ŚB 10.7.31

अहो बतात्यद्भ‍ुतमेष रक्षसा
बालो
निवृत्तिं गमितोऽभ्यगात् पुन: ।
हिंस्र: स्वपापेन विहिंसित:
खल:
साधु: समत्वेन भयाद् विमुच्यते ॥ ३१ ॥
aho batāty-adbhutam eṣa rakṣasā
bālo nivṛttiṁ gamito ’bhyagāt punaḥ
hiṁsraḥ sva-pāpena vihiṁsitaḥ khalaḥ
sādhuḥ samatvena bhayād vimucyate

Synonyma

ahoběda; batazajisté; ativelice; adbhutamtato událost je nesmírně podivuhodná; eṣaḥtoto (dítě); rakṣasālidožravým démonem; bālaḥnevinné dítě Kṛṣṇa; nivṛttimunesené, aby bylo zabito a pozřeno; gamitaḥvzdálilo se; abhyagāt punaḥale vrátilo se zpátky nezraněné; hiṁsraḥten, kdo je plný zášti; sva-pāpenakvůli svým vlastním hříšným činnostem; vihiṁsitaḥnyní byl (tento démon) zahuben; khalaḥprotože byl zlý a nečistý; sādhuḥkaždý, kdo je nevinný a nežije hříšně; samatvenastejně spravedlivý ke všem; bhayātod veškerého strachu; vimucyateje osvobozený.

Překlad

Je s podivem, že se toto nevinné dítě, které unesl Rākṣasa, aby Ho pozřel, vrátilo živé a navíc bez jediného šrámu! Ten démon byl zlý, krutý a hříšný, a proto byl zahuben za své vlastní hříšné jednání. Takový je zákon přírody. Nevinného oddaného stále chrání Nejvyšší Osobnost Božství a hříšník bude za svůj nečistý život zničen.

Význam

Život s vědomím Kṛṣṇy znamená bezúhonný život naplněný oddaností a sādhu je ten, kdo se zcela odevzdal Kṛṣṇovi. To potvrzuje Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (9.30): bhajate mām ananya-bhāk sādhur eva sa mantavyaḥ-každý, kdo je bezvýhradně připoutaný ke Kṛṣṇovi, je sādhu. Nanda Mahārāja, gopī ani ostatní pastevci nevěděli, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství hrající si jako lidské dítě a že Jeho život není za žádných okolností v nebezpečí.
Kvůli silnému chtíči a touze si užívat se živá bytost v hmotném světě čím dál více zaplétá do hříšných činností (kāma eṣa krodha eṣa rajo-guṇa-samudbhavaḥ). Proto je strach jedním z aspektů hmotného života (āhāra-nidrā-bhaya-maithunaṁ ca). Pokud si však člověk začne být vědom Kṛṣṇy, oddaná služba, śravaṇaṁ kīrtanam, utlumí jeho znečištěný hmotný život a Nejvyšší Osobnost Božství jej očistí a ochrání. Śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ. Oddaný má v tento proces důvěru. Tato důvěra je jedním ze šesti druhů odevzdání se. Rakṣiṣyatīti viśvāsaḥ (Hari-bhakti-vilāsa 11.676). Jedním ze způsobů, jak se odevzdat, je záviset pouze na Kṛṣṇovi a být přesvědčen, že Pán dává veškerou ochranu. To, že Kṛṣṇa svého oddaného ochrání, je skutečnost a Nanda Mahārāja i ostatní obyvatelé Vṛndāvanu tuto skutečnost velice snadno přijali, přestože nevěděli, že mají Nejvyššího Pána osobně před sebou. V dějinách bylo mnoho příkladů, kdy se oddaný, jako například Prahlāda Mahārāja nebo Dhruva Mahārāja, dostal do potíží dokonce přičiněním vlastního otce, ale byl za všech okolností zachráněn. Naším jediným úkolem tedy je, abychom si byli vědomi Kṛṣṇy a veškerou ochranu nechávali na Něm.