Sloka 1:

Sūta řekl: Na počátku stvoření se Pán nejdříve expandoval do vesmírné podoby inkarnace puruṣi a projevil všechny složky hmotného stvoření. První ze všeho tedy bylo stvoření šestnácti prvků hmotné činnosti. Jeho účelem bylo stvořit hmotný vesmír.

Sloka 2:

Expanze puruṣi ulehá do vody vesmíru a z jezera v pupku Jeho těla vyrůstá stonek lotosu. Z lotosového květu na konci stonku se pak rodí Brahmā, hlavní strůjce vesmíru.

Sloka 3:

Veškeré vesmírné planetární systémy jsou umístěny na rozsáhlém těle puruṣi, který však Sám nemá se stvořenými hmotnými složkami nic společného. Jeho tělo má věčnou, navýsost duchovní existenci.

Sloka 4:

Oddaní svýma dokonalýma očima vidí transcendentální podobu puruṣi, který má tisíce nohou, stehen, paží a obličejů. Jak úžasné! Na tomto těle je na tisíce hlav, uší, očí a nosů. Jsou ozdobeny tisíci helmicemi a třpytícími se náušnicemi, a jsou též okrášleny girlandami.

Sloka 5:

Tato podoba (druhé projevení puruṣi) je zdroj a nezničitelné símě četných a různých inkarnací ve vesmíru. Z částic a dílů této podoby jsou stvořeny různé živé bytosti, jako polobozi, lidé a mnozí další tvorové.

Sloka 6:

Na počátku byli jako první stvořeni čtyři svobodní synové Brahmy (Kumārové). Zavázáni slibem celibátu se podrobili přísné sebekázni za účelem realizace Absolutní Pravdy.

Sloka 7:

Svrchovaný uživatel všech obětí se zjevil ve Své podobě kance (druhá inkarnace) a pro dobro Země vyzdvihl Zemi z podsvětí vesmíru.

Sloka 8:

Ve věku ṛṣiů na Sebe vzal Svrchovaný Pán Svou třetí zplnomocněnou inkarnaci v podobě Devaṛṣiho Nārady. Nārada, veliký světec mezi polobohy, shromáždil řadu védských výkladů, které se zaobírají oddanou službou a inspirují k činnostem nepřinášejícím plody.

Sloka 9:

Ve čtvrté inkarnaci se Pán stal Narou a Nārāyaṇem, syny-dvojčaty manželky krále Dharmy. Sám se tak podrobil těžkému a příkladnému pokání, aby ovládl Své smysly.

Sloka 10:

Pátá inkarnace, Pán Śrī Kapila, je nejpřednější mezi dokonalými bytostmi. Vyložil brāhmaṇovi Āsuriovi znovu nauku o tvořivých prvcích a metafyzice, jelikož se tato nauka časem ztratila.

Sloka 11:

Šestou inkarnací puruṣi byl syn mudrce Atriho. Narodil se z lůna Anasūyi, která si ve svých modlitbách přála inkarnaci. Rozprávěl Alarkovi, Prahlādovi a jiným (Yaduovi, Haihayovi atd.) o věci transcendence.

Sloka 12:

Sedmou inkarnací byl Yajña, syn Prajāpati Ruciho a jeho ženy Ākūti. Vládl v období výměny Svāyambhuvy Manua za pomoci polobohů, jakým byl i Jeho syn Yama.

Sloka 13:

Osmou inkarnací byl král Ṛṣabha, syn krále Nābhiho a jeho ženy Merudevī. V této inkarnaci Pán ukázal cestu dokonalosti. Následují Ho ti, kteří úplně ovládli své smysly a kterým prokazují úctu příslušníci všech životních řádů.

Sloka 14:

Ó brāhmaṇové, v deváté inkarnaci na Sebe Pán po modlitbách mudrců vzal tělo krále, Jenž zvelebil Zemi tak, že plodila v hojnosti. Jmenoval se Pṛthu, a za Jeho vlády Země nabyla okouzlující krásy.

Sloka 15:

Když v období po Cākṣuṣa Manuovi nastala potopa a celý svět byl ponořen hluboko v jejích vodách, vzal na Sebe Pán podobu ryby a zachránil Vaivasvatu Manua tím, že ho v lodi udržoval nad hladinou.

Sloka 16:

V jedenácté inkarnaci na Sebe Pán vzal podobu želvy, Jejíž krunýř sloužil jako čep pro horu Mandarācalu, s níž teisté a ateisté celého vesmíru točili jako s tyčí při stloukání másla.

Sloka 17:

Ve dvanácté inkarnaci se Pán zjevil jako Dhanvantari. Ve třinácté okouzlil ateisty ve svůdné podobě překrásné ženy a polobohům dal napít nektarového nápoje.

Sloka 18:

Ve čtrnácté inkarnaci se Pán zjevil jako Nṛsiṁha a roztrhal silné tělo ateisty Hiraṇyakaśipua Svými drápy, jako když tesař rozštěpí poleno.

Sloka 19:

V patnácté inkarnaci na Sebe Pán vzal podobu trpaslíka-brāhmaṇy (Vāmany) a vypravil se do místa, na kterém Mahārāja Bali prováděl oběti. I když ve skutečnosti chtěl získat zpátky království tří planetárních soustav, požádal pouze o tři kroky země.

Sloka 20:

V šestnácté inkarnaci zničil Pán v podobě Bhṛgupatiho jedenadvacetkrát třídu státosprávců (kṣatriyů), na které se rozhněval, protože se vzbouřili proti brāhmaṇům (třídě inteligentních).

Sloka 21:

Poté se jako sedmnáctá inkarnace Boha zjevil v lůně Satyavatī prostřednictvím Parāśary Muniho Śrīla Vyāsadeva, který když viděl, že lidstvo pozbylo inteligence, rozdělil Vedu do několika částí a odvětví.

Sloka 22:

V osmnácté inkarnaci se Pán zjevil jako král Rāma. Chtěl Svým počínáním udělat radost polobohům, a proto projevil nadlidské síly, kterými si podrobil Indický oceán a zabil ateistického krále Rāvaṇu na jeho druhém břehu.

Sloka 23:

V devatenácté a dvacáté inkarnaci se Pán zjevil jako Balarāma a Kṛṣṇa v rodině Vṛṣṇiovců (v dynastii Yaduovců), čímž odstranil břímě světa.

Sloka 24:

Dále se Pán zjeví na začátku Kali-yugy v provincii Gayā jako Buddha, syn Añjany, a oklame ty, kteří závidějí věrným teistům.

Sloka 25:

Poté se na přelomu dvou yug Pán stvoření narodí v inkarnaci Kalkiho jako syn Viṣṇu Yaśi. V té době zpustnou vladaři na Zemi do té míry, že budou jen rabovat a krást.

Sloka 26:

Ó brāhmaṇové, inkarnace Pána jsou nespočetné jako říčky a potoky z nevyčerpatelných zdrojů vod.

Sloka 27:

Nevídaně mocní ṛṣiové, Manuové, polobozi a potomci Manua jsou všichni buď úplnými částmi nebo částmi úplných částí Pána. Totéž se vztahuje i na Prajāpatie.

Sloka 28:

Všechny uvedené inkarnace jsou buď úplné části nebo části úplných částí Pána. Pán Śrī Kṛṣṇa je však prvotní Osobnost Božství. Inkarnace se zjevují na těch planetách, kde bezbožní lidé svým chováním způsobují nepokoje. Pán přichází, aby chránil zbožné.

Sloka 29:

Každý, kdo za svítání a při soumraku s oddaností pozorně recituje příběhy o tajuplných zjeveních Pána, bude oproštěn ode všech životních strastí.

Sloka 30:

Podoba Pána ztělesněná v tomto hmotném světě (virāṭ-rūpa) je pouhou představou, která dává začátečníkům a nevzdělaným alespoň možnost pochopit, že Bůh má podobu. Pán však ve skutečnosti žádnou hmotnou podobu nemá.

Sloka 31:

Vítr nese oblaka a prach, ale méně inteligentní lidé říkají, že nebe je oblačné a vzduch prašný. Podobně přisuzují své hmotné tělesné představy duchovnímu já.

Sloka 32:

Nad tímto hrubým pojetím je ještě jiné, jemnější pojetí podoby, která je bez tvaru, je neviditelná, neslyšitelná a neprojevená. Živá bytost však má podobu, která přesahuje i tuto jemnost, neboť jinak by se nemohla opětovně rodit a umírat.

Sloka 33:

Když člověk díky seberealizaci zjistí, že hrubohmotné ani jemnohmotné tělo nemá nic společného s jeho čistým já, je schopen vidět sám sebe a stejně tak i Pána.

Sloka 34:

Jakmile iluzorní energie přestane působit a živá bytost nabyde milostí Pána plného poznání, je ihned osvícena seberealizací a přichází tak do stavu své skutečné slávy.

Sloka 35:

Takto učenci popisují různá zrození a činnosti nenarozeného a nečinného, kterého nelze poznat ani prostřednictvím učenosti védských písem. On je Pánem srdce.

Sloka 36:

Pán, Jehož počínání je věčně neposkvrněné, vládne šesti smyslům a je všemohoucí se Svými šesti vznešenými vlastnostmi. Přestože je zaměstnán stvořením, udržováním a zničením zjeveného vesmíru, není nikterak ovlivněn. Je v nitru každé živé bytosti a je stále nezávislý.

Sloka 37:

Nevědomí lidé s chabým poznáním nemohou znát transcendentální povahu Pánových podob, jmen a činů, které předvádí jako herec v divadle. Nedokáží je nijak vyjádřit, ani ve svých spekulacích, ani slovy.

Sloka 38:

Pouze ti, kteří upřímně, nepřetržitě a s náklonností slouží lotosovým nohám Pána Śrī Kṛṣṇy, který drží ve Své ruce kolo válečného vozu, mohou znát stvořitele vesmíru v Jeho plné slávě, moci a transcendenci.

Sloka 39:

Člověk může mít úspěch a být si všeho vědom pouze za předpokladu, že v tomto světě dovede klást závažné otázky, neboť otázky tohoto druhu probouzejí v člověku extatickou lásku k Osobnosti Božství, Pánovi všech vesmírů, a současně ho chrání před krutým opakováním rození a smrti.

Sloka 40:

Śrīmad-Bhāgavatam je literární inkarnace Boha a byl sestaven Śrīlou Vyāsadevem, který je též inkarnací Boha. Je to dílo určené pro konečné dobro všech lidí, dílo všestranně úspěšné, zcela blažené a po všech stránkách dokonalé.

Sloka 41:

Śrī Vyāsadeva ho pak předal svému synovi, nejuznávanějšímu mezi seberealizovanými, poté co vybral smetanu ze všech védských spisů a dějin vesmíru.

Sloka 42:

Śukadeva Gosvāmī, syn Vyāsadeva, pak Bhāgavatam předal velkému králi Parīkṣitovi, který seděl obklopen mudrci na břehu řeky Gangy, kde bez jídla i pití očekával smrt.

Sloka 43:

Tato Bhāgavata Purāṇa září jako slunce. Vzešla bezprostředně poté, co se Pán Śrī Kṛṣṇa navrátil do Své vlastní říše, doprovázen náboženstvím, poznáním atd. Lidem, kteří vlivem hluboké temnoty nevědomosti tohoto věku Kali pozbyli veškerou schopnost vidět, přinese světlo tato Purāṇa.

Sloka 44:

Ó brāhmaṇové, když Śukadeva Gosvāmī recitoval Bhāgavatam v přítomnosti krále Parīkṣita, vyslechl jsem ho i já s napjatou pozorností. Tak jsem se milostí onoho velikého a mocného mudrce Bhāgavatamu naučil. Nyní se budu snažit, abyste i vy mohli vyslechnout totéž poznání, jak jsem ho já sám od něj vyslechl a realizoval.