Skip to main content
Knihovna » Bhagavad-gītā taková, jaká je » Kapitola sedmnáctá

TEXT 20

VERZ 20

Verš

Besedilo

dātavyam iti yad dānaṁ
dīyate ’nupakāriṇe
deśe kāle ca pātre ca
tad dānaṁ sāttvikaṁ smṛtam
dātavyam iti yad dānaṁ
dīyate ’nupakāriṇe
deśe kāle ca pātre ca
tad dānaṁ sāttvikaṁ smṛtam

Synonyma

Synonyms

dātavyam — hoden darování; iti — takto; yat — ten, který; dānam — milodar; dīyate — je dán; anupakāriṇe — bez ohledu na odměnu; deśe — na správném místě; kāle — ve správnou dobu; ca — také; pātre — vhodné osobě; ca — a; tat — ten; dānam — milodar; sāttvikam — patřící ke kvalitě dobra; smṛtam — je považován.

dātavyam – je vredno dati; iti – tako; yat – to, kar; dānam – miloščina; dīyate – je dana; anupakāriṇe – ne oziraje se na to, ali bo prinesla povračilo; deśe – na primernem mestu; kāle – ob primernem času; ca – tudi; pātre – ustrezni osebi; ca – in; tat – ta; dānam – miloščina; sāttvikam – v guṇi vrline; smṛtam – velja za.

Překlad

Translation

Milodar dávaný z povinnosti, bez očekávání odplaty, ve správnou dobu, na správném místě a osobě, která ho je hodna, patří ke kvalitě dobra.

Miloščina, ki jo da človek iz dolžnosti, brez pričakovanja povračila, ob pravem času, na pravem mestu in primerni osebi, je miloščina v guṇi vrline.

Význam

Purport

Ve védské literatuře je doporučeno dávat milodary osobám, které se věnují duchovním činnostem. Nikde se nedoporučuje dobročinnost bez rozlišování — vždy se hledí na duchovní dokonalost. Proto je doporučeno dávat milodary na poutních místech, při zatmění měsíce či slunce, na konci měsíce, kvalifikovanému brāhmaṇovi nebo vaiṣṇavovi (oddanému) a také v chrámech. Je třeba je dávat bez myšlenek na odměnu. Někdy se ze soucitu dávají milodary chudým, ale pokud jich nejsou hodni, nepřinese to dárci žádný duchovní pokrok. Vedy tedy neradí dávat milodary neuváženým způsobem.

Vedski spisi nam svetujejo, da miloščino damo tistim, ki so se posvetili duhovnosti. Nikjer v Vedah ni rečeno, naj jo damo komur koli, brez razmisleka. Miloščino moramo deliti, da bi dosegli duhovno popolnost. Zato je priporočeno, da jo damo na romarskem mestu, ob luninem ali sončnem mrku ali pa ob koncu meseca. Dati jo moramo brāhmaṇi, vaiṣṇavi (bhakti) ali pa templju. Pri tem se ne bi smeli ozirati na to, ali bomo za svoje dejanje poplačani ali ne. Včasih dajo ljudje iz usmiljenja miloščino revežu, toda če je ta ni vreden, jim to ne pomaga duhovno napredovati. Vede zato ne svetujejo, da damo miloščino komur koli.