Skip to main content

Sloka 9

VERSO 9

Verš

Texto

yathā dharmādayaś cārthā
muni-varyānukīrtitāḥ
na tathā vāsudevasya
mahimā hy anuvarṇitaḥ
yathā dharmādayaś cārthā
muni-varyānukīrtitāḥ
na tathā vāsudevasya
mahimā hy anuvarṇitaḥ

Synonyma

Sinônimos

yathā — natolik; dharma-ādayaḥ — všechny čtyři zásady náboženského chování; ca — a; arthāḥ — účely; muni-varya — ty, velký mudrc; anukīrtitāḥ — opakovaně popsal; na — ne; tathā — tímto způsobem; vāsudevasya — Osobnosti Božství Śrī Kṛṣṇy; mahimā — slávu; hi — jistě; anuvarṇitaḥ — tak stále popisovaný.

yathā — assim como; dharma-ādayaḥ — todos os quatro princípios de comportamento religioso; ca — e; arthāḥ — propósitos; muni-varya — por ti, o grande sábio; anukīrtitāḥ — descreveste repetidamente; na — não; tathā — dessa maneira; vāsudevasya — da Personalidade de Deus, Śrī Kṛṣṇa; mahimā — glórias; hi — certamente; anuvarṇitaḥ — tão constantemente descritas.

Překlad

Tradução

Přestože jsi velice obšírně popsal čtyři principy počínaje náboženskými úkony, opomenul jsi popsat slávu Nejvyšší Osobnosti Vāsudeva, ó velký mudrci.

Embora, grande sábio, tenhas descrito amplamente os quatro princípios que começam com as execuções religiosas, não descreveste as glórias da Personalidade Suprema, Vāsudeva.

Význam

Comentário

Śrī Nārada zde bezprostředně stanovuje diagnózu: Příčinou Vyāsadevovy nespokojenosti je to, že se ve svých Purāṇách vědomě vyhnul oslavování Pána. Samozřejmě, že se o slávách Pána (Śrī Kṛṣṇy) musel také zmínit, ale nevěnoval se jim tolik, jako popisu náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a spásy. Tyto čtyři principy jsou přitom na mnohem nižší úrovni, nežli oddaná služba Pánu. Jako autorizovaný učenec si byl Vyāsadeva tohoto velikého rozdílu přirozeně také vědom. Přesto však namísto toho, aby dal přednost lepší činnosti, kterou je oddaná služba Pánu, více či méně nezodpovědně promarnil svůj drahocenný čas, a proto byl také nespokojený. Z toho jasně plyne, že nikdo nemůže být opravdu spokojen, není-li zaměstnán v oddané službě Pánu. Bhagavad-gītā tuto skutečnost jasně potvrzuje.

SIGNIFICADOO pronto diagnóstico de Śrī Nārada é imediatamente declarado. A causa fundamental da insatisfação de Vyāsadeva era sua deliberação de omitir a glorificação do Senhor em suas várias edições dos Purāṇas. Decerto, como é natural, ele descrevera as glórias do Senhor (Śrī Kṛṣṇa), mas não tanto quanto o fizera em relação a religiosidade, desenvolvimento econômico, gozo dos sentidos e salvação. Esses quatro itens são muito inferiores à ocupação no serviço devocional ao Senhor. Śrī Vyāsadeva, como um sábio autorizado, conhecia muito bem essa diferença. Ainda assim, ao invés de dar mais importância ao melhor tipo de ocupação, a saber, o serviço devocional ao Senhor, ele usou seu valioso tempo de maneira mais ou menos inapropriada, daí sua insatisfação. A partir disso, indica-se com clareza que ninguém pode se comprazer substancialmente sem estar ocupado em serviço devocional ao Senhor. Na Bhagavad-gītā, esse fato é claramente mencionado.

Poté, co člověk dosáhl spasení, které je posledním ze čtyř principů počínajících náboženstvím atd., začne vykonávat čistou oddanou službu. Tomuto stádiu života se říká stav seberealizace, brahma-bhūta. Teprve po dosažení tohoto stádia brahma-bhūta je člověk spokojený. Spokojenost je však jen začátek transcendentální blaženosti. Je třeba pokračovat dále ke stádiu neutrality a rovnováhy v relativním světě. A po překonání stádia vyrovnanosti se světem se člověk ustálí v transcendentální láskyplné službě Pánu. To jsou pokyny Osobnosti Božství z Bhagavad-gīty. Z toho tedy plyne ponaučení, že chce-li Vyāsadeva zachovat úroveň stádia brahma-bhūta a zároveň prohloubit transcendentální realizace, Nārada mu doporučuje s nadšením znovu a znovu popisovat cestu oddané služby. To ho vyléčí z jeho sklíčenosti.

Após a liberação, que é o último item da sequência que começa com a execução de religiosidade, a pessoa ocupa-se no serviço devocional puro. Esse é chamado o estágio de autorrealização, ou estágio brahma-bhūta. Após alcançar esse estágio brahma-bhūta, a pessoa fica satisfeita. Contudo, a satisfação é apenas o começo da bem-aventurança transcendental. Deve-se progredir ainda mais, através da obtenção da neutralidade e equanimidade no mundo relativo. Ao passar desse estágio de equanimidade, nós nos fixamos no transcendental serviço amoroso ao Senhor. Essa é a instrução da Personalidade de Deus na Bhagavad-gītā. Conclui-se que, para manter o status quo do estágio brahma-bhūta, como também para elevar o grau de realização transcendental, Nārada recomendou a Vyāsadeva que esse devia, agora, descrever ávida e repetidamente o caminho do serviço devocional. Isso o curaria de sua grave insatisfação.