Skip to main content

Bg. 18.73

Dévanágarí

अर्जुन उवाच ।
नष्टो मोहः स्मृतिर्लब्धा त्वत्प्रसादान्मयाच्युत
स्थितोऽस्मि गतसन्देहः करिष्ये वचनं तव ॥ १८.७३ ॥

Verš

arjuna uvāca
naṣṭo mohaḥ smṛtir labdhā
tvat-prasādān mayācyuta
sthito ’smi gata-sandehaḥ
kariṣye vacanaṁ tava

Synonyma

arjunaḥ uvāca — Arjuna pravil; naṣṭaḥ — rozptýlena; mohaḥ — iluze; smṛtiḥ — paměť; labdhā — znovu nabytá; tvat-prasādāt — z Tvé milosti; mayā — mnou; acyuta — ó neselhávající Kṛṣṇo; sthitaḥ — neochvějně setrvávající; asmi — jsem; gata — odstraněny; sandehaḥ — všechny pochyby; kariṣye — budu konat; vacanam — nařízení; tava — Tvé.

Překlad

Arjuna pravil: Můj milý Kṛṣṇo, jenž nikdy nepoklesneš, má iluze je nyní pryč. Díky Tvé milosti se mi vrátila paměť. Nyní jsem neochvějný, prostý pochybností a připravený jednat podle Tvých pokynů.

Význam

Přirozeným postavením živé bytosti — kterou představuje Arjuna — je, že musí jednat podle pokynu Nejvyššího Pána. Má se podrobit sebekázni. Śrī Caitanya Mahāprabhu říká, že ve svém skutečném postavení je živá bytost věčným služebníkem Nejvyšší Osobnosti Božství. Když na to zapomene, je podmíněna hmotnou přírodou, ale když bude sloužit Nejvyššímu Pánu, stane se osvobozeným služebníkem Boha. Být služebníkem je původní, přirozené postavení živé bytosti — buď musí sloužit matoucí energii zvané māyā, nebo Nejvyššímu Pánu. Jestliže slouží Nejvyššímu Pánu, je ve svém přirozeném stavu, ale jestliže dá přednost službě matoucí, vnější energii, bude spoutaná. Pod vlivem iluze pak živá bytost slouží v hmotném světě. Přestože ji poutá chtíč a touhy, myslí si, že je na světě pánem. Tomu se říká iluze. Osvobozená bytost naopak skoncovala s iluzí a dobrovolně se odevzdává Nejvyššímu, aby jednala podle Jeho přání. Poslední iluze, poslední past, do které chce māyā živou bytost chytit, je její návrh: “Ty jsi Bůh.” Živá bytost si pak myslí, že už není podmíněnou duší, ale Bohem. Je tak nerozumná, že ji ani nenapadne, jak by kdy mohla být na pochybách, kdyby byla Bůh. Na to vůbec nemyslí. To je tedy poslední léčka iluze. Osvobodit se od matoucí energie znamená poznat Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, a dobrovolně jednat podle Jeho pokynu.

V tomto verši je velmi důležité slovo moha. Poukazuje na to, co je opakem poznání. Skutečné poznání je porozumění, že každá živá bytost je věčně služebníkem Pána. Avšak namísto toho, aby si živá bytost uvědomovala své postavení, myslí si, že není služebník, ale pán hmotného světa, protože chce ovládat hmotnou přírodu. Tuto iluzi je možné překonat milostí Pána nebo čistého oddaného. Jakmile iluze zmizí, živá bytost je ochotná jednat s vědomím Kṛṣṇy.

Mít vědomí Kṛṣṇy znamená jednat podle Kṛṣṇova nařízení. Podmíněná duše, oklamaná vnější energií v podobě hmoty, neví, že Nejvyšší Pán je vládce, který oplývá poznáním a kterému patří vše. Pán může dát svým oddaným vše, co si přeje — je přítelem každého a svému oddanému je zvláště nakloněn. Vládne hmotné přírodě a všem živým bytostem. Je také vládcem nevyčerpatelného času a v plné míře vlastní veškeré druhy bohatství a energie. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je schopen dát oddanému dokonce i sám sebe. Ten, kdo Ho nezná, je pod vlivem iluze, nestane se oddaným Pána, ale služebníkem māyi. Když však Arjuna vyslechl od Nejvyšší Osobnosti Božství Bhagavad-gītu, zbavil se veškerého klamu. Pochopil, že Kṛṣṇa není jen jeho přítel, ale i Nejvyšší Osobnost Božství. Poznal Ho takového, jaký je. Ten, kdo má dokonalé poznání, se Kṛṣṇovi přirozeně odevzdá. Když Arjuna pochopil, že to byl Kṛṣṇův plán, aby se omezilo nežádoucí obyvatelstvo, souhlasil, že bude bojovat, jak si Kṛṣṇa přeje. Znovu pozvedl své zbraně — luk a šípy — aby bojoval podle nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství.