Skip to main content

VERSO 10

Sloka 10

Texto

Verš

nānṛtaṁ tava tac cāpi
yathā māṁ prabravīṣi bhoḥ
avijñāya paraṁ matta
etāvat tvaṁ yato hi me
nānṛtaṁ tava tac cāpi
yathā māṁ prabravīṣi bhoḥ
avijñāya paraṁ matta
etāvat tvaṁ yato hi me

Sinônimos

Synonyma

na — não; anṛtam — falso; tava — de ti; tat — isto; ca — também; api — como afirmaste; yathā — no que se trata de; mām — de mim; prabravīṣi — como descreves; bhoḥ — ó meu filho; avijñāya — sem conhecer; param — o Supremo; mattaḥ — superior a mim; etāvat — tudo o que falaste; tvam — tu mesmo; yataḥ — em razão de; hi — com certeza; me — sobre mim.

na — ne; anṛtam — falešné; tava — tvé; tat — to; ca — také; api — jak jsi řekl; yathā — co se týče; mām — mě; prabravīṣi — jak popisuješ; bhoḥ — ó můj synu; avijñāya — neznají; param — Nejvyšší; mattaḥ — nade mnou; etāvat — vše, co jsi řekl; tvam — ty; yataḥ — z toho důvodu; hi — jistě; me — o mně.

Tradução

Překlad

Tudo o que falaste a meu respeito não é falso, pois, enquanto a pessoa não passa a conhecer a Personalidade de Deus, que é a verdade última superior a mim, com certeza se iludirá observando minhas atividades poderosas.

Vše, co jsi o mně řekl, je v pořádku, protože ten, kdo neví o Osobnosti Božství, o Pánu, který je konečnou pravdou nade mnou, jistě podlehne iluzi, když uvidí mé úžasné činnosti.

Comentário

Význam

SIGNIFICADO—A lógica do “sapo no poço” ilustra que o sapo que reside na atmosfera e limites de um poço não pode imaginar o comprimento e a largura do oceano gigantesco. Semelhante sapo, ao ser informado do gigantesco comprimento e largura do oceano, primeiro não acredita que exista tal oceano, e, se alguém lhe garante que existe, o sapo usa, então, de sua imaginação e começa a medi-lo, dilatando sua barriga o máximo possível, e seu minúsculo abdômen acaba se rompendo e o pobre sapo morre, ficando sem nenhuma noção do verdadeiro oceano. Do mesmo modo, os cientistas materialistas também querem desafiar a potência inconcebível do Senhor, medindo-O com seus cérebros de sapo e suas conquistas científicas, mas eles simplesmente acabam morrendo sem nenhum sucesso, como o sapo.

Logika “žáby ve studni” spočívá v tom, že žába, která zná jen prostředí ohraničené stěnami studny, si neumí představit délku a šířku obrovského oceánu. Když taková žába slyší, jak nesmírně dlouhý a široký je oceán, tak nejprve nevěří, že něco takového existuje, a když ji někdo o existenci oceánu skutečně přesvědčí, žába si začne jeho rozměry představovat. Nafukuje žaludek dokud může, až její nepatrné břicho praskne a ubohá žába zemře, aniž by poznala skutečný oceán. Stejně tak materialističtí vědci chtějí vyzvat nepochopitelnou sílu Pána tím, že Ho měří svými žabími mozky a svým vědeckým rozvojem, ale nakonec jednoduše zemřou, stejně jako žába, aniž by dosáhli nějakého úspěchu.

Às vezes, sem que se tenha algum conhecimento do verdadeiro Deus, aceita-se que um homem materialmente poderoso é Deus ou uma encarnação de Deus. Essa avaliação material pode estender-se gradualmente, e a tentativa pode alcançar o limite máximo, ou seja, Brahmājī, que é o ser vivo mais elevado dentro do universo e que tem uma duração de vida que o cientista material considera inimaginável. Conforme a informação que obtemos no mais autêntico livro de conhecimento, a Bhagavad-gītā (8.17), calcula-se que um dia e uma noite de Brahmājī equivalem a algumas centenas de milhares de anos em nosso planeta. O “sapo no poço” talvez não acredite que haja essa longa duração de vida, mas as pessoas que têm uma percepção das verdades mencionadas na Bhagavad-gītā aceitam a existência de uma grande personalidade que cria a variedade contida em todo o universo. Compreende-se através das escrituras reveladas que o Brahmājī deste universo é mais jovem do que todos os outros Brahmās encarregados dos muitos e muitos outros universos diferentes deste, mas nenhum deles pode ser igual à Personalidade de Deus.

Lidé bez poznání o skutečném Bohu někdy přijímají za Boha nebo Jeho inkarnaci člověka s vyjímečnými hmotnými schopnostmi. V nejzazším případě mohou ve svých hmotných představách Boha dospět až k Brahmājīmu, který je nejdokonalejší živou bytostí ve vesmíru a který má život, jehož délku si žádný materialistický vědec nedokáže ani představit. Podle nejautoritativnější knihy poznání, Bhagavad-gīty (8.17), trvá jeden den a jedna noc Brahmājīho stovky tisíc let na naší planetě. “Žába ve studni” takovému dlouhému životu nebude věřit, ale ti, kteří poznali pravdivost Bhagavad-gīty, přijímají existenci velké osobnosti, která tvoří rozmanitost celého vesmíru, za skutečnou. Ze zjevených písem se dozvídáme, že Brahmājī tohoto vesmíru je mladší než všichni ostatní Brahmové, kteří se starají o nespočetně mnoho dalších vesmírů, ale žádný z nich se nemůže vyrovnat Osobnosti Božství.

Nāradajī é uma das almas liberadas e, após sua liberação, ele ficou conhecido como Nārada; por outro lado, antes de sua liberação, era o simples filho de uma criada. Pode-se perguntar a razão pela qual Nāradajī não conhecia o Senhor Supremo e por qual motivo confundiu Brahmājī com o Senhor Supremo, embora, na verdade, ele não o fosse. Se a alma liberada jamais se deixa confundir por essa ideia errônea, por que Nāradajī fez todas essas perguntas como se fosse um homem comum com um pobre fundo de conhecimento? Essa perplexidade também acometeu Arjuna, embora ele seja um eterno associado do Senhor. Semelhante confusão que toma conta de Arjuna ou Nārada ocorre pela vontade do Senhor para que outras pessoas que não são liberadas possam compreender a verdade dos fatos e conheçam o Senhor. O fato de Nārada ter desconfiado que Brahmājī não se tornou todo-poderoso serve de lição para os sapos no poço para que eles não se confundam com a verdadeira identidade da Personalidade de Deus (ao qual não se pode comparar uma personalidade como Brahmā, e muito menos os homens comuns que se fazem passar por Deus ou uma encarnação de Deus). O Senhor Supremo é sempre o Supremo, e, como tentamos estabelecer várias vezes nestes significados, nenhum ser vivo, mesmo que esteja no padrão de Brahmā, pode alegar ser uno com o Senhor. Ninguém deve se deixar enganar quando a população, prestando tributo a um herói após a sua morte, adora-o como Deus. Houve muitos reis como o Senhor Rāmacandra, o rei de Ayodhyā, mas nenhum deles é mencionado como Deus nas escrituras reveladas. Ser um bom rei não é necessariamente uma qualificação para ser o Senhor Rāma, mas ser uma grande personalidade como Kṛṣṇa é a qualificação para ser a Personalidade de Deus. Se examinarmos atentamente as personagens que participaram da Batalha de Kurukṣetra, poderemos observar que Mahārāja Yudhiṣṭhira não era um rei menos piedoso que o Senhor Rāmacandra, e, pelo estudo do caráter, Mahārāja Yudhiṣṭhira era mais moralista do que o Senhor Kṛṣṇa. O Senhor Kṛṣṇa pediu que Mahārāja Yudhiṣṭhira mentisse, mas Mahārāja Yudhiṣṭhira protestou contra isso. Entretanto, isso não significa que Mahārāja Yudhiṣṭhira pudesse ser igual ao Senhor Rāmacandra ou ao Senhor Kṛṣṇa. As grandes autoridades consideram Mahārāja Yudhiṣṭhira um homem piedoso, mas aceitam o Senhor Rāma ou Kṛṣṇa como a Personalidade de Deus. O Senhor, portanto, é uma identidade diferente em todas as circunstâncias, e nenhuma ideia de antropomorfismo pode ser aplicada a Ele. O Senhor é sempre o Senhor, e o ser vivo comum jamais pode ser igual a Ele.

Nāradajī je jednou z osvobozených duší a pod tímto jménem je znám až od doby svého osvobození — předtím byl obyčejným synem služebné. Můžeme se zeptat, jak je možné, že Nārada nevěděl o Nejvyšším Pánovi, a proč za Něho mylně pokládal Brahmājīho. Osvobozená duše nemá nikdy pochybnosti tohoto druhu, tak proč Nāradajī kladl všechny tyto otázky jako obyčejný nevědomý člověk? Stejně zmatený byl i Arjuna, přestože je věčným společníkem Pána. Arjunu i Nāradu zmátl Samotný Pán, aby i jiné, neosvobozené duše mohly realizovat skutečnou pravdu a poznání o Pánovi. Pochybnost, která vyvstala v mysli Nārady ohledně Brahmājīho všemocnosti, je lekcí pro “žáby ve studni”, aby si nevytvářely mylné představy o totožnosti Osobnosti Božství. Pána nelze srovnávat ani s osobností jako je Brahmā, nemluvě o obyčejných lidech, kteří se falešně vydávají za Boha nebo Jeho inkarnaci. Nejvyšší Pán je vždy Nejvyšší a jak jsme se již mnohokrát snažili v těchto výkladech zdůraznit, žádná živá bytost až po úroveň Brahmy nemůže tvrdit, že je s Ním totožná. Nesmíme se nechat zmást, když nějakého velkého člověka lidé po smrti uctívají v hrdinském stylu jako Boha. Bylo mnoho králů jako Pán Rāmacandra, král Ayodhyi, ale žádného z nich zjevená písma neuznávají za Boha. Být dobrý král ještě neznamená být Pán Rāma, neboť být Osobností Božství může být jedině taková osobnost jako je Śrī Kṛṣṇa. Když budeme zkoumat charakter účastníků bitvy na Kurukṣetře, zjistíme, že Mahārāja Yudhiṣṭhira nebyl o nic méně zbožný král než Pán Rāmacandra a že byl dokonce ještě mravnější než Pán Kṛṣṇa. Pán Kṛṣṇa ho žádal, aby lhal, ale Mahārāja Yudhiṣṭhira protestoval. To však neznamená, že by se Mahārāja Yudhiṣṭhira mohl rovnat Pánu Rāmacandrovi nebo Pánu Kṛṣṇovi. Velké autority hodnotí Mahārāje Yudhiṣṭhira jako zbožného člověka, ale Pána Rāmu nebo Kṛṣṇu přijímají za Osobnost Božství. Pán je tedy za všech okolností odlišnou osobou a nikdy Ho nemůžeme srovnávat s člověkem. Pán je vždy Pánem a obyčejná živá bytost se Mu nikdy nevyrovná.