Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv druhý: Vesmírný projev » KAPITOLA PRVNÍ

Sloka 13

VERSO 13

Verš

Texto

khaṭvāṅgo nāma rājarṣir
jñātveyattām ihāyuṣaḥ
muhūrtāt sarvam utsṛjya
gatavān abhayaṁ harim
khaṭvāṅgo nāma rājarṣir
jñātveyattām ihāyuṣaḥ
muhūrtāt sarvam utsṛjya
gatavān abhayaṁ harim

Synonyma

Sinônimos

khaṭvāṅgaḥ — král Khaṭvāṇga; nāma — jméno; rāja-ṛṣiḥ — svatý král; jñātvā — vědouce; iyattām — délka; iha — v tomto světě; āyuṣaḥ — života; muhūrtāt — ve chvíli; sarvam — vše; utsṛjya — dal stranou; gatavān — podstoupil; abhayam — naprosté bezpečí; harim — Osobnost Božství.

khaṭvāṅgaḥ — rei Khaṭvāṅga; nāma — nome; rāja — ṛṣiḥ – rei santo; jñātvā — sabendo; iyattām — duração; iha — neste mundo; āyuṣaḥ — de sua vida; muhūrtāt — dentro de apenas um momento; sarvam — tudo; utsṛjya — deixando de lado; gatavān — aceitou; abhayam — totalmente seguro; harim — a Personalidade de Deus.

Překlad

Tradução

Když se svatý král Khaṭvāṅga dozvěděl, že bude žít už jen chvíli, okamžitě se vzdal všech hmotných činností a uchýlil se na místo nejbezpečnější — k nohám Osobnosti Božství.

O santo rei Khaṭvāṅga, após ser informado de que sua vida duraria apenas um momento, imediatamente se livrou de todas as atividades materiais e se refugiou na proteção suprema, a Personalidade de Deus.

Význam

Comentário

Plně zodpovědný člověk si má být neustále dobře vědom toho, jaká je prvořadá povinnost jeho lidského života. Zaopatřování běžných nezbytností hmotného života není vším; je třeba si být také stále vědom povinnosti dosáhnout co nejlepší situace pro příští život. Lidský život je určený k přípravě na tuto prvořadou povinnost. O Mahārājovi Khaṭvāṅgovi se zde říká, že to byl svatý král, protože ani ve svém zodpovědném postavení a při starostech s řízením státu nikdy nezapomněl na prvořadou životní povinnost. Podobně tomu bylo s ostatními rājarṣii (svatými králi) jako byli Mahārāja Yudhiṣṭhira a Mahārāja Parīkṣit. Nikdy neopomíjeli svoji prvořadou povinnost a všichni by si proto měli vzít z těchto velkých osobností příklad. Mahārāje Khaṭvāṅgu vyzvali polobozi z vyšších planet, aby bojoval proti démonům, a on bojoval jako král k jejich úplné spokojenosti. Spokojení polobozi mu chtěli požehnat hmotným požitkem, ale Mahārāja Khaṭvāṅga, který si velice hleděl své prvořadé povinnosti, se polobohů dotázal, jak dlouho ještě bude žít. To znamená, že nestál tolik o shromažďování nějakých hmotných požehnání od polobohů, ale o to, aby se připravil na svůj příští život. Polobozi mu ovšem řekli, že bude žít už jen krátkou chvíli. Král tedy ihned opustil nebeské království, které je vždy plné těch největších hmotných požitků, sestoupil na Zemi a odevzdal se Nejvyššímu zachránci — Osobnosti Božství. Tímto svým velkým činem dosáhl úspěchu a získal osvobození. Třebaže se všechno odehrálo během okamžiku, byl úspěšný, protože si vždy hleděl své prvořadé povinnosti. Velký Śukadeva Gosvāmī takto Mahārāje Parīkṣita povzbuzoval, když králi zbývalo již jen posledních sedm dní života na to, aby splnil svoji prvořadou povinnost a naslouchal slávě Pána v podobě Śrīmad-Bhāgavatamu. Vůlí Pána se Mahārāja Parīkṣit během okamžiku setkal s velkým Śukadevem Gosvāmīm, který mu ukázal způsob, jak dosáhnout úspěchu duchovního života, a tento velký poklad je znamenitě zaznamenán na stránkách Śrīmad-Bhāgavatamu.

SIGNIFICADO—A pessoa com responsabilidade plena deve sempre conhecer o principal dever da atual forma de vida humana. A existência não se resume às atividades que servem para satisfazer as necessidades básicas da vida material. Sempre é bom estar alerta e saber que é preciso alcançar uma melhor situação na próxima vida. Na vida humana, podemos preparar-nos para este dever primordial. Nesta passagem, menciona-se que Mahārāja Khaṭvāṅga é um rei santo porque, mesmo assumindo a responsabilidade de administrar o Estado, ele de maneira alguma se esqueceu do dever primordial da vida. O mesmo fenômeno aconteceu a rājarṣis (reis santos) tais como Mahārāja Yudhiṣṭhira e Mahārāja Parīkṣit. Todos eles eram personalidades exemplares, pois se preocupavam em cumprir seu dever primário. Nos planetas superiores, os semideuses convidaram Mahārāja Khaṭvāṅga a lutar com os demônios, e a maneira como o rei travou as batalhas causou satisfação plena aos semideuses. Os semideuses, estando inteiramente satisfeitos com ele, quiseram abençoá-lo com gozo material, mas Mahārāja Khaṭvāṅga, estando muito alerta ao seu dever primário, perguntou aos semideuses quanto tempo de vida lhe restava. Isso significa que ele estava menos interessado em receber alguma bênção material dos semideuses do que em preparar-se para a próxima vida. Entretanto, os semideuses informaram-no de que sua vida duraria somente mais um momento. O rei imediatamente deixou o reino celestial, que sempre está repleto de gozo material do padrão mais elevado e, descendo a esta Terra, refugiou-se definitivamente na Personalidade de Deus, quem concede toda a proteção. Seu empreendimento foi um sucesso e ele alcançou a liberação. Mesmo que tenha durado apenas um momento, esse empreendimento do rei santo foi exitoso porque ele estava sempre alerta ao seu dever primário. Com isso, muito embora lhe restassem apenas sete dias de vida, Mahārāja Parīkṣit foi encorajado pelo grande Śukadeva Gosvāmī a executar seu dever primário – ouvir as glórias do Senhor narradas sob a forma do Śrīmad-Bhāgavatam. Pela vontade do Senhor, Mahārāja Parīkṣit logo se encontrou com o admirável Śukadeva Gosvāmī, e o grandioso tesouro do sucesso espiritual deixado por ele é primorosamente mencionado no Śrīmad-Bhāgavatam