Skip to main content

TEXT 1

TEXT 1

Texto

Verš

śrī-bhagavān uvāca
mayy āsakta-manāḥ pārtha
yogaṁ yuñjan mad-āśrayaḥ
asaṁśayaṁ samagraṁ māṁ
yathā jñāsyasi tac chṛṇu
śrī-bhagavān uvāca
mayy āsakta-manāḥ pārtha
yogaṁ yuñjan mad-āśrayaḥ
asaṁśayaṁ samagraṁ māṁ
yathā jñāsyasi tac chṛṇu

Palabra por palabra

Synonyma

śrī bhagavān uvāca — el Señor Supremo dijo; mayi — a Mí; āsakta-manāḥ — mente apegada; pārtha — ¡oh, hijo de Pṛthā!; yogam — autorrealización; yuñjan — practicando; mat-āśrayaḥ — con conciencia de Mí (conciencia de Kṛṣṇa); asaṁśayam — sin dudas; samagram — completamente; mām — Mí; yathā — cómo; jñāsyasi — puedes saber; tat — eso; śṛṇu — trata de oír.

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán pravil; mayi — ke Mně; āsakta-manāḥ — s připoutanou myslí; pārtha — ó synu Pṛthy; yogam — seberealizaci; yuñjan — praktikující; mat-āśrayaḥ — s vědomím Mne (vědomím Kṛṣṇy); asaṁśayam — bez pochyby; samagram — zcela; mām — Mě; yathā — jak; jñāsyasi — můžeš znát; tat — to; śṛṇu — slyš.

Traducción

Překlad

La Suprema Personalidad de Dios dijo: Ahora oye, ¡oh, hijo de Pṛthā!, cómo mediante la práctica del yoga con plena conciencia de Mí, con la mente apegada a Mí, podrás conocerme por completo, libre de dudas.

Ó synu Pṛthy! Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Nyní slyš, jak Mě můžeš zcela znát, prostý jakékoliv pochybnosti, budeš-li provádět yogu plně si Mě vědom, s myslí na Mě upřenou.

Significado

Význam

En este séptimo capítulo del Bhagavad-gītā se describe íntegramente la naturaleza del proceso de conciencia de Kṛṣṇa. Kṛṣṇa posee a plenitud todas las opulencias, y aquí se describe la manera en que Él las manifiesta. En este capítulo se describen también cuatro clases de personas afortunadas que se apegan a Kṛṣṇa y cuatro clases de personas desafortunadas que nunca se entregan a Él.

V sedmé kapitole Bhagavad-gīty je podrobně popsána povaha vědomí Kṛṣṇy. Kṛṣṇa v plné míře oplývá všemi druhy bohatství a zde je vyloženo, jak je projevuje. Rovněž jsou tu popisovány čtyři druhy šťastlivců, kteří se oddávají Kṛṣṇovi, a čtyři druhy nešťastníků, kteří se ke Kṛṣṇovi nikdy neuchylují.

En los primeros seis capítulos del Bhagavad-gītā, se ha descrito a la entidad viviente como alma espiritual no material, capaz de elevarse hasta la autorrealización por medio de diferentes tipos de yogas. Al final del sexto capítulo se dijo claramente que concentrar la mente en Kṛṣṇa de modo constante, o, en otras palabras, el proceso de conciencia de Kṛṣṇa, es la forma más elevada de todos los yogas. Al uno concentrar la mente en Kṛṣṇa es capaz de conocer la Verdad Absoluta por completo, y ello no se puede lograr de ninguna otra manera. La comprensión del brahma-jyotir impersonal o del Paramātmā localizado no es conocimiento perfecto acerca de la Verdad Absoluta, porque es un conocimiento parcial. Kṛṣṇa es el conocimiento completo y científico, y a la persona consciente de Kṛṣṇa se le revela todo. Cuando uno tiene plena conciencia de Kṛṣṇa sabe sin lugar a dudas que Kṛṣṇa es el conocimiento máximo. Los diferentes tipos de yogas solo son puntos intermedios de la senda de conciencia de Kṛṣṇa. Aquel que emprende directamente el proceso de conciencia de Kṛṣṇa  sabe automática y plenamente acerca del brahma-jyotir y de Paramātmā. Mediante la práctica del yoga de conciencia de Kṛṣṇa uno puede conocer todo a plenitud, es decir, la Verdad Absoluta, las entidades vivientes, la naturaleza material, y las manifestaciones de todo ello con sus enseres.

V prvních šesti kapitolách Bhagavad-gīty se uvádí, že živá bytost je nehmotná, duchovní duše, schopná pomocí různých druhů yogy dosáhnout seberealizace. Na konci šesté kapitoly je jasně řečeno, že stálé soustředění mysli na Kṛṣṇu — jinými slovy vědomí Kṛṣṇy — je nejvyšší formou veškeré yogy. Upírá-li živá bytost mysl na Kṛṣṇu, může poznat Absolutní Pravdu v Její úplnosti, což jinak není možné. Realizace neosobní brahmajyoti či lokalizované Paramātmy neznamená dokonalé poznání Absolutní Pravdy — je jen částečná. Úplné a vědecké poznání je Kṛṣṇa—tomu, kdo má vědomí Kṛṣṇy, je vyjeveno všechno. Každý, kdo si je zcela vědom Kṛṣṇy, ví mimo veškerou pochybnost, že Kṛṣṇa je konečným poznáním. Různé druhy yogy jsou pouze postupy na cestě vědomí Kṛṣṇy. Ten, kdo se uchýlí přímo k yoze vědomí Kṛṣṇy, ví automaticky vše o brahmajyoti a Paramātmě. Touto yogou lze dosáhnout úplného poznání všeho — Absolutní Pravdy, živých bytostí, hmotné přírody a také jejich projevů a všeho, co s nimi souvisí.

Por lo tanto, uno debe comenzar la práctica del yoga tal como se indica en el último verso del sexto capítulo. Concentrar la mente en Kṛṣṇa, el Supremo, se logra por medio del servicio devocional prescrito de nueve diferentes formas, de las cuales śravaṇam es la primera y principal. El Señor le dice, por ende, a Arjuna: tac chṛṇu, «Óyeme». Nadie puede ser una autoridad superior a Kṛṣna, y, en consecuencia, por el hecho de oírlo a Él, uno recibe la mayor oportunidad de convertirse en una persona perfectamente consciente de Kṛṣṇa. Uno tiene, pues, que aprender con Kṛṣṇa directamente o con un devoto puro de Kṛṣṇa, y no con un advenedizo no devoto, envanecido de su educación académica.

Proto je třeba začít provádět yogu podle popisu daného v závěrečném verši šesté kapitoly. Soustředit mysl na Kṛṣṇu, Nejvyššího, je možné prostřednictvím předepsané oddané služby, kterou lze vykonávat devíti různými způsoby, z nichž prvním a nejdůležitějším je śravaṇam. Proto Pán říká Arjunovi: tac chṛṇu — “Naslouchej Mi.” Nikdo nemůže být větší autorita než Kṛṣṇa, a naslouchání Jemu je tedy pro všechny tou nejlepší příležitostí k dosažení úrovně, kdy si budou dokonale vědomi Kṛṣṇy. Proto je třeba učit se přímo od Kṛṣṇy nebo od Kṛṣṇova čistého oddaného — nikoliv od neoddaného povýšence, který je nadutý pýchou na své akademické vzdělání.

En el capítulo dos del Primer Canto del Śrīmad-Bhāgavatam, ese proceso mediante el cual se entiende a Kṛṣṇa, la Suprema Personalidad de Dios, la Verdad Absoluta, se describe de la siguiente manera:

Ve druhé kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu je tento proces umožňující poznání Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství a Absolutní Pravdy, popsán takto:

śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ
puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ
hṛdy antaḥ-stho hy abhadrāṇi
vidhunoti suhṛt satām
śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ
puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ
hṛdy antaḥ-stho hy abhadrāṇi
vidhunoti suhṛt satām
naṣṭa-prāyeṣv abhadreṣu
nityaṁ bhāgavata-sevayā
bhagavaty uttama-śloke
bhaktir bhavati naiṣṭhikī
naṣṭa-prāyeṣv abhadreṣu
nityaṁ bhāgavata-sevayā
bhagavaty uttama-śloke
bhaktir bhavati naiṣṭhikī
tadā rajas-tamo-bhāvāḥ
kāma-lobhādayaś ca ye
ceta etair anāviddhaṁ
sthitaṁ sattve prasīdati
tadā rajas-tamo-bhāvāḥ
kāma-lobhādayaś ca ye
ceta etair anāviddhaṁ
sthitaṁ sattve prasīdati
evaṁ prasanna-manaso
bhagavad-bhakti-yogataḥ
bhagavat-tattva-vijñānaṁ
mukta-saṅgasya jāyate
evaṁ prasanna-manaso
bhagavad-bhakti-yogataḥ
bhagavat-tattva-vijñānaṁ
mukta-saṅgasya jāyate
bhidyate hṛdaya-granthiś
chidyante sarva-saṁśayāḥ
kṣīyante cāsya karmāṇi
dṛṣṭa evātmanīśvare
bhidyate hṛdaya-granthiś
chidyante sarva-saṁśayāḥ
kṣīyante cāsya karmāṇi
dṛṣṭa evātmanīśvare

«Oír lo que las Escrituras védicas dicen de Kṛṣṇa u oírlo a Él directamente a través del Bhagavad-gītā, es en sí actividad virtuosa. Y para aquel que oye hablar de Kṛṣṇa, el Señor Kṛṣṇa, quien mora en el corazón de todos, actúa como un amigo bienqueriente, y purifica al devoto que siempre se dedica a oír hablar de Él. De ese modo, en el devoto se desarrolla en forma natural el conocimiento trascendental que tiene latente. A medida que él va oyendo más lo que el Bhāgavatam y los devotos hablan de Kṛṣṇa, se va estableciendo en el servicio devocional del Señor. Mediante el desarrollo del servicio devocional uno se libera de las modalidades de la pasión y la ignorancia, y de esa manera disminuyen la avaricia y las lujurias materiales. Cuando estas impurezas se limpian, el candidato permanece firme en su posición de bondad pura, se anima mediante el servicio devocional y entiende perfectamente la ciencia de Dios. El bhakti-yoga corta así el apretado nudo del afecto material, y le permite a uno llegar de inmediato a la etapa de asaṁśayaṁ samagram, la etapa en la que se entiende a la Suprema Verdad Absoluta, la Personalidad de Dios» (Bhāg. 1.2.17–21).

Por consiguiente, uno puede entender la ciencia de Kṛṣṇa solo si oye a Kṛṣṇa o a Su devoto consciente de Kṛṣṇa.

“Naslouchat čtení o Kṛṣṇovi z védských písem nebo přímo Jeho slovům z Bhagavad-gīty je samo o sobě ctnostné jednání. Pán Kṛṣṇa, jenž dlí v srdci každého, se k oddanému, který o Něm neustále naslouchá, chová jako nejlepší přítel a očišťuje ho. Tak se v oddaném přirozeně probouzí transcendentální poznání. Tím, jak stále více naslouchá vyprávěním o Kṛṣṇovi z Bhāgavatamu a od oddaných, upevní své postavení v oddané službě Pánu. Rozvinutím oddané služby se oprostí od vlivu kvalit vášně a nevědomosti, a tak mizí jeho hmotný chtíč a chamtivost. Jakmile jsou tyto nečistoty odstraněny, oddaný se ustálí na úrovni čistého dobra, ožije díky oddané službě a dokonale pochopí vědu o Bohu. Tímto způsobem roztíná bhakti-yoga pevný uzel pout hmoty a umožňuje okamžitě dosáhnout úrovně asaṁśayaṁ samagram — poznání Nejvyšší Absolutní Pravdy, Osobnosti Božství.” (Bhāg. 1.2.17-21). Vědě o Kṛṣṇovi tedy můžeme porozumět jedině tak, že budeme naslouchat přímo Kṛṣṇovi, nebo Jeho oddanému, který si je Kṛṣṇy vědom.