Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv první: Stvoření » KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

Sloka 34

Text 34

Verš

Texto

sānnidhyāt te mahā-yogin
pātakāni mahānty api
sadyo naśyanti vai puṁsāṁ
viṣṇor iva suretarāḥ
sānnidhyāt te mahā-yogin
pātakāni mahānty api
sadyo naśyanti vai puṁsāṁ
viṣṇor iva suretarāḥ

Synonyma

Palabra por palabra

sānnidhyāt — díky přítomnosti; te — tvé; mahā-yogin — ó velký mystiku; pātakāni — hříchy; mahānti — nenapravitelné; api — přestože; sadyaḥ — ihned; naśyanti — zničeny; vai — jistě; puṁsām — osoby; viṣṇoḥ — jako přítomnost Osobnosti Božství; iva — jako; sura-itarāḥ — jiný než polobozi.

sānnidhyāt — debido a la presencia; te — tu; mahā-yogin — ¡oh, gran místico!; pātakāni — pecados; mahānti — invulnerable; api — a pesar de; sadyaḥ — de inmediato; naśyanti — elimina; vai — ciertamente; puṁsām — de una persona; viṣṇoḥ — como la presencia de la Personalidad de Dios; iva — como; sura-itarāḥ — además de los semidioses.

Překlad

Traducción

Stejně jako ateista nemůže vydržet v přítomnosti Osobnosti Božství, tak také ve tvojí přítomnosti jsou ihned zničeny všechny nenapravitelné hříchy, ó světče, ó veliký mystiku!

Así como el ateo no puede permanecer en presencia de la Personalidad de Dios, así mismo los invulnerables pecados de un hombre quedan eliminados de inmediato en tu presencia, ¡oh, santo!, ¡oh, gran místico!​​​​​​​

Význam

Significado

Existují dvě třídy lidských bytostí, a to ateisté a oddaní Pána. Oddaný Pána, jelikož projevuje božské vlastnosti, se nazývá polobůh, zatímco ateista se nazývá démon. Démon nemůže vystát přítomnost Viṣṇua, Osobnosti Božství. Démoni se vždy usilovně snaží zničit Osobnost Božství, ale jakmile se Osobnost Božství zjeví, ať už ve Svém transcendentálním jménu či podobě, vlastnostech, zábavách, příslušenství nebo rozmanitosti, zničeni jsou démoni. Říká se, že duchové nesnesou, když se zpívá svaté jméno Pána. Velcí světci a oddaní Pána jsou na seznamu Jeho příslušenství, a proto jakmile je přítomný svatý oddaný, duchové hříchů jsou ihned zničeni. To je závěr celé védské literatury. Každému se proto doporučuje, aby se sdružoval pouze se svatými oddanými, aby světští démoni a duchové nemohli uplatňovat svůj neblahý vliv.

Existen dos clases de seres humanos: el ateo y el devoto del Señor. Al devoto del Señor, por el hecho de manifestar cualidades divinas, se lo llama semidiós, mientras que al ateo se lo llama demonio. El demonio no puede permanecer en presencia de Viṣṇu, la Personalidad de Dios, pero, en realidad, tan pronto como aparece la Personalidad de Dios, ya sea mediante Su trascendental nombre, forma, atributos, pasatiempos, enseres o variedades, el demonio queda derrotado al instante. Se dice que en cuanto se canta el santo nombre del Señor, los fantasmas tienen que irse a otro sitio. Los grandes santos y devotos del Señor están en la lista de los enseres de Él, y, así pues, tan pronto como un santo devoto hace acto de presencia, los pecados, cual fantasmas, desaparecen de inmediato. Ese es el veredicto de todas las Escrituras védicas. Por lo tanto, se recomienda que uno se asocie únicamente con los santos devotos, de manera que los fantasmas y demonios mundanos no puedan ejercer su siniestra influencia.