ŚB 1.3.35

Pán a živé bytosti jsou ve své podstatě plně duchovní. Jsou proto věční a nerodí se ani neumírají. Rozdíl je však v tom, že Pánova takzvaná narození a odchody z tohoto světa jsou jiné povahy. Živé bytosti se rodí a posléze umírají v podmínění zákonitostmi hmotné přírody. Takzvané zjevení a odchod Pána však nejsou projevy těchto hmotných zákonitostí. Jsou to činnosti na absolutní úrovni Jeho vnitřní energie. Velcí mudrci proto o těchto činnostech mluví v zájmu seberealizace. Pán Sám v Bhagavad-gītě říká, že Jeho takzvané narození v tomto světě a stejně tak všechny Jeho činnosti jsou transcendentální. Již pouhá meditace o těchto skutcích umožňuje člověku realizovat Brahman a docílit vysvobození z hmotného otroctví. Śruti mluví o nezrozeném, který se zdánlivě rodí. Nejvyšší Pán nemusí dělat nic, ale ve Své všemohoucnosti dělá vše přirozeným způsobem, jakoby automaticky. Zjevení a odchod Nejvyšší Osobnosti Božství a činnosti Pána jsou bezesporu poznatky zcela důvěrného rázu dokonce i pro védská písma. A přesto je Pán projevuje, aby prokázal milost podmíněným duším. Naslouchání o těchto skutcích Pána je nejpříjemnějším druhem meditace o Brahmanu, a každý by toho měl využít.