Skip to main content

Sloka 2

Text 2

Verš

Texto

jñāna-niṣṭhāya deyāni
kavyāny ānantyam icchatā
daive ca tad-abhāve syād
itarebhyo yathārhataḥ
jñāna-niṣṭhāya deyāni
kavyāny ānantyam icchatā
daive ca tad-abhāve syād
itarebhyo yathārhataḥ

Synonyma

Palabra por palabra

jñāna-niṣṭhāya — impersonalistovi či transcendentalistovi, který chce splynout s Nejvyšším; deyāni — mají být dány jako milodar; kavyāni — obětiny předkům; ānantyam — vysvobození z hmotného otroctví; icchatā — ten, kdo touží po; daive — to, co má být obětováno polobohům; ca — také; tat-abhāve — nejsou-li takoví pokročilí transcendentalisté přítomní; syāt — je třeba tak učinit; itarebhyaḥ — druhým (konkrétně těm, kdo lpí na plodonosném jednání); yathā-arhataḥ — úměrně neboli s rozvahou.

jñāna-niṣṭhāya — al impersonalista o trascendentalista que desea fundirse en el Supremo; deyāni — ser dado en caridad; kavyāni — lo ofrecido como oblación a los antepasados; ānantyam — la liberación del cautiverio material; icchatā — por una persona que desea; daive — lo que se va a ofrecer a los semidioses; ca — también; tat-abhāve — en ausencia de esos trascendentalistas avanzados; syāt — debe hacerse; itarebhyaḥ — a otros (es decir, a los que se dedican a las actividades fruitivas); yathā-arhataḥ — comparativamente, o haciendo diferencia.

Překlad

Traducción

Ten, kdo chce vysvobodit předky nebo sám sebe, má dávat milodary brāhmaṇovi, který je stoupencem neosobního monismu (jñāna-niṣṭhā). Tam, kde takový pokročilý brāhmaṇa není přítomný, lze dávat milodary brāhmaṇovi zaměřenému na plodonosné jednání (karma-kāṇḍa).

La persona que desee la liberación para sus antepasados o para sí misma, debe dar caridad a un brāhmaṇaseguidor del monismo impersonal [jñāna-niṣṭhā]. En ausencia de esos brāhmaṇas avanzados, debe dar caridad a brāhmaṇas dedicados a las actividades fruitivas [karma-kāṇḍa].

Význam

Significado

Existují dva procesy vedoucí k vysvobození z hmotných pout. Jeden tvoří jñāna-kāṇḍa a karma-kāṇḍa a druhý upāsanā-kāṇḍa. Vaiṣṇavové nikdy nechtějí splynout s Nejvyšším. Chtějí být věčně služebníky Pána a sloužit Mu s láskou. Slova ānantyam icchatā se zde vztahují na ty, kdo si přejí dosáhnout vysvobození z hmotných pout a splynout s Pánovým bytím. Oddaní, jejichž cílem je stýkat se s Pánem osobně, však nemají o činnosti karma-kāṇḍy a jñāna-kāṇḍy zájem, neboť čistá oddaná služba obojí převyšuje. Anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam—čistá oddaná služba neobsahuje ani náznak jñāny či karmy. Z toho plyne, že když vaiṣṇavové rozdávají milodary, nemusí vyhledávat brāhmaṇu, který následuje jñāna-kāṇḍu či karma-kāṇḍu. Nejlepší příklad nám dává Advaita Gosvāmī, který po vykonání obřadu śrāddha pro svého otce nabídl milodar Haridāsovi Ṭhākurovi, přestože každý věděl, že Haridāsa Ṭhākura se narodil v muslimské, a nikoliv bráhmanské rodině, a že se o činnosti jñāna-kāṇḍy a karma-kāṇḍy nezajímal.

Dos son los procesos para liberarse del cautiverio material. El primero incluye jñāna-kāṇḍa ykarma-kāṇḍa, y el segundo se refiere a upāsanā-kāṇḍa. Los vaiṣṇavas nunca desean fundirse en la existencia del Supremo; prefieren ser sirvientes eternos del Señor y ofrecerle servicio amoroso. En este verso, las palabras ānantyam icchatā se refieren a las personas que desean alcanzar la liberación del cautiverio material y fundirse en la existencia del Señor. Los devotos, sin embargo, tienen por objetivo la relación personal con el Señor, de modo que no desean seguir las actividades de karma-kāṇḍa o jñāna-kāṇḍa, pues el servicio devocional puro está por encima de ambas categorías. Anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam. En el servicio devocional puro no hay ni una pizca de jñāna ni de karma. Por consiguiente, a la hora de dar caridad, los vaiṣṇavas no necesitan buscar brāhmaṇas empeñados en las actividades de jñāna-kāṇḍa okarma-kāṇḍa. El mejor ejemplo en relación con esto es el de Advaita Gosvāmī, quien, tras celebrar la ceremonia śrāddha para Su padre, ofreció caridad a Haridāsa Ṭhākura, aunque todo el mundo sabía que Haridāsa Ṭhākura no había nacido en familia brāhmaṇa, sino que era de origen musulmán, y que no tenía interés ni en las actividades de jñāna-kāṇḍa ni de karma-kāṇḍa.

Milodary je tedy třeba dávat prvotřídnímu transcendentalistovi, oddanému, neboť śāstry uvádějí:

Por lo tanto, la caridad debe darse al trascendentalista de primera categoría, el devoto, pues los śāstras aconsejan:

muktānām api siddhānāṁ
nārāyaṇa-parāyaṇaḥ
sudurlabhaḥ praśāntātmā
koṭiṣv api mahā-mune
muktānām api siddhānāṁ
nārāyaṇa-parāyaṇaḥ
sudurlabhaḥ praśāntātmā
koṭiṣv api mahā-mune

“Ó velký mudrci, z mnoha miliónů osvobozených osob vlastnících dokonalé poznání o osvobození je možná jeden oddaný Pána Nārāyaṇa či Kṛṣṇy. Takoví oddaní, kteří jsou naprosto klidní, jsou nesmírně vzácní.” (Bhāg. 6.14.5) Vaiṣṇava stojí výše než jñānī, a proto si Advaita Ācārya vybral Haridāse Ṭhākura za osobu, která měla dostat Jeho milodar. Nejvyšší Pán také říká:

«¡Oh, gran sabio!, de entre muchos millones de personas liberadas y perfectas en el conocimiento de la liberación, tal vez una sea devota del Señor Nārāyaṇa, Kṛṣṇa. Hallar a uno de esos devotos completamente pacífico es algo extraordinariamente difícil» (Bhāg. 6.14.5). La posición del vaiṣṇava es superior a la del jñānī. Esa es la razón de que Advaita Ācārya seleccionase a Haridāsa Ṭhākura como persona idónea para recibir Su caridad. El Señor Supremo dice también:

na me 'bhaktaś catur-vedī
mad-bhaktaḥ śva-pacaḥ priyaḥ
tasmai deyaṁ tato grāhyaṁ
sa ca pūjyo yathā hy aham
na me ’bhaktaś catur-vedī
mad-bhaktaḥ śva-pacaḥ priyaḥ
tasmai deyaṁ tato grāhyaṁ
sa ca pūjyo yathā hy aham

“Ani toho, kdo je velkým znalcem sanskrtské védské literatury, nelze považovat za Mého oddaného, pokud nevykonává čistou oddanou službu. Ovšem i ten, kdo se narodil v rodině pojídačů psů, Mi je velmi drahý, je-li čistým oddaným, jehož motivem není užívat si plodonosného jednání či mentální spekulace. Jemu je třeba vzdávat veškerou úctu a vše, co nabízí, je třeba přijmout. Takoví oddaní jsou hodni stejného uctívání jako Já sám.” (Hari-bhakti-vilāsa 10.127) Proto i oddaný, který se nenarodil v bráhmanské rodině, díky své oddanosti Pánu předčí všechny druhy brāhmaṇů, ať jsou karma-kāṇḍī či jñāna-kāṇḍī.

«Una persona puede ser muy erudita en el estudio del sánscrito y las Escrituras védicas, pero no debe considerársela Mi devota a no ser que se ocupe en servicio devocional puro. Sin embargo, Yo siento un gran afecto por la persona que, aunque haya nacido en una familia de comedores de perros, sea un devoto puro y no actúe motivado por el deseo de disfrutar de las actividades fruitivas o la especulación mental. En verdad, a esa persona debe ofrecérsele el mayor respeto, y todo lo que ofrezca debe ser aceptado. Esos devotos son tan dignos de adoración como Yo mismo» (Hari-bhakti-vilāsa 10.127). Por lo tanto, el devoto, aunque no haya nacido en familia de brāhmaṇas, está por encima de toda clase de brāhmaṇas, tanto karma-kāṇḍīs comojñāna-kāṇḍīs, debido a su devoción por el Señor.

V této souvislosti můžeme poznamenat, že brāhmaṇové ve Vṛndāvanu, kteří jsou karma-kāṇḍī a jñāna-kāṇḍī, někdy odmítají přijmout pozvání do našeho chrámu, neboť je označován jako aṅgarejī temple, “anglický chrám”. My však v souladu s odkazy śāster a po vzoru Advaity Ācāryi dáváme prasādam oddaným bez ohledu na to, zda pocházejí z Indie, Evropy nebo Ameriky. Závěrem śāster je, že místo toho, aby člověk zval k jídlu mnoho brāhmaṇů, kteří se věnují karma-kāṇḍě či jñāna-kāṇḍě, udělá lépe, když pohostí jednoho čistého vaiṣṇavu bez ohledu na jeho původ. To potvrzuje i Bhagavad-gītā (9.30):

En relación con esto, podemos mencionar que los brāhmaṇas karma-kāṇḍīs y jñāna-kāṇḍīs de Vṛndāvana, a veces, rechazan invitaciones para visitar nuestro templo, al que califican de aṅgarejī, el «templo inglés». Sin embargo, conforme al testimonio de los śāstras y al ejemplo de Advaita Ācārya, nosotros damosprasāda a los devotos sin considerar si provienen de la India, de Europa o de América. La conclusión delśāstra es que es mejor alimentar a un vaiṣṇava puro, sea cual sea su procedencia, que a muchos brāhmaṇasjñāna-kāṇḍīs o karma-kāṇḍīs. Esto se confirma también en el Bhagavad-gītā (9.30):

api cet sudarācāro
bhajate mām ananya-bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ
api cet sudurācāro
bhajate mām ananya-bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ

“Je-li ten, kdo se dopustí i toho nejohavnějšího činu, zaměstnán oddanou službou, má být považován za světce, protože jeho rozhodnost je správná.” Nezáleží tedy na tom, zda oddaný pochází z bráhmanské či nebráhmanské rodiny; je-li zcela oddán Kṛṣṇovi, je sādhu.

«Aunque alguien cometa la acción más abominable, si está ocupado en servicio devocional, debe ser considerado un santo, pues está apropiadamente situado en su determinación». Así pues, no importa si el devoto viene de familia brāhmaṇa o no brāhmaṇa. Si está plenamente consagrado a Kṛṣṇa, es un sādhu.