Skip to main content

Sloka 10

Text 10

Verš

Texto

akāmaḥ sarva-kāmo vā
mokṣa-kāma udāra-dhīḥ
tīvreṇa bhakti-yogena
yajeta puruṣaṁ param
akāmaḥ sarva-kāmo vā
mokṣa-kāma udāra-dhīḥ
tīvreṇa bhakti-yogena
yajeta puruṣaṁ param

Synonyma

Palabra por palabra

akāmaḥ — ten, kdo se zbavil všech hmotných tužeb; sarva-kāmaḥ — ten, kdo má hmotné tužby všeho druhu; — nebo; mokṣa-kāmaḥ — ten, kdo touží po osvobození; udāra-dhīḥ — s větší inteligencí; tīvreṇa — velikou silou; bhakti-yogena — oddanou službou Pánovi; yajeta — má uctívat; puruṣam — Pána; param — svrchovaný celek.

akāmaḥ — aquel que ha trascendido todos los deseos materiales; sarva-kāmaḥ — aquel que tiene la totalidad de los deseos materiales; — o bien; mokṣa-kāmaḥ — aquel que desea la liberación; udāra-dhīḥ — con una inteligencia más amplia; tīvreṇa — con gran fuerza; bhakti-yogena — prestándole servicio devocional al Señor; yajeta — debe adorar; puruṣam — al Señor; param — el todo supremo.

Překlad

Traducción

Člověk, který má větší inteligenci — ať už je plný hmotných tužeb nebo nemá žádnou hmotnou touhu, nebo touží po osvobození — musí všemi prostředky uctívat svrchovaný celek, Osobnost Božství.

Una persona que tenga una inteligencia más amplia, ya sea que esté llena de todos los deseos materiales, o que no tenga ningún deseo material, o que desee la liberación, debe adorar por todos los medios al todo supremo, la Personalidad de Dios.

Význam

Significado

Pán Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je v Bhagavad-gītě označen jako puruṣottama, “Svrchovaná Osobnost”. Jedině On může udělit osvobození impersonalistům a nechat je splynout s brahmajyoti, Svými tělesnými paprsky. Brahmajyoti není oddělená od Pána, stejně jako žhnoucí sluneční paprsek nemůže existovat nezávisle na slunci. Śrīmad-Bhāgavatam v tomto verši doporučuje, že člověk, který touží po splynutí se svrchovanou neosobní brahmajyoti, musí také uctívat Pána prostřednictvím bhakti-yogy. Je zde zvláště zdůrazněno, že bhakti-yoga je prostředkem pro dosažení veškeré dokonalosti. V předchozích kapitolách bylo řečeno, že bhakti-yoga je konečným cílem jak karma-yogy, tak jñāna-yogy, a v této kapitole se neméně důrazně prohlašuje, že bhakti-yoga je konečným cílem všech druhů uctívání různých polobohů. Bhakti-yoga je tedy nejvyšší prostředek seberealizace a je v tomto verši doporučena. Každý proto musí s vážností přijmout metody bhakti-yogy, i když usiluje o hmotný požitek nebo o osvobození z hmotného otroctví.

A la Suprema Personalidad de Dios, el Señor Śrī Kṛṣṇa, se lo describe en el Bhagavad-gītā como puruṣottama, o la Personalidad Suprema. Solo Él puede otorgarles la liberación a los impersonalistas, absorbiendo a esos aspirantes en el brahmajyoti, los rayos corporales del Señor. El brahmajyoti no está separado del Señor, de la misma manera en que el radiante rayo del sol no es independiente del disco solar. En consecuencia, aquel que desee fundirse en el supremo brahmajyoti impersonal, debe también adorar al Señor mediante el bhakti-yoga, tal como se recomienda aquí, en el Śrīmad-Bhāgavatam. Aquí se hace énfasis especial en el bhakti-yoga como el medio para lograr todas las perfecciones. En los capítulos anteriores se ha declarado que el bhakti-yoga es la meta última tanto del karma-yoga como del jñāna-yoga, y así mismo en este capítulo se declara enfáticamente que el bhakti-yoga es la meta última de las diferentes variedades de adoración de los diferentes semidioses. Como el bhakti-yoga es, pues, el medio supremo de la autorrealización, aquí se lo recomienda. Por lo tanto, todo el mundo debe adoptar con interés los métodos del bhakti-yoga, aunque ambicione el disfrute material o liberarse del cautiverio material.

Akāmaḥ znamená “ten, kdo nemá žádnou hmotnou touhu”. Živá bytost, která je přirozeně nedílnou částí svrchovaného celku (puruṣaṁ pūrṇam), má přirozeně sloužit Nejvyšší Bytosti, stejně jako nedílné části těla neboli tělesné údy jsou přirozeně určeny k tomu, aby sloužily celému tělu. Nemít touhy tedy neznamená být netečný jako kámen, ale být si vědom svého skutečného postavení a tím pádem hledat uspokojení pouze u Nejvyššího Pána. Śrīla Jīva Gosvāmī ve své Sandarbhě popsal tento stav bez tužeb slovy bhajanīya-parama-puruṣa-sukha-mātra-sva-sukhatvam. To znamená, že člověk se má cítit šťasten jedině tehdy, když ví, že je šťasten Nejvyšší Pán. Tato intuice živé bytosti se projevuje dokonce i během podmíněného života v hmotném světě a v nevyvinutých myslích méně inteligentních lidí se projevuje v podobě dobročinnosti, lidumilství, socialismu, komunismu atd. Snaha lidí na hmotné úrovni činit dobro druhým prací pro společnost, rodinu, zemi nebo lidstvo je částečným projevem původní intuice, kdy čistá živá bytost cítí štěstí ze štěstí Nejvyššího Pána. Takové nádherné cítění projevily pro potěšení Pána dívky ve Vrajabhūmi. Gopī milovaly Pána bez jakékoliv touhy po odplatě a to je dokonalým projevem stavu akāmaḥ. Kāma neboli touha po vlastním uspokojení se plně projevuje v hmotném světě, zatímco akāmaḥ se plně projevuje v duchovním světě.

Akāmaḥ es aquel que no tiene ningún deseo material. Puesto que el ser viviente es por naturaleza la parte integral del todo supremo puruṣaṁ pūrṇam, tiene por función natural la de servir al Ser Supremo, tal como las partes integrales del cuerpo —las extremidades del cuerpo— tienen la función natural de servir al cuerpo completo. «Sin deseos» no significa, entonces, ser inerte como la piedra, sino estar consciente de la verdadera posición de uno y desear, por ende, una satisfacción que proceda únicamente del Señor Supremo. Śrīla Jīva Gosvāmī ha explicado en su Sandarbha esta ausencia de deseos como bhajanīya-parama-puruṣa-sukha-mātra-sva-sukhatvam. Esto significa que uno debe sentirse feliz solo al experimentar la felicidad del Señor Supremo. Esta intuición del ser viviente se manifiesta a veces incluso durante su etapa condicionada en el mundo material, y las mentes subdesarrolladas de personas poco inteligentes expresan dicha intuición en la forma de altruismo, filantropía, socialismo, comunismo, etc. En el ámbito mundano, ese concepto de hacerles el bien a los demás en la forma de sociedad, comunidad, familia, país o humanidad, es una manifestación parcial del mismo sentimiento original por el cual una entidad viviente pura siente felicidad con la felicidad del Señor Supremo. Las doncellas de Vrajabhūmi exhibieron esos magníficos sentimientos, en aras de la felicidad del Señor Supremo. Las gopīs amaron al Señor sin esperar nada a cambio, y eso constituye la exhibición perfecta del espíritu akāmaḥ. El espíritu kāma, o el deseo de satisfacerse uno mismo, se exhibe a plenitud en el mundo material, mientras que el espíritu de akāmaḥ se exhibe plenamente en el mundo espiritual.

Myšlenky na dosažení totožnosti s Pánem nebo na splynutí s brahmajyoti mohou být rovněž projevem kāmy, pokud je motivuje sobecká touha osvobodit se od hmotného strádání. Čistý oddaný netouží po osvobození proto, aby ukončil své životní strádání. I kdyby ho žádné takzvané osvobození nečekalo, usiluje o to, aby uspokojil Pána. Arjuna odmítal na Kurukṣetře bojovat, protože byl ovlivněn kāmou a chtěl pro vlastní uspokojení ušetřit své příbuzné. Jelikož však byl čistým oddaným, po vyslechnutí pokynů Pána souhlasil, že bude bojovat, neboť přišel k rozumu a uvědomil si, že jeho prvořadou povinností je uspokojit Pána i za cenu vlastní spokojenosti. Stal se tedy akāmou. To je nejvyšší stupeň dokonalosti, jakého může živá bytost dosáhnout.

Las ideas de volverse uno con el Señor, o de fundirse en el brahmajyoti, también pueden ser manifestaciones del espíritu kāmaḥ, si constituyen los deseos de satisfacerse uno mismo para liberarse de los sufrimientos materiales. Un devoto puro no quiere liberarse para verse aliviado de los sufrimientos de la vida. Incluso sin la supuesta liberación, el devoto puro ambiciona lograr la satisfacción del Señor. Arjuna, influido por el espíritu kāma, declinó pelear en el campo de batalla de Kurukṣetra, porque quería salvar a sus parientes en aras de su propia satisfacción. Pero como era un devoto puro, accedió a pelear al indicárselo el Señor, porque recobró su buen juicio y comprendió que la satisfacción del Señor al precio de la suya propia era su deber primordial. De ese modo, él se volvió akāma. Esa es la etapa perfecta de un ser viviente perfecto.

Udāra-dhīḥ znamená “ten, kdo má širší rozhled”. Lidé, kteří s touhou po hmotném požitku uctívají druhořadé polobohy, jsou v Bhagavad-gītě (7.20) označeni jako hṛta-jñāna neboli “ti, kteří ztratili veškerou inteligenci”. Nic není možné získat od polobohů bez svolení Nejvyššího Pána. Ten, kdo má širší rozhled, proto vidí, že konečnou autoritou je Pán, a to i co se týče hmotných požehnání. Člověk má tedy uctívat přímo Pána i tehdy, když touží po hmotném požitku nebo po osvobození. A každý, ať už je akāma, sakāma nebo mokṣa-kāma, má uctívat Pána s velkou pečlivostí. To znamená, že bhakti-yoga může splnit všechny cíle bez jakékoliv příměsi karmy a jñāny. Stejně jako čistý sluneční paprsek je velice silný a nazývá se proto tīvra, tak i čistou bhakti-yogu, která spočívá v naslouchání, opěvování atd., může vykonávat každý bez ohledu na svůj vnitřní motiv.

Udāra-dhīḥ significa aquel que tiene una perspectiva muy amplia. La gente que tiene deseos de disfrute material adora a pequeños semidioses, y esa clase de inteligencia se condena en el Bhagavad-gītā (7.20) como hṛta-jñāna, la inteligencia de aquel que ha perdido su buen juicio. Uno no puede obtener ningún resultado que proceda de los semidioses, sin recibir la sanción del Señor Supremo. Por lo tanto, una persona con una perspectiva más amplia puede ver que la autoridad final es el Señor, incluso para los beneficios materiales. Bajo tales circunstancias, aquel que tiene una perspectiva más amplia, incluso si tiene el deseo de disfrutar de lo material o de lograr la liberación, debe emprender la adoración del Señor directamente. Y todo el mundo, ya sea akāma, un sakāma o un mokṣa-kāma, debe adorar al Señor de la mejor manera. Esto implica que el bhakti-yoga puede administrarse perfectamente sin ninguna mezcla de karma y jñāna. Así como el rayo solar que no está mezclado con nada es muy fuerte y, en consecuencia, se llama tīvra, así mismo el bhakti-yoga de oír, cantar, etc., sin mezcla, lo puede ejecutar todo el mundo, sin que importe la motivación interna.