Skip to main content

Text 65

Sloka 65

Texto

Verš

yasyānanaṁ makara-kuṇḍala-cāru-karṇa-
bhrājat-kapola-subhagaṁ savilāsa-hāsam
nityotsavaṁ na tatṛpur dṛśibhiḥ pibantyo
nāryo narāś ca muditāḥ kupitā nimeś ca
yasyānanaṁ makara-kuṇḍala-cāru-karṇa-
bhrājat-kapola-subhagaṁ savilāsa-hāsam
nityotsavaṁ na tatṛpur dṛśibhiḥ pibantyo
nāryo narāś ca muditāḥ kupitā nimeś ca

Palabra por palabra

Synonyma

yasya — cuyo; ānanam — rostro; makara-kuṇḍala-cāru-karṇa — adornado con pendientes en forma de tiburón y con hermosas orejas; bhrājat — brillante y adornada; kapola — frente; subhagam — proclamando toda opulencia; sa-vilāsa-hāsam — con sonrisas de disfrute; nitya-utsavam — siempre que se Le ve, es como una fiesta; na tatṛpuḥ — no podían hallar satisfacción; dṛśibhiḥ — por ver la forma del Señor; pibantyaḥ — como si bebiesen con los ojos; nāryaḥ — todas las mujeres de Vṛndāvana; narāḥ — todos los devotos varones; ca — también; muditāḥ — plenamente satisfechos; kupitāḥ — enfadados; nimeḥ — el momento en que el parpadeo de los ojos les molesta; ca — también.

yasya — jehož; ānanam — obličej; makara-kuṇḍala-cāru-karṇa — ozdoben náušnicemi ve tvaru žraloků a překrásnýma ušima; bhrājat — třpytivě ozdobené; kapola — čelo; subhagam — okázale bohatý ve všem; sa-vilāsa- hāsam — s radostnými úsměvy; nitya-utsavam — vidět Ho vždy přináší radost; na tatṛpuḥ — nemohly být uspokojeny; dṛśibhiḥ — pohledem na Pána; pibantyaḥ — jakoby pijící očima; nāryaḥ — všechny ženy z Vṛndāvanu; narāḥ — všichni oddaní muži; ca — také; muditāḥ — zcela spokojeni; kupitāḥ — rozhněvaní; nimeḥ — okamžikem, kdy je vyruší mrknutí očí; ca — také.

Traducción

Překlad

Kṛṣṇa tiene el rostro adornado con pendientes en forma de tiburón y otras alhajas. Sus orejas son muy hermosas, Sus mejillas, brillantes, y Su sonrisa, atractiva para todos los seres. Quien ve al Señor Kṛṣṇa, contempla un festival. Su cara y Su cuerpo satisfacen plenamente a todo el que los ve, pero los devotos están enfadados con el creador por la molestia que les causa el momentáneo parpadeo de los ojos.

Kṛṣṇův obličej je ozdobený šperky, jako jsou náušnice ve tvaru žraloků. Má překrásné uši, zářivé líce a úsměv, který okouzlí každého. Kdokoliv uvidí Pána Kṛṣṇu, je svědkem slavnosti. Jeho obličej a tělo dokonale uspokojí pohled všech, ale oddaní se hněvají na stvořitele za vyrušení způsobované mrkáním.

Significado

Význam

En el Bhagavad-gītā (7.3), el propio Señor afirma:

Pán sám říká v Bhagavad-gītě (7.3):

manuṣyāṇāṁ sahasreṣu
kaścid yatati siddhaye
yatatām api siddhānāṁ
kaścin māṁ vetti tattvataḥ
manuṣyāṇāṁ sahasreṣu
kaścid yatati siddhaye
yatatām api siddhānāṁ
kaścin māṁ vetti tattvataḥ

«De entre muchos miles de hombres, puede que uno se esfuerce por alcanzar la perfección; y de entre aquellos que han logrado la perfección, difícilmente uno Me conoce en verdad». Solo quien se ha cualificado para entender a Kṛṣṇa puede apreciar debidamente la presencia de Kṛṣṇa en la Tierra. De entre los Bhojas, Vṛṣṇis, Andhakas, Pāṇḍavas y muchos otros reyes íntimamente ligados a Kṛṣṇa, la relación íntima que unía a Kṛṣṇa con los habitantes de Vṛndāvana merece una consideración especial. Esa relación se explica en este verso con las palabras nityotsavaṁ na tatṛpur dṛśibhiḥ pibantyaḥ. Los pastorcillos de vacas, las vacas, los terneros, las gopīs, los padres de Kṛṣṇa y los demás habitantes de Vṛndāvana eran especiales, pues, aunque veían los hermosos rasgos de Kṛṣṇa constantemente, nunca estaban del todo satisfechos. En este verso se dice que ver a Kṛṣṇa es nitya-utsava, un festival diario. Los habitantes de Vṛndāvana veían a Kṛṣṇa casi a cada instante, pero, cuando Kṛṣṇa salía de la aldea para sacar a las vacas y terneros a pastar, las gopīs sufrían mucho, porque veían a Kṛṣṇa caminando sobre la arena, y pensaban que los pies de loto de Kṛṣṇa, que ellas no se atrevían a poner sobre sus senos por no considerarlos lo bastante suaves, estaban sufriendo los pinchazos de los guijarros del camino. Solo de pensarlo, las gopīs se afligían y lloraban en sus hogares. Esas gopīs, que eran fervientes amigas de Kṛṣṇa, veían a Kṛṣṇa constantemente, pero llegaron a condenar al creador, el Señor Brahmā, porque los párpados las molestaban cuando miraban a Kṛṣṇa. En este verso se describe, entonces, la belleza de Kṛṣṇa, y en especial la belleza de Su cara. Al final del Noveno Canto, en el capítulo veinticuatro, hallamos un indicio de la belleza de Kṛṣṇa. Ahora vamos a entrar en el Décimo Canto, que se considera la cabeza de Kṛṣṇa. En su conjunto, el Śrīmad-Bhāgavata Purāṇa manifiesta la forma de Kṛṣṇa, y el Décimo Canto es Su cara. Este verso nos da un indicio de la gran belleza de Su rostro. Las gopīs observaban hasta el último detalle de la sonriente cara de Kṛṣṇa, con Sus mejillas, Sus labios, los adornos de Sus orejas, la forma en que mascaba nueces de betel, y de ese modo disfrutaban de tanta felicidad trascendental que nunca se sentían completamente saciadas de ver la cara de Kṛṣṇa, y llegaron a condenar al creador del cuerpo por haberle puesto párpados que interrumpían su visión. Por lo tanto, lasgopīs estaban mucho más atraídas por la belleza del rostro de Kṛṣṇa de lo que pudieran estarlo Sus amigos los pastorcillos de vacas, o incluso Yaśodā Mātā, quien también se deleitaba en adornar el rostro de Kṛṣṇa.

“Z mnoha tisíců lidí možná jeden usiluje o dokonalost a z těch, kteří dokonalosti dosáhli, Mě sotva jeden doopravdy zná.” Dokud člověk není dostatečně kvalifikovaný, aby mohl znát Kṛṣṇu, nedovede Jeho přítomnost na Zemi ocenit. Vedle Bhojů, Vṛṣṇiovců, Andhaků, Pāṇḍuovců a mnoha dalších králů blízce spřízněných s Kṛṣṇou je třeba zvláště upozornit na důvěrný vztah, který měl Kṛṣṇa k obyvatelům Vṛndāvanu. V tomto verši se na něj vztahují slova nityotsavaṁ na tatṛpur dṛśibhiḥ pibantyaḥ. Především obyvatelé Vṛndāvanu, jako jsou pasáčkové krav, krávy, telata, gopī a Kṛṣṇovi rodiče, nikdy nebyli zcela uspokojeni, přestože měli Kṛṣṇovy nádherné rysy neustále před očima. Pohled na Kṛṣṇu je zde popsán jako nitya-utsava, každodenní slavnost. Obyvatelé Vṛndāvanu viděli Kṛṣṇu téměř každou chvíli, ale když odešel z vesnice na pastviny, kde hlídal krávy a telátka, gopī se mohly usoužit. Viděly totiž, jak chodí po písku, a myslely na to, že do Jeho lotosových nohou, které si netroufaly položit ani na svá ňadra, protože je nepovažovaly za dostatečně měkká, se zabodávají úlomky kamenů. Již při pouhém pomyšlení na to byly nešťastné a doma plakaly. Tyto gopī, Kṛṣṇovy vznešené přítelkyně, viděly Kṛṣṇu neustále, ale proklínaly stvořitele, Pána Brahmu, za to, že jejich pohled na Kṛṣṇu rušila oční víčka. Proto je zde popsána Kṛṣṇova krása a zvláště krása Jeho obličeje. Zde, na konci devátého zpěvu, ve dvacáté čtvrté kapitole, nacházíme zmínku o Kṛṣṇově půvabu. Nyní se blížíme k desátému zpěvu, který je považován za Kṛṣṇovu hlavu. Celá Śrīmad-Bhāgavata Purāṇa je ztělesněním Kṛṣṇovy podoby a desátý zpěv je Jeho obličejem. Tento verš naznačuje, jak je Jeho obličej nádherný. Gopī pozorovaly Kṛṣṇův usměvavý obličej do nejmenší podrobnosti-s Jeho tvářemi, rty, ozdobami v uších a to, jak žvýká betel s arekovými oříšky-a díky tomu zažívaly transcendentální blaženost. Ta byla tak veliká, že se nikdy nemohly na Kṛṣṇův obličej dosyta vynadívat; místo toho proklínaly tvůrce těla za to, že stvořil oční víčka, která jim bránila v pohledu. To znamená, že oceňovaly krásu Kṛṣṇova obličeje mnohem více než Jeho přátelé, pasáčci krav, a dokonce více než Yaśodā Mātā, která se mimo jiné zabývala zdobením Kṛṣṇova obličeje.