ŚB 9.24.65

Pán sám říká v Bhagavad-gītě (7.3):

“Z mnoha tisíců lidí možná jeden usiluje o dokonalost a z těch, kteří dokonalosti dosáhli, Mě sotva jeden doopravdy zná.” Dokud člověk není dostatečně kvalifikovaný, aby mohl znát Kṛṣṇu, nedovede Jeho přítomnost na Zemi ocenit. Vedle Bhojů, Vṛṣṇiovců, Andhaků, Pāṇḍuovců a mnoha dalších králů blízce spřízněných s Kṛṣṇou je třeba zvláště upozornit na důvěrný vztah, který měl Kṛṣṇa k obyvatelům Vṛndāvanu. V tomto verši se na něj vztahují slova nityotsavaṁ na tatṛpur dṛśibhiḥ pibantyaḥ. Především obyvatelé Vṛndāvanu, jako jsou pasáčkové krav, krávy, telata, gopī a Kṛṣṇovi rodiče, nikdy nebyli zcela uspokojeni, přestože měli Kṛṣṇovy nádherné rysy neustále před očima. Pohled na Kṛṣṇu je zde popsán jako nitya-utsava, každodenní slavnost. Obyvatelé Vṛndāvanu viděli Kṛṣṇu téměř každou chvíli, ale když odešel z vesnice na pastviny, kde hlídal krávy a telátka, gopī se mohly usoužit. Viděly totiž, jak chodí po písku, a myslely na to, že do Jeho lotosových nohou, které si netroufaly položit ani na svá ňadra, protože je nepovažovaly za dostatečně měkká, se zabodávají úlomky kamenů. Již při pouhém pomyšlení na to byly nešťastné a doma plakaly. Tyto gopī, Kṛṣṇovy vznešené přítelkyně, viděly Kṛṣṇu neustále, ale proklínaly stvořitele, Pána Brahmu, za to, že jejich pohled na Kṛṣṇu rušila oční víčka. Proto je zde popsána Kṛṣṇova krása a zvláště krása Jeho obličeje. Zde, na konci devátého zpěvu, ve dvacáté čtvrté kapitole, nacházíme zmínku o Kṛṣṇově půvabu. Nyní se blížíme k desátému zpěvu, který je považován za Kṛṣṇovu hlavu. Celá Śrīmad-Bhāgavata Purāṇa je ztělesněním Kṛṣṇovy podoby a desátý zpěv je Jeho obličejem. Tento verš naznačuje, jak je Jeho obličej nádherný. Gopī pozorovaly Kṛṣṇův usměvavý obličej do nejmenší podrobnosti-s Jeho tvářemi, rty, ozdobami v uších a to, jak žvýká betel s arekovými oříšky-a díky tomu zažívaly transcendentální blaženost. Ta byla tak veliká, že se nikdy nemohly na Kṛṣṇův obličej dosyta vynadívat; místo toho proklínaly tvůrce těla za to, že stvořil oční víčka, která jim bránila v pohledu. To znamená, že oceňovaly krásu Kṛṣṇova obličeje mnohem více než Jeho přátelé, pasáčci krav, a dokonce více než Yaśodā Mātā, která se mimo jiné zabývala zdobením Kṛṣṇova obličeje.