Skip to main content

Sloka 10

Text 10

Verš

Text

māgāra-dārātmaja-vitta-bandhuṣu
saṅgo yadi syād bhagavat-priyeṣu naḥ
yaḥ prāṇa-vṛttyā parituṣṭa ātmavān
siddhyaty adūrān na tathendriya-priyaḥ
māgāra-dārātmaja-vitta-bandhuṣu
saṅgo yadi syād bhagavat-priyeṣu naḥ
yaḥ prāṇa-vṛttyā parituṣṭa ātmavān
siddhyaty adūrān na tathendriya-priyaḥ

Synonyma

Synonyms

— ne; agāra — dům; dāra — manželka; ātma-ja — děti; vitta — bankovní konto; bandhuṣu — mezi přáteli a příbuznými; saṅgaḥ — společnost či připoutanost; yadi — jestliže; syāt — musí být; bhagavat-priyeṣu — mezi těmi, jimž je velice drahý Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; naḥ — nás; yaḥ — každý, kdo; prāṇa-vṛttyā — holými životními nezbytnostmi; parituṣṭaḥ — uspokojený; ātma-vān — kdo ovládl svou mysl a realizoval své vlastní já; siddhyati — je úspěšný; adūrāt — velice brzy; na — ne; tathā — tolik; indriya-priyaḥ — ten, kdo je připoutaný ke smyslovému požitku.

— not; agāra — house; dāra — wife; ātma-ja — children; vitta — bank balance; bandhuṣu — among friends and relatives; saṅgaḥ — association or attachment; yadi — if; syāt — there must be; bhagavat-priyeṣu — among persons to whom the Supreme Personality of Godhead is very dear; naḥ — of us; yaḥ — anyone who; prāṇa-vṛttyā — by the bare necessities of life; parituṣṭaḥ — satisfied; ātma-vān — who has controlled his mind and realized his self; siddhyati — becomes successful; adūrāt — very soon; na — not; tathā — so much; indriya-priyaḥ — a person attached to sense gratification.

Překlad

Translation

Můj milý Pane, modlíme se, aby nás nikdy nepřitahovalo vězení v podobě rodinného života, sestávající z domova, manželky, dětí, přátel, bankovního konta, příbuzných a tak dále. Musíme-li být k něčemu poutáni, nechť je to k oddaným, jejichž jediným drahým přítelem je Kṛṣṇa. Ten, kdo je skutečně seberealizovaný a ovládá svou mysl, je dokonale spokojený s holými životními nezbytnostmi. Nesnaží se uspokojovat své smysly. Taková osoba dělá rychlý pokrok ve vědomí Kṛṣṇy, kdežto pro jiné, kteří příliš lpí na hmotných věcech, je pokrok velmi obtížný.

My dear Lord, we pray that we may never feel attraction for the prison of family life, consisting of home, wife, children, friends, bank balance, relatives and so on. If we do have some attachment, let it be for devotees, whose only dear friend is Kṛṣṇa. A person who is actually self-realized and who has controlled his mind is perfectly satisfied with the bare necessities of life. He does not try to gratify his senses. Such a person quickly advances in Kṛṣṇa consciousness, whereas others, who are too attached to material things, find advancement very difficult.

Význam

Purport

Když byl Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu požádán, aby vysvětlil povinnost vaiṣṇavy, osoby vědomé si Kṛṣṇy, okamžitě řekl: asat-saṅga-tyāga,—ei vaiṣṇava-ācāra. První povinností vaiṣṇavy je vzdát se společnosti těch, kdo nejsou oddanými Kṛṣṇy a příliš lpí na hmotných věcech — manželce, dětech, bankovním kontu a tak dále. Prahlāda Mahārāja se také modlí k Osobnosti Božství, aby se dokázal vyhnout společnosti neoddaných, připoutaných k materialistickému způsobu života. Musí-li být k někomu poután, modlí se, aby to bylo jedině k oddanému.

When Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu was requested to explain the duty of a Vaiṣṇava, a Kṛṣṇa conscious person, He immediately said, asat-saṅga-tyāga-ei vaiṣṇava-ācāra. The first business of a Vaiṣṇava is to give up the association of persons who are not devotees of Kṛṣṇa and who are too attached to material things — wife, children, bank balance and so on. Prahlāda Mahārāja also prays to the Personality of Godhead that he may avoid the association of nondevotees attached to the materialistic way of life. If he must be attached to someone, he prays to be attached only to a devotee.

Oddaný nemá zájem zbytečně zvyšovat žádosti smyslů po uspokojení. Dokud je živá bytost v tomto hmotném světě, musí mít samozřejmě hmotné tělo a musí ho udržovat, aby mohla vykonávat oddanou službu. Tělo lze snadno udržovat přijímáním kṛṣṇa-prasādam. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (9.26):

A devotee is not interested in unnecessarily increasing the demands of the senses for gratification. Of course, as long as one is in this material world, one must have a material body, and it must be maintained for executing devotional service. The body can be maintained very easily by eating kṛṣṇa-prasāda. As Kṛṣṇa says in Bhagavad-gītā (9.26):

patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyaṁ
yo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ
patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyaṁ
yo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ

“Jestliže Mi někdo s láskou a oddaností obětuje lístek, květinu, ovoce či vodu, přijmu to.” Proč bychom měli zbytečně rozšiřovat jídelníček pro uspokojení jazyka? Oddaní mají jíst co nejprostěji. Jinak bude postupně růst připoutanost k hmotným věcem a smysly, které jsou velice silné, budou vyžadovat čím dál více hmotného požitku. To bude znamenat konec plnění skutečné životní povinnosti — pokročit ve vědomí Kṛṣṇy.

“If one offers Me with love and devotion a leaf, a flower, fruit or water, I will accept it.” Why should the menu be unnecessarily increased for the satisfaction of the tongue? Devotees should eat as simply as possible. Otherwise, attachment for material things will gradually increase, and the senses, being very strong, will soon require more and more material enjoyment. Then the real business of life — to advance in Kṛṣṇa consciousness — will stop.