TEXT 73

Verš

Text

arjuna uvāca
naṣṭo mohaḥ smṛtir labdhā
tvat-prasādān mayācyuta
sthito ’smi gata-sandehaḥ
kariṣye vacanaṁ tava

Synonyma

Synonyms

arjunaḥ uvāca — Arjuna pravil; naṣṭaḥ — rozptýlena; mohaḥ — iluze; smṛtiḥ — paměť; labdhā — znovu nabytá; tvat-prasādāt — z Tvé milosti; mayā — mnou; acyuta — ó neselhávající Kṛṣṇo; sthitaḥ — neochvějně setrvávající; asmi — jsem; gata — odstraněny; sandehaḥ — všechny pochyby; kariṣye — budu konat; vacanam — nařízení; tava — Tvé.

arjunaḥ uvāca — Arjuna said; naṣṭaḥ — dispelled; mohaḥ — illusion; smṛtiḥ — memory; labdhā — regained; tvat-prasādāt — by Your mercy; mayā — by me; acyuta — O infallible Kṛṣṇa; sthitaḥ — situated; asmi — I am; gata — removed; sandehaḥ — all doubts; kariṣye — I shall execute; vacanam — order; tava — Your.

Překlad

Translation

Arjuna pravil: Můj milý Kṛṣṇo, jenž nikdy nepoklesneš, má iluze je nyní pryč. Díky Tvé milosti se mi vrátila paměť. Nyní jsem neochvějný, prostý pochybností a připravený jednat podle Tvých pokynů.

Arjuna said: My dear Kṛṣṇa, O infallible one, my illusion is now gone. I have regained my memory by Your mercy. I am now firm and free from doubt and am prepared to act according to Your instructions.

Význam

Purport

Přirozeným postavením živé bytosti — kterou představuje Arjuna — je, že musí jednat podle pokynu Nejvyššího Pána. Má se podrobit sebekázni. Śrī Caitanya Mahāprabhu říká, že ve svém skutečném postavení je živá bytost věčným služebníkem Nejvyšší Osobnosti Božství. Když na to zapomene, je podmíněna hmotnou přírodou, ale když bude sloužit Nejvyššímu Pánu, stane se osvobozeným služebníkem Boha. Být služebníkem je původní, přirozené postavení živé bytosti — buď musí sloužit matoucí energii zvané māyā, nebo Nejvyššímu Pánu. Jestliže slouží Nejvyššímu Pánu, je ve svém přirozeném stavu, ale jestliže dá přednost službě matoucí, vnější energii, bude spoutaná. Pod vlivem iluze pak živá bytost slouží v hmotném světě. Přestože ji poutá chtíč a touhy, myslí si, že je na světě pánem. Tomu se říká iluze. Osvobozená bytost naopak skoncovala s iluzí a dobrovolně se odevzdává Nejvyššímu, aby jednala podle Jeho přání. Poslední iluze, poslední past, do které chce māyā živou bytost chytit, je její návrh: “Ty jsi Bůh.” Živá bytost si pak myslí, že už není podmíněnou duší, ale Bohem. Je tak nerozumná, že ji ani nenapadne, jak by kdy mohla být na pochybách, kdyby byla Bůh. Na to vůbec nemyslí. To je tedy poslední léčka iluze. Osvobodit se od matoucí energie znamená poznat Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, a dobrovolně jednat podle Jeho pokynu.

The constitutional position of a living entity, represented by Arjuna, is that he has to act according to the order of the Supreme Lord. He is meant for self-discipline. Śrī Caitanya Mahāprabhu says that the actual position of the living entity is that of eternal servant of the Supreme Lord. Forgetting this principle, the living entity becomes conditioned by material nature, but in serving the Supreme Lord he becomes the liberated servant of God. The living entity’s constitutional position is to be a servitor; he has to serve either the illusory māyā or the Supreme Lord. If he serves the Supreme Lord he is in his normal condition, but if he prefers to serve the illusory, external energy, then certainly he will be in bondage. In illusion the living entity is serving in this material world. He is bound by his lust and desires, yet he thinks of himself as the master of the world. This is called illusion. When a person is liberated, his illusion is over, and he voluntarily surrenders unto the Supreme to act according to His desires. The last illusion, the last snare of māyā to trap the living entity, is the proposition that he is God. The living entity thinks that he is no longer a conditioned soul, but God. He is so unintelligent that he does not think that if he were God, then how could he be in doubt? That he does not consider. So that is the last snare of illusion. Actually to become free from the illusory energy is to understand Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead, and agree to act according to His order.

V tomto verši je velmi důležité slovo moha. Poukazuje na to, co je opakem poznání. Skutečné poznání je porozumění, že každá živá bytost je věčně služebníkem Pána. Avšak namísto toho, aby si živá bytost uvědomovala své postavení, myslí si, že není služebník, ale pán hmotného světa, protože chce ovládat hmotnou přírodu. Tuto iluzi je možné překonat milostí Pána nebo čistého oddaného. Jakmile iluze zmizí, živá bytost je ochotná jednat s vědomím Kṛṣṇy.

The word moha is very important in this verse. Moha refers to that which is opposed to knowledge. Actually real knowledge is the understanding that every living being is eternally a servitor of the Lord, but instead of thinking oneself in that position, the living entity thinks that he is not a servant, that he is the master of this material world, for he wants to lord it over the material nature. That is his illusion. This illusion can be overcome by the mercy of the Lord or by the mercy of a pure devotee. When that illusion is over, one agrees to act in Kṛṣṇa consciousness.

Mít vědomí Kṛṣṇy znamená jednat podle Kṛṣṇova nařízení. Podmíněná duše, oklamaná vnější energií v podobě hmoty, neví, že Nejvyšší Pán je vládce, který oplývá poznáním a kterému patří vše. Pán může dát svým oddaným vše, co si přeje — je přítelem každého a svému oddanému je zvláště nakloněn. Vládne hmotné přírodě a všem živým bytostem. Je také vládcem nevyčerpatelného času a v plné míře vlastní veškeré druhy bohatství a energie. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je schopen dát oddanému dokonce i sám sebe. Ten, kdo Ho nezná, je pod vlivem iluze, nestane se oddaným Pána, ale služebníkem māyi. Když však Arjuna vyslechl od Nejvyšší Osobnosti Božství Bhagavad-gītu, zbavil se veškerého klamu. Pochopil, že Kṛṣṇa není jen jeho přítel, ale i Nejvyšší Osobnost Božství. Poznal Ho takového, jaký je. Ten, kdo má dokonalé poznání, se Kṛṣṇovi přirozeně odevzdá. Když Arjuna pochopil, že to byl Kṛṣṇův plán, aby se omezilo nežádoucí obyvatelstvo, souhlasil, že bude bojovat, jak si Kṛṣṇa přeje. Znovu pozvedl své zbraně — luk a šípy — aby bojoval podle nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství.

Kṛṣṇa consciousness is acting according to Kṛṣṇa’s order. A conditioned soul, illusioned by the external energy of matter, does not know that the Supreme Lord is the master who is full of knowledge and who is the proprietor of everything. Whatever He desires He can bestow upon His devotees; He is the friend of everyone, and He is especially inclined to His devotee. He is the controller of this material nature and of all living entities. He is also the controller of inexhaustible time, and He is full of all opulences and all potencies. The Supreme Personality of Godhead can even give Himself to the devotee. One who does not know Him is under the spell of illusion; he does not become a devotee, but a servitor of māyā. Arjuna, however, after hearing Bhagavad-gītā from the Supreme Personality of Godhead, became free from all illusion. He could understand that Kṛṣṇa was not only his friend but the Supreme Personality of Godhead. And he understood Kṛṣṇa factually. So to study Bhagavad-gītā is to understand Kṛṣṇa factually. When a person is in full knowledge, he naturally surrenders to Kṛṣṇa. When Arjuna understood that it was Kṛṣṇa’s plan to reduce the unnecessary increase of population, he agreed to fight according to Kṛṣṇa’s desire. He again took up his weapons – his arrows and bow – to fight under the order of the Supreme Personality of Godhead.