Skip to main content

Sloka 2

VERSO 2

Verš

Texto

jñāna-niṣṭhāya deyāni
kavyāny ānantyam icchatā
daive ca tad-abhāve syād
itarebhyo yathārhataḥ
jñāna-niṣṭhāya deyāni
kavyāny ānantyam icchatā
daive ca tad-abhāve syād
itarebhyo yathārhataḥ

Synonyma

Sinônimos

jñāna-niṣṭhāya — impersonalistovi či transcendentalistovi, který chce splynout s Nejvyšším; deyāni — mají být dány jako milodar; kavyāni — obětiny předkům; ānantyam — vysvobození z hmotného otroctví; icchatā — ten, kdo touží po; daive — to, co má být obětováno polobohům; ca — také; tat-abhāve — nejsou-li takoví pokročilí transcendentalisté přítomní; syāt — je třeba tak učinit; itarebhyaḥ — druhým (konkrétně těm, kdo lpí na plodonosném jednání); yathā-arhataḥ — úměrně neboli s rozvahou.

jñāna-niṣṭhāya — ao impersonalista ou ao transcendentalista que deseja imergir no Supremo; deyāni — devem ser dados em caridade; kavyāni — ingredientes apresentados aos antepassados como oblações; ānantyam — libertar-se do cativeiro material; icchatā — por alguém que deseja; daive — os ingredientes a serem oferecidos aos semideuses; ca — também; tat-abhāve — na ausência desses transcendentalistas avançados; syāt — deve-se fazer isso; itarebhyaḥ — aos outros (a saber, àqueles que estão absortos em atividades fruitivas); yathā-arhataḥ — comparativamente ou com discriminação.

Překlad

Tradução

Ten, kdo chce vysvobodit předky nebo sám sebe, má dávat milodary brāhmaṇovi, který je stoupencem neosobního monismu (jñāna-niṣṭhā). Tam, kde takový pokročilý brāhmaṇa není přítomný, lze dávat milodary brāhmaṇovi zaměřenému na plodonosné jednání (karma-kāṇḍa).

Alguém que deseja a liberação para seus antepassados ou para si próprio deve dar caridade aos brāhmaṇas adeptos do monismo impessoal [jñāna-niṣṭhā]. Na ausência desses brāhmaṇas avançados, pode-se dar caridade aos brāhmaṇas absortos em atividades fruitivas [karma-kāṇḍa].

Význam

Comentário

Existují dva procesy vedoucí k vysvobození z hmotných pout. Jeden tvoří jñāna-kāṇḍa a karma-kāṇḍa a druhý upāsanā-kāṇḍa. Vaiṣṇavové nikdy nechtějí splynout s Nejvyšším. Chtějí být věčně služebníky Pána a sloužit Mu s láskou. Slova ānantyam icchatā se zde vztahují na ty, kdo si přejí dosáhnout vysvobození z hmotných pout a splynout s Pánovým bytím. Oddaní, jejichž cílem je stýkat se s Pánem osobně, však nemají o činnosti karma-kāṇḍy a jñāna-kāṇḍy zájem, neboť čistá oddaná služba obojí převyšuje. Anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam—čistá oddaná služba neobsahuje ani náznak jñāny či karmy. Z toho plyne, že když vaiṣṇavové rozdávají milodary, nemusí vyhledávat brāhmaṇu, který následuje jñāna-kāṇḍu či karma-kāṇḍu. Nejlepší příklad nám dává Advaita Gosvāmī, který po vykonání obřadu śrāddha pro svého otce nabídl milodar Haridāsovi Ṭhākurovi, přestože každý věděl, že Haridāsa Ṭhākura se narodil v muslimské, a nikoliv bráhmanské rodině, a že se o činnosti jñāna-kāṇḍy a karma-kāṇḍy nezajímal.

SIGNIFICADOExistem dois processos através dos quais a pessoa pode livrar-se do cativeiro material. Um diz respeito a jñāna-kāṇḍa e karma-kāṇḍa, e o outro se refere a upāsanā-kāṇḍa. Os vaiṣṇavas jamais querem imergir na existência do Supremo; em vez disso, desejam ser servos eternos do Senhor e Lhe prestar serviço amoroso. Neste verso, as palavras ānantyam icchatā se aplicam àqueles que desejam libertar-se do cativeiro material e imergir na existência do Senhor. Os devotos, entretanto, cujo objetivo é associarem-se pessoalmente com o Senhor, não desejam realizar karma-kāṇḍa ou jñāna-kāṇḍa, pois o serviço devocional puro suplanta tanto karma-kāṇḍa quanto jñānakāṇḍa. Anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam. No serviço devocional puro, não há nem mesmo um estigma de jñāna ou karma. Consequentemente, ao distribuírem caridade, os vaiṣṇavas não precisam procurar um brāhmaṇa que execute as atividades de jñāna-kāṇḍa ou karma-kāṇḍa. O melhor exemplo a esse respeito é dado por Advaita Gosvāmī, que, após realizar a cerimônia śrāddha consagrada a Seu pai, oferecia caridade a Haridāsa Ṭhākura, embora todos soubessem que Haridāsa Ṭhākura nascera em família muçulmana, e não em família de brāhmaṇas, e que ele não estava interessado nas atividades de jñāna-kāṇḍa ou karma-kāṇḍa.

Milodary je tedy třeba dávat prvotřídnímu transcendentalistovi, oddanému, neboť śāstry uvádějí:

A caridade, portanto, deve ser feita ao transcendentalista de primeira classe, o devoto, porque os śāstras recomendam:

muktānām api siddhānāṁ
nārāyaṇa-parāyaṇaḥ
sudurlabhaḥ praśāntātmā
koṭiṣv api mahā-mune
muktānām api siddhānāṁ
nārāyaṇa-parāyaṇaḥ
sudurlabhaḥ praśāntātmā
koṭiṣv api mahā-mune

“Ó velký mudrci, z mnoha miliónů osvobozených osob vlastnících dokonalé poznání o osvobození je možná jeden oddaný Pána Nārāyaṇa či Kṛṣṇy. Takoví oddaní, kteří jsou naprosto klidní, jsou nesmírně vzácní.” (Bhāg. 6.14.5) Vaiṣṇava stojí výše než jñānī, a proto si Advaita Ācārya vybral Haridāse Ṭhākura za osobu, která měla dostat Jeho milodar. Nejvyšší Pán také říká:

“Ó grande sábio, entre muitos milhões que são liberados e que conhecem perfeitamente a liberação, talvez surja um que se torne devoto do Senhor Nārāyaṇa, ou Kṛṣṇa. Semelhantes devotos, que são muito pacíficos, são muito raros.” (Śrīmad-Bhāgavatam 6.14.5) A posição do vaiṣṇava sobrepuja a posição do jñānī, e foi por isso que Advaita Ācārya escolheu Haridāsa Ṭhākura para ser quem receberia a Sua caridade. O Senhor Supremo também diz:

na me 'bhaktaś catur-vedī
mad-bhaktaḥ śva-pacaḥ priyaḥ
tasmai deyaṁ tato grāhyaṁ
sa ca pūjyo yathā hy aham
na me ’bhaktaś catur-vedī
mad-bhaktaḥ śva-pacaḥ priyaḥ
tasmai deyaṁ tato grāhyaṁ
sa ca pūjyo yathā hy aham

“Ani toho, kdo je velkým znalcem sanskrtské védské literatury, nelze považovat za Mého oddaného, pokud nevykonává čistou oddanou službu. Ovšem i ten, kdo se narodil v rodině pojídačů psů, Mi je velmi drahý, je-li čistým oddaným, jehož motivem není užívat si plodonosného jednání či mentální spekulace. Jemu je třeba vzdávat veškerou úctu a vše, co nabízí, je třeba přijmout. Takoví oddaní jsou hodni stejného uctívání jako Já sám.” (Hari-bhakti-vilāsa 10.127) Proto i oddaný, který se nenarodil v bráhmanské rodině, díky své oddanosti Pánu předčí všechny druhy brāhmaṇů, ať jsou karma-kāṇḍī či jñāna-kāṇḍī.

“Muito embora alguém seja um estudioso muito versado nos textos sânscritos védicos, ele só será aceito como Meu devoto se estiver em serviço devocional puro. Contudo, muito embora alguém tenha nascido em família de comedores de cães, ele Me é muito querido se for um devoto puro que não tem nenhum interesse de desfrutar de atividade fruitiva ou especulação mental. Na verdade, deve-se prestar todo respeito a ele, e tudo o que ele oferece deve ser aceito. Esses devotos são tão adoráveis quanto Eu.” (Hari-bhakti-vilāsa 10.127) Portanto, mesmo que não tenha nascido em família de brāhmaṇas, o devoto, graças à sua devoção pelo Senhor, supera todas as classes de brāhmaṇas, quer eles sejam karma-kāṇḍīs, quer sejam jñāna-kāndīs.

V této souvislosti můžeme poznamenat, že brāhmaṇové ve Vṛndāvanu, kteří jsou karma-kāṇḍī a jñāna-kāṇḍī, někdy odmítají přijmout pozvání do našeho chrámu, neboť je označován jako aṅgarejī temple, “anglický chrám”. My však v souladu s odkazy śāster a po vzoru Advaity Ācāryi dáváme prasādam oddaným bez ohledu na to, zda pocházejí z Indie, Evropy nebo Ameriky. Závěrem śāster je, že místo toho, aby člověk zval k jídlu mnoho brāhmaṇů, kteří se věnují karma-kāṇḍě či jñāna-kāṇḍě, udělá lépe, když pohostí jednoho čistého vaiṣṇavu bez ohledu na jeho původ. To potvrzuje i Bhagavad-gītā (9.30):

Com relação a isso, pode-se mencionar que, em Vṛndāvana, os brāhmaṇas karma-kāṇḍīs e jñāna-kāṇḍīs às vezes se recusam a visitar nosso templo porque nosso templo é conhecido como aṅgarejī, ou “templo anglicano”. Porém, de acordo com a evidência contida nos śāstras e o exemplo estabelecido por Advaita Ācārya, damos prasāda aos devotos, independentemente de serem procedentes da Índia, Europa ou Estados Unidos. Segundo a conclusão do śāstra, em vez de alimentar muitos brāhmaṇas karma-kāṇḍīs ou jñāna-kāṇḍīs, é melhor alimentar um vaiṣṇava puro, não importando seu lugar de origem. Também se confirma isso na Bhagavad-gītā (9.30):

api cet sudarācāro
bhajate mām ananya-bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ
api cet sudurācāro
bhajate mām ananya-bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ

“Je-li ten, kdo se dopustí i toho nejohavnějšího činu, zaměstnán oddanou službou, má být považován za světce, protože jeho rozhodnost je správná.” Nezáleží tedy na tom, zda oddaný pochází z bráhmanské či nebráhmanské rodiny; je-li zcela oddán Kṛṣṇovi, je sādhu.

“Mesmo que alguém cometa ações das mais abomináveis, se estiver ocupado no serviço devocional, deve ser considerado santo, porque está devidamente situado em sua determinação.” Portanto, não é relevante se o devoto vem de família bramânica ou de família não-bramânica; se ele for inteiramente devotado a Kṛṣṇa, ele é um sādhu.