Śrīmad-bhāgavatam 5.18.10
Verš
saṅgo yadi syād bhagavat-priyeṣu naḥ
yaḥ prāṇa-vṛttyā parituṣṭa ātmavān
siddhyaty adūrān na tathendriya-priyaḥ
Synonyma
mā — ne; agāra — dům; dāra — manželka; ātma-ja — děti; vitta — bankovní konto; bandhuṣu — mezi přáteli a příbuznými; saṅgaḥ — společnost či připoutanost; yadi — jestliže; syāt — musí být; bhagavat-priyeṣu — mezi těmi, jimž je velice drahý Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; naḥ — nás; yaḥ — každý, kdo; prāṇa-vṛttyā — holými životními nezbytnostmi; parituṣṭaḥ — uspokojený; ātma-vān — kdo ovládl svou mysl a realizoval své vlastní já; siddhyati — je úspěšný; adūrāt — velice brzy; na — ne; tathā — tolik; indriya-priyaḥ — ten, kdo je připoutaný ke smyslovému požitku.
Překlad
Můj milý Pane, modlíme se, aby nás nikdy nepřitahovalo vězení v podobě rodinného života, sestávající z domova, manželky, dětí, přátel, bankovního konta, příbuzných a tak dále. Musíme-li být k něčemu poutáni, nechť je to k oddaným, jejichž jediným drahým přítelem je Kṛṣṇa. Ten, kdo je skutečně seberealizovaný a ovládá svou mysl, je dokonale spokojený s holými životními nezbytnostmi. Nesnaží se uspokojovat své smysly. Taková osoba dělá rychlý pokrok ve vědomí Kṛṣṇy, kdežto pro jiné, kteří příliš lpí na hmotných věcech, je pokrok velmi obtížný.
Význam
Když byl Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu požádán, aby vysvětlil povinnost vaiṣṇavy, osoby vědomé si Kṛṣṇy, okamžitě řekl: asat-saṅga-tyāga,—ei vaiṣṇava-ācāra. První povinností vaiṣṇavy je vzdát se společnosti těch, kdo nejsou oddanými Kṛṣṇy a příliš lpí na hmotných věcech — manželce, dětech, bankovním kontu a tak dále. Prahlāda Mahārāja se také modlí k Osobnosti Božství, aby se dokázal vyhnout společnosti neoddaných, připoutaných k materialistickému způsobu života. Musí-li být k někomu poután, modlí se, aby to bylo jedině k oddanému.
Oddaný nemá zájem zbytečně zvyšovat žádosti smyslů po uspokojení. Dokud je živá bytost v tomto hmotném světě, musí mít samozřejmě hmotné tělo a musí ho udržovat, aby mohla vykonávat oddanou službu. Tělo lze snadno udržovat přijímáním kṛṣṇa-prasādam. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (9.26):
yo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ
“Jestliže Mi někdo s láskou a oddaností obětuje lístek, květinu, ovoce či vodu, přijmu to.” Proč bychom měli zbytečně rozšiřovat jídelníček pro uspokojení jazyka? Oddaní mají jíst co nejprostěji. Jinak bude postupně růst připoutanost k hmotným věcem a smysly, které jsou velice silné, budou vyžadovat čím dál více hmotného požitku. To bude znamenat konec plnění skutečné životní povinnosti — pokročit ve vědomí Kṛṣṇy.