Skip to main content

Sloka 56

Text 56

Verš

Texto

rājovāca
śrutam anvīkṣitaṁ brahman
bhagavān yad abhāṣata
naitaj jānanty upādhyāyāḥ
kiṁ na brūyur vidur yadi
rājovāca
śrutam anvīkṣitaṁ brahman
bhagavān yad abhāṣata
naitaj jānanty upādhyāyāḥ
kiṁ na brūyur vidur yadi

Synonyma

Palabra por palabra

rājā uvāca — král řekl; śrutam — vyslechl jsem; anvīkṣitam — zvážil jsem; brahman — ó brāhmaṇo; bhagavān — nejmocnější; yat — co; abhāṣata — řekl jsi; na — ne; etat — toto; jānanti — vědí; upādhyāyāḥ — učitelé plodonosných činností; kim — proč; na brūyuḥ — neučili; viduḥ — chápali; yadi — kdyby.

rājā uvāca — el rey dijo; śrutam — escuchada; anvīkṣitam — considerada; brahman — ¡oh, brāhmaṇa!; bhagavān — el muy poderoso; yat — que; abhāṣata — tú has hablado; na — no; etat — esto; jānanti — conocen; upādhyāyāḥ — los maestros de actividades fruitivas; kim — por qué; na brūyuḥ — no instruyeron; viduḥ — conocían; yadi — si.

Překlad

Traducción

Král odpověděl: Drahý brāhmaṇo, vše, co jsi řekl, jsem vyslechl s napjatou pozorností a po zralé úvaze jsem došel k závěru, že ācāryové (učitelé), kteří mě zaměstnali plodonosnými činnostmi, neznali toto důvěrné poznání. Proč by mi ho jinak nevysvětlili?

El rey respondió: Mi querido brāhmaṇa, he escuchado con gran atención todo lo que me has dicho, y después de considerarlo, he llegado a la conclusión de que los ācāryas [maestros] que me ocuparon en actividades fruitivas no conocían esta sabiduría confidencial, pues, si la conocían, ¿por qué no me la explicaron?

Význam

Significado

Takzvaní učitelé a vůdci materialistické společnosti ve skutečnosti neznají pravý cíl života. Bhagavad-gītā je popisuje slovy māyayāpahṛta-jñānāḥ. Vypadají jako velcí učenci, ale přitom o své poznání přišli vlivem iluzorní energie. Skutečné poznání znamená nalézt Kṛṣṇu. Vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ. Veškeré védské poznání má člověku pomoci nalézt Kṛṣṇu, protože Kṛṣṇa je původ všeho. Janmādy asya yataḥ. V Bhagavad-gītě (10.2) Kṛṣṇa říká: aham ādir hi devānāṁ — “Jsem zdrojem polobohů.” Kṛṣṇa je tedy původem a počátkem všech polobohů, včetně Pána Brahmy, Pána Śivy a ostatních. Védské obřady mají za cíl uspokojit různé polobohy, a dokud člověk není dostatečně pokročilý, nepochopí, že původní osobností je Śrī Kṛṣṇa. Govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi. Král Barhiṣmān po vyslechnutí Nāradových pokynů přišel k rozumu. Skutečným cílem života je dosáhnout oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství. Král se proto rozhodl, že již nebude poslouchat takzvané kněze, kteří své stoupence pouze nabádají k vykonávání různých obřadů, aniž by jim dali praktické poučení o cíli života. Kostely, chrámy a mešity po celém světě v současné době nikoho nepřitahují, protože pošetilí kněží nedokáží své stoupence povznést na úroveň poznání. Jelikož sami neznají skutečný cíl života, udržují své sbory v nevědomosti. Vzdělaní lidé se proto o náboženské obřady přestali zajímat. Zároveň však nemají možnost získat prospěch ze skutečného poznání. Toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je tedy velice důležité pro osvícení lidí všech kategorií. Každý by měl tohoto hnutí využít a po vzoru Mahārāje Barhiṣmāna skončit se stereotypními obřadními činnostmi, které jsou vykonávány ve jménu mnoha náboženství. Šest Gosvāmīch se již od počátku lišilo od třídy kněží, kteří se věnovali pouze obřadům. Śrīla Sanātana Gosvāmī také pro duchovní vedení vaiṣṇavů sestavil dílo nazvané Hari-bhakti-vilāsa. Vaiṣṇavové se nestarají o bezduché činnosti kněží, ale rozvíjejí plné vědomí Kṛṣṇy a dosahují dokonalosti ještě v tomto životě. To je popsáno v minulém verši jako paramahaṁsa-śaraṇam — přijmout útočiště u paramahaṁsy, osvobozené duše, a dosáhnout úspěchu v současném životě.

En realidad, los mal llamados maestros y líderes de la sociedad material no conocen el verdadero objetivo de la vida. En el Bhagavad-gītā se les califica con la palabra māyayāpahṛta-jñānāḥ. En apariencia son sabios y eruditos, pero en realidad, la influencia de la energía ilusoria les ha quitado el conocimiento. El verdadero conocimiento es buscar a Kṛṣṇa (vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ). Todo el conocimiento védico va dirigido a la búsqueda de Kṛṣṇa, porque Kṛṣṇa es el origen de todo (janmādy asya yataḥ). En el Bhagavad-gītā (10.2), Kṛṣṇa dice: aham ādir hi devānāṁ: «Yo soy el origen de los semidioses». Por lo tanto, Kṛṣṇa es el origen y principio de todos los semidioses, desde el Señor Brahmā y el Señor Śiva a todos los demás. El objetivo de las ceremonias rituales védicas es satisfacer a los diversos semidioses, pero solo la persona muy avanzada podrá entender que la personalidad original es Śrī Kṛṣṇa (govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi). Después de escuchar las instrucciones de Nārada, el rey Barhiṣmān recobró su buen juicio. El verdadero objetivo de la vida es lograr el servicio devocional de la Suprema Personalidad de Dios. Por esa razón, el rey rechazó a las supuestas órdenes sacerdotales que simplemente ocupan a sus seguidores en las ceremonias rituales, sin instruirles de un modo efectivo acerca del objetivo de la vida. En la actualidad, las iglesias, templos y mezquitas no atraen a la gente en ninguna parte del mundo, debido a que sus sacerdotes son necios que no pueden elevar a sus seguidores al plano del conocimiento. No son conscientes del verdadero objetivo de la vida, y simplemente mantienen a sus congregaciones de fieles en la ignorancia. Como resultado de ello, las personas educadas han perdido el interés en las ceremonias rituales. Al mismo tiempo, no se benefician del conocimiento verdadero. Por consiguiente, el movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa es muy importante para la iluminación de todas las clases sociales. Siguiendo las huellas de Mahārāja Barhiṣmān, todo el mundo debe beneficiarse del movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa y abandonar las ceremonias rituales estereotipadas que pretenden hacerse pasar por religiones. Desde el mismo principio, los Gosvāmīs se apartaron de la clase sacerdotal que se ocupaba en actividades rituales. De hecho, Śrīla Sanātana Gosvāmī compiló su Hari-bhakti-vilāsa para que sirviera de guía a los vaiṣṇavas. Los vaiṣṇavas, sin hacer caso de las estériles actividades de las clases sacerdotales, se entregan por completo al proceso de conciencia de Kṛṣṇa y alcanzan la perfección en esta misma vida. El verso anterior se refiere a esto con las palabras paramahaṁsa-śaraṇam, es decir, refugiarse en el paramahaṁsa, el alma liberada, y obtener el éxito en esta misma vida.