Sloka 12

VERSO 12

Verš

Texto

kiṁ pramattasya bahubhiḥ
parokṣair hāyanair iha
varaṁ muhūrtaṁ viditaṁ
ghaṭate śreyase yataḥ

Synonyma

Sinônimos

kim — čím je; pramattasya — zmateného; bahubhiḥ — mnoha; parokṣaiḥ — nezkušenými; hāyanaiḥ — lety; iha — v tomto světě; varam — lepší; muhūrtam — chvíle; viditam — vědomá; ghaṭate — může se snažit; śreyase — ve věci vyššího zájmu; yataḥ — tím.

kim — que é; pramattasya — do desorientado; bahubhiḥ — por muitos; parokṣaiḥ — sem experiência; hāyanaiḥ — anos; iha — neste mundo; varam — melhor; muhūrtam — um momento; viditam — consciente; ghaṭate — a pessoa pode esforçar-se por; śreyase — no que diz respeito ao interesse supremo; yataḥ — com isto.

Překlad

Tradução

Jakou cenu má promarněný dlouhý život, který ani po mnoha letech v tomto světě neposkytl žádnou zkušenost? Lepší je jedna chvíle plného vědomí, protože ta přinese člověku začátek hledání jeho vyššího zájmu.

Qual o valor de uma longa vida que é desperdiçada e da qual não se ganha nenhuma experiência apesar dos vários anos em contato com este mundo? É melhor um momento de plena consciência, porque isso impulsiona a pessoa a iniciar a busca pelo seu interesse supremo.

Význam

Comentário

Śrīla Śukadeva Gosvāmī poučil Mahārāje Parīkṣita o tom, jak důležité je zpívání svatého jména Pána pro každého pokrokového a čestného člověka. Aby povzbudil krále, kterému zbývalo pouhých sedm dní života, Śrīla Śukadeva Gosvāmī prohlašuje, že nemá žádný význam žít stovky let a nevědět přitom nic o problémech života. Je lépe žít jedinou chvíli s plným vědomím svého vyššího zájmu. Nejvyšší životní zájem je věčný, plný poznání a blaženosti. Ti, které matou vnější rysy hmotného světa a žijí životem zvířecích sklonů ve stylu “jez, pij a buď veselý”, jednoduše promarňují své životy a nevidí, jak jim ubíhá drahocenný čas. Máme si být dokonale vědomi toho, že lidský život dostává podmíněná duše proto, aby dosáhla duchovního úspěchu. A nejsnadnějším způsobem, jak tohoto cíle dosáhnout, je zpívat svaté jméno Pána. V předchozím verši jsme tento bod do určité míry rozebrali, a můžeme se ještě dále poučit o různých typech přestupků proti svatému jménu. Śrīla Jīva Gosvāmī Prabhu cituje o přestupcích proti svatému jménu mnoho statí z autentických písem a mistrovsky je dále vysvětluje. Z Viṣṇu-yāmala Tantry dokazuje, že pouhým zpíváním svatého jména Pána je možné osvobodit se od následků všech hříchů. Na základě citátu z Mārkaṇḍeya Purāṇy Śrī Gosvāmījī říká, že nikdo nemá hanobit oddané Pána a nemá ani poslouchat, jak oddané Pána znevažuje někdo jiný. Oddaný by měl takového člověka zastavit a vyříznout mu jazyk, aby pomluvám zamezil. A když to nemůže udělat, má raději spáchat sebevraždu, než aby poslouchal, jak někdo pomlouvá oddaného Pána. Člověk tedy nemá poslouchat ani dovolit takové pomlouvání. Pokud jde o rozlišování svatého jména Pána od jmen polobohů, zjevená písma dávají najevo (Bg. 10.41), že všechny neobyčejně mocné bytosti nejsou nic jiného, nežli nedílné části nejvyššího zdroje veškeré energie, Pána Kṛṣṇy. Kromě Pána Samotného je každý podřízeným. Nikdo není na Pánu nezávislý. Jelikož nikdo není mocnější nežli energie Nejvyššího Pána a nikdo se jí nevyrovná, není ničí jméno tak mocné jako jméno Pána. Zpíváním svatého jména lze obdržet veškerou energii, kterou lze získat ze všech ostatních zdrojů současně. Nejvyšší svaté jméno Pána proto nelze klást na stejnou úroveň s nějakým jiným jménem. Brahmā, Śiva nebo kterýkoliv jiný mocný bůh se nikdy nemůže rovnat Nejvyššímu Pánu Viṣṇuovi. Mocné svaté jméno Pána může bezesporu každého zbavit následků jeho hříchů, ale ten, kdo chce transcendentální síly svatého jména Pána využívat ke svým nekalým činnostem, je tou nejpokleslejší osobou na světě. Těmto lidem Pán ani kterýkoliv Jeho prostředník nikdy neodpustí. Člověk tedy má svého života využít k tomu, aby všemi prostředky a bez přestupků oslavoval Pána. Jednání v tomto duchu — i když trvá jen chvíli — se nikdy nedá srovnávat s dlouhým životem v nevědomosti, jaký mají stromy a další živé bytosti, které mohou žít tisíce let, aniž by se zabývaly duchovním rozvojem.

SIGNIFICADO—Śrīla Śukadeva Gosvāmī instrui Mahārāja Parīkṣit sobre a importância do canto do santo nome do Senhor por parte de todos os cavalheiros progressistas. Para encorajar o rei, a quem restavam apenas sete dias de vida, Śrīla Śukadeva Gosvāmī afirmou que não adiantava viver centenas de anos sem nenhum conhecimento dos problemas da vida – seria melhor viver um momento tendo plena consciência de qual é o interesse supremo que deve ser satisfeito. O interesse supremo da vida é eterno, com conhecimento e bem-aventurança plenos. Aqueles que se deixam confundir pelos aspectos externos do mundo material e que, ocupados nas propensões animais, levam uma vida que se resume a comer, beber e alegrar-se estão apenas desperdiçando suas vidas à medida que os anos valiosos vão passando imperceptivelmente. Devemos ter perfeita consciência de que a vida humana é concedida à alma condicionada para que ela alcance o sucesso espiritual, e o que se sabe é que o procedimento mais fácil para alcançar esse fim é cantar o santo nome do Senhor. No verso anterior, tecemos algum comentário sobre este assunto, e podemos continuar obtendo iluminação sobre as diferentes espécies de ofensas cometidas aos pés de lótus do santo nome. Śrīla Jīva Gosvāmī Prabhu cita muitas passagens das escrituras autênticas e fundamenta muito bem essas declarações sobre as ofensas aos pés de lótus do santo nome. Mencionando o Viṣṇu-yāmala Tantra, Śrīla Jīva Gosvāmī prova que, pelo simples fato de cantar o santo nome do Senhor, a pessoa pode libertar-se dos efeitos de todos os pecados. Citando o Mārkaṇḍeya Purāṇa, Śrī Gosvāmījī afirma que ninguém deve blasfemar os devotos do Senhor nem ficar ouvindo outros que estejam ocupados em depreciar um devoto do Senhor. O devoto deve tentar impedir o difamador, cortando-lhe a língua, e, quando se julga incapaz de tomar essa atitude, deve cometer suicídio ao invés de ouvir blasfêmias contra um devoto do Senhor. Conclui-se que ninguém deve ouvir nem permitir afrontas ao devoto do Senhor. Quanto a distinguir os santos nomes do Senhor dos nomes dos semideuses, as escrituras reveladas demonstram (Śrīmad-Bhāgavatam 10.41) que todos os seres extraordinariamente poderosos são meras partes integrantes do energético supremo, o Senhor Kṛṣṇa. À exceção do próprio Senhor, todos são subordinados; ninguém independe do Senhor. Como ninguém é mais poderoso do que a energia do Senhor Supremo ou igual a ela, nenhum nome pode ser tão poderoso como o do Senhor. Cantando o santo nome do Senhor, a pessoa pode obter toda a energia que se acumula quando todas as fontes são sincronizadas. Portanto, ninguém deve igualar nenhum outro nome ao santo nome do Senhor. Brahmā, Śiva ou qualquer outro deus poderoso nunca podem ser iguais ao Supremo Senhor Viṣṇu. O poderoso santo nome do Senhor com certeza pode eliminar da pessoa os efeitos pecaminosos, mas alguém que deseja utilizar essa potência transcendental do santo nome do Senhor em suas atividades sinistras é a pessoa mais degradada de todo o mundo. Semelhantes pessoas jamais são perdoadas pelo Senhor ou por qualquer agente do Senhor. Deve-se utilizar a vida, portanto, em glorificar o Senhor por todos os meios e sem cometer nenhuma ofensa. Mesmo vivida por um momento, a vida com essa espécie de atividade nunca deve ser comparada a uma prolongada vida de ignorância, como a vida das árvores e de outras entidades vivas que, embora possam viver milhares de anos, não buscam o avanço espiritual.