Sloka 14

Text 14

Verš

Text

antaḥpura-striyo ’pṛcchad
vimanā iva vediṣat
api vaḥ kuśalaṁ rāmāḥ
seśvarīṇāṁ yathā purā

Synonyma

Synonyms

antaḥ-pura — domácí; striyaḥ — ženy; apṛcchat — zeptal se; vimanāḥ — plný starostí; iva — jako; vediṣat — ó králi Prācīnabarhi; api — zdali; vaḥ — vaše; kuśalam — štěstí; rāmāḥ — ó krásné ženy; sa-īśvarīṇām — s vaší paní; yathā — jako; purā — předtím.

antaḥ-pura — household; striyaḥ — women; apṛcchat — he asked; vimanāḥ — being very much anxious; iva — like; vediṣat — O King Prācīnabarhi; api — whether; vaḥ — your; kuśalam — good fortune; rāmāḥ — O you beautiful women; sa-īśvarīṇām — with your mistress; yathā — as; purā — before.

Překlad

Translation

Tehdy si král Purañjana začal dělat starosti a zeptal se služebných: Mé milé krásné ženy, jste vy a vaše paní stále tak šťastné jako předtím, nebo ne?

At that time King Purañjana was a little anxious, and he inquired from the household women: My dear beautiful women, are you and your mistress all very happy like before, or not?

Význam

Purport

Slovo vediṣat se vztahuje na krále Prācīnabarhiho. Když člověk ožije ve společnosti oddaných a probudí své vědomí Kṛṣṇy, zpytuje činnosti mysli — myšlení, cítění a chtění — a rozhoduje se, zda se má vrátit ke svým hmotným činnostem, či zůstat pevně v duchovním vědomí. Slovo kuśalam označuje to, co je příznivé. Člověk může učinit svůj dům dokonale šťastným, když se zapojí do oddané služby Pánu Viṣṇuovi. Ten, kdo se věnuje jiným činnostem, než je viṣṇu-bhakti — kdo se věnuje hmotným činnostem — má neustále mnoho starostí. Rozumný člověk by měl obrátit pozornost na svoji mysl, na její myšlení, cítění a chtění, a rozhodnout se, jak tyto pochody využít. Pokud někdo neustále myslí na Kṛṣṇu, cítí, jak by Mu měl sloužit, a chce vykonávat Kṛṣṇovy pokyny, je třeba vědět, že přijal dobrou radu od své inteligence, která se nazývá matkou. Přestože byl král osvěžen, ptal se na svoji manželku. Takto se radil s myšlením a chtěním, jak by se mohl vrátit ke svému stálému dobrému vědomí. Mysl může navrhovat, že člověk bude šťastný díky smyslovému požitku (viṣaya-bhoga), ale ten, kdo je pokročilý ve vědomí Kṛṣṇy, nehledá štěstí v hmotných činnostech. To vysvětluje Bhagavad-gītā (2.59):

In this verse the word vediṣat indicates King Prācīnabarhi. When a man becomes refreshed by association with devotees and awakes to Kṛṣṇa consciousness, he consults the activities of his mind — namely thinking, feeling and willing — and decides whether he should return to his material activities or stay steady in spiritual consciousness. The word kuśalam refers to that which is auspicious. One can make his home perfectly auspicious when he engages in devotional service to Lord Viṣṇu. When one is engaged in activities other than viṣṇu-bhakti, or in other words when one is engaged in material activities, he is always filled with anxieties. A sane man should consult his mind — its thinking, feeling and willing processes — and decide how these processes should be utilized. If one always thinks of Kṛṣṇa, feels how to serve Him and wills to execute the order of Kṛṣṇa, it should be known that he has taken good instruction from his intelligence, which is called the mother. Although the King was refreshed, he nonetheless inquired about his wife. Thus he was consulting, thinking and willing how he could return to his steady good consciousness. The mind may suggest that by viṣaya-bhoga, or sense enjoyment, one can become happy, but when one becomes advanced in Kṛṣṇa consciousness, he does not derive happiness from material activities. This is explained in Bhagavad-gītā (2.59):

viṣayā vinivartante
nirāhārasya dehinaḥ
rasa-varjaṁ raso 'py asya
paraṁ dṛṣṭvā nivartate

viṣayā vinivartante
nirāhārasya dehinaḥ
rasa-varjaṁ raso ’py asya
paraṁ dṛṣṭvā nivartate

“Vtělená duše může být omezena ve smyslovém požitku, přestože chuť na smyslové předměty jí zůstává. Zanechá-li však těchto činností, když okusí vyšší chuť, její vědomí se upevní.” Člověk se nemůže odpoutat od smyslových předmětů, dokud nenajde lepší činnosti v oddané službě. Paraṁ dṛṣṭvā nivartate. Zanechat hmotných činností může jedině ten, kdo skutečně vykonává oddanou službu.

“The embodied soul may be restricted from sense enjoyment, though the taste for sense objects remains. But, ceasing such engagements by experiencing a higher taste, he is fixed in consciousness.” One cannot be unattached to the sense objects unless he finds better engagement in devotional service. Paraṁ dṛṣṭvā nivartate: one can cease from material activities only when one actually engages in devotional service.