ŚB 5.13.12
Dévanágarí
क्वचित्क्वचित्क्षीणधनस्तु तस्मिन्
शय्यासनस्थानविहारहीन: ।
याचन् परादप्रतिलब्धकाम:
पारक्यदृष्टिर्लभतेऽवमानम् ॥ १२ ॥
शय्यासनस्थानविहारहीन: ।
याचन् परादप्रतिलब्धकाम:
पारक्यदृष्टिर्लभतेऽवमानम् ॥ १२ ॥
Verš
kvacit kvacit kṣīṇa-dhanas tu tasmin
śayyāsana-sthāna-vihāra-hīnaḥ
yācan parād apratilabdha-kāmaḥ
pārakya-dṛṣṭir labhate ’vamānam
śayyāsana-sthāna-vihāra-hīnaḥ
yācan parād apratilabdha-kāmaḥ
pārakya-dṛṣṭir labhate ’vamānam
Synonyma
kvacit kvacit — někdy; kṣīṇa-dhanaḥ — když přijde o všechno bohatství; tu — ale; tasmin — v tom lese; śayyā — o lůžko, na které by si mohl lehnout; āsana — o místo k sezení; sthāna — o dům; vihāra — o požitek s rodinou; hīnaḥ — připravený; yācan — žebrá; parāt — od druhých (přátel a příbuzných); apratilabdha-kāmaḥ — když se mu jeho touhy neplní; pārakya-dṛṣṭiḥ — začíná bažit po majetku druhých; labhate — získává; avamānam — potupu.
Překlad
Na lesní cestě hmotné existence někdy živá bytost přijde o majetek a nemá potom ani řádný domov, lůžko či místo k sezení, ani náležitý rodinný požitek. Jde proto žebrat peníze, a když splnění svých tužeb nedosáhne žebráním, chce si půjčovat nebo krást majetek druhých. Za to sklízí ve společnosti potupu.
Význam
Žebrání, půjčování si a kradení je příznačné pro tento hmotný svět. Když je člověk v nouzi, žebrá, půjčuje si nebo krade. Není-li žebrání úspěšné, vypůjčí si. Když nemůže platit, krade, a když je dopaden, slízí potupu. To je zákon hmotné existence. Nikdo zde nemůže žít příliš čestně, a proto se každý snaží uspokojit své smysly za pomoci podvodů, žebrání, půjček a krádeží. Nikdo v tomto hmotném světě proto nežije v klidu.