, jak matka Yaśodā pláče, a šly za ní. Když nikde neviděly Kṛṣṇu, byly i ony zarmoucené a přidaly se k jejímu pláči s očima plnýma slz.

Sloka 26:

Démon Tṛṇāvarta, jenž se proměnil v silný větrný vír, vynesl Kṛṣṇu vysoko do nebe, ale když Kṛṣṇa začal být těžší než on, musel svůj nápor ukončit a nemohl pokračovat dál.

Sloka 27:

Kvůli své tíze připadal Kṛṣṇa Tṛṇāvartovi jako velká hora nebo obrovský kus železa. Jelikož se ho však Kṛṣṇa chytil za krk, démon Ho nemohl odhodit. Uvažoval proto, že to dítě je podivuhodné, neboť Ho ani neunesl, ani se té tíhy nemohl zbavit.

Sloka 28:

Tṛṇāvarta, jehož Kṛṣṇa svíral kolem krku, se dusil a nemohl vydat ani hlásku, dokonce ani pohnout rukama či nohama. Oči mu vylezly z důlků a bez života dopadl i s malým chlapcem na půdu Vraji.

Sloka 29:

Když gopī, které se shromáždily, plakaly pro Kṛṣṇu, démon spadl z nebe na velký balvan a údy se mu oddělily od těla. Byl jako Tripurāsura po zásahu šípem Pána Śivy.

Sloka 30:

Gopī okamžitě zvedly Kṛṣṇu z démonovy hrudi a předaly Ho matce Yaśodě, prostého všech nepříznivých vlivů. Jelikož bylo dítě nezraněné i přesto, že Ho démon vynesl do nebe, a bylo nyní zbavené všeho nebezpečí a neštěstí, gopī a pastevce krav vedené Nandou Mahārājem zaplavilo nesmírné štěstí.

Sloka 31:

Je s podivem, že se toto nevinné dítě, které unesl Rākṣasa, aby Ho pozřel, vrátilo živé a navíc bez jediného šrámu! Ten démon byl zlý, krutý a hříšný, a proto byl zahuben za své vlastní hříšné jednání. Takový je zákon přírody. Nevinného oddaného stále chrání Nejvyšší Osobnost Božství a hříšník bude za svůj nečistý život zničen.

Sloka 32:

Nanda Mahārāja a další pravili: “Museli jsme v minulosti po velmi dlouhou dobu podstupovat askezi, uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, věnovat se zbožným činnostem pro blaho všech, budovat veřejné cesty a studny a také rozdávat milodary. Díky tomu se chlapec vrátil z prahu smrti, aby přinášel radost svým příbuzným.”

Sloka 33:

Nanda Mahārāja čím dál více žasl, když viděl, co všechno se v Bṛhadvanu děje, a vzpomínal na slova, která mu řekl Vasudeva v Mathuře.

Sloka 34:

Jednoho dne matka Yaśodā vzala Kṛṣṇu, posadila si Ho na klín a s mateřskou náklonností Ho krmila svým mlékem. Mléko jí vytékalo z prsu a dítě pilo.

Sloka 35-36:

Ó králi Parīkṣite, když byl malý Kṛṣṇa s pitím mateřského mléka téměř u konce a matka Yaśodā se Ho dotýkala a hleděla na Jeho nádherný, zářivě usměvavý obličej, dítě zívlo a ona v Jeho ústech spatřila celé nebe, vyšší planetární systém i Zemi, svítící tělesa na všech stranách, Slunce, Měsíc, oheň, vzduch, moře, ostrovy, hory, řeky, lesy a živé bytosti všech druhů, pohyblivé i nehybné.

Sloka 37:

Když matka Yaśodā viděla v ústech svého dítěte celý vesmír, srdce se jí rozbušilo a úžasem chtěla zavřít své neklidné oči.