Sloka 1
ТЕКСТ 1
Verš
Текст
tataḥ parīkṣid dvija-varya-śikṣayā
mahīṁ mahā-bhāgavataḥ śaśāsa ha
yathā hi sūtyām abhijāta-kovidāḥ
samādiśan vipra mahad-guṇas tathā
татах̣ парӣкш̣ид двиджа-варя-шикш̣ая̄
махӣм̇ маха̄-бха̄гаватах̣ шаша̄са ха
ятха̄ хи сӯтя̄м абхиджа̄та-ковида̄х̣
сама̄дишан випра махад-гун̣ас татха̄
Synonyma
Дума по дума
sūtaḥ uvāca — Sūta Gosvāmī řekl; tataḥ — poté; parīkṣit — Mahārāja Parīkṣit; dvija-varya — velcí dvojzrození brāhmaṇové; śikṣayā — podle jejich pokynů; mahīm — Země; mahā-bhāgavataḥ — velký oddaný; śaśāsa — vládl; ha — v minulosti; yathā — jak říkali; hi — jistě; sūtyām — při jeho narození; abhijāta-kovidāḥ — zkušení astrologové v době narození; samādiśan — řekli svůj názor; vipra — ó brāhmaṇové; mahat-guṇaḥ — dobré vlastnosti; tathā — tomu věrně odpovídající.
сӯтах̣ ува̄ча – Сӯта Госва̄мӣ каза; татах̣ – след това; парӣкш̣ит – Маха̄ра̄джа Парӣкш̣ит; двиджа-варя – великите два пъти родени бра̄хман̣и; шикш̣ая̄ – с наставленията им; махӣм – Земята; маха̄-бха̄гаватах̣ – великият предан; шаша̄са – управляваше; ха – в миналото; ятха̄ – както те бяха казали; хи – несъмнено; сӯтя̄м – по време на раждането му; абхиджа̄та-ковида̄х̣ – опитните астролози по време на раждането; сама̄дишан – дадоха мнението си; випра – о, бра̄хман̣и; махат-гун̣ах̣ – велики качества; татха̄ – верен на това.
Překlad
Превод
Sūta Gosvāmī řekl: Ó učení brāhmaṇové, Mahārāja Parīkṣit pak začal vládnout světu jako velký oddaný Pána podle pokynů těch nejlepších z dvojzrozených brāhmaṇů. Vládl se všemi dobrými vlastnostmi, které mu předpověděli zkušení astrologové v době jeho narození.
Сӯта Госва̄мӣ каза: О, учени бра̄хман̣и, после Маха̄ра̄джа Парӣкш̣ит започна да управлява Земята като велик предан на Бога, следвайки наставленията на най-достойните сред два пъти родените бра̄хман̣и. При царуването си той прояви великите добродетели, които опитните астролози бяха предрекли в деня на раждането му.
Význam
Пояснение
Při narození Mahārāje Parīkṣita mu zkušení brāhmaṇové-astrologové předpověděli některé z jeho vlastností a Mahārāja Parīkṣit jako velký oddaný Pána všechny tyto vlastnosti vyvinul. Jedinou skutečnou kvalifikací je stát se oddaným Pána, a všechny ostatní dobré vlastnosti, které stojí za to mít, se postupně vyvinou. Mahārāja Parīkṣit byl mahā-bhāgavata neboli prvotřídní oddaný, který nejen že dobře znal vědu oddanosti, ale byl rovněž schopný svými transcendentálními pokyny proměnit v oddané i ostatní. Byl tedy prvotřídním oddaným, a jako takový se často obracel na veliké mudrce a učené brāhmaṇy, kteří mu mohli na základě śāster poradit, jak spravovat celou zemi. Takoví velcí králové byli zodpovědnější než moderní volení vůdci, protože ctili velké autority a drželi se jejich pokynů, které jsou zapsány ve védských písmech. Nebylo zapotřebí nepraktických hlupáků, kteří vydávají každý den nové zákony a podle potřeby je znovu a znovu mění podle toho, jakému účelu mají sloužit. Všechna pravidla a nařízení už byla dána velkými mudrci jako byl Manu, Yājñavalkya, Parāśara a dalšími osvobozenými světci, a jejich platnost se vztahovala na všechny věky a všechna místa. Zákony a společenská pravidla byly bezchybné a obecně platné. Králové jako Mahārāja Parīkṣit měli své rádce a všichni členové této rady byli buď velcí mudrci nebo prvotřídní brāhmaṇové. Nepřijímali žádný plat a ani ho nepotřebovali. Stát dostával ty nejlepší rady bez sebemenších nákladů. Oni samotní byli sama-darśī, stejní ke každému, k člověku i ke zvířeti. Nikdy by neporadili králi, aby chránil lidi a zároveň zabíjel nebohá zvířata. Tito rádci nebyli žádní hlupáci, ani poslanci vytvářející ráj bláznů. Byli seberealizovanými dušemi a dokonale věděli, jak mohou být všechny živé bytosti ve státě šťastné v tomto životě i v příštím. Nezajímali se o hedonistickou filozofii stylu “jez, pij, buď veselý a užívej si”. Byli to filozofové ve skutečném slova smyslu a dobře věděli, co je posláním lidského života. S těmito předpoklady dávali rádci králi správné pokyny a král nebo vladař, který byl sám kvalifikovaným oddaným Pána, je důsledně následoval pro blaho státu. Stát ve dnech Mahārāje Yudhiṣṭhira nebo Mahārāje Parīkṣita byl státem se skutečnou sociální péčí, jelikož nikdo nebyl nešťastný, ať už se jednalo o člověka či o zvíře. Mahārāja Parīkṣit byl ideálním králem, v jehož celosvětovém státě se každému dařilo dobře.
Когато се родил Маха̄ра̄джа Парӣкш̣ит, опитните бра̄хман̣и астролози предсказали някои от качествата му. Маха̄ра̄джа Парӣкш̣ит бил велик предан на Бога, затова по-късно развил всички тези качества. Единственото истински необходимо качество е предаността към Бога. Този, който е станал предан на Бога, постепенно придобива всички добри качества, които човек може да притежава. Маха̄ра̄джа Парӣкш̣ит бил маха̄-бха̄гавата, най-издигнат предан, който не само е добре запознат с науката на предаността, но с помощта на трансценденталните си наставления е в състояние да превърне и другите в предани. И така, Маха̄ра̄джа Парӣкш̣ит бил предан от най-висша класа, затова винаги се обръщал към великите мъдреци и учени бра̄хман̣и, за да получи съвет, как да ръководи държавата в съответствие с ша̄стрите. Тогавашните велики царе притежавали по-голямо чувство за отговорност от съвременните управници, избирани с гласуване – те се подчинявали на великите авторитети, като следвали наставленията им, оставени във ведическите писания. Тогава не било необходимо непрактични глупци да предлагат всеки ден нови законопроекти и после отново и отново да ги променят, за да постигнат някакви свои цели. Правилата и забраните вече били дадени от великите мъдреци, такива като Ману, Я̄гявалкя, Пара̄шара и други освободени личности, и техните укази действали във всички епохи и при всички условия. Тези правила и закони можели да бъдат прилагани навсякъде, защото били съвършени. Царете като Маха̄ра̄джа Парӣкш̣ит имали свои съвети, членовете на които били или велики мъдреци, най-издигнати бра̄хман̣и. Тези мъдри хора не получавали никакво възнаграждение, но не го и търсели. Държавата получавала най-добрите съвети безплатно. Самите мъдреци били сама-даршӣ, еднакво благоразположени към всички – и към хора, и към животни. Те никога не биха посъветвали царя да закриля хората, а да убива бедните животни. Членовете на тези съвети не били глупаци, нито избрани с гласуване представители на някакво нереално правителство. Те били души, постигнали себепознание, и знаели до съвършенство как могат да бъдат щастливи всички живи същества в държавата и то не само в този си живот, но и в следващия. Те не споделяли философията на хедонизма, според която яденето, пиенето, веселбите и удоволствията са крайната цел на живота. Те били философи в истинския смисъл на думата и добре знаели коя е мисията на човешкия живот. Изхождайки от това, тези съветници давали на царя правилни указания, а царят, т.е. държавният глава, който сам бил достоен предан на Бога, стриктно ги следвал в името на благоденствието на страната си. По времето на Маха̄ра̄джа Юдхиш̣т̣хира и на Маха̄ра̄джа Парӣкш̣ит наистина царяло всеобщо благоденствие, защото всички били щастливи – и хората, и животните. Маха̄ра̄джа Парӣкш̣ит бил съвършен цар на световната държава на всеобщо благоденствие.