Skip to main content

Sloka 12

Texto 12

Verš

Texto

kiṁ pramattasya bahubhiḥ
parokṣair hāyanair iha
varaṁ muhūrtaṁ viditaṁ
ghaṭate śreyase yataḥ
kiṁ pramattasya bahubhiḥ
parokṣair hāyanair iha
varaṁ muhūrtaṁ viditaṁ
ghaṭate śreyase yataḥ

Synonyma

Palabra por palabra

kim — čím je; pramattasya — zmateného; bahubhiḥ — mnoha; parokṣaiḥ — nezkušenými; hāyanaiḥ — lety; iha — v tomto světě; varam — lepší; muhūrtam — chvíle; viditam — vědomá; ghaṭate — může se snažit; śreyase — ve věci vyššího zájmu; yataḥ — tím.

kim — cuál es; pramattasya — de los confundidos; bahubhiḥ — por muchos; parokṣaiḥ — sin experiencia; hāyanaiḥ — años; iha — en este mundo; varam — mejor; muhūrtam — un momento; viditam — consciente; ghaṭate — uno puede tratar de conseguir; śreyase — en lo referente al bien supremo; yataḥ — mediante eso.

Překlad

Traducción

Jakou cenu má promarněný dlouhý život, který ani po mnoha letech v tomto světě neposkytl žádnou zkušenost? Lepší je jedna chvíle plného vědomí, protože ta přinese člověku začátek hledání jeho vyššího zájmu.

¿Qué valor tiene una vida prolongada que se desperdicia, en la que no se ha adquirido ninguna experiencia después de estar muchos años en este mundo? Es mejor un solo momento de plena conciencia, porque eso lo inicia a uno en la búsqueda del bien supremo.

Význam

Significado

Śrīla Śukadeva Gosvāmī poučil Mahārāje Parīkṣita o tom, jak důležité je zpívání svatého jména Pána pro každého pokrokového a čestného člověka. Aby povzbudil krále, kterému zbývalo pouhých sedm dní života, Śrīla Śukadeva Gosvāmī prohlašuje, že nemá žádný význam žít stovky let a nevědět přitom nic o problémech života. Je lépe žít jedinou chvíli s plným vědomím svého vyššího zájmu. Nejvyšší životní zájem je věčný, plný poznání a blaženosti. Ti, které matou vnější rysy hmotného světa a žijí životem zvířecích sklonů ve stylu “jez, pij a buď veselý”, jednoduše promarňují své životy a nevidí, jak jim ubíhá drahocenný čas. Máme si být dokonale vědomi toho, že lidský život dostává podmíněná duše proto, aby dosáhla duchovního úspěchu. A nejsnadnějším způsobem, jak tohoto cíle dosáhnout, je zpívat svaté jméno Pána. V předchozím verši jsme tento bod do určité míry rozebrali, a můžeme se ještě dále poučit o různých typech přestupků proti svatému jménu. Śrīla Jīva Gosvāmī Prabhu cituje o přestupcích proti svatému jménu mnoho statí z autentických písem a mistrovsky je dále vysvětluje. Z Viṣṇu-yāmala Tantry dokazuje, že pouhým zpíváním svatého jména Pána je možné osvobodit se od následků všech hříchů. Na základě citátu z Mārkaṇḍeya Purāṇy Śrī Gosvāmījī říká, že nikdo nemá hanobit oddané Pána a nemá ani poslouchat, jak oddané Pána znevažuje někdo jiný. Oddaný by měl takového člověka zastavit a vyříznout mu jazyk, aby pomluvám zamezil. A když to nemůže udělat, má raději spáchat sebevraždu, než aby poslouchal, jak někdo pomlouvá oddaného Pána. Člověk tedy nemá poslouchat ani dovolit takové pomlouvání. Pokud jde o rozlišování svatého jména Pána od jmen polobohů, zjevená písma dávají najevo (Bg. 10.41), že všechny neobyčejně mocné bytosti nejsou nic jiného, nežli nedílné části nejvyššího zdroje veškeré energie, Pána Kṛṣṇy. Kromě Pána Samotného je každý podřízeným. Nikdo není na Pánu nezávislý. Jelikož nikdo není mocnější nežli energie Nejvyššího Pána a nikdo se jí nevyrovná, není ničí jméno tak mocné jako jméno Pána. Zpíváním svatého jména lze obdržet veškerou energii, kterou lze získat ze všech ostatních zdrojů současně. Nejvyšší svaté jméno Pána proto nelze klást na stejnou úroveň s nějakým jiným jménem. Brahmā, Śiva nebo kterýkoliv jiný mocný bůh se nikdy nemůže rovnat Nejvyššímu Pánu Viṣṇuovi. Mocné svaté jméno Pána může bezesporu každého zbavit následků jeho hříchů, ale ten, kdo chce transcendentální síly svatého jména Pána využívat ke svým nekalým činnostem, je tou nejpokleslejší osobou na světě. Těmto lidem Pán ani kterýkoliv Jeho prostředník nikdy neodpustí. Člověk tedy má svého života využít k tomu, aby všemi prostředky a bez přestupků oslavoval Pána. Jednání v tomto duchu — i když trvá jen chvíli — se nikdy nedá srovnávat s dlouhým životem v nevědomosti, jaký mají stromy a další živé bytosti, které mohou žít tisíce let, aniž by se zabývaly duchovním rozvojem.

Śrīla Śukadeva Gosvāmī instruyó a Mahārāja Parīkṣit en lo referente a la importancia de que todo hombre que quiera progresar cante el santo nombre del Señor. Con el fin de alentar al rey, a quien solo le quedaban siete días de vida, Śrīla Śukadeva Gosvāmī indicó que de nada sirve vivir cientos de años sin conocimiento alguno acerca de los problemas de la vida; mejor vivir un solo momento con plena conciencia del bien supremo que hay que alcanzar. El bien supremo de la vida es eterno, con pleno conocimiento y bienaventuranza. Aquellos que se hallan confundidos por las características externas del mundo material y se dedican a satisfacer las propensiones animales de comer, beber y estar alegres, simplemente están desperdiciando sus vidas con el imperceptible paso de valiosos años. Hemos de saber con perfecta conciencia que la vida humana se le confiere al alma condicionada para que logre el éxito espiritual, y el procedimiento más sencillo y posible para lograrlo es el de cantar el santo nombre del Señor. En el verso anterior hemos discutido esto hasta cierto punto, y podemos iluminarnos aun más en lo que respecta a los diferentes tipos de ofensas que se cometen a los pies del santo nombre. Śrīla Jīva Gosvāmī Prabhu ha citado muchos pasajes de las Escrituras auténticas, y ha respaldado hábilmente las declaraciones acerca de las ofensas que se cometen a los pies del santo nombre. Con el Viṣṇu-yāmala Tantra, Śrīla Jīva Gosvāmī ha demostrado que, por el simple hecho de cantar el santo nombre del Señor, uno puede liberarse de los efectos de todos los pecados. Citando el Mārkaṇḍeya Purāṇa, Śrī Gosvāmījī dice que uno ni debe blasfemar contra el devoto del Señor, ni darse a oír a otros que menosprecian al devoto del Señor. El devoto debe tratar de detener al blasfemo cortándole la lengua, y si no lo puede hacer, debe suicidarse, antes que oír una blasfemia en contra del devoto del Señor. Se concluye, pues, que uno ni debe oír ni permitir la difamación de un devoto del Señor. En lo que respecta a la diferencia entre el santo nombre del Señor y los nombres de los semidioses, las Escrituras reveladas declaran (Bg. 10.41) que todos los seres extraordinariamente poderosos no son más que partes integrales del energético supremo, el Señor Kṛṣṇa. Con excepción del propio Señor, todo el mundo está subordinado; nadie es independiente del Señor. Como nadie es más poderoso que la energía del Señor Supremo ni igual que ella, el nombre de nadie puede ser tan poderoso como el del Señor. Mediante el canto del santo nombre del Señor, uno puede adquirir sincronizadamente toda la energía que se les ha estipulado a todas las fuentes. Por lo tanto, uno no debe igualar el supremo y santo nombre del Señor con ningún otro nombre. Brahmā, Śiva o cualquier otro poderoso dios, nunca pueden ser iguales al Supremo Señor Viṣṇu. El poderoso y santo nombre del Señor puede sin duda liberarlo a uno de los efectos pecaminosos, pero aquel que desee emplear esta trascendental potencia del santo nombre del Señor en sus actividades siniestras, es la persona más degradada del mundo. Ni el Señor ni ningún agente del Señor perdonan jamás a esa clase de personas. Por consiguiente, uno debe emplear su vida en glorificar al Señor por todos los medios, sin ninguna ofensa. Esa actividad de la vida, aunque sea por un momento, nunca se puede comparar con una prolongada vida de ignorancia, como la que tienen el árbol y otras entidades vivientes, que pueden vivir miles de años sin hacer ningún progreso espiritual.