TEXT 1

Verš

Text

sañjaya uvāca
taṁ tathā kṛpayāviṣṭam
aśru-pūrṇākulekṣaṇam
viṣīdantam idaṁ vākyam
uvāca madhusūdanaḥ

Synonyma

Synonyms

sañjayaḥ uvāca — Sañjaya pravil; tam — Arjunovi; tathā — takto; kṛpayā — soucitem; āviṣṭam — přemoženému; aśru-pūrṇa-ākula — plné slz; īkṣaṇam — oči; viṣīdantam — naříkajícímu; idam — tato; vākyam — slova; uvāca — řekl; madhu-sūdanaḥ — hubitel Madhua.

sañjayaḥ uvāca — Sañjaya said; tam — unto Arjuna; tathā — thus; kṛpayā — by compassion; āviṣṭam — overwhelmed; aśru-pūrṇa-ākula — full of tears; īkṣaṇam — eyes; viṣīdantam — lamenting; idam — these; vākyam — words; uvāca — said; madhu-sūdanaḥ — the killer of Madhu.

Překlad

Translation

Sañjaya řekl: Když Madhusūdana, Kṛṣṇa, viděl Arjunu přemoženého soucitem, se sklíčenou myslí a očima zalitýma slzami, pronesl následující slova.

Sañjaya said: Seeing Arjuna full of compassion, his mind depressed, his eyes full of tears, Madhusūdana, Kṛṣṇa, spoke the following words.

Význam

Purport

Hmotný soucit, nářek a slzy jsou známkou neznalosti skutečného vlastního já. Mít soucit s věčnou duší je naopak známkou seberealizace. V tomto verši je důležité slovo Madhusūdana. Pán Kṛṣṇa zabil démona Madhua a nyní po něm Arjuna chce, aby zabil démona nepochopení, přemáhajícího Arjunu při plnění jeho povinnosti. Nikdo neví, kdy je třeba projevit soucit. Nemá smysl litovat šatů topícího se člověka. Tomu, kdo spadl do oceánu nevědomosti, nepomůžeme, když zachráníme pouze jeho oděv — hrubohmotné tělo. Každý, kdo to neví a běduje pro tento oděv, je śūdra neboli ten, kdo zbytečně naříká. Arjuna byl kṣatriya a takové chování se od něho neočekávalo. Pán Kṛṣṇa však může utišit nářek nevědomého člověka, a kvůli tomu přednesl Bhagavad-gītu. Ve druhé kapitole nás Śrī Kṛṣṇa, nejvyšší autorita, učí seberealizaci analytickým studiem hmotného těla a duchovní duše. Této realizace může živá bytost dosáhnout, když jedná bez připoutanosti k plodům své práce a má jasnou představu o tom, co je skutečné vlastní já.

Material compassion, lamentation and tears are all signs of ignorance of the real self. Compassion for the eternal soul is self-realization. The word “Madhusūdana” is significant in this verse. Lord Kṛṣṇa killed the demon Madhu, and now Arjuna wanted Kṛṣṇa to kill the demon of misunderstanding that had overtaken him in the discharge of his duty. No one knows where compassion should be applied. Compassion for the dress of a drowning man is senseless. A man fallen in the ocean of nescience cannot be saved simply by rescuing his outward dress – the gross material body. One who does not know this and laments for the outward dress is called a śūdra, or one who laments unnecessarily. Arjuna was a kṣatriya, and this conduct was not expected from him. Lord Kṛṣṇa, however, can dissipate the lamentation of the ignorant man, and for this purpose the Bhagavad-gītā was sung by Him. This chapter instructs us in self-realization by an analytical study of the material body and the spirit soul, as explained by the supreme authority, Lord Śrī Kṛṣṇa. This realization is possible when one works without attachment to fruitive results and is situated in the fixed conception of the real self.