Śrīmad-bhāgavatam 1.3.33
Verš
pratiṣiddhe sva-saṁvidā
avidyayātmani kṛte
iti tad brahma-darśanam
Synonyma
yatra — kdykoliv; ime — ve všech těchto; sat-asat — hrubé a jemné; rūpe — v podobách; pratiṣiddhe — poté, co byly zrušeny; sva-saṁvidā — seberealizací; avidyayā — vlivem nevědomosti; ātmani — ve vlastním já; kṛte — byly vynuceny; iti — takto; tat — to je; brahma-darśanam — postup, který umožňuje vidět Absolutno.
Překlad
Když člověk díky seberealizaci zjistí, že hrubohmotné ani jemnohmotné tělo nemá nic společného s jeho čistým já, je schopen vidět sám sebe a stejně tak i Pána.
Význam
Seberealizace znamená na rozdíl od hmotné iluze vědět, že hrubá a jemná těla, dočasné a iluzorní výtvory hmotné energie, jsou nepřirozenými obaly vlastního já. Duše je v těchto hmotných obalech uvězněna vlivem nevědomosti. Osobnost Božství však ničím obalena není. Poznat tuto skutečnost nad veškeré pochybnosti znamená být vysvobozen, vidět Absolutno. Seberealizace je tedy možná přijetím zbožného a duchovně založeného stylu života. Seberealizace v podstatě znamená být lhostejný k potřebám hrubého a jemného těla a vážně se věnovat činnostem vlastního já. Původní podnět pro veškeré činnosti pochází z vlastního já. Zapomeneme-li však na opravdovou podstatu vlastního já, pak se vlivem nevědomosti budeme věnovat činnostem, které jsou jen klamnou iluzí. V nevědomosti se domníváme, že pro nás je dobré výhradně to, co se týká hrubého a jemného těla, a tím vlastně přicházejí veškeré naše činnosti nazmar, jeden život za druhým. Jsme-li však prostřednictvím patřičné kultury schopni rozpoznat duši, pak začínají činnosti vlastního já. Člověk takto zaměstnán v činnostech vlastního já se proto nazývá jīvan-mukta neboli osoba osvobozená i v rámci podmíněného bytí.
Tohoto dokonalého stupně seberealizace nelze dosáhnout uměle, ale pouze pod lotosovýma nohama Pána, který je za všech okolností transcendentální. V Bhagavad-gītě Pán praví, že je přítomen v srdci všech živých bytostí. Z Něj pochází veškeré poznání, paměť i zapomnětlivost. Jakmile chce živá bytost užívat hmotné energie (což je pouze iluze), Pán tuto živou bytost zastře tajemstvím zapomnění. V tomto očarovaném stavu se pak živá bytost mylně domnívá, že tělo a mysl jsou jejím vlastním já. A když živá bytost rozvíjí transcendentální poznání a modlí se k Pánu za vysvobození z neblahého stavu zapomnění, Pán Svojí bezpříčinnou milostí odhrne její iluzorní závoj a ona tak realizuje své vlastní já. Tehdy se zaměstnává ve svém věčném přirozeném postavení ve službě Pánu a získává osvobození z podmíněného života. To vše Pán vykonává buď Svojí vnější silou či přímo silou vnitřní.