Sloka 10
Text 10
Verš
Text
Synonyma
Synonyms
kvacit — někdy; sakṛt — jednou; avagata-viṣaya-vaitathyaḥ — vědom si zbytečnosti hmotného smyslového požitku; svayam — sám; para-abhidhyānena — tělesným pojetím vlastního já; vibhraṁśita — zničená; smṛtiḥ — jeho paměť; tayā — tím; eva — jistě; marīci-toya — voda ve fata morgáně; prāyān — tomu podobné; tān — ty smyslové předměty; eva — jistě; abhidhāvati — běží za.
kvacit — sometimes; sakṛt — once; avagata-viṣaya-vaitathyaḥ — becoming conscious of the uselessness of enjoying material sense gratification; svayam — himself; para-abhidhyānena — by the bodily concept of the self; vibhraṁśita — destroyed; smṛtiḥ — whose remembrance; tayā — by that; eva — certainly; marīci-toya — water in a mirage; prāyān — similar to; tān — those sense objects; eva — certainly; abhidhāvati — runs after.
Překlad
Translation
Podmíněná duše si někdy sama uvědomuje zbytečnost smyslového požitku v hmotném světě a považuje ho za plný utrpení. Kvůli silnému tělesnému pojetí však ztrácí paměť a znovu a znovu se honí za hmotným požitkem, stejně jako zvíře běží za fata morgánou na poušti.
The conditioned soul sometimes personally appreciates the futility of sense enjoyment in the material world, and he sometimes considers material enjoyment to be full of miseries. However, due to his strong bodily conception, his memory is destroyed, and again and again he runs after material enjoyment, just as an animal runs after a mirage in the desert.
Význam
Purport
Tělesné pojetí je hlavní nemocí hmotného života. Když podmíněná duše opakovaně prožívá zklamání v hmotných činnostech, nějaký čas přemýšlí o zbytečnosti hmotného požitku, ale pak znovu usiluje o totéž. Díky společnosti oddaných může člověk nabýt přesvědčení o marnosti hmotného počínání, ale přestože si velice přeje vrátit se domů, zpátky k Bohu, nedokáže se svých činností vzdát. Za těchto okolností Nejvyšší Pán, který sídlí v srdci každého, soucitně odebere takovému oddanému všechno hmotné vlastnictví. Jak uvádí Śrīmad-Bhāgavatam (10.88.8): yasyāham anugṛhṇāmi hariṣye tad-dhanaṁ śanaiḥ. Pán Kṛṣṇa říká, že oddanému, který je přehnaně připoutaný k hmotnému vlastnictví, bere vše, a tím mu projevuje Svou mimořádnou přízeň. Když oddaný vše ztratí, cítí se bezmocný a zklamaný společností, přátelstvím a láskou. Cítí, že jeho rodina se o něho již nestará, a proto se zcela odevzdá lotosovým nohám Nejvyššího Pána. To je zvláštní přízeň, kterou Pán udílí oddanému, jenž se Mu kvůli silnému tělesnému pojetí nedokáže plně odevzdat. Caitanya-caritāmṛta (Madhya 22.39) vysvětluje: āmi — vijña, ei mūrkhe ’viṣaya' kene diba. Pán chápe oddaného, který se zdráhá zapojit do služby Jemu proto, že neví, zda by se neměl pokusit znovu obnovit svůj hmotný život. Po opakovaných pokusech a neúspěších se oddaný plně odevzdá Pánovým lotosovým nohám. Tehdy obdrží od Pána vedení a poté, co dosáhne štěstí, zapomene na všechny hmotné činnosti.
The main disease in material life is the bodily conception. Being baffled again and again in material activity, the conditioned soul temporarily thinks of the futility of material enjoyment, but he again tries the same thing. By the association of devotees, a person may become convinced of the material futility, but he cannot give up his engagement, although he is very eager to return home, back to Godhead. Under these circumstances, the Supreme Personality of Godhead, who is situated in everyone’s heart, compassionately takes away all the material possessions of such a devotee. As stated in Śrīmad-Bhāgavatam (10.88.8): yasyāham anugṛhṇāmi hariṣye tad-dhanaṁ śanaiḥ. Lord Kṛṣṇa says that He takes everything away from the devotee whom He especially favors when that devotee is overly attached to material possessions. When everything is taken away, the devotee feels helpless and frustrated in society, friendship and love. He feels that his family does not care for him any longer, and he therefore completely surrenders unto the lotus feet of the Supreme Lord. This is a special favor granted by the Lord to a devotee who cannot fully surrender to the Lord due to a strong bodily conception. As explained in Caitanya-caritāmṛta (Madhya 22.39): āmi — vijña, ei mūrkhe ‘viṣaya’ kene diba. The Lord understands the devotee who hesitates to engage in the Lord’s service, not knowing whether he should again try to revive his material life. After repeated attempts and failures, he fully surrenders to the lotus feet of the Lord. The Lord then gives him directions, and, attaining happiness, he forgets all material engagement.