KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ
Písně gopī v odloučení
Tato kapitola líčí, jak gopī, přemožené pocity odloučení od Kṛṣṇy, usedly na břehu Yamuny a začaly se modlit o Jeho přítomnost a opěvovat Jeho slávu.
Jelikož gopī zasvětily Kṛṣṇovi své mysli a samotné životy, byly z transcendentální bolesti z odloučení úplně bez sebe. Jejich pláč, který vypadá jako důkaz utrpení, ve skutečnosti ukazuje jejich vznešený stav transcendentální blaženosti. Je řečeno: yata dekha vaiṣṇavera vyavahāra duḥkha niścaya jāniha sei paramānanda sukha – „Kdykoliv někdo vidí vaiṣṇavu, že se chová neštastně, měl by s jistotou vědět, že ve skutečnosti zakouší nejvyšší duchovní blaženost.“ Každá gopī tedy začala Pána Śrī Kṛṣṇu oslovovat podle své individuální nálady extáze a všechny se k Němu modlily o Jeho milost.
S tím, jak v jejich myslích spontánně vyvstávaly Kṛṣṇovy zábavy, gopī zpívaly svou píseň, jež skýtá úlevu těm, kdo trpí palčivou bolestí z odloučení od Kṛṣṇy a jež udílí nejvyšší přízeň osudu. Zpívaly: „Ó Pane, ó milenče, ó povodníku, když vzpomínáme na Tvůj úsměv, Tvé láskyplné pohledy a Tvé zábavy s Tvými přáteli pasáčky, jsme nesmírně rozrušené. Když vzpomínáme na Tvůj lotosový obličej ozdobený loknami černých vlasů a pokrytý prachem zvířeným kravami, neodolatelně nás to k Tobě přitahuje. A když vzpomínáme, jak jsi po svých jemných nohách chodil za kravami z lesa do lesa, působí nám to nesmírnou bolest.“
Ve svém odloučení od Kṛṣṇy považovaly gopī jediný okamžik za celý věk. I předtím, v době, kdy Ho viděly, považovaly mrkání víček za nesnesitelné, protože jim na zlomek vteřiny zakrývalo pohled.
Extatické city vůči Pánu Kṛṣṇovi, které gopī vyjadřovaly, se mohou jevit jako příznaky chtíče, ale ve skutečnosti jsou projevy jejich čisté touhy uspokojovat duchovní smysly Nejvyššího Pána. Tyto nálady gopī neobsahují ani sebemenší náznak chtíče.
SLOKA 1: Gopī řekly: Ó milovaný, Tvé zrození ve Vraji ji nesmírně proslavilo, a proto zde neustále sídlí Indirā, bohyně štěstí. My, Tvé oddané služebnice, žijeme jen kvůli Tobě. Hledáme Tě všude, tak se nám prosím ukaž.
SLOKA 2: Ó Pane lásky, Tvůj pohled předčí svou krásou květní lůžko toho nejjemnějšího, dokonale tvarovaného lotosu v podzimní tůni. Ó dárce požehnání, Ty zabíjíš služebnice, které se Ti daly, aniž za to něco chtěly. Není to snad vražda?
SLOKA 3: Ó největší ze všech osobností, opakovaně jsi nás zachránil před všemožným nebezpečím – před jedovatou vodou, před hrozným lidožroutem Aghou, před prudkými dešti, před větrným démonem, před ohnivým hromoklínem Indry, před býčím démonem a před synem Mayi Dānavy.
SLOKA 4: Ty ve skutečnosti nejsi synem gopī Yaśody, ó příteli, ale jsi vnitřním svědkem v srdcích všech vtělených duší. Pán Brahmā se k Tobě modlil, abys přišel zachránit vesmír, a proto ses nyní zjevil v dynastii Sātvatů.
SLOKA 5: Ó nejlepší z Vṛṣṇiovců, Tvá lotosová ruka, jež drží ruku bohyně štěstí, udílí nebojácnost těm, kdo vyhledají Tvé nohy ve strachu z hmotné existence. Ó milenče, polož prosím tu lotosovou ruku, jež plní přání, na naše hlavy.
SLOKA 6: Ó Ty, jenž ničíš utrpení lidí z Vraji, ó hrdino všech žen, Tvůj úsměv ničí pýchu Tvých oddaných. Prosím, drahý příteli, přijmi nás jako své služebnice a ukaž nám svůj nádherný lotosový obličej.
SLOKA 7: Tvé lotosové nohy ničí minulé hříchy všech vtělených duší, které se jim odevzdají. Tyto nohy chodí za kravami po pastvinách a jsou věčným sídlem bohyně štěstí. Jelikož jsi jednou tyto nohy umístil na kápě velkého hada Kāliyi, prosíme polož je na naše ňadra a vytrhni chtíč z našich srdcí.
SLOKA 8: Ó Ty, který máš oči jako lotosy, jsme čím dál zmatenější z Tvého sladkého hlasu a okouzlujících slov, jež přitahují mysli inteligentních osob. Prosím, náš drahý hrdino, oživ své služebnice nektarem svých rtů.
SLOKA 9: Nektar Tvých slov a popisy Tvých činností jsou životem těch, kdo trpí v tomto hmotném světě. Tato vyprávění, předávaná učenými mudrci, odstraňují veškeré hříšné reakce a udílejí příznivý osud každému, kdo jim naslouchá. Tato vyprávění se šíří po celém světě a jsou plná duchovní síly. Ti, kdo hlásají toto Boží poselství, jsou velmi štědří lidé.
SLOKA 10: Tvé úsměvy, Tvé sladké, láskyplné pohledy, důvěrné zábavy a rozhovory, ze kterých jsme se s Tebou těšily, – o tom všem je příznivé meditovat a dotýká se to našich srdcí. Zároveň to ale velmi rozrušuje naše mysli, ó podvodníku.
SLOKA 11: Drahý pane, drahý milenče, když odcházíš z vesnice pastevců pást krávy, naše mysli trápí pomyšlení, že Tě do nohou, které jsou krásnější než lotos, budou řezat ostré slupky zrn, hrubá tráva a další rostliny.
SLOKA 12: Na konci dne nám znovu a znovu ukazuješ svůj lotosový obličej zakrytý tmavomodrými loknami vlasů a pokrytý hustou vrstvou prachu. Tím v našich myslích vzbuzuješ chtivé touhy, ó hrdino.
SLOKA 13: Tvé lotosové nohy, jež uctívá Pán Brahmā, plní touhy všech, kdo se jim klanějí. Jsou ozdobou Země, poskytují nejvyšší uspokojení a jsou vhodným cílem meditace v dobách nebezpečí. Ó milenče, ó ničiteli úzkosti, prosím polož ty lotosové nohy na naše ňadra.
SLOKA 14: Ó hrdino, prosím rozšiř mezi nás nektar svých rtů, jenž obohacuje milostné potěšení a potlačuje smutek. Tvá znějící flétna si ho důkladně vychutnává. Kvůli tomuto nektaru lidé zapomínají na všechny ostatní radosti.
SLOKA 15: Když ve dne odcházíš do lesa, nepatrný zlomek sekundy nám připadá dlouhý jako celý věk, protože Tě nevidíme. A dokonce i když můžeme dychtivě hledět na Tvůj krásný obličej, tak půvabný s vlnitými kadeřemi, které ho zdobí, naše potěšení nám narušují oční víčka, jež vytvořil pošetilý stvořitel.
SLOKA 16: Milý Acyuto, Ty dobře víš, proč jsme sem přišly. Kdo jiný než podvodník jako Ty by opustil mladé ženy, jež za Ním přišly uprostřed noci, okouzlené hlasitou písní Jeho flétny? Jen proto, abychom se s Tebou mohly sejít, jsme úplně zanedbaly své manžely, děti, předky, bratry a další příbuzné.
SLOKA 17: Naše mysli jsou znovu a znovu zmatené, když myslíme na důvěrné rozhovory, které jsme s Tebou vedly v ústraní, když cítíme, jak v našich srdcích vzrůstá chtíč, a když vzpomínáme na Tvůj usměvavý obličej, Tvé láskyplné pohledy a širokou hruď, která je sídlem bohyně štěstí. Zmocňuje se nás ta nejsilnější touha po Tobě.
SLOKA 18: Ó milovaný, Tvé všestranně příznivé zjevení ničí neštěstí těch, kdo žijí v lesích Vraji. Naše mysli dychtí po Tvé společnosti. Dej nám prosím trochu toho léku, jež odstraňuje nemoc v srdcích Tvých oddaných.
SLOKA 19: Ó drahý miláčku! Tvé lotosové nohy jsou tak jemné, že když si je něžně pokládáme na svá ňadra, máme strach, abychom jim neublížily. Naše životy závisí pouze na Tobě. Naši mysl tedy neustále sužuje představa, že si při svých toulkách lesem poraníš své jemné nohy o kamínky na cestě.