Skip to main content

Text 173

Text 173

Verš

Texto

aprākṛta-deha tomāra ‘prākṛta’ kabhu naya
tathāpi tomāra tāte prākṛta-buddhi haya
aprākṛta-deha tomāra ‘prākṛta’ kabhu naya
tathāpi tomāra tāte prākṛta-buddhi haya

Synonyma

Palabra por palabra

aprākṛta — transcendentální; deha — tělo; tomāra — tvoje; prākṛta — hmotné; kabhu naya — nikdy není; tathāpi — přesto; tomāra — tvoje; tāte — v tomto; prākṛta-buddhi — hmotné pojetí; haya — je.

aprākṛta — trascendental; deha — el cuerpo; tomāra — tuyo; prākṛta — material; kabhu naya — nunca es; tathāpi — aun así; tomāra — tuyo; tāte — en eso; prākṛta-buddhi — concepto material; haya — hay.

Překlad

Traducción

„Tvé tělo je ve skutečnosti transcendentální, nikdy ne hmotné. Ty však o něm uvažuješ v rámci hmotného pojetí.“

«En realidad, tu cuerpo es trascendental, nunca material. Tú, sin embargo, piensas en él en función de un concepto material.

Význam

Significado

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura předkládá svůj názor ohledně toho, jak někdo, kdo se plně věnuje oddané službě Pánu, přemění své tělo z hmotného na transcendentální. Říká: „Čistý oddaný věnující se službě Pánu Kṛṣṇovi netouží po uspokojení svých smyslů, a tak nikdy nic nepřijímá za tímto účelem. Touží jen po tom, aby byl šťastný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství Kṛṣṇa, a tak veden svou extatickou láskou ke Kṛṣṇovi jedná různými způsoby. Karmī si myslí, že hmotné tělo je nástroj pro smyslový požitek, a to je důvod, proč velmi tvrdě pracují. Oddaný však nemá takové touhy. Vždy se celým svým srdcem věnuje službě Pánu a na tělesné pojetí a tělesné činnosti zapomíná. Tělo karmīho se nazývá hmotné, protože je příliš pohroužený do hmotných činností a neustále dychtí užívat si hmotných prostředků, ale tělo oddaného, který se snaží, jak nejlépe umí, tvrdě pracovat pro uspokojení Kṛṣṇy tím, že se plně věnuje oddané službě, musí být přijato jako transcendentální. Karmī se zajímají pouze o uspokojení svých smyslů, kdežto oddaní pracují pro uspokojení Nejvyššího Pána. Ten, kdo nedokáže rozlišit oddanost od obyčejné karmy, proto může chybně považovat tělo čistého oddaného za hmotné. Ten, kdo má poznání, se takové chyby nedopouští. Neoddaní, kteří si myslí, že činnosti oddané služby a obyčejné hmotné činnosti jsou na stejné úrovni, se dopouštějí přestupku proti zpívání transcendentálního svatého jména Pána. Čistý oddaný ví, že tělo oddaného je vždy transcendentální, a je tudíž způsobilé pro službu Pánu.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura expresa su opinión acerca de cómo se transforma de material en espiritual el cuerpo de la persona completamente ocupada en el servicio del Señor. Dice: «El devoto puro ocupado en el servicio del Señor Kṛṣṇa no tiene deseos de complacer sus propios sentidos, de modo que nunca acepta nada con ese fin. Lo único que desea es la felicidad de la Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa, y debido a su amor extático por Kṛṣṇa, actúa de diversas formas. Los karmīs piensan que el cuerpo material es un instrumento para el disfrute material, y por eso se someten a trabajos tremendamente penosos. El devoto, sin embargo, está libre de esos deseos. El devoto se ocupa siempre, de todo corazón, en el servicio del Señor, olvidándose de los conceptos y las actividades corporales. El cuerpo del karmī se considera material porque el karmī, demasiado absorto en actividades fruitivas, siempre está deseoso de disfrutar de comodidades materiales; sin embargo, el cuerpo del devoto que pone todo su empeño en trabajar arduamente para satisfacer a Kṛṣṇa, ocupándose por entero en el servicio del Señor, debe ser considerado trascendental. Mientras los karmīs sólo aspiran a la satisfacción personal de sus sentidos, los devotos trabajan por la satisfacción del Señor Supremo. Por lo tanto, quien no puede distinguir entre devoción y karma común y corriente cometerá el error de considerar material el cuerpo del devoto. El que de verdad sabe, no cometerá ese error. Los no devotos, que consideran las actividades devocionales y las actividades materiales corrientes al mismo nivel, están cometiendo ofensas contra el canto del santo nombre del Señor. El devoto puro sabe que el cuerpo del devoto, al ser siempre trascendental, es idóneo para ofrecer servicio al Señor.

Oddaný na nejvyšší úrovni oddané služby si o sobě vždy pokorně myslí, že žádnou oddanou službu nevykonává. Myslí si, že jeho oddaná služba je nedostatečná a že jeho tělo je hmotné. Sahajiyové si o sobě naopak pošetile myslí, že jejich hmotná těla jsou transcendentální. Tím se navždy připravují o společnost čistých oddaných, a proto se nemohou chovat jako vaiṣṇavové. Když Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura pozoroval chyby sahajiyů a ve své knize Kalyāṇa-kalpataru poté zpíval:

«El devoto que se halla en el plano más elevado del servicio devocional siempre piensa humildemente que no está ofreciendo ningún servicio devocional. Piensa que es pobre en servicio devocional y que su cuerpo es material. Por otra parte, los conocidos con el nombre de sahajiyās cometen la necedad de pensar que su cuerpo material es trascendental. Debido a ello, siempre carecen de la compañía de devotos puros, de modo que no pueden comportarse como vaiṣṇavas. Observando los defectos de los sahajiyās, Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākhura ha escrito la siguiente canción en su libro Kalyāṇa-kalpataru:

āmi ta' vaiṣṇava,

e-buddhi ha-ile,
amānī nā haba āmi
pratiṣṭhāśā āsi',

hṛdaya dūṣibe,
ha-iba niraya-gāmī
nije śreṣṭha jāni',

ucchiṣṭādi-dāne,
habe abhimāna bhāra
tāi śiṣya tava,

thākiyā sarvadā,
nā la-iba pūjā kāra
āmi ta’ vaiṣṇava,e-buddhi ha-ile,
amānī nā haba āmi
pratiṣṭhāśā āsi’,
hṛdaya dūṣibe,
ha-iba niraya-gāmī
nije śreṣṭha jāni’,
ucchiṣṭādi-dāne,
habe abhimāna bhāra
tāi śiṣya tava,
thākiyā sarvadā,
nā la-iba pūjā kāra

,Když si budu myslet, že jsem vaiṣṇava, budu vyhlížet projevy úcty od druhých. A jakmile touha po slávě a váženosti znečistí mé srdce, půjdu jistě do pekla. Budu dávat druhým zbytky svého jídla, a tak se budu považovat za nadřazeného a budu zatížen břemenem falešné pýchy. Proto nebudu od nikoho přijímat jakékoliv uctívání a zůstanu vždy tvým odevzdaným žákem.̀ Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī napsal (Antya-līlā 20.28):

«“Si me considero un vaiṣṇava, andaré en busca del respeto ajeno. Y si los deseos de fama y reputación me contaminan el corazón, ciertamente iré al infierno. Por dar a los demás los remanentes de mi comida, me consideraré superior y cargaré con el peso del orgullo falso. Por lo tanto, manteniéndome siempre como tu discípulo entregado, no aceptaré adoración de nadie”. Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī ha escrito (Antya-līlā 20.28):

premera svabhāva — yāhāṅ premera sambandha
sei māne, —`kṛṣṇe mora nāhi prema-gandha'
premera svabhāva — yāhāṅ premera sambandha
sei māne, — ‘kṛṣṇe mora nāhi prema-gandha’

„  ,Tam, kde existuje vztah lásky k Bohu, je přirozeným znakem to, že se oddaný nepovažuje za oddaného, ale vždy si myslí, že nemá ani kapku lásky ke Kṛṣṇovi.̀  “

«“Allí donde hay una relación de amor por Dios, sus características naturales son que el devoto no se considera devoto, sino que piensa siempre que no tiene ni una gota de amor por Kṛṣṇa.”»